Archiv štítku: Disturbed

Redakční eintopf #3.4 – speciál 2009 (Seda)

Seda

Seda:

Top5 2009:
1. Lamb of God – Wrath
2. Winds of Plague – The Great Stone War
3. Behemoth – Evangelion
4. Converge – Axe to Fall
5. Enter Shikari – Common Dreads

CZ/SVK deska roku:
Avenger – Feast of Anger, Joy of Despair

Koncert roku:
Disturbed: Praha – Roxy, 23.6.2009

Zklamání roku:
Marilyn Manson – The High End of Low

Top5 2009:

1. Lamb of God – Wrath
Tady nebylo co řešit. Od mé recenze na toto album jsem o “Wrath” stále přemýšlel jako o desce číslo jedna pro tento rok. Lamb of God se předvedli ve výborném světle a neustále se zlepšují. K “Wrath” jsem se neustále po celý rok vracel a slyšel ho opravdu hodněkrát. Zatím nejlepší výtvor skupiny. Odrazilo se to také na hodnocení (9/10).

2. Winds of Plague – The Great Stone War
Jsem veliký fanoušek melodického death metalu a deathcoru. Tyhle borci do tohoto stylu zamixovali ještě porci symfoniky. Celkově to vytváří výborný poslech. Moc jsem o této kapele nevěděl, pak si ale sehnal toto album na hodnocení recenze a už to jelo – sehnal jsem si i minulý výtvor a stal jsem se závislým. Výborná nálož pravé muziky.

3. Behemoth – Evangelion
Tady jsem se rozhodoval právě mezi Winds of Plague a Behemoth. Nakonec na tom hůře skončili Behemoth. Album je vynikající, neznám snad jediné album, kde by Behemoth neoslnili. Kvalitu tohoto alba potvrdilo jejich vystoupení v pražském Abatonu. Atmosféra nových songů je naživo naprosto unikátní!

4. Converge – Axe to Fall
Pro mě největší překvapení. Od této kapely jsem slyšel jednu placku “You Fail Me”, která byla slušné. Nečekal jsem, že se na “Axe to Fall” kapela o tolik zlepší. První čtyři songy jsou geniální, ke konci to sice trochu skřípe, přesto mě stále baví.

5. Enter Shikari – Common Dreads
Enter Shikari je velice zajímavá kapela. Hraje převážně modernější metal doplněný o zvuky trance hudby. Tato fošna má v sobě skvělou vlastnost – neustále měnící se tempo a rytmus. Chvíli vám hraje něco měkčího a během chvilky se mění zvuk kytary, zrychlí se bicí a zpěvák vytasí své temnější já se screamem. Letos jsem je už viděl s The Prodigy a příští rok hned v lednu si je nenechám ujít v Lucerna music baru.

Avenger - Feast of Anger, Joy of Despair

CZ/SVK deska roku:

Avenger – Feast of Anger, Joy of Despair
Českých desek pro letošní rok jsem slyšel málo, snad jen Cocotte Minute a jejich “Sado Disco”. Pak jsem si ale vzpomněl na Avenger a hned si album musel poslechnout. Tihle kluci me přesvědčili o tom, že v Česku stále vzniká kvalitní tvrdá hudba. Snad jen škoda, že nejsou více na očích širšímu počtu diváků.

Koncert roku:

Disturbed: Praha – Roxy, 23.6.2009
Disturbed
mám opravdu rád a stále si je rád poslechnu. Jejich koncert byl pro mě povinností. Lístek byl sice o něco dražší (zhruba 600 korun), zážitek za to ale stál. Snad až na to odporné vedro to nemělo chybu.

Zklamání roku:

Marilyn Manson – The High End of Low
Tady nebylo co řešit. O průseru roku jsem měl jasno hned. Manson snad začal brát moc drog, až mu to vymylo mozek. Doufám, že mu za toto album doma pořádně napráskali, ať zase začne hrát muziku. Tuhle špatnou hudbu navíc podrthl vystoupením v Brně. Co to s tebou je, Marilyne?


Disturbed, the.switch

Disturbed
Datum: 23.6.2009
Místo: Praha, Roxy
Účinkující: Disturbed, the.switch

Nezničitelní Disturbed nám přijeli ukázat, co umí, a vybrali si pro to datum 23.6. a jako místo pražský klub Roxy. Tato parta se k nám podívala po celých devíti letech, poprvé u nás byli jako support dnes již upadajícího Marilyna Mansona. Začátek koncertu byl plánovaný na sedmou, ale jako skoro všude nějaké to menší zpoždění bylo, a sice zhruba 10 minut.

