Archiv štítku: Disturbed

Redakční eintopf #85.3 – speciál 2015 (nK_!)

nK_!

nK_!:

Top5 2015:
1. Ghost – Meliora
2. We Butter the Bread with Butter – Wieder geil!
3. Iron Maiden – The Book of Souls
4. Disturbed – Immortalized
5. Civil War – Gods and Generals

CZ/SVK deska roku:
1. Dark Gamballe – Panoptikaria
2. Kabát – Do pekla / Do nebe

Neřadový počin roku:

Artwork roku:
Celldweller – End of an Empire

Shit roku:
Five Finger Death Punch – Got Your Six

Koncert roku:
Hellfest 2015: Clisson (Francie), 19.-21.6.2015

Videoklip roku:
Ghost – From the Pinnacle to the Pit

Potěšení roku:
nová deska Marilyna Mansona

Zklamání roku:
konec Motörhead

Top5 2015:

1. Ghost – Meliora
Ghost už potřetí nezklamali a zdá se, že ani neumí šlápnout vedle. Album „Infestissumam“ z roku 2013 sice nakonec zůstalo nepřekonané, ale „Meliora“ byla setsakra blízko k tomu, aby vysoko nastavenou laťku přeskočila. Vůbec jsem nečekal, že se Ghost vytasí s tak parádní deskou. Tihle pánové prostě umí.

2. We Butter the Bread with Butter – Wieder geil!
Oproti Ghost diametrálně odlišná muzika. Zato ale energická, vtipná, zábavná a těžce návyková. Ani po více než půl roce mě „Wieder geil!“ nepřestává bavit. Deset skvěle vyvážených songů prostě dokáže udělat svoje.

3. Iron Maiden – The Book of Souls
Od heavy metalových matadorů Iron Maiden jsem toho ani moc nečekal, protože jejich novodobější tvorba mě už začíná trošku míjet. Jak jsem byl překvapen, že i přes svou délku dokáže „The Book of Souls“ výborně bavit. A ono je i neuvěřitelně dobře napsané a vyvážené! Jdu si hned pustit „Empire of the Clouds“, protože jestli si nějaká loňská skladba zaslouží velké uznání, je to přesně tahle.

4. Disturbed – Immortalized
Disturbed se v létě vynořili odnikud s oznámením dalšího alba a dokázali tím dokonale rozhodit celou scénu, protože tohle fakt nikdo nečekal. Řekl bych, že je dnes docela umění nahrávat rok nový materiál a tvářit se, že jako kapela vlastně ani nefungujeme. Amíkům se to ale přeci jen povedlo a výsledek stál za to.

5. Civil War – Gods and Generals
Podle mě jedno z největších překvapení posledních let pomalu, ale jistě nabírá na síle. Jestli tahle skupiny nikdy nebude těžkotonážní, tak asi emigruji do Nepálu a budu se živit horskými kořínky. Odpadlíci ze Sabaton by si úspěch zasloužili, protože na rozdíl od své původní kapely (v poslední době) přišli s něčím, co se dnes už tolik nevidí – nepřetékají nudným hevíkovým klišé.

CZ/SVK deska roku:

1. Dark Gamballe – Panoptikaria
K „Panoptikarii“ jsem se vlastně dostal úplně náhodou a nakonec jsem rád, že se tak stalo. Nejenže jsem po letech znovu objevil zaprášený klenot, jakým Dark Gamballe bezesporu jsou, ale tahle nadupaná deska mě ještě přesvědčila o tom, že kvalitní český rock má k úpadku zatím hodně daleko.

Dark Gamballe

2. Kabát – Do pekla / Do nebe
Co dál? Daniel Landa a jeho „Žito“? Divná a nedomyšlená hloupost. Cocotte Minute s live deskou plnou nového matroše? Ne, ne, taky ne. Nebo snad identitu hledající Škwor? Nenechte se vysmát, druhé místo u mě s přehledem obsazují noví Kabáti. I když se tahle skupina stala symbolem naší vidlákovosti, jedno se jí musí nechat – muziku dělat umí. A já se nestydím za to, že jsem se u jejich aktuální desky dobře bavil.

Artwork roku:

Celldweller – End of an Empire
„End of an Empire“
je chytře vymyšlené elektronické album tematicky navazující na „Wish Upon a Blackstar“. Pojednává o fiktivním světě jménem Atiria a konci jedné civilizace (kdo by to řekl). Nejvíce mě na něm ale baví jeho přebal. Klayton sice není kdovíjaký fešák, ale na artwork zapózovat umí, to jo.

Celldweller – End of an Empire

Shit roku:

Five Finger Death Punch – Got Your Six
Snad každý musí uznat, že tohle byl hodně nepříjemný průser. Když i dlouholetí fanoušci začnou nespokojeně pískat, je něco dost špatně. A když se dokonce i mně (jsem v redakci nejvíce agro) líbí všehovšudy jen dva songy… radši už nebudu sprostej.

Koncert roku:

Hellfest 2015: Clisson (Francie), 19.-21.6.2015
Nakonec to vyšlo a po tom, co jsem se v loňském souhrnu vybrečel, jsem se na Hellfest přeci jen podíval. Řeknu vám – jestli něco, tak tohle stojí fakt za to. Stačí si zjistit, jaké tam hrály kapely… a také přihlédnout k faktu, že lépe organizovanou a ošéfenou akci jsem doposud nenavštívil. Letos znovu!

