Další z nemnoha dvojitých recenzí tentokrát vznikla na počest dlouholeté volyňské stálice domácího metalového podzemí – Avenger. Kapela totiž nedávno v rozmezí doslova jen pár dní vydala hned dva počiny, jež si oba zaslouží pozornost – tím prvním je kompilace “MCMXCII-MMXII”, která vznika ku příležitosti 20 let aktivního black/death metalového běsnění; tím druhým je pak zbrusu nová dlouhohrající deska “Bohemian Dark Metal”, celkově pátá. O článek se společně šábli avengerovský fanda H., jenž si vzal na paškál “Bohemian Dark Metal”, a (až doposud) avengerovský panic Ježura, který sepsal své dojmy z “MCMXCII-MMXII”. Výsledek si můžete přečíst níže…
 |
Země: Česká republika
Žánr: black / death metal
Datum vydání: únor 2012
Label: Deathgasm Records
Tracklist:
01. Vítej zpátky doma… v krajině smutku a beznaděje
02. Faleš a apatie
03. Duševní chirurgie
04. Vstříc dálkám
05. Umírání životem
06. Z Jeho krve
07. Hleďme, plamen duše!
08. Dark Metal
Hodnocení:
H. – 9/10
Ježura – 9/10
Průměrné hodnocení: 9/10
Odkazy:
facebook / bandzone
|
Bohemian Dark Metal [H.]:
Je to zajímavé, jak člověk občas mění v průběhu let své názory. Ještě něco málo času po vydání “Godless (Assuming the Throne of Immortality…)” byli Avenger skupinou, která šla naprosto mimo mě a kterou jsem v podstatě přehlížel. Jejich jméno mi sice známé bylo a nějakou představu o tom, co hrají, jsem měl, ale to bylo tak všechno. Jenže pak se člověk jednou dokope k tomu, aby tu jejich muziku okoštoval, a jak to dopadá… dnes již dávno patří Avenger mezi mé české oblíbence, od nichž kupuji skoro vše, co vydají. Pravda, zrovna níže propíraná kompilačka “MCMXCII-MMXII” sice není záležitost, jež by mi zvyšovala srdeční tep, jelikož podobné počiny nejsou mým šálkem libovolného moku, ovšem na “Bohemian Dark Metal” jsem se třásl tak vydatně, že bych s klidem mohl dělat konkurenci osikám ze známého pořekadla. Navíc vzhledem k faktu, že předcházející “Feast of Anger / Joy of Despair” byla deska velice povedená, která ještě přišla po delší přestávce, visela ve vzduchu také otázka, jestli se volyňské kultovce podaří s “Bohemian Dark Metal” tuto fošnu trumfnout…
Odpovídat na tuto řečnickou otázku však nebudu, protože odpověď neznám – prostě to nevím, jestli se s “Bohemian Dark Metal” povedlo “Feast of Anger / Joy of Despair” překonat, přestože aktuálně točím neustále právě novinku – což je ovšem pochopitelné vzhledem k faktu, že je čerstvá. Mohu vám s jistotou povědět jednu věc – i “Bohemian Dark Metal” je placka absolutně kulervoucí! Pokud ve hře byla opravdu možnost celý materiál nadobro odepsat, může být posluchač jenom rád, že k tomu nedošlo. Nevím, jestli následující myšlenka nebude pramenit čistě z toho, že je “Bohemian Dark Metal” nové a že jej v poslední době poslouchám neustále dokola, ale měl jsem tu sto chutí vyhlásit, že jde možná o tu nejlepší nahrávku z dílny Avenger, což není jen tak, uváží-li člověk fakt, co vše už má kapela na kontě, ale je pravda, že opětovný poslech starších věcí tento pocit zase rychle schladil (smích). Ať tomu ale je jakkoliv, jedno je jisté bez diskusí – i v případě “Bohemian Dark Metal” máme co dočinění s albem naprosto výstavním.
