Země: USA Žánr: atmospheric black metal Datum vydání: 14.6.2017 Label: Avantgarde Music Tracklist: 01. Midewiwin Lodge 02. To the Great Salt Water 03. The Wolves Fell Quiet 04. Halle Ravine 05. Against the Northern Wind 06. A Seventh Age of Fire 07. The Witching Meadow Hrací doba: 42:51 Odkazy: facebook / bandcamp

Říkává se, že hlavní slovo má samotná hudba a že právě ona by v konečném důsledku měla rozhodovat o kvalitě či nekvalitě té které skupiny. S tím lze určitě souhlasit, ale na druhou stranu – myslím, že by nebylo úplně moudré dotahovat tuto strategii do extrému. Důležitou roli v utváření dojmů z hudby totiž bezesporu hraje i vizuální prezentace, jejíž význam není radno podceňovat. Vždyť právě na ní kolikrát závisí, zdali si dané album vůbec pustíme. Netuším, jestli to tak máte nastavené stejně, ale mnohdy mě dokáže obal dost zásadně odradit, na základě čehož se pak poslechu vyhnu. A jindy se mi obal naopak zalíbí takovým způsobem, že věnuji svou pozornost desce, o niž bych s jiným přebalem ani nezavadil.

Jestli jste začali dumat nad tím, do jaké z těchto kategorií spadá artwork „The Sachem’s Tales“, pak vězte, že ani do jedné. Tento mi sice přijde docela svým stylem docela zajímavý, možná bych až řekl, že se mi líbí, ale ne natolik, aby mě to donutilo po nahrávce rovnou skočit. Vizuální stránku nějaké skupiny totiž netvoří pouze obaly alb, kromě nich jde například i o kapelní fotky. A právě k tomu směřuji – zámořská dvojice Dzö-nga se prezentuje fotografiemi, jejichž podoba mě od poslechu silně odrazuje. Působí to totiž na mě dojmem nějaké provinční kutálky snažící se o metalovou pseudo-gotiku. A to je vskutku nevábná představa.

Přesto jsem se do poslechu „The Sachem’s Tales“ pustil, poněvadž jsem doufal, že firma jako Avantgarde Music se snad pod nějakou nebetyčnou kokotinu nepodepíše. Většinou takové doufání vychází – vzpomínám si totiž jen na minimum nahrávek z portfolia Avantgarde Music, jejichž poslech mě vysloveně znechucoval. Stát se ale může a kupříkladu se tak stalo loni u počinu „Empires of Ash“ od novozélandských Sojourner, kteří s Dzö-nga nesdílejí jen vydavatelskou stáj, ale i styl nebo skutečnost, že stojí na začátku své hudební cesty.

Poslech Dzö-nga však naštěstí dopadl uspokojivěji než u zmiňovaných novozélandských kolegů. Stejně tak tento projekt po hudební stránce působí sympatičtěji než z fotek. Netvrdím ovšem, že byste od „The Sachem’s Tales“ měli očekávat majstrštyk atmosférického black metalu. Navíc si myslím, že mnohé ohlasy, jak už tomu tak bývá, reálnou podobu nahrávky značně přeceňují a nadhodnocují. Kupříkladu průměrné hodnocení na Metal-Archives aktuálně činí 98 %, což lze považovat za výsměch. Ve skutečnosti totiž Dzö-nga nenabízejí víc než lehký nadprůměr, jenž nemá šanci dosáhnout na víc jak šest pomyslných bodíků z deseti možných. Což ale také není špatný výsledek.

Koncepčně jsou Dzö-nga poměrně zajímaví, protože se ve své hudbě inspirují mytologií různých částí světa, ale neuchylují se k provařeným oblastem jako třeba Skandinávie. Loňský debutový počin „Five Treasures of Snow“ kupříkladu mířil do Himalájí, aktuální „The Sachem’s Tales“ zase sleduje lokální legendy jedné oblasti v Kanadě. Snad i proto je v hudbě Dzö-nga patrný folkový feeling.

I jemu navzdory však „The Sachem’s Tales“ nenabízí nic lepšího než poměrně pohodový atmospheric black metal. Jeho atmosféra není nijak zásadně pohlcující, spíše jen tak klouže po povrchu, na základě čehož bych si dovolil tvrdit, že se nejedná o nějak hluboké album. Trochu mi vadí jemnější momenty (i když ne všechny… třeba střed „The Wolves Fell Quiet“ je povedený) a také pasáže, v nichž se ujímá hlavního slova Grushenka Ødegård, jejíž vokál je na můj vkus příliš sladký. Podobný pocit mám i z meziher, mezi nimiž mi nejvíc pije krev „Halle Ravine“. Jak vidno, „The Sachem’s Tales“ rozhodně není bezchybné.

Na druhou stranu, bylo by křivácké soptit nekompromisní kritiku, a přitom zamlčet, že žádný z neduhů není tak výrazný, aby dokázal poslat desku do kopru. Většinu nahrávky stále vyplňuje slušný atmo-black, který se poslouchá velmi příjemně. Nakonec mě ani neobtěžuje, že jednotlivé skladby mezi sebou trochu splývají a snad až na „Against the Northern Wind“ mi žádná neutkvěla konkrétněji v paměti. Výsledek na mě totiž stále působí poměrně sympatickým dojmem a nečinilo mi žádné velké obtíže jej poslouchat i na víc pokusů. A kdybych tvrdil, že jsem album pouze toleroval, asi bych Dzö-nga přehnaně křivdil.

Resumé je tedy takové, že se jedná o solidní a příjemný atmo-black, který příznivce tohoto subžánru navzdory několika neduhům jistě potěší. Sice „The Sachem’s Tales“ ani zdaleka nedosahuje kvalit stylových špiček, ale to nakonec nutné není. Stačí, že to má hlavu a patu, moc dobře se to poslouchá a nezní to nijak teple (naštěstí ani v těch jemnějších chvilkách ne). Fandíte-li podobnému druhu muziky, můžete bez obav poslouchat.