Videoklip roku:

Ghost – From the Pinnacle to the Pit
A podruhé Ghost. Na to, že klipy moc nesleduji, jsem jich v loňském roce viděl překvapivě dost a měl jsem tak výjimečně z čeho vybírat. Retro styl „From the Pinnacle to the Pit“ mi zkrátka sedl nejvíce.

Potěšení roku:

nová deska Marilyna Mansona…
…není taková sračka jako ty tři předchozí! No povězte, čekal to někdo? Já tedy ne a výstřednímu Marilynovi přeju, aby se i případné další počiny nesly minimálně v podobném duchu.

Zklamání roku:

konec Motörhead
Je jasné, že všechno musí jednou skončit. A při pohledu na Lemmyho Kilmistera fanoušci léta hádali, že nám už dlouho hrát nebude. Zpráva o jeho náhlé smrti krátce po 70. narozeninách ale překvapila kdekoho. Tak odpočívej v pokoji, Lemmy!

Ghost

Zhodnocení roku:

Jak se zdá, rok od roku mě hudební scéna baví víc. Sice jsem neviděl tolik koncertů, ale ty, které se mi podařilo navštívit, stály bezezbytku za to. Jsem spokojen i s vydanými alby, a když zapomenu na fiasko s Five Finger Death Punch a Landou, byl loňský rok hodně solidní.


Disturbed – Immortalized

Disturbed – Immortalized
Země: USA
Žánr: alternative metal
Datum vydání: 21.8.2015
Label: Reprise / Warner Bros.

Tracklist:
01. The Eye of the Storm
02. Immortalized
03. The Vengeful One
04. Open Your Eyes
05. The Light
06. What Are You Waiting for
07. You’re Mine
08. Who
09. Save Our Last Goodbye
10. Fire It Up
11. The Sound of Silence [Simon and Garfunkel cover]
12. Never Wrong
13. Who Taught You How to Hate

Hrací doba: 53:28

Odkazy:
web / facebook / twitter

Pět let je hodně dlouhá doba, za kterou se může změnit spousta věcí. V osobním životě například přítelkyně, zdravotní stav nebo velikost temenního letiště. V případě hudebních uskupení může někdy pětiletá pauza pozitivně přispět k tvůrčímu procesu. Oblíbení Američané Disturbed, jejichž předchozí dvě desky nebyly zrovna vzorem dokonalosti, využili pětiletou odmlku bezezbytku. „Immortalized“ působí tak trochu jako blesk z čistého nebe.

„Indestructible“ z roku 2008 navázalo na megaúspěch o tři roky staršího počinu „Ten Thousand Fists“ (pro nějž má autor textu též slabost), samo o sobě ale moc dobrý materiál až na několik výjimek nepřineslo. Dva roky poté vyšlo „Asylum“, velmi rozporuplně přijatá a nejslabší deska do té doby téměř nedotknutelných Disturbed. Ani se nedivím, že se potom kluci rozhodli dát tak dlouhého šlofíka, protože jestli se něčím „Asylum“ skutečně vyznačovalo, byla to zejména repetitivnost a veskrze průměrné zpracování.

V případě „Immortalized“ se Disturbed s ničím nesrali. Na konci června představili na YouTube videoklip k songu „The Vengeful One“, přičemž do té doby absolutně nikdo netušil, že se kapela vrací, natož že brzy vydá novou fošnu. O dva měsíce později „Immortalized“ vyšlo a za první týden prodalo skoro sto tisíc kopií. Umístilo se na první příčce amerického žebříčku Billboard, a to dokonce jako páté album Disturbed v řadě. To se zatím povedlo jen dvěma skupinám – nějaké Metallice a Dave Matthews Bandu.

Čísla a rozvleklé úvody máme za sebou, nyní již k samotné desce. Produkce se tentokrát ujal Kevin Churko a jeho styl k muzice Disturbed výborně pasuje (což se nedá říci třeba práci toho samého pána pro Five Finger Death Punch, ale o tom třeba zase příště). Kapela měla v plánu přijít se svěžím a nesnadno oposlouchatelným zvukem, což se za pomoci Churka povedlo na jedničku.

Základem jsou samozřejmě opět hutné kytarové vyhrávky a melodie podpírající hlavní trademark Disturbed – hlas frontmana Davida Draimana. Jeho výkon si drží pořád stejně vysokou laťku a nyní si více troufá i do nižších poloh. Cover „The Sound of Silence“ původně od Simon and Garfunkel mu třeba báječně sedí a místy byste za tím melancholickým vokálem Draimana těžko poznali. Na chvíli se u „The Sound of Silence“ ještě pozastavme. Nejde o žádný bonus, nýbrž o plnohodnotnou součást „Immortalized“ a Disturbed moc dobře vědí, co dělají. Tahle píseň je svým zpracováním natolik odlišná od jejich předchozí tvorby, že je až s podivem, jak dokonale v kontrastu s ostatními skladbami funguje. Jestliže je tohle způsob, jímž se kapela chce v budoucnu alespoň částečně profilovat, jsem všemi deseti pro.

