Země: USA Žánr: power / thrash metal Datum vydání: 6.1.2014 Label: Century Media Records Tracklist: 01. Plagues of Babylon 02. Democide 03. The Culling 04. Among the Living Dead 05. Resistance 06. The End? 07. If I Could See You 08. Cthulhu 09. Peacemaker 10. Parasite 11. Spirit of the Times [Sons of Liberty cover] 12. Highwayman [Jimmy Webb cover] 13. Outro Hodnocení: Ježura – 7/10 H. – 6,5/10 Průměrné hodnocení: 6,75/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Když se teď přiznám, že mezi řadu významných kapel, které neznám a až donedávna jsem od nich neslyšel ani notu, patří i Iced Earth, mnozí už si asi začnou ťukat na čelo a ptát se, proč takový diletant vůbec fušuje do hudební publicistiky. Proti tomu se těžko argumentuje, takže na svou obranu snad jen prohlásím, že po poslechu novinky “Plagues of Babylon” už naprosto chápu, proč tuhle kapelu mnozí velebí jako jednu z mála formací, které stále drží power metalovou (i když to žánrové zařazení není zase tak jednoznačné) zástavu hrdě vztyčenou a o Iced Earth neutrousí křivého slova. Jestli si ale myslíte, že jsem touto větou de facto celou recenzi shrnul, tak čtěte vesele dál, protože takhle jednoduché to zase není.

A než se na to zapomene, dovolte mi takovým, kteří stejně jako já s Iced Earth zatím do styku nepřišli, trochu osvětlit, jak se to má s tou žánrovou příslušností, kterou jsem naťuknul výše. O Iced Earth jsem vždy slyšel hovořit jako o power metalové kapele a při absenci vlastní zkušenosti mi nezbývalo, než tomu věřit. První poslech “Plagues of Babylon” mě proto dost překvapil, neboť materiál, který Iced Earth na novince servírují k tanci a poslechu, je takřka dokonalým průnikem power metalového výraziva s tím thrashovým, aniž by to však znělo jakkoli nepatřičně. Řezavé kytarové riffy a řev Stu Blocka se zcela organicky mísí s melodickými postupy a vysloveně epickými refrény, funguje to skvěle a tato kombinace promakaného a nápaditého instrumentálu s variabilním vokálem skutečně drtí. Zejména kytary jsou velice zdařilé – v thrashovějších pasážích správně agresivní zatímco v těch melodických není ani stopy po nějakém kýči, který je metlou současné melodické scény, a v obou polohách pak plné super nápadů. Úderné bicí tomu dodávají správnou dynamiku a nad tím vším pak kraluje Stu Block svým rozmanitým vokálem. Musím se přiznat, že když by se mě někdo zeptal na nejsilnější dojem, jaký jsem si z desky odnesl, odpovím mu, že je to právě Blockův pěvecký výkon, protože ten je skutečně skvělý – výtečně řve, když začne zpívat zpívat, je to snad ještě lepší a jeho epické refrény jsou doopravdy mocné. Být majitelem takhle silného, variabilního a charismatického hlasu, to je opravdu dar z nebes.

Zmiňované kvality si Iced Earth drží prakticky celou dobu trvání alba. Jistě, některé skladby jsou silnější než jiné a mně osobně se třeba opravdu pozdává rozjezd desky zejméne v režii titulky “Plagues of Babylon” a v pořadí třetí “The Culling”, což jsou oba opravdu výtečné fláky, ale i zbytek si udržuje vysokou kvalitu a nepochybuji, že si i mezi ostatními skladbami řada lidí najde své oblíbené. Přes konstantně vysokou kvalitativní laťku však “Plagues of Babylon” někdy od poloviny začíná ztrácet na atraktivitě. Jak je to možné? Snadno. To album je totiž příšerně dlouhé. Více než hodinová stopáž má za následek, že i objektivně výtečná muzika zkrátka a jednoduše přestává bavit, a jelikož se v poslední čtvrtině alba nenachází žádná vyložená bomba, na kterou by se člověk těšil tak moc, aby to závěr zachránilo, “The Plagues of Babylon” postupně upadá do letargie a posluchač, který vyloženě cílevědomě neposlouchá každý song zvlášť, buď přestává vnímat, nebo podvědomě šmiká metr a těší se, kdy už to skončí, i když je to papírově a vlastně i fakticky opravdu dobré. Vážně nechápu, proč Iced Earth museli na desku cpát dva covery a sice jen půlminutové, ale jinak úplně zbytečné outro. I když by albu dokonale prospělo, kdyby skončilo s osmičkou “Cthulhu” nebo přinejhorším následujícím kusem “Peacemaker”, i odebrání zmiňovaného tria by vylepšilo mnohé. Oba covery bych pochopil jako bonus pro nějakou speciální edici, ale takhle mi to prostě hlava nebere a je to docela k vzteku.

Je to fakt škoda. Iced Earth nahráli album, které se mi čistě po hudební stránce opravdu hodně líbí, baví mě a nachází se na něm tolik dobré muziky, kolik jiní interpreti nedají dohromady ani na třech nebo i více počinech najednou. Známkovat “Plagues of Babylon” čistě z tohoto úhlu pohledu, pak tu máme materiál, který může směle sahat po osmičkovém hodnocení. Jenže díky tomu, že pánové (dlužno dodat, že jako jedni z mnoha) neudrželi na uzdě svoji chuť narvat na desku co nejvíc muziky, tak musím chtě nechtě jít s body dolů, protože ať přivírám oči sebevíc, na tu osmičku mě to prostě v celkovém kontextu nebaví.

Další názory:

Jon Schaffer vždycky uměl napsat výborné songy někde na pomezí power a heavy metalu s občasným závanem ostřejšího thrashe, o tom snad není radno pochybovat. Dokazuje to i na nejčerstvější novince Iced Earth, která se jmenuje “Plagues of Babylon”. Fošna obsahuje několik skutečně skvělých válů, například hned úvodní titulní věc “Plagues of Babylon” je hymna jak hovado. Tu se sice v dalším průběhu alba již nepodaří překonat, přesto se najdou i další povedené songy jako “Democide” nebo “Parasite”. Jenže přesto ta deska není tak dobrá, jak by co do samotného materiálu měla být. Kdyby Iced Earth ponechali jen ty opravdu povedené kusy a udrželi stopáž tak na 40 minutách, byla by to skutečně parádní záležitost, ale na kdyby se nehraje, díky čemuž “Plagues of Babylon” bohužel obsahuje i několik nic moc písniček, jež nahrávku znatelně brzdí a rozmělňují – asi nejzářnějším příkladem jsou naprosto zbytečné covery v závěru. S tím se pojí další problém, už naprosto klasický evergreen – přílišná délka nahrávky. Tohle nikdy nepochopím… proč ty kapely vydají hodinovou desku, která ve výsledku nudí, místo toho, aby hrací dobu nechali na těch maximálně 40 minutách, které by byly opravdu zábavné. Škoda…
H.