Zatímco “Feast of Anger / Joy of Despair” byla mohutná stěna zvuku, která posluchače uzemnila mohutnou silou, “Bohemian Dark Metal” je o poznání pestřejší a nabízí širší náladovou škálu. Samozřejmě, nechybí ani opravdu drtivé kusy ničící vše okolo, ale jsou zde přítomny i pomalejší skladby s neskutečně sugestivní atmosférou. Mezi takové patří hned úvodní “Vítej zpátky doma… v krajině smutku a beznaděje”. Zatímco na minulém albu Avenger hned od první vteřiny spustili black/death metalovou výheň, novinka začíná plíživou litanií, která postupně narůstá a nabírá na síle až do obrovských rozměrů. Tuto mohutnost zcela jistě podporuje i čistší zvuk a průraznější zvuk (samozřejmě i ona jednolitá masa na “Feast of Anger / Joy of Despair” jistě má své kouzlo, líbila se mi, ale má i nevýhody, prostě něco za něco…), díky čemuž mnohem více vynikají hlavně hluboké údery tympánu.
Druhá “Faleš a apatie” je naopak jeden z oněch drtivějších kusů a minimálně jeho první polovina by se neztratila ani na minulé fošně, posléze se však song zlomí do epičtější pasáže, která opět graduje až do klepacího závěru. Za zmínku stojí fakt, že právě v tomto závěru se ozve nezaměnitelný vokál samotného Františka Štorma z Master’s Hammer. Jeden ze tří absolutních vrcholů “Bohemian Dark Metal” (dle mého názoru) přichází hned vzápětí – “Duševní chirurgie”. Dalo by se říct, že jde o skladbu, která v kostce shrnuje vše, co celá deska nabízí, z čehož přímo vyplývá, že půjde o rozmanitější věc – nechybí ničivé pasáže s kopákovými palbami, náladové vsuvky, chytlavější momenty přímo stvořené k mlácení palicí, výrazný tympán – vše v jednom excelentním balení.
Ony další dva zmiňované vrcholy vidím v páté “Umírání životem” a závěrečné skorotitulce “Dark Metal”. První zmiňovaná je asi nejpomalejší na celé desce, temná a valivá, takové menší zhudebnění zmaru. Objeví se dokonce i “čistší” vokály, které opět píseň posunují o kus dál. Když jsem výše hovořil o vpravdě sugestivní atmosféře, měl jsem mimo jiné na mysli právě “Umírání životem”. “Dark Metal” je pak osmiminutový opus, který neuvěřitelně zabíjí po všech stránkách. Refrén je tak neskutečná jeba, až to skoro není možné, dovolím si tvrdit, že možná to nejsilnější, co lze na už tak výtečné desce nalézt.
“Bohemian Dark Metal” je jasným důkazem toho, že Avenger stále patří k tomu nejlepší, co se na poli extrémního metalu v České republice nachází. O co těžší byl podle slov skupiny jeho vznik, o to lepší je výsledek – a to do té míry, že už teď na začátku roku začínám být přesvědčen, jaká dvě česká alba to letos na konci roku u mě vyhrají (a ano, i na tom druhém se podílel Honza Kapák). Každopádně nemůžu jinak, než na stůl vysypat už třetí českou 9/10 v aktuálním roce.
Další názory:
Vážně nechápu, jak se Avenger tak dlouho dařilo unikat mým zrakům. S albem “Bohemian Dark Metal” totiž kapela všem ukazuje, že tady jde do tuhého. Sice mi chvíli trvalo, než jsem si zvykl na hodně prostorový zvuk plný ozvěn, ale teď už mohu s klidným srdcem říct, že je to vážně brilantní materiál. Naprosto famózní riffy a vůbec kytary obecně mě přivádějí na hranici extáze! Chorobný Kapakův vokál se vám dříve nebo později zaryje pod kůži a vy si ho zamilujete! A tympány? To je jenom linka, která zlatou barvou podtrhává vše ostatní… Prostě prvotřídní záležitost a nic menšího! Pusťte si skladby jako “Duševní chirurgie”, “Vstříc dálkám” nebo titulní “Dark Metal” a já vám garantuji, že také propadnete duší. Název alba nelže, tohle je temný metal po česku a říkám vám, že je to famózní zážitek. Po Master’s Hammer další naprosto skvostné album z české kotliny!