Nenecháme tracklist jen tak nakousnutý a projdeme si jej pěkně popořadě. „Immortalized“ začíná kytarovým intrem „The Eye of the Storm“ (mimochodem jde o vůbec první intro v řadové diskografii), jež přechází přímo do valivé titulky „Immortalized“. Jde spíše o typickou skladbu Disturbed a docela se divím, proč zrovna ona dala název celému albu. Zaujme hlavně kytarová linka z rukou Dana Donegana, koneckonců ta je na vysoké úrovni ve valné většině nových písní, což je u téhle kapely dobrý zvykem. Líbí se mi basové překleny mezi slokami a refrénem. S následnou klipovkou „The Vengeful One“ přichází jeden z highlightů nové desky. Vynikající kytarový úvod, boží text a ještě lepší refrén s předskokanem v podobě pomalého veršování. Poprvé se tady také v plné síle projevují bicí Mikea Wengrena, které s novým soundem získaly na intenzitě a údernosti.

Následuje jednoznačná hitovka „Open Your Eyes“, již trochu kazí snad přeci jen trochu laciný refrén doprovázený sborovým oo-o-ooou. Nejnovější singl „The Light“ se rozbíhá pomaleji a drží se spíše ve středním tempu. Rychlovka „What Are You Waiting for“ se naopak přišlápnout plyn nebojí, což dokazuje zejména v refrénech. Stejně jako zmíněný cover je i „You’re Mine“ svým způsobem velmi odlišná od všeho, co jsme u Disturbed zatím slyšeli. Elektronický úvod a sloky zcela plynule gradují v opět vynikajícím refrénu. Myslím, že jsem si našel nového oblíbence. Na „Who“ si Draiman trénuje hlasový rozsah a svoje „uah“, tak typické pro většinu nejznámějších starších písní.

Zprávou ze starého záznamníku startuje „Save Our Last Goodbye“, bohatě gradující v příjemném refrénu. Střední část opět přehrazená záznamem přechází do řízného a z řetězu utrženého kytarového podkladu, aby hned na to naprosto hladce vyústila do klávesové vyhrávky a vrátila se k refrénu. Vynikající. „Fire It Up“ na mě působí jako velmi účelně napsaná hitovka, a ač se to zpočátku vůbec nezdá, po několika posleších jde asi o nejslabší článek „Immortalized“. I když, ta basovka…

O „The Sound of Silence“ jsem se dostatečně vypsal v jednom z předchozích odstavců, přeskočme tedy rovnou na „Never Wrong“ s hodně agresivním kytarovým doprovodem a bombasticky odpáleným refrénem. Odtud už je to jen krok k samotnému závěru desky jménem „Who Taught You How to Hate“ s úvodem velmi připomínajícím starší hitovku „Indestructible“. A to je vše, přátelé. Tedy pokud nepočítáte hromadu různých bonusů, jimiž jsou různé varianty “Immortalized” doslova ověšeny. Některé by si svou kvalitou mohly s klidem vybojovat i místo v základní stopáži.

Jsem bez okolků nadšen. Zprvu jsem ani nedoufal, že by Disturbed mohli přijít s až tak dobrým materiálem. „Immortalized“ je ale nakonec nečekaně vyrovnaná, zábavná a ucelená nahrávka. Vyniká především perfektním zvukem, dobrými nápady a v neposlední řadě také snahou o inovace v již dnes přeci jen trochu zatuchlém konceptu. Z mého pohledu jde o jedno z nejlepších alb letoška, které s klidem strká veškerou možnou konkurenci do kapsy a s předchozími dvěma počiny si teatrálně vytírá pozadí. Heretické pomyšlení na možné sesazení „Ten Thousand Fists“ z pomyslného trůnu najednou začíná nabývat děsivě reálných kontur.


Redakční eintopf #79 – srpen 2015

Ghost - Meliora
Nejočekávanější album měsíce:
Ghost – Meliora


H.:
1. Chelsea Wolfe – Abyss
2. Ghost – Meliora
3. Gnaw Their Tongues – Abyss to Longing Throats

Ježura:
1. Nile – What Should Not Be Unearthed
2. Krisiun – Forged in Fury
3. Myrkur – M

Kaša:
1. Motörhead – Bad Magic
2. Ghost – Meliora
3. Soulfly – Archangel

nK_!:
1. Ghost – Meliora
2. Disturbed – Immortalized
3. Soilwork – The Ride Majestic

Atreides:
1. Gnaw Their Tongues – Abyss to Longing Throats
2. Myrkur – M

Zajus:
1. Istapp – Frostbiten
2. Pressure Points – False Lights
3. Die Krupps – V – Metal Machine Music

Skvrn:
1. Chelsea Wolfe – Abyss
2. Ghost – Meliora

Onotius:
1. Nile – What Should Not Be Unearthed
2. Cattle Decapitation – The Anthropocene Extinction
3. Ghost – Meliora

Představa suchého léta, v jehož průběhu vychází jen minimum zajímavých počinů? Ale co vás nemá, tentokrát určitě ne – srpen 2015 si s tímhle stereotypem noblesně vytírá svůj řitní věneček a slibuje vpravdě početnou řádku zajímavých desek, o jejichž drážky bude záhodno svým sluchem zavadit.

