Archiv štítku: Kroda

Kroda – Selbstwelt

Kroda - Selbstwelt

Země: Ukrajina
Žánr: pagan black metal
Datum vydání: 10.5.2018
Label: Purity Through Fire

Tracklist:
01. Selbstwelt I: Credo
02. Selbstwelt II: Ритуал на порозі вічності
03. Selbstwelt III: Довгий-довгий самотній шлях
04. Selbstwelt IV: За гранню буття і небуття
05. Selbstwelt V: Egodeath
06. Selbstwelt VI: Земля самості
07. Selbstwelt VII: Nordlandschaften
08. Like Some Snow-White Marble Eyes [Summoning cover]

Hrací doba: 47:30

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Grand Sounds PR

Ukrajinská pagan-blackmetalová veličina Kroda patří k těm skupinám, které jsem svého času míval docela rád, ale postupně mě tak trochu přestaly zajímat. V tomto případě nemůžu tvrdit, že by se mi jejich tvorba vyloženě znechutila nebo že bych na ně z nějakého malicherného důvodu zanevřel, spíš jsem prostě a jednoduše ztratil zájem a motivaci tu muziku poslouchat i nadále.

Jestli na nějaká alba Kroda vzpomínám v dobrém, jsou to určitě první tři dlouhohrající nahrávky „Поплач мені, річко…“ (2004), „До небокраю життя…“ (2005) a „Похорон сонця“ (2007). Poté došlo k tehdy hojně diskutovanému odchodu Viterzgira, jednoho ze dvou tahounů, který si založil novou kapelu Viter. Ta mě na rozdíl od mnohých nesere – ípko „Джерело“ a kolaborace „Diva Ruzha“ jsou dobré, deska „Springtime“ mě taky neuráží, i když tu bych už dnes asi nechtěl poslouchat.

Krodu tedy od této chvíle táhnul dál sám Eisenslav, a i když proti jeho snažení nemůžu nic říct, už se mi to nechtělo nějak intenzivně poslouchat. Ještě čtvrté album „Schwarzpfad“ (2011) bylo relativně fajn, ale následující dvojici „GinnungaGap-GinnungaGaldr-GinnungaKaos“ a „Навій схрон“ (druhé jmenované není metal) z roku 2015 jsem věnoval jen minimum pozornosti.

Dnes máme rok 2018. Od odchodu Viterzgira uběhlo osm let, od vydání první desky bez něj sedm. V téhle době vyšla celkově již osmá řadovka „Selbstwelt“, se kterou jsem se rozhodl podrobněji zjistit, jak na tom Kroda aktuálně je.

Nepřekvapivě jsem zjistil, že co do žánru a stylu se příliš nezměnilo. Black metal s pohanskou atmosférou, delší skladby, dost pasáží s využitím kláves a folklórních nástrojů. Nic proti tomu, nebudeme přece nějaké kapele vyčítat, že se drží svého soundu, nepřesáhne-li to únosnou mez a nesklouzne-li to k sebevykradačství. Takový pocit ze „Selbstwelt“ nemám, ačkoliv může být ovlivněn i tím, že Krodu neposlouchám nijak zásadně často, jak už ostatně proběhlo výše.

Důležité nicméně je si držet nastavenou laťku kvality a zde už se začínají objevovat první trhliny. „Selbstwelt“ není blbé album, najde se na něm i několik povedených chvilek. Přijde mi ovšem, že jejich hustota je trochu menší, než bych si u bezmála padesátiminutové desky představoval. A naopak se najdou i slabší momenty. Třeba hned první regulérní song „Selbstwelt II: Ритуал на порозі вічності“ může posloužit jako ukázka, že „Selbstwelt“ rozhodně není stoprocentní po celou dobu. Dokonce ani pasáž s cellem, které mám normálně v metalové hudbě dost rád, mě nijak zásadně nevytrhla.

