Nové album Hate Eternal „Upon Desolate Sands“ vyjde 26. října u Season of Mist a byla z něj vypuštěna skladba „For Whom We Have Lost“, kterou můžete poslouchat na YouTube. Následuje tracklist:
01. The Violent Fury 02. What Lies Beyond 03. Vengeance Striketh 04. Nothingness of Being 05. All Hope Destroyed 06. Portal of Myriad 07. Dark Age of Ruin 08. Upon Desolate Sands 09. For Whom We Have Lost 10. What Lies Beyond’
 |
| Země: USA Žánr: death metal Datum vydání: 21.8.2015 Label: Season of Mist Tracklist: Hrací doba: 45:45 Odkazy:
|
Musím říct, že jakmile se začaly objevovat zvěsti o novém studiovém albu amerických death metalistů Hate Eternal, tak mě to nechávalo naprosto klidným. Tahle kapela nikdy nepatřila mezi ty hlavní pilíře žánru, jež byly neustále na očích. Nemůžu soudit, jestli je to kvalitou samotné hudby, protože krom jednoho alba mám ve znalosti jejich tvorby nemalé mezery, ale mám takový dojem, že to je spíš tím, že do jedoucího vlaku naskočili až v roce 1997, tedy v době, kdy devadesátkový boom kolem floridského death metalu začal pomalu a jistě utichat. Mé jediné setkání s touto tříčlennou bestií tak nastalo, když jsem si poslechl „Fury & Flames“ z roku 2008, z nějž jsem byl dost zklamán, a Hate Eternal jsem odsunul až někam za hranice svého zorného pole.
A nic by se na tom nezměnilo ani v budoucnu, jenomže s příchodem šestého alba, které se jmenuje „Infernus“, jsem kolem sebe začal registrovat velké množství nadšených ohlasů a kritik, až jsem si řekl, že albu dám šanci a uvidím, co se bude dít. A stalo se to, že novinka floridských death metalistů s Erikem Rutanem v čele mě sfoukla jako svíčku, protože to, co se na „Infernus“ děje, je skutečná apokalypsa postavená na tom nejlepším, co si v aktuálním tisíciletí lze od takto pojatého death metalu přát.
Pokud se neznale ptáte, co death metal v pojetí Hate Eternal znamená, tak se připravte na brutální a místy technicky pojatou jízdu v pekelně rychlém tempu. Žádný odpočinek, žádné ústupky nebo dokonce kompromisy. Rutan, Hrubovcak a Westmoreland, jenž se na letošní placce představuje jakožto nováček za bubenickou stoličkou, spustí s úvodní „Locust Swarm“ zběsilou death metalovou mašinu plnou plnou blast beatů, riffů a kytarových vyhrávek, že se z toho nejednomu fanouškovi zatočí hlava. A takhle se pokračuje napříč celou tři čtvrtě hodinou trvání „Infernus“. Na vrcholu atmosfericky chladného, avšak přirozeně ostrého a čistého zvuku ční Erik Rutan se svým hrubým řevem a vrstvenými kytarami, které rychle zaženou veškeré obavy z trojčlenného složení a tím pádem jednoduché death metalové rubanice.
Hate Eternal si na novinku nachystali opravdu masakrální materiál s obrovskou dávkou energie a skvělých nápadů. Ani se mi nechce do nějaké podrobnější analýzy jednotlivých kompozic. Radši zrovna upozorním na poměrnou jednotvárnost, která možná „Infernus“ lehce shazuje, ale díky přímočarému a velmi funkčnímu skladatelskému přístupu, kdy zní každá skladba jako žánrový monolit ze zlatých časů death metalové éry, to zas tak moc nevadí. „Infernus“ jsem i opakovaně poslouchal s velkou chutí a bylo mi vcelku jedno, jestli hraje zrovna ultrasonická rychlovka „The Stygian Deep“ nebo pomalejší „Infernus“, jež s delší hrací dobou vyznívá oproti zbylým kompozicím poměrně velikášsky. Může za to zejména vrstvená struktura, opatrné střídání temp a kytarové aranže, jež v refrénu podbarvují brutální riff. V půli hrací doby se jedná o vkusné oživení, protože věřím, že leckomu může ta zmíněná hudební jednotvárnost, zde podporovaná neměnností projevu Erika Rutana, přijít jako vážný nedostatek.