A podle všeho to vypadá, že ten úplně nejzajímavější vznikl počin ve Švédsku, kde jej vyrobili nemrtví ghúlové Ghost. Jejich novinka „Meliora“ v naší redakci po dvojici skvělých nahrávek budí velká očekávání – jestli i zasloužená, to se ukáže 21. dne v měsíci.

Nicméně vzhledem k tomu, že jsem výše mluvil o početné řádce počinů, je snad zřejmé, že s Ghost výčet ani zdaleka nekončí. Mimo švédských kostliců totiž vyhlížíme kupříkladu i éterickou americkou zpěvačku Chelsea Wolfe, jež v srpnu vydá svou čtvrtou desku „Abyss“, egyptskou (tedy… americkou, pardon) death metalovou stálici Nile, která vypustí novinku „What Should Not Be Unearthed“, anebo také nizozemský projekt Gnaw Their Tongues a jeho počin „Abyss to Longing Throats“. A samozřejmě i spoustu další věcí, o nichž se již klasicky dočtete níže v příspěvcích jednotlivých redaktorů…

H.

H.:

Soudě dle chystaných desek, srpen bude poměrně nenápadný, rozhodně však ne nezajímavý… vlastně tenhle měsíc trochu nabourává klišé o letním suchu, protože nakonec jsem měl dost velký problém zvolit jen tři počiny. Jenže ačkoliv mě toho samozřejmě zajímá více, o úplně nejočekávanějším počinu měsíce mám naprosto jasno (a měl jsem dlouho dopředu) – nová deska Chelsea Wolfe je zcela jednoznačná volba, protože v případě téhle zámořské hudebnice neočekávám nic jiného než další excelentní nahrávku. Předcházející „Pain Is Beauty“ byla naprostá fantazie (beze srandy – minimálně „We Hit a Wall“ nedostanu z hlavy snad do konce života), takže novinka „Abyss“ má hodně na co navazovat. Druzí v pořadí jsou pak Švédové Ghost, pro jejichž mrtvolný retro rokec mám trochu slabost, a i když mě poměrně dost obtěžuje nepříjemný hype, jenž se kolem nich utvořil, jejich tvorba mě baví natolik, že jsem ochoten se přes to přenést. Úkol třetího alba „Meliora“ je zcela zřejmý – udržet vysokou laťku nastavenou prvními dvěma počiny „Opus Eponymous“ a „Infestissumam“. Nicméně i vzhledem k faktu, že tu Ghost mám napsané, je asi zřejmé, že věřím tomu, že se to povede. O třetí místo byla svedena bitva mezi hned třemi deskami, nicméně nakonec jsem se rozhodl vložit svou důvěru do rukou nizozemského humusu Gnaw Their Tongues, jemuž v srpnu vychází deska „Abyss to Longing Throats“ – pořádná hudební deprese nikdy nezaškodí a zrovna Gnaw Their Tongues v tomto ohledu patří ke skutečně povolaným. A právě s touhle vidinou se těším i na novinku.

Ježura

Ježura:

Člověk by si chtěl už už stěžovat, jak je to zase bída a jak nevychází nic, na co by se těšil, jenže po červenci, který byl v tomhle alespoň pro mě až na jedinou výjimku naprosto neuvěřitelně jalový, si srpen přichystal vlastně docela sympatickou úrodu. V první řadě mám a mysli americké egyptology (sakra, nazývá je vůbec někdo jinak?) Nile, kteří se chystají podrtit nějaké ty kosti další várkou technického death metalu / předpotopního zla – tentokrát pod výmluvnou hlavičkou „What Should Not Be Unearthed“. I v případě druhé pozice zůstaneme u death metalového žánru, tentokrát však v o poznání tradičnějším podání. Brazilci Krisiun jsou srdcaři a o tom, že umí napsat zabijáckou desku, mě přesvědčili naposledy s předchozím „The Great Execution“, takže nemám jediný důvod předpokládat, že by novinka „Forged in Fury“ neměla na své úspěšné předky navázat. Bronzová příčka je pak trochu pokus. O one-woman projektu Myrkur se v poslední době dost mluví a vypadá to, že jsem tomu hypu asi trochu podlehl, protože debut „M“ si určitě poslechnu aspoň jednou, i když zůstávám nohama na zemi a nebudu překvapený, kdyby ta bublina s pěkným lupnutím splaskla…

Kaša

Kaša:

Letní měsíce bývají co do nových alb celkem opruz, ovšem srpen v tomto ohledu není zas tak špatný, protože zajímavých záležitostí je tam více a vybrat jen hrstku vyvolených není úplně snadné. Tedy, abych to upřesnil, tak dvě jména jsou jistotami, na které nikdo z dalších zúčastněných ani nemůže pomyslet, avšak na třetí příčku jsem po delším váhání dosadil Soulfly a jejich „Archangel“. Já vím, že tvorba Maxe Cavalery jde každým rokem do čím dál většího kopru, ale z nějakého záhadného důvodu se mi první singl „We Sold Our Souls to Metal“ líbí celkem hodně, takže jakožto nenapravitelný optimista si jejich novinku poslechnu a rád se nechám vyvést z omylu a nabourat svoji nedůvěru v jakoukoli novou tvorbu Brazilčana a jeho party. Naproti tomu od Ghost a jejich „Meliora“ čekám atak na přední příčky nejlepších alb roku, protože jestli něco první ochutnávky představují, tak ukázku vysokého standardu, který si Švédové zatím drží, tak snad se něco neposere a novinka zazáří. No, a hádejte, na jaké album se asi tak můžu těšit nejvíc… Legendární Motörhead jsou jednou z mých vůbec nejoblíbenějších kapel, a ačkoli vím, že nemůžu čekat nic jiného než další porci metalického rock’n’rollu, tak se na „Bad Magic“ těším jako malé děcko. Kdo ví, možná je to vůbec poslední šance užít si nové studiovky Motörhead vzhledem k tomu, že Lemmyho zdravotní stav stále není úplně růžový, ačkoli doufám, že tahle nesmrtelná legenda to potáhne ještě několik let a (nejen) letos nás všechny přesvědčí, že stále umí.