Když už jsme vevnitř a čekáme na start, tak se dočkáme české skupiny the.switch. Pokud jste byli 9. června na KoRn, určitě se vám jméno této skupiny vybaví, hráli totiž i před nimi. Tuto kapelu jsem do té doby ani neznal, poslechl jsem si jen pár songů, než jsem vyšel na koncert. Na jedné straně se na internetu se the.switch nadává, že znova už je ti dotyční nechtějí slyšet a nemají tam co dělat, ale na straně druhé na ně padá i chvála, že momentálně patří mezi nejlepší české kapely a lépe nikdo vybrat nemohl. A můj názor? Jejich vystoupení v sobě neskrývalo nic extra, pro mě byli zklamáním. Na začátku bylo na klucích vidět, že své vystoupení prožívají a baví je, zasloužili by si ale lepší publikum, než jsme byli my. O potlesk a zvedání rukou si často museli sami požádat, lidé spíše stáli a koukali, než aby si je užívali. Kytaru jsem vůbec neslyšel a zpěvu nerozuměl ani slovo. Pochválit snad můžu jen bubeníka, který mi připadal z celé skupiny nejlepší. the.switch se také pokoušeli o slipknoťácké “jumpdafuckup”, což jim sice vyšlo, ale docela dlouho trvalo dostat všechny diváky dolů na zem. Když se nás zpěvák snažil rozezpívat nebo chtěl, aby se zpívalo místo něj, chytal se jen málokdo. the.switch mě o svých kvalitách nepřesvědčili, naštěstí ale moc dlouho nehráli.

Blíží se osmá hodina a the.switch odchází z pódia, které se začíná upravovat pro ty, na které všichni přišli – Disturbed. Upravuje se asi tak 15 minut a pomalu se blíží start. Nejdříve přichazí bubeník – začíná hrát a rozsvěcují se světla. Za chvíli dorazí i kytarista s basákem a už se čeká jen na zpěváka Davida Draimana, který je klasicky přiveden ve svěrací kazajce s maskou na hlavě. Vše načíná song “Voices”. Za pochvalu určitě stojí Draimanův dokonalý hlas, jenž je skoro stejně čistý jako na studiové verzi. I jeho speciální ďábelský smích a jiné zvuky jsou stejné jako na CD. Možná to jen mohl více prožívat, většinou totiž jen klidně stál se svým ďábelským výrazem a rukou vzhůru.

Setlist Disturbed:
01. Voices
02. Liberate
03. Just Stop
04. Prayer
05. Meaning of Life
06. Land of Confusion
07. Remember
08. Stupify
09. Hell / Shout 2000 / Criminal / Deify
10. The Night
11. The Game
12. Inside the Fire
13. Stricken
14. Ten Thousand Fists
– – – – –
15. Indestructible
16. [drum solo]
17. Down with the Sickness

Disturbed se snažili často zapojovat diváky v hledišti i diváky nahoře. Zpěvákovi kratší proslovy mezi písněmi byly skvělé. Nejdříve říkal, jestli víme, že tu jsou po devíti letech, když tu byli s Mansonem. Všichni po každé jeho větě začali hlasitě řvát, a tak po chvíli říká: “You don’t fucking understand what I am saying, right” [něco jako “Vy kurva nerozumíte, co říkám, že” – pozn. autora]. Dále se ptal, kdo z nás je vidí poprvé, zhruba půlka hlediště zvedá ruce a pak se ptá, že když přijedou znova, tak jestli půjdeme. V tu chvíli zvedají ruce všichni a Draiman se smíchem prohlašuje: “Now you understand me!” Své povídání moc neprotahuje a začíná se znovu hrát. Často pobouzí diváky ke zvedání pěstí, což Disturbed dělají na každém svém koncertu. Největším a snad jediným mínusem bylo velké horko. Tak půl hodině jsem měl úplně promočené tričko potem (a nebyl jsem sám).

