 |
|
Země: Dánsko Tracklist: Hrací doba: 30:40 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Okolo dánské úderky Halshug jsem nějaký ten čas pouze bez zájmu kroužil. Zanedbatelný počet nahodilých poslechů na YouTube neberu jako skutečné objevování a seznámení se s kapelou. Změna, ostatně jako u většiny podobných případů, nastala s ohlášením nové placky. Tou je „Drøm“, v pořádí třetí dlouhohrající počin Halshug za jejich šestiletou dráhu. Konečně jsem se do nich pořádně zakousl a stejně tak se oni zakousli do mě.
„Drøm“, stejně jako celí Halshug, je ve své podstatě totálně jednoduchou záležitostí. Už dlouho jsem neslyšel něco tak tradičního, nic nepředstírajícího a upřímného jako právě tuto desku. Jako by snad říkali: Vy chcete punk? Tak tady ho kurva máte. Nic víc, ani nic míň v tom není. A ono to funguje.
Přesto i oni prošli na svých deskách jistou obměnou. Už obálka prvotiny „Blodets bånd“ ukazovala, že to asi nebude nic zrovna lehce stravitelného, a tak to také bylo. Severem načichlý dis-hardcore, nasraný vokál, zahuhlaná produkce a to vše směřované přímo do černého. Žádná šance na úhyby, prostě jasná rána do ksichtu. Dvojka „Sort sind“ ve stylu pokračovala, ale vše se začalo přeci jenom trochu vyjasňovat. Rocková stránka celého bordelu vylezla do popředí, což vrhlo na tvorbu nový pohled. Tento trend pokračuje i na „Drøm“. S klidem ji tak mohu označit za rockovou desku, přestože škatulkově zapadá do crust/hardcore šuplíku.
Jednoduchost Halshug na „Drøm“ spočívá zejména v užívání typicky šlapavého punkového tempa, ke kterému po tom všem postupném budování a vyčkávání stejně vždycky dojde. I když je to po chvíli vysoce předvídatlené, je to podáno tak, že to baví. Špinavá estetika tomu navíc spolu s dánštinou přidává potřebný smrad sídlištních podchodů a hočících popelnic. I tak se ale na „Drøm“ najde pár drobností, které se tuto bezhlavou jízdu snaží narušovat.
Hned samotný úvod evokuje víc než cokoliv jiného „Deathcrush“ od Mayhem. Ve stejném duchu se nese dokonce v kompletní stopáži šestá „02:47“ s podobně industriálovým cítěním. Její zařazení pro mě bylo zprvu podivné, ale brzy si na své místo sedla. Rovněž tak v posledním kusu „Illusion“ se tyto vlivy objevují. Výraznou změnou oproti předešlým nahrávkám je zapojení post-punkových postupů. Ostatně o onom vyčkávání před bouří jsem již psal. Právě toto přešlapování a postupné vystavění skladeb sahá kolikrát až někam k deathrocku, což je pro mě vítané oživení. I když se takhle může zdát, že „Drøm“ vlastně není zas takový primitivismus, věřte, že je. A cílený. Deska je postavena na pár riffech a osvědčených přechodech ze středního do rychlého tempa, mezi čímž se nachází právě výše vyjmenované prvky. To je celá podstata „Drøm“.
Nejdůležitejší je, že z toho sálá ta správná energie, kterou by každá punková nahrávka měla bezpochyby mít. Půlhodina strávená s „Drøm“ vždy velice rychle uteče a oblíbených momentů se tu najde dostatek, což vede k častému opakování, až mě překvapilo jak často si „Drøm“ dávám. Samozřejmě (ale je opravdu nutné na to upozorňovat?) se nejedná o žádné velkolepé či snad vyjmečné dílo, ale s tímto očekáváním snad do poslechu Halshug nikdo nejde.
„Drøm“ je velice zábavná záležitost, která zase jednou potvrzuje staré známé – v jednoduchosti je krása. Pokud máte chuť na porci přímočarého a nesmlouvavého rock ‘n’ rollu, novinka Halshug je správnou volbou.
