 |
| Země: Německo Žánr: progressive death metal Datum vydání: 23.4.2014 Label: Steamhammer Tracklist: Hodnocení: 5/10 Odkazy:
|
Myslím si, že tento stav, který já osobně chovám k Mekong Delta, nebude pro mnohé z vás nic, co jste ještě nezažili. Nazývejme to třeba úmyslná ignorace, protože přesně takhle bych svůj dosavadní přistup k této německé partě nazval. Ale obecně bych to řekl tak, že na scéně funguje kapela, která je zástupem fanoušků považována za veličinu svého žánru. Tušíte, že by se vám to papírově mělo líbit a stejně si nedáte tu práci, abyste si tvorbu této party patřičně naposlouchali nebo přinejmenším jí alespoň dali šanci, zdali je to opravdu tak dobré, nebo nikoli. V době vydání “Lurking Fear” jsem podlehl nadšeným recenzím, album si sehnal a ani jej nedoposlouchal, protože mi to přišlo jako strašná blbost. A nyní, po nějakých sedmi letech, je tady druhá šance, která logicky přišla s možností recenzovat “In a Mirror Darkly”.
Hned na úvod zklamu všechny fanoušky kapely, kteří se těší na ódu na to, jak je novinka jejich lásky neskutečný počin, protože ačkoli jsem si vědom toho, jak je “In a Mirror Darkly” všeobecně nadšeně přijato, tak si nemůžu pomoct, ale mě to prostě nebaví tak, jak by mělo. A to jsem se vážně snažil do něj proniknout a poslouchal jsem ho zleva, zprava, počtem poslechů bych atakoval mé letošní nejoblíbenější alba a přesto nemůžu říct, že bych podlehl kouzlu progresivního thrash metalu, jak jej představuje parta kolem Ralpha Huberta.
Předně jsem byl docela zaražen tím, jak málo je na albu toho thrash metalu, na který jsem se tolik těšil. Ne snad, že bych měl problém obecně s progresivním metalem, jehož postupy jsou hodně ovlivněny klasickou hudbou, ale překvapení to pro mne bylo. Rozplývat se nad instrumentálními výkony je nošením dříví do lesa, protože když už se kapela rozhodne na album zařadit tři instrumentální kusy (včetně intra “Introduction”), tak si musí být vědoma své technické zručnosti, která je z “In a Mirror Darkly” cítit opravdu mocně. A to i v písních, které jsou obhaceny zpěvem. Hodně mě nadchla především výrazná baskytara, jež má přesně takový prostor, jaký si zaslouží. Celkově tak podtrhuje místy až klasické vyznění hudby Mekong Delta, protože aniž by se použil orchestr, tak mají zejména instrumentální písně pomyslnou pečeť nositele klasického hudebního vzdělání se schopností skladby partitur pro velké orchestry.
Ale přímo k “In a Mirror Darkly”. Nerad bych dělil písně do nějakých skupin, protože “In a Mirror Darkly” je album hudebně nesmírně rozmanité a různých zvratů bych se snad ani nepočítal, takže si buďte jisti, že se dočkáte snad úplně všeho. Od klasické akustické kytary, přes melodické vyhrávky, thrashové kytary, art-rockové poklidné pasáže až po špetku jazzových rytmů. Výsledná podoba jednotlivých songů ovšem není nijak rozháraná na všechny strany, protože jestli něco nemůžu Mekong Delta v souvislosti s novinkou po hudební stránce upřít, tak je to skutečnost, že to album zní strašně soudržně. To, že mne polovina skladeb vůbec nebaví, už je něco jiného.
Je celkem jedno, jestli zrovna hraje některá z intrumentálních skladeb jako roztahaná “Ouverture”, naproti tomu skvělá “Inside the Outside of the Inside”, nebo nejlepší píseň z celého alba “Janus”, jež je skutečnou lahůdkou, jíž jsem si díky své komplexní struktuře postupně téměř zamiloval. Co jsem tím ale chtěl říct je, že všechny písně mají svůj jednotný rukopis, který se nevytrácí jak při poslechu našlapané prog metalové jízdy “The Arrmageddon Machine”, tak velice plytké utahanosti jménem “The Silver in Gods Eye”, na níž mě nebaví vůbec nic. Jako taková předzvěst už zmíněné “Janus” ji do jisté míry chápu, protože jednotlivé kompozice na sebe do jisté míry navazují, takže se nehodí brát je úplně samostatně, ale “The Silver in Gods Eye” je úplným krokem vedle, který mi nic neříká. Sorry.
Závěrečná dvojice “Hindsight Bias” a “Mutant Messiah” už možná není není oproti zbylým kusům tak rozmanitá, protože obě přináší asi ty nejthrashovější momenty a celkově jsou hnány v rychlejším tempu, ale přesto jsem si oblíbil pouze druhou jmenovanou. A to jsem se právě na tyto skladby těšil nejvíc. “Hindsight Bias” zaujala možná tak zpěvnou vokální linkou Martina LeMara, jehož hlas do takto technické hudby pasuje úplně bez problémů. Důležité je, že disponuje širokým rozsahem, takže podtrhuje hudební rozmanitost celého díla. A to dokazuje třeba v závěrečné “Mutant Messiah”, která patří k těm lepším momentům z “In a Mirror Darkly”.
Zpočátku jsem si říkal, jakou výhodu pro mne bude mít fakt, že neznám starší tvorbu a alba považována za klasiku jsem vlastně ani neslyšel, takže nebudu mít s čím srovnávat a nechám tak promluvit kvality “In a Mirror Darkly” samy za sebe, ale teď jsem na první počiny tak zvědavý, že je snad i zkusím prozkoumat, jestli nějak změním názor. Neříkám, že Mekong Delta nahráli špatnou desku, protože i když tady té kritiky padlo víc než dost, tak uznávám, že to album je do detailu promyšlené, zajímavých momentů v sobě skrývá taky dost a instrumentálně je skvěle zvládnuté, ale já se při jeho uceleném poslechu dost nudím. Nevím, možná je to na mě až příliš velké umění, které nejsem schopný pochopit, ale protože je recenze čistě subjektivní názor, tak nebudu srab a nebudu se schovávat za objektivní kvality, takže výsledné hodnocení tak akorát odpovídá mým dojmům z “In a Mirror Darkly”. Prostě průměr, který je z mého pohledu až zbytečně přechvalován (a myslím tím pouze novinku, ne kapelu a její tvorbu jako celek – to jen, aby bylo jasno).