Kroda

Jako největší kámen úrazu mi ovšem přijde, že „Selbstwelt“ pokulhává i v celkové atmosféře. Tu když se podaří vytvořit, jsem ochoten odpouštět i ne tak přesvědčivé dílčí prvky. Novinka Krody mě ale nijak zvlášť nedokáže strhnout, její náladotvornost mi přijde poměrně slabá, což je citelná změna oproti starým počinům, díky nimž jsem si Krodu kdysi oblíbil. Když si pustím třeba „Похорон сонця“, ten rozdíl tam je skutečně znát. „Selbstwelt“ je oproti tomu nahrávkou, která neurazí, ale ani nenadchne. Člověk po poslechu nezatouží si ji koupit a zařadit do sbírky, spíš na ni brzy zapomene.

Je pravda, že u začínající formace by možná bylo hodnocení smířlivější a dojmy pozitivnější, avšak u veličiny jako Kroda mi deska jako „Selbstwelt“ přijde trochu málo. Takový pocit jsem z ní měl prakticky od prvního poslechu a mám jej i teď, kdy jsem albu těch poslechů věnoval větší množství. Problém netkví v tom, že by snad nahrávka potřebovala uzrát. Problém tkví jednoduše v tom, že „Selbstwelt“ není prostě až tak dobré.


Novinky 23-4-15

>>> Podle doposud neověřených zpráv se Američané Disturbed údajně nacházejí ve studiu, kde nahrávají své další, celkově šesté album. Oficiálně však doposud nic nebylo potvrzeno. Disturbed mají přestávku od roku 2011; poslední desku “Asylum” vydali v roce 2010.

>>> Iced Earth hlásí, že se nyní budou věnovat skládání své další studiové desky. Její pracovní název zní “The Judas Goat”, a pokud půjde všechno podle plánu, počin by mohl vyjít začátkem roku 2016. Do sestavy se zároveň vrací staronový bubeník Brent Smedley.

>>> Ukrajinská black metalová stálice Крода má těsně před vydáním dalšího alba, které nese název “GinnungaGap GinnungaGaldr GinnungaKaos”, jež bude zároveň druhým řadovým počinem kapely po odchodu Viterzgira, poloviny někdejšího tvůrčího dua. Novinka bude k mání od 1. května u firmy Purity Through Fire jako digipack CD. Obal tady, tracklist následuje:

01. На крилах шторму 02. Штрига повні 03. Навій схрон 04. Чорні хребти Карпат 05. Прірва себе 06. Туманом снігової імли 07. Здохніть разом із богом своїм! 08. Нічного неба очі

>>> Projekt Lindemann, na němž se podílejí Till Lindemann (Rammstein) a Peter Tägtgren (Hypocrisy, Pain), vydá v květnu své debutové album “Skills in Pills”, k němuž byl nyní zveřejněn obal. Pro připomenutí ještě tracklist:

01. Skills in Pills 02. Ladyboy 03. Fat 04. Fish On 05. Children of the Sun 06. Home Sweet Home 07. Cowboy 08. Golden Shower 09. Yukon 10. Praise Abort 11. That’s My Heart

>>> Francouzští depressive black metalisté Nocturnal Depression konečně vydají dlouho slibované album “Spleen Black Metal”. Následovník “The Cult of Negation” z roku 2010 vyjde 25. května pod značkou Avantgarde Music. Obal tady, tracklist následující:

01. Elégie 02. L’isolement 03. Acédie 04. Méditation grisâtre 05. Un immense désespoir 06. Remords posthume 07. Spleen Black Metal

>>> Experimentální black metalisté The Meads of Asphodel z Velké Británie ohlašují vydání nového split EP, na němž se budou podílet společně s americkým projektem Tjolgtjar. Počin vyjde 2. června skrze Eternal Death Records jako limitované 7” EP. Na straně The Meads of Asphodel, která se jmenuje “Taste the Divine Wrath”, se opětovně objeví několik hostů – Mirai Kawashima (Sigh), divadelní herečka Tania Azevedo a mexická folková skupina Cabrakaan. Kromě toho The Meads of Aspohodel pracují na další studiové desce.