nK_!

nK_!:

Primární srpnová volba je nad letní slunce jasnější. Ghost zatím ani jedním ze svých předchozích alb nešlápli vedle a podobný přístup očekávám i v případě novinky „Meliora“. Pro jistotu ale Satanovi obětuji několik nevinných mimin, znáte to. Dále se těším trochu překvapivě na americké Disturbed, o nichž jsem si ještě před měsícem myslel, že se už dohromady nikdy nedají. Na konci června však kapela vypustila do světa nový klip a oznámila srpnové vydání nástupce pět let starého „Asylum“. Docela šok. Jsem také zvědav na „The Ride Majestic“ švédských Soilwork, jejichž poslední dvojdeska mě moc nenadchla. Letos se o okurkové sezóně skutečně mluvit nedá.

Atreides

Atreides:

Na poli nahrávek nabízí srpen dvě opravdu zajímavá jména. Gnaw Their Tongues naposledy plnohodnotně promluvil před třemi lety, a byť mezi poslední deskou „Eschatological Scatology“ rozhodně nezahálel (ostatně, Mories nezahálí nikdy), přiznám se, že mě jejich EPka tak nějak míjela. Novinka „Abyss to Longin Throats“ je tak příležitostí zjistit, jak vypadá Moriesova tvorba současnosti. Druhým jménem budiž seveřanka Myrkur a její debut nazvaný krátce a jednoduše „M“. A byť mě zajímá především hudba, v jejím případě jsem spíše zvědavý, jestli všechna ta mediální masáž a tlačenka, která mě v tomhle žánru upřímně řečeno sere, má své opodstatnění a vážně to bude hudebně stát za to, či zda je to jen pouhé zlacení hovna, aby ho vůbec někdo chtěl.

Zajus

Zajus:

Zatímco obvykle je srpen děsná zívačka, letos to vypadá minimálně na několik zajímavých kousků. Číslo jedna hrají jednoznačně Istapp. Tihle Švédové mě před pěti lety srazili svým čirým melodickým black metalem na debutu „Blekinge“ a jeho nástupce jsem tak vyhlížel dosti netrpělivě. „Frostbiten“ dorazí hned na začátku srpna a už se těším, jak jeho mrazivá atmosféra zchladí jinak horké (v mém případě spíše mokré) léto. Vlastně identický příběh mají i Pressure Points. Jejich debut „Remorses to Remember“ vyšel také před pěti lety a také jsem si ho okamžitě zamiloval – ovšem v tomto případě šlo spíše o progresivní death metal než o mrazivý black. „False Lights“ vyjde jen týden po „Frostbiten“ a já doufám, že udrží vysokou laťku svého předchůdce. Z úplně jiného světa pocházejí Die Krupps, které jsem si oblíbil až nedávno díky dosud poslednímu počinu „The Machinists of Joy“. Proto vlastně nevím, co očekávat od novinky. Pokud se ale bude držet ve stopách předchůdce, rozhodně půjde o příjemný poslech – a nic víc si vlastně ani nemohu přát.

Skvrn

Skvrn:

Srpen nabízí vyjma josefovské pevnostní juchandy i několik zajímavých studiových počinů, přičemž dva bych si dovolil obzvlášť vypíchnout. Největší naděje vkládám do novinky Chelsea Wolfe, která by měla na „Abyss“ znít prý ještě rockověji než dříve. Něco jsem zaslechl i o vlivech doom metalu, tak uvidíme, co je na tom pravdy a co z toho ve finále vyleze. Srpnovými společníky Chelsea Wolfe jsou švédští Ghost respektive novinka „Meliora“. „Opus Eponymous“ byl zjev – skvělý debut se vším všudy, včetně uvedení tajemné aury, která se nad kapelou od počátku vznáší a která i hodně nese. O to větší překvapení přichystal druhý zásek „Infestissumam“, na němž se kapele povedlo udržet plus mínus obdobnou kvalitu. Přesto nelze „Meliora“ vyhlížet bez obav, neboť u kapely odrostlé na náhlém vzestupu člověk nikdy neví. Třeba to ale opět vyjde, proti rozhodně nebudu.

Onotius

Onotius:

Když o tom tak přemýšlím, nenapadá mě mnoho kapel ze škatulky death/grind, jež by disponovaly tak propracovanými kompozicemi jako kalifornští Cattle Decapitation. Jejich tři roky stará deska „Monolith of Inhumanity“, tehdy byla nejedním řazena mezi alba roku, se nyní dočká následovníka, což si tedy rozhodně nehodlám nechat ujít. Ještě o něco víc se však těším na novou desku technicky deathových egyptologů Nile. Dle první ukázky se zdá, že hudba bude tentokrát trochu syrovější a neučesanější, ovšem se zachováním klasického nezaměnitelného rukopisu. Třetí příčku po zvážení přenechám heavy metalovému fenoménu Ghost, který na nás chystá novou desku nesoucí název „Meliora“.