Ježura
 |
Země: Česká republika
Žánr: black / death metal
Datum vydání: 22.2.2012
Label: Pařát Magazine
Tracklist:
01. Co nevymýtil čas
02. Godless
03. Seřvete řetězy
04. V okovech
05. Dark Metal
06. Oltář pohrdání
07. Odvrácená tvář boha
08. Neuchopitelné záblesky dokonalosti
09. Před bouří
10. Rituál hněvu
11. Poslední
12. Zlo, nenávist, válka
13. Xmass Hunt
14. Bloudící ve tmě
15. Vitriol
16. Kořeny zla
17. Nositelé viny
|
MCMXCII-MMXII [Ježura]:
Je vyloženě politováníhodné, kolik excelentních českých kapel nejenže nesklízí oprávněné vavříny v zahraničí, ale unikají pozornosti i domácích fanoušků. S poznáním ale přichází sebereflexe a já se teď ohromně stydím za to, že jsem českou scénu dlouho zanedbával. Být dříve trochu otevřenější, třeba bych kouzlu volyňských veteránů Avenger propadl už dávno, nicméně se tak nestalo, a premiérou je pro mě až aktuální novinka “Bohemian Dark Metal” respektive kompilační album “MCMXCII-MMXII”, které Avenger vydali při příležitosti dvacátého výročí kapely. A právě “MCMXCII-MMXII” je předmětem téhle recenze, tak si nejdříve ujasníme, co je na desce vlastně k nalezení…
Kompilace obsahuje celých sedmnáct skladeb, které dohromady tvoří stopáž jen lehce pod hodinu a dvacet minut. Tracklist je průřezem celé tvorby kapely a k nalezení jsou tu vedle těch aktuálních i kousky vyloženě archivní. Ať už se ale jedná o starý nebo nový materiál, společným jmenovatelem je zvuk. Všechny skladby byly totiž nahrány znovu a v profesionálních podmínkách studia Hellsound, takže se není třeba obávat, že by vaše ucho trpělo kontrastem mezi novými skladbami a těmi, které se objevily na demonahrávkách z počátku 90. let. Obsah tedy slibuje velké věci, a očekávání jen jitří forma, v jaké je deska posluchači předložena. O grafiku se postaral klasik Deather a výsledek tomu odpovídá. Třešničkou na dortu je pak náplň bookletu, kde je u každé skladby k nalezení odstaveček s popisem, aktuální i staré fotky Rámuse s Honzou Kapákem a v neposlední řadě také přehledná a hlavně kompletní diskografie. A popravdě, ještě jsem neviděl, aby se v bookletu psalo, které tituly ještě jdou sehnat oficiální cestou… Tleskám!
Teď už by bylo pomalu na místě pustit se do vlastního hodnocení muziky, ale to je v případě výběrového alba trochu problém. Jelikož se nejedná o celistvou desku, ale de facto výkladní skříň dvacetileté kariéry kapely, je zapotřebí poněkud jiný pohled a mne napadají jen dva. Buď z očí dlouholetého fanouška, který si užije staré i nové pecky v moderním hávu, nebo z očí naprostého nováčka. A jak už jsem zmiňoval v úvodu, prakticky dokonale spadám do druhé jmenované kategorie, takže je nabíledni, jakou optikou na “MCMXCII-MMXII” nahlížím…
Tak tedy – hodina a čtvrt, na kterou se “MCMXCII-MMXII” podařilo natáhnout, je hodinou a čtvrt výborné muziky. Čím déle album poslouchám, tím jsem si jistější, že jsem léta přehlížel kapelu, která od svých počátků tvořila hudbu, která patří k tomu nejlepšímu, co u nás (a nejen u nás) v rámci žánru kdy vzniklo. Neříkám sice, že jsem na větvi z každé jedné skladby, ale i ty ne zcela skvostné jsou přinejmenším velice dobré. Ovšem pak jsou tu skutečné klenoty. Naprosto fenomenální skladby jako “Neuchopitelné záblesky dokonalosti” nebo “Vitriol” se prakticky okamžitě zařadily na seznam těch, na něž nedám dopustit a navíc mě popíchly k zevrubnému prozkoumání diskografie Avenger, neboť tuším, že podobných pokladů tam najdu ještě hodně. Vedle užívání si samotných skladb je rovněž příjemné sledovat, jak se v průběhu let projev Avenger zdokonaloval, ale přesto si zachoval svoji specifickou tvář a jasné atributy. Řeč je tu hlavně o skvělých kytarových partech a Kapákově vokálu, které si člověk opravdu jen tak s něčím nesplete. Jak některé kapely glorifikuji za razantní změnu stylu, tak tady jsem naopak rád, že muzikanti za těch dvacet let šlechtili to dobré, zbytečně neutíkali jinam a jejich projev se jim tak podařilo vybrousit takřka k dokonalosti.