Redakční eintopf #32.6 – speciál 2011 (Ellrohir)

Ellrohir

Ellrohir:

Top5 2011:
1. Nightwish – Imaginaerum
2. Крода – Чорнотроп
3. Dream Theater – A Dramatic Turn of Events
4. Turisas – Stand Up and Fight
5. Moonsorrow – Varjoina kuljemme kuolleiden maassa

CZ/SVK deska roku:
1. Stíny plamenů – Výprava za pravdou špíny
2. Cruadalach – Lead – Not Follow

Neřadový počin roku:
Darkal – Here Comes the Darkness

Koncert roku:
Theocracy: Praha – Exit-Us, 26.10.2011

Videoklip roku:
Dalriada – Hajdútánc

Potěšení roku:
Alestorm – Back Through Time

Zklamání roku:
Edguy – Age of the Joker

Top5 2011:

1. Nightwish – Imaginaerum
Co jsem si všiml, tak obecenstvo se stran prvního čistě konceptuálního počinu v dějinách finských Nightwish rozdělilo na dvě přibližně stejné části – jedna album nehodnotí příliš kladně a vyčítá mu kdesi cosi, zatímco druhá je jím naprosto uchvácena. Já se řadím do tábora číslo dvě. Tuomas a spol. vytvořili přesně to, co se mi líbí. Je tam několik málo slabších momentů – jako třeba když chvíli zpívá Troy Donockley – ale jsou to natolik krátké úseky, že vůbec nemá cenu se o nich zmiňovat. Pozitiva naprosto drtivě převažují. Anette překvapila i ty největší optimisty jako například mě – zní snad v každé skladbě jinak a je to až neuvěřitelné. Je pravda, že na úkor orchestrálnosti jsou poněkud upozaděny tradiční metalové nástroje, ale to dle mého není ani trochu na škodu. Umělecký záměr zachytit jakousi “burtonovskou” atmosféru se povedl na výbornou a já nevím, co bych měl vychválit dřív – obraz fantaskního cirku vykreslený ve “Scraretale”, sypačku “Last Ride of the Day” nebo chvilku poezie v “Song of Myself” (kterou skutečně upřímně považuju za naprosto úžasnou)? Tohle se mi prostě a jednoduše trefilo do noty.

2. Крода – Чорнотроп
Dlouho to vypadalo, že Крода letošní rok vyhraje, ale pak přišli Nightwish a tomu se zkrátka konkurovat nedá. Každopádně kontroverzní Eisenslav si se svým sólo dílem poradil náramně a stvořil velice kvalitní dílo. Mě osobně se album líbí výrazně víc než předchozí opěvované “Похорон сонця”. Proč přesně to vám ovšem asi neřeknu…

3. Dream Theater – A Dramatic Turn of Events
Nový počin hudebních virtuosů Dream Theater skutečně není tak dobrý jako dva roky staré “Black Clouds & Silver Linings”. Že by se projevil odchod skladatelského motoru Mika Portnoye? Snad. Nicméně to, že něco není tak dobré jako mistrovské dílo, ještě neznamená, že se pořád nejedná o klenot. Hudba “Snového divadla” může být pro mnohé hůře stravitelná, nebo snad dokonce nudná. Kdo však do jejich tvorby pronikne, ten pozná, že jde o něco opravdu mimořádného. A kdyby nic jiného, tak za skladbu “Outcry” si to místo v mém “topu” zaslouží.

4. Turisas – Stand Up and Fight
Nominací tohohle kousku jsem si chvíli jistý nebyl, ale nakonec jsem se rozhodl ho zařadit na úkor jiných. Mně se zkrátka Turisas líbí, přestože hudebně nenabízejí zase o tolik víc než “módní” nenáročný power metal s folkovými přísadami. Na druhou stranu je pravda, že jejich provedení je docela neotřelé a celkem dobře identifikovatelné. Ať tak nebo tak, funguje to už třetí album. Nevím, možná je tohle jejich album do třetice nejslabší z toho, co zatím vyprodukovali, ovšem i kdyby snad ano, tak to pořád šlape velice pěkně.