Mně osobně Hate Eternal přišli nejsilnější v rychlých a úsečných válech, kde se sóluje i několikrát v průběhu jedné písně a Erik Rutan bez rozmyšlení chrlí srze své hrdlo nepříliš originální texty. Takových momentů je na „Infernus“ nepočítaně, ale pokud budu brát jen skladby jako celek, tak takové vály, v nichž jedou po celou dobu všichni na plný plyn, jsou na „Infernus“ dva. „The Chosen One“ nebo „La Tempestad“. Obě se vešly pod čtyři minuty a věřte, že se toho v nich děje poměrně hodně a nejsou lacinými odrhovačkami bez nápadu, protože obě jsou vražedně chytlavé. Ještě o stupínek výš jsou pak „Order of the Arcane Scripture“ a závěrečná „O’ Majestic Being, Hear My Call“ která k té zběsilosti přidává navrch dobře vystavěnou první polovinu a teskné kytarové sólo.
Co se týče slabých míst, tak jediná píseň, již jsem nedokázal docenit, je instrumentální „Chaos Theory“, která mi přijde vyloženě navíc a postrádá zajímavé motivy, aby si dokázala sama o sobě vystát jen s klasickým nástrojovým obsazením. Sólová kytara se sice snaží, ovšem skladba jako taková se na zbylou devítku dívá ze zadních pozic. Nicméně, nejedná se o takový průser, aby měl nějakým způsobem kazit celkový dojem z nahrávky, který je k mému vlastnímu překvapení a navzdory názoru, jejž jsem doposud o Hate Eternal měl, dobrý. Vlastně hodně dobrý, protože jestli se Hate Eternal něco podařilo, tak přijít s deskou, která je až po okraj natřískaná těmi papírově nejlepšími ingrediencemi a které dohromady spájí v jeden nedělitelný celek nepřeslechnutelná snaha přijít s materiálem, jenž je pro posluchače něčím jako ztělesněním death metalového inferna. Skvělá deska, která mě baví tak jako už dlouho žádná placka podobného ražení. Bravo!
Zámořští death metalisté Hate Eternal vypustili nový song z chystaného alba „Infernus“ (vyjde 24. srpna). Titulní píseň si můžete pustit tady.
>>> Francouzští doomaři Ataraxie zveřejnili nový videoklip, avšak ke staré skladbě. Zfilmována byla „L’ataraxie“ z debutu „Slow Transcending Agony“ (2005) a stalo se tak ku příležitosti výročního vydání alba (k mání od 29. června). Sledujte na YouTube.
>>> Industriální projekt Author & Punisher streamuje celou svou novou desku „Melk En Honing“, jež vyjde 30. června. Poslouchejte na webu Noisey.
>>> Američané Cara Neir ohlásili, že se letos objeví jejich čtvrté řadové album „Perpetual Despair Is the Human Condition“. Konkrétní datum není známo, ale počin by měl podle všeho být k dispozici na přelomu léta a podzimu u Broken Limb Records jako LP a MC. Obal tady.
>>> Legendární elektronická formace Die Krupps vydá svou další desku v září. Jmenovat se bude „V – Metal Machine Music“.
>>> Populární Američané Disturbed se po několika letech nečinnosti opětovně vracejí na scénu – nové album ponese název „Immortalized“ a vyjde 21. srpna. První ukázku v podobě songu „The Vengeful One“ sledujte na YouTube. Obal zde, tracklist následuje:
01. The Eye of the Storm 02. Immortalized 03. The Vengeful One 04. Open Your Eyes 05. The Light 06. What Are You Waiting For 07. You’re Mine 08. Who 09. Save Our Last Goodbye 10. Fire It Up 11. The Sound of Silence 12. Never Wrong 13. Who Taught You How to Hate 14. Tyrant [bonus] 15. Legion of Monsters [bonus] 16. The Brave and the Bold [bonus]
>>> Hate Eternal streamují song ze své nadcházející nahrávky „Infernus“, jež vyjde 24. srpna. „The Stygian Deep“ můžete poslouchat na webu Stereogum.