Novinky 24-6-15

Author and Punisher - Melk En Honing

>>> Francouzští doomaři Ataraxie zveřejnili nový videoklip, avšak ke staré skladbě. Zfilmována byla „L’ataraxie“ z debutu „Slow Transcending Agony“ (2005) a stalo se tak ku příležitosti výročního vydání alba (k mání od 29. června). Sledujte na YouTube.

>>> Industriální projekt Author & Punisher streamuje celou svou novou desku „Melk En Honing“, jež vyjde 30. června. Poslouchejte na webu Noisey.

>>> Američané Cara Neir ohlásili, že se letos objeví jejich čtvrté řadové album „Perpetual Despair Is the Human Condition“. Konkrétní datum není známo, ale počin by měl podle všeho být k dispozici na přelomu léta a podzimu u Broken Limb Records jako LP a MC. Obal tady.

>>> Legendární elektronická formace Die Krupps vydá svou další desku v září. Jmenovat se bude „V – Metal Machine Music“.

>>> Populární Američané Disturbed se po několika letech nečinnosti opětovně vracejí na scénu – nové album ponese název „Immortalized“ a vyjde 21. srpna. První ukázku v podobě songu „The Vengeful One“ sledujte na YouTube. Obal zde, tracklist následuje:

01. The Eye of the Storm 02. Immortalized 03. The Vengeful One 04. Open Your Eyes 05. The Light 06. What Are You Waiting For 07. You’re Mine 08. Who 09. Save Our Last Goodbye 10. Fire It Up 11. The Sound of Silence 12. Never Wrong 13. Who Taught You How to Hate 14. Tyrant [bonus] 15. Legion of Monsters [bonus] 16. The Brave and the Bold [bonus]

>>> Hate Eternal streamují song ze své nadcházející nahrávky „Infernus“, jež vyjde 24. srpna. „The Stygian Deep“ můžete poslouchat na webu Stereogum.

>>> Mastodon mají na kontě nové video ke své poslední nahrávce „Once More ‘Round the Sun“ z loňského roku. Tentokrát padla volba na song „Asleep in the Deep“ – sledujte na YouTube.

>>> Přestože to s Tiamat v loňském roce nevypadalo zrovna růžově a chvíli se zdálo, že Johan Edlund, hlavní mozek kapely, ze sestavy odejde. Nyní Edlund zveřejnil zprávu, že se Tiamat vrací do hry a pracují na další desce.


Novinky 23-4-15

>>> Podle doposud neověřených zpráv se Američané Disturbed údajně nacházejí ve studiu, kde nahrávají své další, celkově šesté album. Oficiálně však doposud nic nebylo potvrzeno. Disturbed mají přestávku od roku 2011; poslední desku “Asylum” vydali v roce 2010.

>>> Iced Earth hlásí, že se nyní budou věnovat skládání své další studiové desky. Její pracovní název zní “The Judas Goat”, a pokud půjde všechno podle plánu, počin by mohl vyjít začátkem roku 2016. Do sestavy se zároveň vrací staronový bubeník Brent Smedley.

>>> Ukrajinská black metalová stálice Крода má těsně před vydáním dalšího alba, které nese název “GinnungaGap GinnungaGaldr GinnungaKaos”, jež bude zároveň druhým řadovým počinem kapely po odchodu Viterzgira, poloviny někdejšího tvůrčího dua. Novinka bude k mání od 1. května u firmy Purity Through Fire jako digipack CD. Obal tady, tracklist následuje:

01. На крилах шторму 02. Штрига повні 03. Навій схрон 04. Чорні хребти Карпат 05. Прірва себе 06. Туманом снігової імли 07. Здохніть разом із богом своїм! 08. Нічного неба очі

>>> Projekt Lindemann, na němž se podílejí Till Lindemann (Rammstein) a Peter Tägtgren (Hypocrisy, Pain), vydá v květnu své debutové album “Skills in Pills”, k němuž byl nyní zveřejněn obal. Pro připomenutí ještě tracklist:

01. Skills in Pills 02. Ladyboy 03. Fat 04. Fish On 05. Children of the Sun 06. Home Sweet Home 07. Cowboy 08. Golden Shower 09. Yukon 10. Praise Abort 11. That’s My Heart

>>> Francouzští depressive black metalisté Nocturnal Depression konečně vydají dlouho slibované album “Spleen Black Metal”. Následovník “The Cult of Negation” z roku 2010 vyjde 25. května pod značkou Avantgarde Music. Obal tady, tracklist následující:

01. Elégie 02. L’isolement 03. Acédie 04. Méditation grisâtre 05. Un immense désespoir 06. Remords posthume 07. Spleen Black Metal

>>> Experimentální black metalisté The Meads of Asphodel z Velké Británie ohlašují vydání nového split EP, na němž se budou podílet společně s americkým projektem Tjolgtjar. Počin vyjde 2. června skrze Eternal Death Records jako limitované 7” EP. Na straně The Meads of Asphodel, která se jmenuje “Taste the Divine Wrath”, se opětovně objeví několik hostů – Mirai Kawashima (Sigh), divadelní herečka Tania Azevedo a mexická folková skupina Cabrakaan. Kromě toho The Meads of Aspohodel pracují na další studiové desce.


