Archiv štítku: Arsis

Arsis – Starve for the Devil

Arsis - Starve for the Devil
Země: USA
Žánr: technical melodic death metal
Datum vydání: 5.2.2010
Label: Nuclear Blast Records

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook / twitter

Nejdříve bych se chtěl omluvit za zpoždění s touto recenzí. “Starve for the Devil” vyšlo již v únoru, toto album si ale zablokoval jeden redakční kolega a do psaní se mu nechtělo. Nakonec se recenze dostává do mých rukou, a tak tu konečně bude. Sice se zpožděním, ale bude.

K Arsis jsem se poprvé dostal ke styku na turné DevilDriver a Behemoth, kde Arsis večer otevírali. Už tenkrát mi přišla jejich hudba zajímavá a naživo mě velmi bavila (více než následující Scar Symmetry), byl to tedy důvod sledovat tuto kapelu dále. “Starve for the Devil” je čtvrté studiové album, Arsis mají na kontě ještě jedno EP a kompilaci starších, nezveřejněných songů.

Jak napovídá název, jedná se o téma, kde se řeší něco ohledně hladovění. Není to jen tak, že se Arsis rozhodli ve stylu “teď nahrajeme něco o hladovění”, ale kytarista a zárověn vokalista skupiny James Malone trpěl anorexií a měl problémy s váhou.

Desku otevírá “Forced to Rock”, která není úplně typickým songem Arsis, jak je známe. Docela dost lidí si na tento song stěžuje, že zní moc komerčně a Arsis tímto míří špatným směrem. Mně se poměrně líbí, od celého alba se liší a je to takové zpestření. Po “Forced to Rock” jsou to ale již Arsis, jak mají být. Klasický technický death metal. Tempo bicí se poměrně zrychluje s příchodem pátého songu “The Ten of Swords” i v další “Closer to Cold” je to výrazně rychlejší než začátek alba. Mně osobně se nejvíce líbí osmá “Half Past Corpse O’Clock”, která má vše, co má hitovka mít. Skvělé melodické kytary, chytlavé bicí a parádní vokál. Pro mě jasný favorit tohoto alba. Dále tu k jednotlivým songům není moc co psát, je to stále stejná řežba a není tu nic, co by album už převratně měnilo.

To jsou Arsis a jejich čtvrtá studiovka. Po úvodním “pokusu” “Forced to Rock” jsou to staří známí Arsis. Album nemá žádné hluché místo a celých 44 minut se budete skvělě bavit. Zpěváko-kytarista se ze své anorexie dostal a snad už funguje, jak má. Pokud chcete Arsis vidět živě, máte šanci na 15. ročníku Brutal Assaultu, který se odehraje v Jaroměři.


Redakční eintopf #5 – únor 2010

Finntroll - Nifelvind
Nejočekávanější album měsíce:
Finntroll – Nifelvind


Corey(8):
Rob Zombie – Hellbilly Deluxe 2
Index očekávání: 8/10

H.:
Finntroll – Nifelvind
Index očekávání: 7/10

Earthworm:
Arsis – Starve for the Devil
Index očekávání: 5/10

Seda:
Finntroll – Nifelvind
Index očekávání: 7/10

Na měsíc a den přesně, s přimrzlou zadnicí, ale přece. Když je měsíc dobrou hudbou nabitý, což únor bezesporu je, to se nám to v redakci hned jinak pracuje. A pak, že se mi to nerýmuje. Náš tým doporučuje:

Corey(8)

Corey(8):

V dobách dávně minulých, kdy náš hudební éter brázdili udatní bojovníci typu Damiens a Leoš Mareš úspěšně propagoval své debutové album “básničky po lobotomii”, se za velkou louží začalo mohutně rozvíjet cosi zvláštního. Líčidel víc než na srazu transvestitů, texty plné oživlých mrtvol a live vystoupení připomínající jeden velký funus. Vydávat se za zombáka bylo tehdy zkrátka stejně cool, jako je dnes patka přes oko a fixem načmárané slzy na tváři. Všechna ta touha po čerstvém kusu masa pocházela z jediného zdroje – byl jím Rob Zombie, který v roce 1999 z krvežíznivého posluchačstva vytřískal pro svůj debut “Hellbilly Deluxe” hned tři platinová ocenění. Jak už to tak ale občas chodí, od té doby se toho celkem hodně změnilo. Jednak uběhlo 11 let, druhak nám za tu dobu touha po tomto stylu výrazně opadla a hlavně – po zaříkávání koní na zatím posledním albu “Educated Horses” z roku 2006 už ani samotný lid neví, co od bývalého mistra perverze vlastně čekat. Proč se tedy těšit? Příjemné pocity evokuje už samotný název (na co se asi tak bude navazovat), jejich intenzitu pak přiživuje plnohodnotný studiový debut kytarového mága Johna 5, který dokáže vytřískat dobře poslouchatelný riff i ze zvuku automatické pračky. Zombie je zpět!