>>> Mastodon mají na kontě nové video ke své poslední nahrávce „Once More ‘Round the Sun“ z loňského roku. Tentokrát padla volba na song „Asleep in the Deep“ – sledujte na YouTube.
>>> Přestože to s Tiamat v loňském roce nevypadalo zrovna růžově a chvíli se zdálo, že Johan Edlund, hlavní mozek kapely, ze sestavy odejde. Nyní Edlund zveřejnil zprávu, že se Tiamat vrací do hry a pracují na další desce.
>>> Němci Ahab odtajnili konkrétní detaily o svém nadcházejícím čtvrtém albu, jež se bude jmenovat „The Boats of the Glen Carrig“ a vyjde 28. srpna u Napalm Records. Obálku prohlížejte tady, tracklist následuje:
01. The Isle 02. The Thing That Made Search 03. Like Red Foam (The Storm) 04. The Weedmen 05. To Mourn Job 06. The Light in The Weed (Mary Madison) [bonus]
>>> Populární Finové Children of Bodom hlásí změnu ve své sestavě. Kapelu po 12 letech opustil kytarista Roope Latvala. Vydání chystané desky, která by již měla být kompletně hotová, ani nadcházející koncerty by odchod neměl ohrozit.
>>> Švédové Ghost ukázali podobu své třetí desky „Meliora“, která vyjde 21. srpna. Obal se nachází na odkazu, tracklist vypadá takto:
01. Spirit 02. From the Pinnacle to the Pit 03. Cirice 04. Spöksonat 05. He Is 06. Mummy Dust 07. Majesty 08. Devil Church 09. Absolution 10. Deus in Absentia
>>> Norové Gorgoroth vypustili do světa song ze svého dlouho připravovaného alba, které pod názvem „Instinctus bestialis“ konečně vyjde 8. června. „Ad omnipotens aeterne diabolus“ poslouchejte na webu Terrorizer.
>>> Gorguts se nechali slyšet, že pracují na své další desce, která bude druhá po obnově činnosti v roce 2008. Více detailů prozatím není k dispozici.
>>> Hate Eternal pojmenovali svůj další řadový počin „Infernus“. Datum vydání bylo firmou Season of Mist stanoveno na 24. srpna.
>>> Projekt Lindemann, v němž spojili své síly Till Lindemann (Rammstein) a Peter Tägtgren (Hypocrisy, Pain), přichází s první plnohodnotnou ukázkou své tvorby. Videoklip „Praise Abort“ sledujte na YouTube. Album „Skills in Pills“ vyjde 23. června.
>>> Kanadský rapper Madchild vydá své další album 24. července. Jmenovat se bude „Silver Tongue Devil“.
>>> Britští veteráni Saxon ohlásili, že jejich další nahrávka ponese název „Battering Ram“. Počin by se podle všeho mohl objevit v říjnu.
