 |
|
Země: Turecko Tracklist: Hrací doba: 36:28 K recenzi poskytl:
|
Acrosome není nějak široce známý pojem na metalové scéně, přesto jste na jméno tohohle tureckého projektu narazit mohli. Jeho předcházející počiny – EP „Dementia Paradox“ z roku 2011 a dlouhohrající debut „Non-Pourable Lines“ z roku 2014 – se totiž objevily i v českých distribučních kanálech, a pokud náš plátek sledujete dlouhodoběji, možná jste kdysi četli i recenzi na druhou jmenovanou nahrávku. Nebudu nijak zakrývat, že tenkrát jsem ten canc napsal já osobně, a jestli mě paměť nešálí, „Non-Pourable Lines“ jsem dost chválil.
Jednalo se totiž o nahrávku, jež dokázala skloubit špinavý black metal, groteskní atmosféru a um pro zapracování nevšedních momentů. Zároveň šlo o album, jemuž se povedlo to, co je při dnešní přeplněnosti scény možná to nejdůležitější – zaujmout a utkvět v paměti. K „Non-Pourable Lines“ jsem se tu a tam rád vracel a stále mě ta deska bavila, tudíž si dovolím říct, že – přinejmenším pro mě – nezapadla do průměru a obhájila si svou existenci nejen v jednom pomíjivém okamžiku těsně po vydání, ale i s odstupem a v delším časovém horizontu. A takových počinů by si měl člověk cenit již z principu.
Jak už tomu ale v podobných případech bývá, po nějaké době se objeví také hlad po další tvorbě, na niž budou logicky uplatňována vysoká očekávání – a klopýtnutí nebo dokonce regulérní selhání se odpouští jen velice těžko. DA, což je jediný člen Acrosome, na novém albu pracoval dva roky a na sklonku letopočtu s kódovým označením 2016 jej pustil do světa za pomoci sympatického italského labelu Dusktone. Zásadní otázka zní – podařilo se novince „Narrator and Remains“ vyrovnat svého skvělého předchůdce?
Odpověď není tak úplně jednoznačná. Předně je nutno říct, že „Narrator and Remains“ je opětovně výtečná záležitost stojící za slyšení. Oproti „Non-Pourable Lines“ však došlo k určitému posunu, jenž někomu může sedět víc než o něco vyhraněnější a syrovější přístup minulé desky. Mně osobně o kousek víc imponuje právě předchozí počin. Snad i proto, že vyzníval temněji, že jeho zvuk byl zastřenější… „Narrator and Remains“ sice stále není standardním mainstreamovým metalem, přesto je o něco čitelnější, a jako oběť tomuto kroku padla krásná bizarnost, tedy jeden z určujících elementů „Non-Pourable Lines“.
Jak už jsem ale řekl, „Narrator and Remains“ má stále vysoké kvality, což znamená, že musí zaujmout něčím jiným. Asi to bude znít zvláštně, ale opět je to atmosféra – akorát se tato posunula do trochu jiné polohy. Nicméně jí nechybí určitá naléhavost, což je u hudby rovněž dobrá vlastnost, jíž člověk nikdy nepohrdne.
Zároveň se nevytratil ani vytříbený cit pro vytvoření fantastických momentů, které se nyní nesou v trochu jiném duchu než na „Non-Pourable Lines“ a nepůsobí tak překvapivě a jedinečně, ale skvělé bezesporu jsou. Poslechněte si uhrančivé finále „First Step on to the World“, kvílivé kytarové linky v „Crossbreed Rising“, krátkou melodickou pasáž v „Cognitive Contact“, atmosférické klávesové tóny v „In the Wake of Foot Traces“ nebo výtečně gradovanou první půli „Accommodate“ – přesně o takových chvilkách hovořím.
Jak vidno z výše nastíněného výčtu, DA dokáže takové zapamatovatelné věci dostat do každé písně. Že jsem dvě vynechal? „Sight“ a „Terra amata“ jsem přeskočil záměrně, poněvadž se jedná pouze o mezihry, byť také povedené. První jmenovaná nápadně připomene klidnější momenty „Drought“ od Deathspell Omega, zatímco ta druhá desku uzavírá v mírně odlehčeném duchu s jakýmsi orientálním nádechem. Navzdory odlišnosti se však jedná o příjemnou tečku.
Z „Non-Pourable Lines“ jsem byl svého času skutečně unešen. U „Narrator and Remains“ nadšení takových hodnot nedosahuje, přesto neváhám tvrdit, že opět slyším velmi dobré a nadprůměrné album. Minulé dvě nahrávky jsem si do sbírky s chutí pořídil a u novinky udělám to samé, což je myslím dostatečný štempl kvality.
