 |
| Nejočekávanější alba měsíce: Ash Borer – The Irrepassable Gate Gnaw Their Tongues – Hymns for the Broken, Swollen and Silent |
|
H.: Kaša: Atreides: Skvrn: Onotius: Metacyclosynchrotron:
|
H.:
Obvyklé tlachy o tom, jak je to v prosinci ohledně vydávaných desek absolutně na píču, letos nejsou úplně na místě. Jistě, byly už silnější měsíce, přesto není problém i v poslední dvanáctině roku lehce poskládat trojičku alb, u nichž mohu říct, že si je poslechnu rád.
První místo budiž rezervováno pro Gnaw Their Tongues. Nepředpokládám, že by „Hymns for the Broken, Swollen and Silent“ po hudební stránce nějak překvapilo, ale myslím, že v tomto případě to snad ani není nutné. Standardní dávka ultra-hnusu mi ke štěstí zcela postačí. Možná to zní trochu nenáročně, ale když si člověk uvědomí, v čem tkví síla Gnaw Their Tongues, tak pouhý požadavek na ohavnou desku začne dávat smysl.
Dost jsem zvědavý i na to, co na svém druhém albu „Narrator and Remains“ předvede turecký projekt Acrosome. Narůžovělý obal mě příliš neoslovil, ukázky jsem záměrně neposlouchal, protože si chci počkat až na kompletní nahrávku, ale debutový počin „Non-Pourable Lines“ mám v paměti uložen jako hodně povedenou záležitost, již si tu a tam s chutí připomenu. Bude-li novinka na stejné kvalitativní úrovni, pak myslím budu spokojen.
Ne, že by tu nebyli i další kandidáti pro zařazení do eintopfu, ale nakonec ten poslední flek přiklepnu domácí horrorcorové stálici Sodoma Gomora. Poslední sólovky Řezníka i DeSada sice stály za vyližprdel, nicméně věřím tomu, že novinka jejich společného projektu bude někde jinde. Nechci slyšet nepřesvědčivé polovičaté sračky jako minule, ale agresivní rapy, v jejichž textech létají střeva vzduchem! Navíc mě zajímá i slibovaný příklon k ostřejšímu elektronickému soundu. První klipy „Chcípni!“ a „The Perfect Murder“ znějí slibně, tak snad už to tentokrát bude (zase) ono…
Kaša:
Já vím, že bych na tomto místě měl vysypat z rukávu bez větších problémů alespoň jednu prosincovou desku, na niž se těším ze všech nejvíc, ale abych pravdu řekl, tak v prosinci se netěším vůbec na nic. Při pohledu na soupis plánovaných počinů mě všechna jména nechávají zcela chladným. Většinu z nich neznám vůbec a ty, která znám, tak nepříliš zevrubně. To znamená, že když už je mi jméno skupiny povědomé, tak o její tvorbě vím velké kulové.
A proto z čiré nouze za nejočekávanější album prosince vybírám druhou studiovku severských deathmetalistů Echelon. „The Brimstone Aggrandizement“ by mi jinak bylo zcela volné, protože nemusím za každou cenu slyšet další z mnoha projektů, v nichž se angažuje Rogga Johansson, ale udělám výjimku. Nebudu říkat, že se těším, protože se vážně netěším, ale přesto si druhou desku Echelon poslechnu a budu se těšit na další, snad už ne tak zoufale slabý měsíc.
Atreides:
Pokud byl podzim nečekaně plodný, prosinec alespoň pro mě polevuje. Všeho všudy proto dvě jména. Prvním je tortura Gnaw Their Tongues. Už loni jsem pokukoval po novince a trestuhodně jsem ji opomněl v návratu k pár starším deskám. Není tedy lepší příležitosti, než si zpříjemnit letošní svátky komerce a ke stromečku vyšňořeném údy a orgány všeho druhu si pustit trochu poctivého sonického teroru z dílny páně Moriese.