Výše jsem už nakousl, že zvuku zde bylo věnováno hodně prostoru. Nevím, jak to bude po chuti ortodoxním fanouškům, ale já za toto rozhodnutí kapele skládám poklonu. Jestli je pravda, že k úpravě aranží došlo jen ve velmi malé míře, tak potom nově nahrané staré skladby vděčí právě brilantní produkci za to, že vyloženě ožívají a naplno vynikají jejich kvality. Toho by ovšem bylo dosaženo jen sotva nebýt kvalitního zázemí, kterým Hellsound Honzy Kapáka bezesporu je. Šťastní to lidé, kteří si mohou vlastní hudbu nahrávat i produkovat ve vlastním studiu a podle vlastního vědomí a svědomí…
Co víc dodat. Probírat titulní skladbu alba “Bohemian Dark Metal”, která se na “MCMXCII-MMXII” nachází, je v době, kdy první alba už našla své majitele, trochu bezpředmětné, i když je to bomba nehorázného kalibru, takže zbývá snad už jen nějaké to shrnutí. Kompilace prakticky neposlouchám, ale takhle si svoje ostruhy vysloužila. Není to totiž jen pustý výběr a značná přidaná hodnota vydání “MCMXCII-MMXII” plně legitimizuje. Deska je jak důstojnou oslavou výročí, tak dárkem věrným fanouškům a stejně tak spolehlivě uvede do děje i jedince, pro které jsou Avenger velkou neznámou a mezi něž jsem se donedávna počítal i já. Přes tu veškerou chválu si ale netroufám vyřknout číselný verdikt, neboť měřítka pro hodnocení řadového alba zde zkrátka použít nelze a vlastně není fér s nimi “MCMXCII-MMXII” ani porovnávat. Vězte však, že tenhle jubilejní počin rozhodně stojí za poslech a já jej mohu směle doporučit každému, kdo kdy k tvrdšímu metalu přičichl.
Další názory:
Moc kompilaček tu sice nehodnotíme, ale když se nějaká objeví, vždycky k ní píšu vesměs to samé – a ani “MCMXCII-MMXII” nebude výjimkou. Podobné záležitosti s prominutím nejsou věci, které bych měl potřebu poslouchat, přestože je znát, že ani tohle pánové neodflákli a postarali se o to, aby šlo o vskutku reprezentativní ukázku jejich tvorby. O hudební stránce se nemá vůbec cenu bavit, jelikož Avenger jsou prověřená kvalita, v tomto ohledu je samozřejmě vše naprosto v pořádku a muzika sama o sobě je skvělá. Pokud někdo doposud s kapelou tu čest neměl, může mu “MCMXCII-MMXII” dobře posloužit jako seznámení (zdravím Ježurovitého kolegu), ale pro mě osobně se jedná o nosič v podstatě zbytečný. Když si budu chtít Avenger poslechnout (což ne, že by nestávalo!), úplně vždy a za všech okolností sáhnu radši po nějaké dlouhohrající desce, která mi toho dá více. Řeknu to upřímně – “MCMXCII-MMXII” bude jedním z těch CD, které mi jen budou ležet na polici do počtu a které odsud nevytáhnu, jak je rok dlouhý. Na druhou stranu, díky takovým počinům vypadá sbírka větší, takže i to se počítá (smích). Špatné to není, ale bohužel nic pro mě osobně – stokrát radši si pustím “Bohemian Dark Metal” nebo “Feast of Anger / Joy of Despair”, neřkuli nějaký starší kus…
H.