Moonsorrow - Varjoina kuljemme kuolleiden maassa

5. Moonsorrow – Varjoina kuljemme kuolleiden maassa
Moonsorrow
je pro mě velice srdeční záležitost – jestli někdo v mých očích třímá vlajku “skutečného” folk metalu a pevně rozkročen jí mává nad bitevním polem, pak to jsou právě tito Finové. Novým albem nezklamali. Přesto, nepronikl jsem do něj zase až tolik, a kdybych neznal starší tvorbu, tak popravdě nevím, jestli by mě to vůbec zaujalo. Přeci jenom si myslím, že by se měli vrátit na délky skladeb “pod deset minut” a více se soustředit na “silné momenty”, takhle to přeci jenom chvílemi skoro až splývá. Na místo v nejlepších pěti albech roku to stačilo, ale krčit se musí až na místě posledním…

CZ/SVK deska roku:

1. Stíny plamenů – Výprava za pravdou špíny
Co se týká českých luhů a hájů, tak já pro letošek nemám zase tak z čeho vybírat. Letos jsem domácí scénu jaksi zaspal a opomíjel. Reedice debutového alba Stínů plamenů obohacená o několik nových skladeb by si však cestu do tohohle přehledu našla tak jako tak. Kvalitativně totiž výrazně vyčnívá. Zájemce o další povídání můžu odkázat na mé Na co se nedostalo, abych se zbytečně neopakoval.

2. Cruadalach – Lead – Not Follow
Jak už jsem řekl – příliš velký výběr z domácí scény u mě nebyl. A protože Root při vší úctě k legendám místo tady nepřiřknu, volba musí padnout na poslední dílo, kterému jsem dopřál sluchu – totiž podle oficiálních informací v Praze usídleným Cruadalach. Debutové album této folkové party jsem před pár dny recenzoval a můžu jen zopakovat, co jsem psal tam – je to zajímavé, na naší scénu neotřelé, ale ani to není album, které by mělo změnit hudební svět. Každopádně pořád ještě mladá kapela má solidní potenciál do budoucna.

Darkal - Here Comes the Darkness

Neřadový počin roku:

Darkal – Here Comes the Darkness
Také o tomhle kousku už jsem se zmiňoval v mém Na co se nedostalo a pozorným čtenářům jistě neuniklo hodnocení 10/10. Proto je také toto demo logickou volbou pro neřadovku. Demo to totiž je leda v tom smyslu, že autor svou hudbu nahrál v domácích podmínkách a že jej zatím nevydal fyzicky, jinak by to s klidem mohla být fantastická řadovka o jejíž vydání by se jistě mnozí zájemci o neoklasickou ambientní hudbu poprali.

Koncert roku:

Theocracy: Praha – Exit-Us, 26.10.2011
Ono je to lehké být první, když jste jediní v kategorii. Letos jsem zkrátka na žádné jiné metalové akci nebyl. A tak, přestože samotný koncert jsem si zase tak moc neužil kvůli nepříliš kvalitnímu nazvučení, tak je vítěz jednoduše daný. Ale zase abych jenom nehaněl, Theocracy mám moc rád a své vystoupení rozhodně odehráli kvalitně, takže úplně hrozné to taky nebylo a nějaké ty zážitky (a suvenýr) jsem si odnesl.

Videoklip roku:

Dalriada – Hajdútánc
Ani ne, že by bylo tak skvělé samotné provedení toho videoklipu (to se ostatně u metalových videí stává málokdy), ale ten song je neskutečný nářez – prostě správná folk metalová juchačka moderního střihu, navíc okořeněná netradiční maďarštinou, která přinejmenším v podání Dalriady zní velice dobře. Bohužel zbytek alba pokulhává, proto jsem ho například nezařadil mezi nejlepší počiny roku. Ovšem aspoň prostřednictvím téhle kategorie bych chtěl dát Dalriadě možnost vyniknout.