Druhé jméno je pak z docela jiného soudku a na rovinu se přiznám, že pro jeho hyperaktivitu nestíhám sledovat vše, co chrlí do světa. Horrorcorový maniak Aaron Dontez Yates a.k.a. Tech N9ne vydává sedmnáctou (!) řadovku za pětadvacet let existence, a ač znám sotva čtvrtinu, jsem na „The Storm“ (snad odkazující na vlastní debut „The Calm Before the Storm“?) přinejmenším zvědavý – ačkoliv zázraky v jeho případě dávno neočekávám, podobně jako od většiny žánrových matadorů, kteří to nejlepší mají podle mě dávno za sebou.
Skvrn:
Po bohatém podzimu přichází klasický prosincový útlum. Vyloženě špatně nebude, ale to nedůležitější již bylo v letošním roce řečeno. Prosincový příspěvek tak spíše symbolicky doplní roční mozaiku, na jejíž výrazné přetváření bude nadílka dalšího měsíce krátká. Pro účely eintopfové tentokrát vybírám jediné jméno, blackmetalovou formaci Ash Borer. Až do posledního EP „Bloodlands“ (2013) Američané vydávali jednu nahrávku za druhou, jenže poté přišel útlum a věnování se jiným hudebním úchylkám. Po třech letech je kapela naštěstí zpět a já nečekám nic jiného než intenzivní blackmetalové skladby, které nebudou postrádat syrovost, agresivitu, občasné zvolnění ani potřebné minuty pro tyto účely tradičně vyhrazené. Zásadní otřesy v žebříčcích nečekám, nicméně Ash Borer jsem si vždycky rád poslechl, a když se podaří držet dosavadní laťku, budu hlásit spokojenost.
Onotius:
Pokud byl listopad po stránce kvantity oproti svým dvěma nadupaným předchůdcům o špetku skromnější, ve srovnání s prosincem to byly stále žně. Tentokrát toho vychází opravdu poskrovnu, a výběr tak padá i na kapely, které bych v kontextu nabídky předchozích měsíců možná i přehlédl (samozřejmě ale neříkám, že právem). Například novou eponymní nahrávku německých Bethlehem si ujít nenechám. Ať už jejich doom/blackmetalová tvář či ta rockovější a experimentálnější, jejich desky byly vždy celkem schopny zabavit, tak doufám, že novinka nebude výjimkou. První ukázky působí místy jako návrat k trochu blasfemičtějšímu vyznění, tak jsem zvědav, jak nakonec deska obstojí jako celek.
Ještě o malinko více jsem zvědav na novou desku Ash Borer. S touhle kapelou jsem poprvé potkal v letech, kdy jsem ještě black metal poslouchal celkem okrajově, a nyní jsem zčistajasna narazil na jejich nový vypuštěný song z nadcházejícího „The Irrepassable Gate“ a musím říct, že se jedná o vskutku skvělý kus muziky. Pokud bude celé album takové, máme se na vskutku co těšit. Dlouhá čekání mě nicméně pronásledovat nebudou – obě zmiňované desky totiž spatří světlo světa již druhého prosince.
Metacyclosynchrotron:
Netrápí mě, že nemám do eintopfu co psát, když jsem ještě nestačil pořádně naposlouchat polovinu krutých věcí, co vyšly během listopadu. Ale aby se neřeklo; Určitě budu vyhlížet oficiální stream debutového EP kanadské zběsilosti Death Worship (lidi z Blasphemy, Conqueror, Revenge). Limitovaný vinyl bez artworku se sice dal koupit už v listopadu na festivalu Nuclear War Now! v Berlíně, ale plebs si holt bude muset počkat až na 25. 12., kdy by se „Extermination Mass“ mělo objevit na Bandcampu. Plnohodnotné, fyzické vydání bude navíc k dispozici až příští rok. Debut španělských Sacrificio pár týdnů poslouchám z proma, a pokud vím, tak „Guerra eterna“ už nějaký vůl stejně leaknul, ale oficiálně deska vychází až v prosinci, tudíž není co řešit. Povinnost pro fandy první vlny black metalu! A to je tak všechno, co mě upřímně zajímá. Nutno ještě dodat, že by mě nepřekvapilo, kdyby Ajna Offensive „zničehonic“ do konce roku vydali i nové album „Intra Naos“ italských fanatiků Altar of Perversion. Ale to je pouze mé zbožné přání a nikoliv odhad založený na pevných faktech.