 |
| Datum: 9.-12.8.2009 Místo: vojenská pevnost Josefov Účinkující (obsažení v reportu): Čtvrtek: Biohazard, Brutal Truth, Carnifex, Darkane, Flowers for Whores, Madball, Mithras, Orphaned Land, Rotting Christ, Sadus, The Lucifer Principle, Turisas Pátek: Brujeria, Dark Funeral, Grave, Negură Bunget, Novembers Doom, Opeth, Psycroptic, Testament, Ulver, Vomitory, Vreid Sobota: Ador Dorath, Agathodaimon, Anaal Nathrakh, Ashes You Leave, Black Bomb A, Cripple Bastards, Hate Eternal, Immortal, Marduk, Skepticism, Walls of Jericho
|
Středa:
První kulturní zážitek letošního Brutal Assaultu, který stojí za zmínku, bylo zhlédnutí filmu “Bible Black” v Horror Cinema stanu den před začátkem samotného festivalu. Bylo to něco jako vážně míněná animovaná porno-komedie z Japonska. 95% filmu bylo vyplněno… hádejte čím asi, když to bylo anime péčko (smích). Některé hlášky byly opravdu přehnané a celé kino se válelo smíchy. Pokud se hodně nudíte, tak doporučuji…
Čtvrtek:
Ve čtvrtek ráno se mi podařilo podívat se na “Texaský masakr motorovou pilou 2” a také se ztratit v Jaroměři. Nakonec jsem skončil na úplně druhé straně, někde v polích za městem, ale první kapelu Flowers for Whores jsem stihnul. Na rozjezd solidní HC, jak hudebně tak nasazením, ale lidi se ještě moc nehýbali.
První kotel přišel až s následujícími The Lucifer Principle. Zástupci holandského death metalu předvedli hodně velký rachot a rozjíždějící se festival dost rozhýbali. Pro mě osobně jedna z nejlepších kapel prvního dne.
Další se mi podařilo zhlédnout Darkane ze Švédska. Jejich hudba mě ze studia moc nebaví, tak snad proto jsem ani z koncertu nebyl nějak odvázaný. Celkem ucházející vystoupení, ale rozhodně nemůžu tvrdit, že bych se nějak nudil.
Velkou neznámou pro mě byli Carnifex. Ti, kteří se těšili na vypadnuvší Suicide Silence, museli být nadšení. Totální deathcorová prasečina, jak se sluší a patří. Zabijácký koncert. Jedno z nejpříjemnějších překvápek Brutal Assaultu.
Nemůžu si pomoct, ale legendární (jak pro koho, že?) Sadus mě prostě nebavili. Tohle není hudba pro mě, sorry. Fandové oldschool thrashe si to ale určitě užili.
Na Rotting Christ sem se těšil hodně a nezklamali. Naopak mě zklamal hodně přeřvaný zvuk, kde správně nevynikaly všechny kytarové melodie. Zrušení autogramiády (zpožděné letadlo) a nezahrání “Nemecic” (už jelo intro, ale kvůli nedostatku času jej museli utnout) mi také radost neudělalo. Samotné vystoupení bylo ale jinak skvělé.
Madball jsem jen tak zkouknul z dálky a z HCčka, které jsem na Brutal Assaultu viděl, se mi zamlouvali asi nejméně. Hardcore prostě není moje parketa.
Řeknu to bez obalu. Z Orphaned Land jsem se totálně posral. Jejich studiová tvorba mě moc nesebrala, ale koncert ano. Nádhera a klenot v jednom. A ten zpěv… nevěřil jsem svým uším. Orphaned Land jsem asi hodně podcenil. Jednoznačně nejlepší skupina úvodního dne.
Pain jsem neviděl, protože jsem nedokázal odolat norskému hororu “Død snø”. Docela mě to i bavilo, jenže když byl film v půlce přerušen kvůli technickým problémům, vrátil jsem se pod pódium…
…na Biohazard, kteří předvedli výborné a živelné vystoupení našláplého HC. Doma bych si to nepustil, ale na koncertě pecka jako sviňa.
V tuto chvíli měli přijít Cynic, ale na podiu se nevím proč objevili Brutal Truth a spustili svojí grindovou čuňárnu. Ze začátku to byla sranda, ale čím déle hráli, tím více jsem se těšil na následující Turisas, kteří nakonec předvedli výbornou show. Na podobné folkoviny bývá na Brutal Assaultu narváno a taky to většinou stojí za to. Turisas nebyli výjimkou. Warlordovi to ten večer zpívalo dobře (měl jsem tu čest s jejich posledním DVD a některé koncerty dost omrdával), takže spokojenost.
Ještě jsem kouknul na kousek Mithras, ale protože mě nebavili, šel jsem spát.