H.

H.:

Začátek roku je celkem našlapaný, a tak stejně jako v lednu, i v únoru jsem měl docela problém vyzdvihnout jen jedno jméno. Kandidáti do Eintopfu tentokrát byli celkem tři, ale vítězem se nakonec stali Finntroll. Nevím proč, ale tuhle kapelu jsem měl vždy rád, tudíž ani nepředpokládám, že by mě mohli zklamat a jejich novinka “Nifelvind” je tak u mě v podstatě sázka na jistotu. Podle dosavadních ukázek mohu soudit, že se posunou ještě o kousek blíže směrem k black metalu (například začátek “Solsagan” je čistá BM sypačka!), což mě osobně vůbec vadit nebude. Uvidíme, jak to nakonec dopadne, já však myslím, že si na nové dávce finntrollovin opět všichni s chutí pochutnáme.

Earthworm

Earthworm:

Únor pro mě není příliš přínosným měsícem. Ano, spousta známých jmen, dokonce i kapela Ov Hell se spoustou známých pekelníků, jenže tyto kapely mě jaksi minuly, a tak jsem vybral Arsis. Ti mě zaujali svým vystoupením na turné s Behemoth a DevilDriver, ale ještě jsem se nedostal k tomu, abych si od nich něco pořídil, tak se na ně vrhnu s příchoděm této desky… A možná bude i recenze!

Seda

Seda:

V únoru nás čeká poměrně slušná nabídka nových alb. Ze začátku tu máme hned dlouho očekáváne “Hellbilly Deluxe 2” od Roba Zombieho. O něco později Fear Factory a “Mechanize”. Tuto desku se vyplatí poslechnout už jen kvůli bubeníkovi – Gene Hoglanovi, který působil i v legendárních Death. Další povinností bude určitě black metalová superskupina Ov HellShagrathDimmu Borgir, Frost ze Satyricon a mnoho dalších. Doufejme, že se celebrity dohodly na dobré hudbě a nebude z toho nějaká špatnost. Je toho dost, moji přízeň nakonec dostali Fini Finntroll. Kapela se stále více bliží black metalové hudbě, a tak bude zajímavé, co z toho nakonec vznikne.


Behemoth, DevilDriver, Scar Symmetry

Behemoth, DevilDriver
Datum: 8.11.2009
Místo: Praha, Abaton
Účinkující: Arsis, Behemoth, DevilDriver, Scar Symmetry

Seda: Neckbreakers Ball Tour jede v plném proudu. Další stanicí byl pražský Abaton, poblíž domácího hřiště fotbalového týmu FK Meteor Praha. Na tomto turné se sešla opravdu pěkná čtyřka kapel. Americká dvojice v podobě DevilDriver a Arsis, skandinávští Scar Symmetry a hlavní headliner celého turné – Behemoth ze sousedního Polska.

Seda: První vystupující byli Arsis. Tato skupina pomalu proniká do podvědomí evropských fanoušků. Osobně jsem je před koncertem moc neznal a slyšel pouze dvě písně na YouTube. Ale hoši překvapili. Melodický death metal já můžu vždycky, a proto se mi jejich vystoupení líbilo. Show měla energii, rozhodně jste neumírali nudou. Možná škoda, že začínali jako první, spousta lidí si je kvůli frontám při vstupu nebo špatnými informacemi o začátku zmeškalo (na lístkách stálo 19:00, Arsis začínali zhruba okolo 18:30). Já jsem ale s kolegou Earthwormem byl přesně na jejich začátek, a tak mi unikla pouze minuta prvního songu. Na to, aby předvedli, co umí, měli asi půl hodiny. Hoši by si určitě zasloužili víc, škoda, že to bylo tak krátké. Vystoupení Arsis se mi líbilo. Určitě si jich teď začnu více všímat.

Earthworm: Arsis jsem před vystoupením znal asi jako Seda a musím říct, že mě skupina příjemně překvapila, jejich vystoupení mě bavilo, vokál byl super a instrumentální stránka byla taky výborná, hlavně kytarista hrál hodně sól, a to já si vždycky užiju. Kdybych znal jejich tvorbu lépe před koncertem, asi by mi to dalo víc, ale takhle to byl “jen” hodně pohodový rozjezd.