Redakční eintopf #14.3 – speciál 2010 (Seda)

Seda

Seda:

Top5 2010:
1. Morowe – Piekło.Labirynty.Diabły
2. Massemord – The Madness Tongue Devouring Juices of Livid Hope
3. Bring Me the Horizon – There Is a Hell, Believe Me I’ve Seen It. There Is a Heaven, Let’s Keep It a Secret.
4. Garden of Worm – Garden of Worm
5. Demonic Resurrection – The Return to Darkness

CZ/SVK deska roku:
Shogun Tokugawa – Y3ARS

Neřadový počin roku:
Jesu – Heart Ache / Dethroned

Koncert roku:
Koncert roku: Enter Shikari, Twin Atlantic: Praha – Lucerna Music Bar, 16.1.2010

Zklamání roku:
Disturbed – Asylum

Top5 2010:

1. Morowe – Piekło.Labirynty.Diabły
První místo pro mě bylo překvapivě nejsnadnější volbou. V roce 2010 jsem nenašel nic, co by jen aspoň zčásti “Piekło.Labirynty.Diabły” překonávalo. Je tu vše, co by posluchač měl chtít. Nejenže je to pro mě jasný vítěz tohoto roku, ale celkově je to vůbec nejlepší věc, co jsem za posledních x let slyšel. Stejně jako zkraje roku změnili Курск a jejich “Черно” moje vidění na hudbu, povedlo se to i Morowe. Od poslechu této desky jsem začal opět vyhledávat zcela odlišné věci než doteď.

2. Massemord – The Madness Tongue Devouring Juices of Livid Hope
Stejně jako MoroweMassemord pocházejí z Polska a působí v ní dokonce i jeden stejný člen. Nihil mě letos naprosto zničil a obsadil první dvě příčky na mém eintopfu. Je to inspirace pro ostatní kapely, takhle by se měla tvořit hudba! Jediná skladba, která zabere na 30 minut, je naprosto bez chyby.

3. Bring Me the Horizon – There Is a Hell, Believe Me I’ve Seen It. There Is a Heaven, Let’s Keep It a Secret.
Aspoň jedna věc z mého původního vkusu se sem dostala. Bring Me the Horizon překonali má očekávání a stejně jako na poslední “Suicide Season” dokázali, že ve vodách moderního metalu patří ke špičce. Přes stereotypnost corové hudby se této mladé partě povedlo vytvořit originální počin, ke kterému se neustále rád vracím.

4. Garden of Worm – Garden of Worm
Můj prázdninový objev zde nesmí chybět. Finští Garden of Worm se také se svým debutem (dvě kapely v žebříčku a obě s první deskou, hmm…) předvedli ve velice dobrém světle a ukázali vynikající potenciál do budoucna. Milovníci pomalé a temné hudby toto musí okusit, “Garden of Worm” přetéká výtečnou atmosférou.

5. Demonic Resurrection – The Return to Darkness
S výběrem pátého místa jsem se patlal nejdéle. Rozhodování mezi The Meads of Asphodel a Demonic Resurrection nakonec vyhráli právě tito Indové. Ač se třeba nejmenovanému kolegovi vůbec nelíbí, mě si tato kapela získala. Kombinace death/blacku skoro nikdy nezklame, a když se k tomu přidá ještě výborný zvuk kláves, musí vám logicky vzniknout kvalitní album.

CZ/SVK deska roku:

Shogun Tokugawa – Y3ARS
Zde to byl výběr mezi dvěma kapelami – Insania nebo Shogun Tokugawa? Insania mě bavila velice o prázdninách, teď už ale původní euforie opadává. Zato Shogun Tokugawa vydali svou desku teprve nedávno a já se od ní nemůžu odtrhnout. Jejich hudba se dá jednodušše přirovnat – jsou to takoví Enter Shikari s mnohem častějším a tvrdším screamem. Pokud budou v tomto trendu i nadále pokračovat a nezkusí jako britští kolegové více pracovat s elektronickou hudbou, mohla by nám tu vyrůst další kapela, co se podívá i za hranice Česka.

Jesu - Heart Ache / Dethroned

Neřadový počin roku:

Jesu – Heart Ache / Dethroned
Konečně jsem si od nich sehnal starší desky i s aktuálním EP “Heart Ache / Dethroned”. Původní, několik let staré minialbum o dvou písních je zde doplněné o novou tvorbu. Přes vynikající začátek, který dá dohromady nějakých 40 minut, se sice dostanete ke kratším, ale snad ještě kvalitnějším písním. U mě rozhodně vede právě druhá část, která je opravdu mistrovským dílem. Psychedelická, až experimentální hudba, jak má být.