Potěšení roku:

Alestorm – Back Through Time
Alestorm
zkrátka nelze brát příliš vážně. Proto jsem je nezařadil do žebříčku “top”, protože to by bylo nefér. Ale počínaje povedeným obalem je tahle placka zkrátka dobrá. Když má člověk zrovna náladu vypnout a nezávazně se bavit, není důvod, proč nesáhnout po kapele ražení Alestorm, kteří na novém albu ukázali, že nenáročné power metalové juchačky-halekačky jim jdou víc než dobře.

Zklamání roku:

Edguy – Age of the Joker
Zatímco předchozí “strašná” deska “Tinnitus Sanctus” mi zase tak špatná nepřišla, tentokrát už se asi musím přidat k těm, kteří nad Tobiasem a Edguy zlomili hůl. Navzdory velikášským prohlášením nenabízí nové album téměř nic. Dva songy jsou dobré, jeden ujde a zbytek nejlépe průměr a nebo ještě něco daleko horšího.


Крода – Чорнотроп

Крода - Чорнотроп
Země: Ukrajina
Žánr: black / folk metal
Datum vydání: květen 2011
Label: Purity Through Fire

Tracklist:
01. Чорнотроп I (Перший сніг)
02. Чорнотроп II (Витоки всесвіту)
03. Чорнотроп III (Висельників батько)
04. Чорнотроп IV (Heil Ragnarok!)
05. Чорнотроп V (Зимне сяйво)

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

Pevně věřím, že každý znalec mezi vámi mi jistě dá za pravdu, když řeknu, že v rámci folk/black metalu lze jen těžko někde hledat kvalitnější skupiny, než ve východní Evropě. A mezi nejvýznačnější zástupce tohoto sub-žánru patří bezesporu právě ukrajinská Крода, která si svou reputaci vydobyla třemi excelentními deskami, na nichž umně zkombinovala black metalovou nespoutanost s nádhernou pohanskou atmosférou a libozvučnými folklórními nástroji. Zvláště minulý počin “Похорон сонця” z roku 2007 je dle mého skromného osobního názoru absolutní klenot, jemuž navíc nasazuje korunu skvostná mrazivá grafika (i když zrovna krásné artworky byly u téhle kapely vždy samozřejmostí a mohu předeslat, že novinka “Чорнотроп” není výjimkou – stačí si prohlédnout jen přebal).

Jenže v roce 2010 nastala uvnitř skupiny povážlivá trhlina. Крода vždy znamenala dva lidi, Eisenslava a Viterzgira, jenže druhý jmenovaný formaci vloni nečekaně opustil, načež se tvůrčí duo smrsklo na jednočlenný projekt. A z tohoto pohledu je první vydaný počin po této události, právě recenzovaná novinka “Чорнотроп”, známá spíše pod německým přepisem “Schwarzpfad”, opravdu očekávaným počinem. Očekávaným z toho důvodu, že veškeří příznivci byli zvědaví, jak si Eisenslav povede bez svého dlouholetého kolegy a jestli se mu podaří udržet ducha kapely.

Poslouchám už “Чорнотроп” nějaký ten pátek (deska se objevila v květnu) a můj názor je asi takový, že ano, je to stále Крода. Eisenslav podle mě na starší tvorbu dokázal navázat opravdu důstojně a zároveň se ještě posunout o kousek vpřed. Na první poslech zní “Чорнотроп” jako nejmetalovější materiál skupiny od debutu “Поплач мені, річко…” z roku 2004. A vlastně ne jen na ten první, neboť jsem se toho dojmu stále ještě nezbavil, tudíž vcelku logicky předpokládám, že na tom něco bude. Folkové elementy jsou samozřejmě neustále přítomny – vždyť to jsou z velké části právě ony, jejich zvuk a nenapodobitelná atmosféra, díky čemu je Крода považována za jednu z předních formací svého druhu – jen jaksi trochu ustoupily do pozadí a přenechaly hlavní slovo kytarové práci; jsou tentokráte mnohem více zapuštěny do celku a jakoby “v pozadí” a dotvářejí takovou tu spodní vrstvu, kterou sice posluchač primárně nevnímá, ale cítí její náladu a právě díky ní hudba (obecně) získává specifické vyznění. Hlavní melodické linky, jako tomu bylo například v případě alba “До небокраю життя…”, si folklór na “Чорнотроп” přebírá spíše sporadicky a nikdy ne jako úplně ten nejhlavnější atribut skladby, ale pouze její části, což je ovšem vzhledem k délce jednotlivých kompozic pochopitelné.