Pátek:
Chtěl jsem se podívat na Obscura, ale nakonec mě to zatáhlo opět do hororového stanu, kde dávali “Braindead”. Bavil jsem se přímo a královsky, jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Opravdu doporučuji. Kdo neviděl, nepochopí.
Psycroptic mě nějak extra nebavili. Prostě takový nic moc death metal.
Negură Bunget jsem v původní sestavě nikdy neviděl a v té nové to prý stojí za hovno, ale mně to přišlo ucházející. Mohlo to být i lepší, ale nebyl to žádný průser.
Vomitory i Grave mají k sobě hudebně relativně blízko a také obě kapely předvedly skvělá vystoupení. Grave zahráli možná o chlup lépe, ale v obou případech to byla parádní deathová jízda.
Dagoba nevystoupila kvůli autonehodě, což je škoda, protože jsem se na ně těšil. Další vidím až Vreid z Norska. Výborná blackovina, která ani na chvíli nenudila. Hodně dobré.
Jedno z těch výborných vystoupení předvedli Novembers Doom. Pětice muzikantů se sice skoro nepohnula, jejich výjimečná hudba ale naprosto stačila. Nemám co vytknout.
|
Setlist Testament: Setlist Dark Funeral: |
Pestilence zahráli dobře, o tom žádná, ale josefovská pevnost zažila za ty tři dny i lepší vystoupení.
Naprostá bomba ale byla Brujeria, která hrála v Čechách vůbec poprvé. Vsadím se, že spousta lidí přijela jen na ně. Sestava tak hvězdná, až oči přecházely, sázela do lidí ty největší fláky ze své diskografie a pod pódiem během vteřiny vypuknul opravdu pekelný kotel. Totální zlo.
Opeth jsem zhlédl jen poslední dva songy (nepočítal jsem s takovým návalem na podpisovce Dark Funeral), takže nechci nějak moc hodnotit, ale nevypadalo to vůbec špatně.
Úžasné vystoupení předvedli Testament. Sice se od kapely jejich formátu nic jiného než skvělé koncerty už neočekává, ale kvalita se musí vždycky pochválit. A Testament kvalitní opravdu byli. Jeden ze zlatých hřebů druhého dne.Ulver byl zážitek z jiného světa. Viděl jsem už hodně věcí, ale tohle jsem ještě nežral. Totální psycho. Většina lidí to taky nepobrala. I já jsem jen zíral s otevřenou hubou. Tomu se říká dech beroucí zážitek.
I když mě Ulver fakt odvařili, stále není všem pátečním koncertům konec. Na plac nastupuje švédská black metalová bruska Dark Funeral a místní pevnost se stává svědkem dalšího výtečného koncertu. A v setu postaveném především na řadovce “Diabolis interium” nechybělo ani plivání ohně.
Sobota:
Poslední den Brutal Assaultu začíná s Black Bomb A, na něž se vydávám po mnohých doporučeních. Špatné to určitě nebylo, ale poslouchat to asi nezačnu.
Agathodaimon už delší dobu nesleduji, ale jejich koncert v Josefově byl hodně dobrý. Jen škoda, že museli hrát v 11 dopoledne, ale s tím se vzhledem k našlapané soupisce asi nic dělat nedalo.
Thrashařiny mě až na dvě výjimky (z nichž jedna hrála předchozí den) moc neberou, takže vynechávám Gama Bomb, ale další Ashes You Leave jsem si ujít nenechal, protože jsem byl na ně hodně zvědavý. Chorvatský doom metal se ukázal být hodně kvalitním, stejně jako samotné vystoupení. Určitě bude stát za to se podívat na zoubek i jejich deskám.
The Red Chord mě tedy moc nerozbili. I přes neustálé povzbuzování se téměř nikdo nehýbal a až na samotném konci se utvořil malinký kotlíček. A to u skupiny jejich žánru není zrovna nejlepší.
Na Cripple Bastards jsem se docela těšil, kdysi totiž patřili mezi mé oblíbené formace. Ale upřímně řečeno, byla to nuda. Nechápu, jak jsem je dříve mohl poslouchat každý den.