Koncert roku:

Enter Shikari, Twin Atlantic: Praha – Lucerna Music Bar, 16.1.2010
To už to bude rok, co jsem na tomto skvělém koncertě byl? Přijde mi to jako před měsícem (nejen díky zimě), co jsem si naprosto užíval úžasné vystoupení Enter Shikari. Přes slabší předkapelu se koncert dostal na naprosto vynikající úroveň. Trošku to ale kazili někteří jedinci, kteří trávili až moc času na pódiu – příště profackovat, aby tam už nelezli (smích). Toto vystoupení zkraje roku nepřekonalo vůbec nic – ani Brutal Assault, ani Kiss, ani Lamb of God. Enter Shikari jsou jasným koncertním pánem pro rok 2010.

Zklamání roku:

Disturbed – Asylum
Po poslechu “Asylum” jsem musel zamáčknout slzu. Tak skvělá kapela to byla, tak skvělé desky vydali… “Asylum” je ale definitivně nejslabší věcí letošního roku. To, na co jste byli od Disturbed zvyklí, je pryč. Je to jen album do sbírky, od mé recenze jsem si to vůbec nepouštěl. O něco méně mě zklamali také Miss May I. Snad příště.


Disturbed – Asylum

Disturbed - Asylum
Země: USA
Žánr: alternative metal
Datum vydání: 31.8.2010
Label: Reprise Records

Hodnocení:
Seda – 5/10
H. – 4/10

Průměrné hodnocení: 4,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Disturbed, kapela, která rok od roku získává na síle a stává se stále populárnější. Poslední výtvor “Indestructible” slavil veliký prodejní úspěch, a když tohle všechno podpoříte velikým turné, je úspěch zajištěný. Disturbed také navštívili Prahu po poměrně dlouhé době a dodnes je to jeden z nejlepších koncertů, na kterých jsem kdy byl, a pokud se někdy vrátí, určitě zajdu znova.

Předchozí desky Disturbed mým uším velice “chutnají”. Taková “Ten Thousand Fists” je u mě vysoce kladně hodnocená, protože co song, to pecka. A nejen tento počin, trojlístek “Ten Thousand Fists”, “Believe” a “The Sickness” patří k tomu lepšímu, ne-li nejlepšímu, co nu-metal může nabídnout. Poslední “Indestructible” je také stále kvalitní, ale sedí o stupínek níže, než tato trojice.

Už od počátku kariéry si drží kapela poměrně stejný zvuk, ani “Asylum” v tom není výjimkou. Tentokrát to zde ale moc nefunguje. Poprvé tu je intro, skoro tříminutové “Remnants”. Nejsem moc velkým fanouškem těchto vstupů do desek, pokud to není zrovna genialita. Tohle jsou jen však pomalejší kytarové riffy doprovázené bicím a nejsilnější stránka Disturbed, Draimanův zpěv, tam není. Další na řadě je pak “Asylum”, ke které byl před vydaním vytvořen klip. Tento singl mě na album velice navnadil, těšil jsem se na něj a říkal si, že pokud to bude znít stejně jako právě “Asylum”, máme se na co těšit. Bohužel přišlo mírné zklamání, protože kvalit této písně už žádná nedosahuje. Pokud čekáte desku plnou hitů, tak zde moc nepochodíte. Třetí v pořadí je “The Infection”, ve které vás čeká poměrně chytlavý refrén. Jestliže tu žádná z písní nedosahuje kvalit “Asylum” tak se aspoň musí nějaká přibližit. Ani těch tu moc není, nejblíže má ale určitě pátá “Another Way to Die”. Nejdřívě me sice odrazoval pomalejší úvod, ten se ale po chvíli změní ve velice dobrý poslech. A potom? Už jen průměrné až podprůměrné songy, nic, co by mě zvedlo ze židle. Nezachrání to ani speciální cover od U2, “Ishfwilf”; tento název je zkratkou písně “I Still Haven’t Found What I Am Looking For”. Jedná se zkrátka o tvrdší verzi tohoto slavného singlu.

Na “Asylum” jsem se těšil, jsem ale mírně zklamaný. Songy jsou hodně slabé, desku si poslechnete jednou, dvakrát a pak vrátíte do šuplíku a už nemáte důvod ji opět vyndat. Určitě ne kvůli dvěma lepším kusům “Asylum” a “Another Way to Die”. Disturbed zřejmě dochází šťáva, když jsem si po několikátém poslechu pustil něco staršího, byla z toho cítit úplně jiná energie, které na tomhle prostě chybí. Celkově hodně podprůměrné album.


Další názory:

Když Disturbed svého času v roce 2000 vydali debut “The Sickness”, bylo to jako blesk z čistého nebe. Tehdy to scénou zahýbalo a prodej alba se na začínající kapelu vyšplhal do astronomických výšin. O deset let později už nejsou Disturbed překvapivým talentem, ale dávno zaběhlá mašina, která pravidelně sází nové desky a stejně tak pravidelně si vede dobře v prodejnosti i na koncertech. Jenže zatímco v dobách prvních alb se mi líbili a působili svěže, o deset let později už mě nepokrytě nudí. Ano, vítězný recept se sice podle některých měnit nemá, ale stá variace na jednu formulku v podání Disturbed se mně osobně už dávno zajedla. Prodeje jsou sice opět velice pěkné a spousta lidí jim to bez uzardění zblajzne, já osobně už to však mít nemusím. Pár světlých momentů (“Sacrifice”) tu bídu nezachrání. Sorry, ale tohle je pro moje rozmazlené uši nudný a šedivý průměr…
H.