Setlist DevilDriver:
01. End of the Line
02. Not All Who Wander Are Lost
03. Nothing’s Wrong?
04. Pray for Villains
05. Clouds Over California
06. Hold Back the Day
07. Fate Stepped In
08. I Could Care Less
09. Back with a Vengeance
10. Before the Hangman´s Noose
11. These Fighting Wors
12. Meet the Wretched
– – – – –
13. I Dreamed I Died

Seda: O Scar Symmetry jsem taky nic moc nevěděl. Slyšel jsem od nich asi jako od Arsis. A k jejich vystoupení? Moc mě nezaujalo, Arsis byli lepší. Scar Symmetry měli o něco více času než Arsis, což byla škoda. Kdyby se tyto dvě kapely prohodili, koncert by měl větší šťávu. Ani model se dvěma zpěváky mě nezaujal. Jejich vystoupení bylo poměrně dlouhé a pro mě osobně největší zklamání celého večera.

Earthworm: Když jsem poslouchal na YouTube jejich videa, dost mě to bavilo a těšil jsem se víc než na Arsis, jenže naživo jsem se dost nudil a bylo to pro mě zklamání… A navíc jsem se nedokázal zbavit představy že čistý zpěv je na playback, vůbec se k tomu zpěvákovi nehodil…

Seda: Na tuhle skupinu jsem se těšil nejvíce. Je všeobecně známo, že DevilDriver umí udělat show a atmosféru. A taky to byla pravda. Opravdu vysoké nasazení v podaní celé kapely. Na těchto lidech je poznat, že je vystupování baví a užívají si jej i diváci. DevilDriver skutečně umí diváky rozhýbat. Většina z nich se při jejich vystoupení vybouřila tak, že na Behemoth sotva stáli na nohou. Sám zpěvák zkritizoval fanouškovský wall of death, že je tam moc málo prostoru. Postupně se to roztáhlo až k oboum stěnám. Wall of death se nakonec vyvedla. Hodně dobrá show.

Setlist Behemoth:
01. Ov Fire and the Void
02. Demigod
03. Shemhamforash
04. Conquer All
05. LAM
06. As Above So Below
07. Slaves Shall Serve
08. At the Left Hand ov God
09. [drum solo]
10. Alas, Lord Is Upon Me
11. Decade of ΘΕΡΙΟΝ
12. Chant for ΕΣΧΗΑΤΟΝ 2000
– – – – –
13. Lucifer

Earthworm: DevilDriver sice není zrovna můj styl, ale jejich hudba mě baví a na některé jejich hitovky jsem se těšil, bohužel mě naživo moc nepřesvědčili a hyper-fucking projev jim plus body nepřidá. Pravdou je, že publikum pořádně rozhýbali a když se fanoušci automaticky připravili na wall of death, aniž kapela dala pokyn, Dez byl hodně překvapený a spustil “Oh fuck, you already know it!” Solidní koncert, ale DevilDriver radši z desky.

Seda: Po vystoupení Devildriver jsem nevěřil, že by je Behemoth mohli překonat, ale Poláci mě vyvedli z mého omylu. Vystoupení Behemoth má neskutečnou atmosféru. Diváci neřádí tolik co při DevilDriver, ale každý si jej naplno užívá. Občas to vypadá, jako kdyby Nergal a jeho parta měli propustku z pekla na zem, aby nám, obyčejným smrtelníkům ukázali, jak se to dělá tam dole. Nergalův fanatický výraz je opravdu dokonalý. Kdo nebyl, přišel o hodně.

Earthworm: Behemoth byli zlatý hřeb večera, sice se v kotli nepařilo tolik jako u DevilDriver, ale fanoušci si víc užívali hudbu a headbangovali o sto šest. Atmosféra byla hustá, že by se dala krájet a Nergal promlouval k nám, obyčejným smrtelníkům, jako posel ďábla. Já jsem si užil hlavně konec – hity jako “Chant for ΕΣΧΗΑΤΟΝ 2000” nebo “Decade of ΘΕΡΙΟΝ” mě taky pořádně rozhýbaly a kebulí jsem házel jako blázen. Pekelné finále nemohlo být nic jiného než song “Lucifer”, na který si Nergal nasadil helmu/masku a jak jsem už psal, byl jako opravdový satanáš. A mimochodem, z Infernova drum sóla jsem si málem nasral do trenek, ten chlápek je magor!

Seda: To je vše, většina kapel byla v Praze vůbec poprvé. DevilDriver už ale návštěvu Česka stihli, konkrétněji 10. června v Ostravě se Slipknot. Arsis a Scar Symmetry do našich končin zavítali poprvé.