Teď řeknu něco divného: přestože Ador Dorath sleduji již od prvního alba a jejich tvorba se mi opravdu hodně zamlouvá, tohle bylo moje první koncertní setkání s nimi (přitom jako česká kapela hrají v Čechách pořád). Ale líbilo se mi to hodně, někdy si to musím zopakovat… Ani trošku nevyvážený zvuk (zpěvačka byla chvílemi přeřvaná, chvílemi nebyla vůbec slyšet) mi dojem nepokazil.
Opět kotvím v kině, kde mají dávat “I Spit on Your Grave”, jenže k mému zklamání se jej nepodaří spustit, a tak se opět sjíždí “Braindead”.
Vracím se na Hate Eternal, kteří ale nejsou zrovna mým šálkem čaje. V zpraseném zvuku jsem slyšel jen kolovrátkový death metal a pódiová prezentace také nic moc.
Anaal Nathrakh byl jedním z černých koní letošního Brutal Assaultu. Vystoupit měli už loni, ale kvůli pracovním povinnostem vystoupení zrušili. Tak jsme je tady měli letos a bylo to naprosto skvělé. Jejich první návštěva ČR dopadla na výbornou. Bomba!
Atrox jsem zaplácnul podpisovkou Marduk (ty autogramiády na Brutal Assaultu jsou vážně zlo, takhle hovadské řešení jsem jinde neviděl, pro příští rok by se s tím mělo něco dělat), takže vidím až Suffocation. Omlouvám se jejich příznivcům, ale mně to prostě nebavilo. Byl to jednoduše výplach.
“Ladies and motherfuckers, we are IMMORTAL!” Tak takhle začal splněný sen – Immortal naživo. Ze začátku jsem byl tak na větvi z toho, že vidím Abbatha na vlastní oči, že jsem první dva songy ani nevnímal, co hrají. Vím, že mám prostě zkreslený a zaujatý úhel pohledu, ale nemůžu jinak – Immortal byli totální extáze, dokonalost.
|
Setlist Marduk: |
Mezi dvě black metalové pecky byli vklíněni Walls of Jericho, kteří ukázali hodně divokou a živelnou show. Nějak moc hodnotit ale nechci, protože jsem se na ně díval jen z ostrého úhlu (čekal jsem na Marduk).
Marduk a přišli a rozbili všechno a všechny. Tři čtvrtě hodiny v jejich přítomnosti se rovná infernu. Na ně bych se vydržel dívat dlouhé hodiny. Super!
Poslední kapelou se pro mě stali Skepticism. Atmosféra hustá jak ta nejhustší mlha. Nemám slov. Skvost. Mně osobně by více funeral doomových věcí pro příští rok určitě nevadilo.
Na závěr by se ještě slušelo nějaké shrnutí. Kvalitu kapel už rozebírat nebudu (jednak to je všechno popsáno výše a jednak to každý vidí jinak). Organizace byla na opravdu vysoké úrovni, pořadatelé se rok od roku snaží vychytávat všechny chybky, což je obrovské plus. V podstatě mi vadili tak nějak tři věci – u vstupu se nerozdávala kompilace (to ale není zas tak výrazné negativum, oproti tomu byl zaveden program v podobě klíčence na krk, což je vážně super nápad), security pod pódiem (chvílemi mi zůstával z jejich chování rozum stát, ale osobně jsem s nimi problém neměl, na druhou stranu security u vstupu byli naopak naprosto v pohodě). Největším problémem bych tak viděl řešení autogramiád – nikde žádná ohrada na frontu, tudíž se lidi ke kapele hrnuli ze všech stran a nedalo se tam pohnout. Pro příště by to chtělo nějaký koridor na frontu. A když jsem si dovolil ozvat se s tímto problémem směrem k security, odpověď zněla: “Já to mám v piči a neserte mě, nebo to tady zavřu”. Kromě tohohle kiksu se ale nedá nic jiného, než chválit.