Asi nejvíce folkovým dojmem na mě dýchá “Чорнотроп II (Витоки всесвіту)”, kterou zdobí působivý začátek, v němž se fičení větru pomalu přelévá do nádherně baladické akustické pasáže, jež se ve finále láme do mocného black metalového riffu. Později se ukáže skvěle vymyšlená kytarová vyhrávka, které Крода vždy uměla, a nakonec se několikrát ozve i vcelku jednoduchá, ale zaručeně patřičně fungující flétna. Ono se podobné střídání nálad se zachováním jednotné atmosféry sice objevuje ve všech skladbách na “Чорнотроп”, ale právě ve “Чорнотроп II (Витоки всесвіту)” mi to přijde nejcitelnější. Její kraťoučký popis nám však může pomoci k demonstrování ještě jedné věci – rozmanitosti “Чорнотроп”. Žádná písnička rozhodně nekončí stejně jako začínala, naopak se vyvíjí a postupně roste. Já osobně tomu říkám, že skladby “vyprávějí”, jestli mi rozumíte, jak to myslím. Každopádně mým nejoblíbenějším kouskem z novinky je velice působivá “Чорнотроп III (Висельників батько)”, která je na rozdíl od svých tří kolegyň (poslední “Чорнотроп V (Зимне сяйво)” je ambientní outro, tudíž trochu jiná kategorie) zcela oproštěna od rychlých black metalových pasáží. Plyne spíše ve středním tempu opět se záblesky flétny, aby se v polovině zlomila do lehké mezihry a následné rychlejší (ale ne vyloženě rychlé) části, jež se až dokonce prolíná s hutným středním tempem ze začátku skladby.

Ony samozřejmě i ostatní dvě nezmiňované “Чорнотроп I (Перший сніг)” a “Чорнотроп IV (Heil Ragnarok!)” jsou moc dobré a obsahují některé vyloženě excelentní pasáže, ale nemá dle mého názoru smysl rozebírat všechny písně, zvláště v případě, že se jedná o tak dlouhé kompozice. Závěrečná “Чорнотроп V (Зимне сяйво)” má na desce, jak už jsem výše nakousl, výsadní postavení, vybočující od ostatních songů, jelikož jde o čistě ambientní kousek. Tím spíš překvapí, že navzdory všem očekáváním, nikoliv však ku škodě, právě na něj vznikl videoklip… i když, videoklip… samotná Крода to nazývá “atmosférickou vizualizací”, což možná sedí více vzhledem k tomu, že ke klasickému pojetí metalové klipu to má opravdu daleko. Ostatně, podívejte se výše sami.

I přes nepříjemné personální změny si “Чорнотроп” udržuje vysokou kvalitu desek Крода. Nezastírám, že oba předchozí počiny se mi zamlouvaly o něco více, přesto i novinku poslouchám s chutí. Skupinu sice obepíná velká dávka kontroverze (viz například nedávná kauza okolo festivalu Northern Lights… pokud někdo neví, oč se jedná, nechť se doptá v komentářích, tam to případě dovysvětlím), ale v tom já osobně nevidím důvod, proč si neužít opravdu dobrou muziku, která má člověku co říct. A právě takovou definici lze bez obtíží vztáhnout právě i na “Чорнотроп”.