 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 17:56 Odkazy:
|
Sledovat vývoj Gatecreeper je zábava. Možná ještě větší než jejich hudba samotná. Tito brousci ze Sonorské pouště patří mezi ty kapely, u nichž nevíte, jestli se jedná o hardcoristy mající v oblibě švédský death metal, nebo deathmetalisty ujíždějící na americkém hardcoru. Ať už tak či tak, oba tyto žánry se v jejich hudbě prolínají. Prvotina „Sonoran Depravation“ je hodně do hardcoru, následující „Deserted“ postoupila více do dřevně doomového death metalu. Z dnešního dění se dají připodobnit ke smečkám jako Creeping Death nebo Spinbreaker, které rovněž splývají na pomezí těchto dvou stylů. Jak ale ukazuje i novinkové épéčko „An Unexpected Reality“, Gatecreeper jsou přeci jenom progresivnější.
Nahrávka „An Unexpected Reality“ byla opravdu neočekávaná. Nějaké zvěsti o čemkoliv novém z líhně Gatecreeper jsem vůbec neregistroval. Tohle EP zkrátka přišlo zčistajasna. A stejně tak překvapivě také zní, protože je to zase něco jiného. Dost napoví pohled na seznam skladeb či ještě lépe rozdělení těchto skladeb na drážkách vinylu. První stranu tvoří sedm zářezů, zatímco tu druhou pouze jeden. Dohromady to má sedmnáct minut. Ano, tušíte správně, že „An Unexpected Reality“ je rozděleno na hovadský nářez a pomalý umíráček. Svým způsobem tak Gatecreeper na novince reflektují svoji dosavadní dráhu, jelikož se ohlížejí za hardcorem i mrtvolným doom metalem.
Úvodních sedm skladeb kolikrát stěží atakuje vůbec jednu minutu, což je plně spjato s hardcorovými kořeny. Až takhle struční ale Gatecreeper dosud nikdy nebyli. Grindcorové délky sice slibují opravdu striktní klepec, ale v případě této krátkohrající desky to spíše vypadá, jako by někdo vzal jejich dřívější písně a vysekal z nich právě takovéto švédským d-beatem ovlivněné pasáže a přivařil jim nějaký začátek a konec. Jinými slovy to působí polovičatě a uspěchaně. Kromě přímého d-beatu nabízejí skladby i grindcorově vysoko posazený řev, několik slušných riffů („Starved“, „Rusted Gold“, „Depraved Not Deprived“) i valící se kopáky po vzoru Bolt Thrower („Imposter Syndrome“), ale co z toho, když to celé zní jako nedomrlí Nails. Dokonce se tu využívá i powerviolence techniky prudkého střídání pomalého s rychlým („Amputation“), ale rovněž z toho nepramení nic památného. Takhle část desky se prožene kolem a dojem zanechá takřka nulový.
Hlavní pozornost se však upírá k závěrečné „Emptiness“, která je nakonec tou hlavní statí na „An Unexpected Reality“. Předchozí skladby byly rekordmany, co se krátkosti stopáže týče, „Emptiness“ je zase rekordmanem Gatecreeper co se rozsáhlosti týče. Tahle jedenáctiminutová záležitost si vyžaduje pozornost už jen z tohoto důvodu. Od punku se zde naprosto odstupuje a ke slovu se opět hlásí vliv Dismember, jenž je v tvorbě Gatecreeper patrný od dob dva roky staré řadovky „Deserted“. Nicméně „Emptiness“, stejně jako sedmero předešlých písní, ukazuje Gatecreeper zase v trochu novém rozpoložení, i když se to dá nazvat jakýmsi pokračováním „Absence of Light“ z „Deserted“. Vůbec poprvé se vyložené snaží o hloubavější atmosféru, o niž usilují za pomoci výrazně melodických kytar, které překrývají doomovou mučírnu v pozadí. Přidávají se i šeptající vokály, klidné mezihry a dojde i na odbíjení zvonů. Skladba vrcholí zhruba po osmé minutě, kdy začne být až dojímavá, zejména z důvodu chytlavé vyhrávky na kytaru. Nemohu ale říci, že bych tím byl nějak ohromen. Sice je to lákavější než první půlka nahrávky, ale to moc neznamená. V tomto případě by se dalo mluvit zase o nedomrlých Bell Witch.
„An Unexpected Reality“ je sice pouze krátkohrající nahrávka a možná se má jednat jenom o jakýsi experiment či vtípek, ale to nic nemění na tom, že se to moc nepovedlo. Ani jedna z poloh nenabídla v podání Gatecreeper cokoliv zajímavého a asi nejlépe bych „An Unexpected Reality“ popsal jako zbytečnost. Především pak tu její rychlejší polovinu, která opravdu nedosahuje standardních kvalit Gatecreeper. Jsem však zvědav jakým směrem budou pokračovat dále, protože lze čekat asi už ledasco. Osobně bych se přikláněl k přiblížení ke stylu z prvotiny „Sonoran Depravation“, v němž mi stále přijdou Gatecreeper nejjistější.