Po osmi odehraných písních přichází smršť čtyř songů bez pauzy – “Hell”, “Shout 2000”, “Criminal” a “Deify”. Vyvrcholení a odehrání nejvetších hitů přichází hned poté, kdy zazní pecky jako “The Game”, “Stricken” nebo “Inside the Fire”. Po “Ten Thousand Fists” říká Draiman: “Good night, Prague!” a skupina odchází. Nějakých pár minut se nechají vyvolávat, aby se nakonec vrátili a odehráli titulní song nového alba “Indestructible”. Frontman chtěl po všech vidět pěsti ve vzduchu, asi jich chtěl vidět tak deset tisíc :) Kapela opět po této písni odchází a zůstává pouze bubeník. Každy ví, co přijde – masivní sólo na bubny. Pro mě to byla nejlepší část koncertu, protože miluji bubny a užívám si je ze všeho nejvíc. Chlapík to zahrál rychle a přesně, bylo to víc jak povedené sólo. Hned po jeho exhibici začíná “Down with the Sickness” a tím koncert končí. Disturbed slibují, že přijdou zpět mnohem dřív než naposled. Do diváků se pak klasicky hází paličky a trsátka, bohužel jsem ale nic nechytil. Disturbed předvedli skvělou show, ve vystoupení snad nebyla jediná chybička. Musím chlapcům zastleskat. Kdo nebyl, přišel o hodně. Stálo to za to. Doufejme, že se brzy vrátí.


Disturbed – Indestructible

Disturbed - Indestructible
Země: USA
Žánr: alternative metal
Datum vydání: 3.6.2008
Label: Reprise Records

Hodnocení: 7/10

Zbytek redakce hodnotí:
Speedy – 8/10

Průměrné hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Skupina Disturbed se začala formovat v roce 1996. Jejími zakladateli byli Dan Donegan, Steve “FuzzKmak, Mike Wengren. Zpěvák David Draiman se k ostatním přidal v listopadu roku 1997. Od té doby funguje tato čtyřka ve stejné sestavě. Za dobu svého působení stihli prodat přes 10 milionů desek a patří mezi jedny z nejlepších nu-metalových skupin současnosti. S prvním vydaným albem “The Sickness” (2000) prorazili na Ozzfestu 2001. O následujícím albu “Believe” (2002) se hovoří jako o nejpovedenějším. Následovala deska “Ten Thousand Fists”(2005) a letošní “Indestructible”. O něm můžete dále číst o kousek níž…

Jak řekl zpěvák a hlava chicagské nu-metalové skupiny David Draiman v rozhovoru pro hudební stanici MTV, inspirací pro nové album byla smůla, která jej naneštěstí potkala od vydání posledního alba “Ten Thousand Fists”. Jeho nehoda na motorce, sebevražda dlouholetého kamaráda, požár v jeho garáži, který mu zničil téměř všechna auta, a spousta problémů v osobním životě. Všechny tyto události se podepsaly na tváři alba “Indestructible”. Už i názvy songů mluví za vše – “The Night”, “Deceiver”, “Enough”, “Inside the Fire”, “The Curse”… Album klade větší důraz na kytary. Téměř v každé písni najdeme kytarové sólo, na což jsme z dřívějších nahrávek nebyli zvyklí.

Nahrávce to spíše uškodilo než přidalo… místy máte pocit, že by mohly být více dotažené. Zdá se, že je to nejslabší místo desky. I když – každá změna je vítaná a můžeme se jen těšit, jakým směrem se budou tito chlapíci dále ubírat. Hlas je tvrdší, plný agrese. Skvělé frázování, typické pro Disturbed, které si zaručeně s ničím nemůžete splést. Je až s podivem, co všechno Draiman zvládne vyzpívat, a to nejen na studiové nahrávce. Můžete zapomenout na to, že by byl hlas jakkoli upravován. Stejný výkon podává i na koncertech. Při poslechu se určitě nebudete nudit a budete hořet nedočkavostí, s čím dalším David přijde. Album má šťávu po celou dobu poslechu, neúprostně se valí dál a dál a po celých 49 minut vás skvěle zabaví. Z původně 15 plánovaných songů se jich sem vlezlo 12. Toto album nezklame zaryté fanoušky a určitě má i potenciál na to, aby zaujalo i další fanoušky tvrdší muziky, kteří třeba na tuto čtveřici ještě nenarazili. Bohužel chybí výraznější pecka, která by mohla prorazit do povědomí širší hudební veřejnosti. Každopádně “Indestructible” patří na harddisk či do CD stojánku každého metalového fandy. Takže stahujte, kupujte! Enjoy!