Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 16.2.2014 Label: Avantgarde Music Tracklist: 01. Skoddeheim 02. Lik-øydar 03. Likfugl flaksar 04. Ei sjæl som sloknar 05. Kaldt 06. Endelaust 07. Ei beingrid i dans 08. Avgrunns djuv Hodnocení: 8/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Avantgarde Music

“Kollaps” je další velice zajímavé album, které – ať máme hned od začátku čistý stůl – zajisté potěší každého příznivce pomalého, obskurního až depresivního black metalu. Nejprve si však musíme zodpovědět otázku, kdo to ti Manii z norského Trondheimu vlastně jsou. Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že příliš není o čem povídat, poněvadž je “Kollaps” oficiálním dlouhohrajícím debutem (a vlastně úplně prvním počinem vůbec), zas až tak jednoduché to není. Odpověď najdeme u jiné norské skupiny, která je sice v jistých kruzích stále kultovní, nicméně z dnešního pohledu obecně již spíše polozapomenutou kapelou – Manes. Vsadím se, že některým z vás toto jméno jistě něco říká, některým možná ne, proto malý výlet do minulosti – Manes svou káru začali táhnout začátkem 90. let, ačkoliv první velká deska se objevila až roku 1999. Dle dostupných informací se Manes nejprve pohybovali v black metalových mantinelech, nicméně s pozdějším vývojem začali značně experimentovat až za hranice metalového žánru. Proč říkám, že dle dostupných informací? Je to z toho důvodu, že Manes jsou poslední (nebo přinejmenším jednou z posledních) norských žánrových klasik (byť v tomto případě, řekněme, “nižší svítivosti”), které až doposud unikaly mému sluchu, ačkoliv o ní mám povědomí již delší dobu a chystám se tento rest při nějaké vhodné příležitosti (rozuměj dostatku času) napravit.

Z výše uvedených důvodů bohužel nemohu porovnávat Manii na svém současném počinu “Kollaps” s původní tvorbou Manes, avšak údajně – a opět musím použít onu kouzelnou formulku “dle dostupných informací” – se kapela na “Kollaps” okruhem vrací ke svému prvotnímu hudebnímu projevu, což je ostatně i to, proč došlo ke změně jména. Dovolím si tvrdit, že obecnostem již bylo učiněno zadost, tudíž se pojďme vrhnout na to hlavní, čím je samozřejmě samotná deska “Kollaps”…

Hned v první větě recenze jsem nepříliš prozíravě prozradil, že hudba Manii potěší všechny příznivce pomalého, obskurního až depresivního black metalu, nicméně je to fakt natolik očividný a pro nahrávku určující, že rozhodně neuškodí jej znovu zopakovat. Na druhou stranu je tu ovšem háček, že to je vesměs vše, co “Kollaps” nabízí. Pokud nepočítáme občasný náznak chladně industriálních ruchů, ambientních kláves a poněkud nenápadných (avšak velmi dobře provedených a skvěle funkčních) melodií, nenajdete zde nic jiného. To by se – uznávám – na první pohled mohlo zdát jako zatraceně málo, ale přijde na to, co od hudby obecně čekáte a co jste ještě schopni (a ochotni – to především) vstřebat. “Kollaps” je samozřejmě dosti minimalistickou záležitostí, jež víceméně sází na jednu jedinou kartu, z mého pohledu však tento tah vyšel, protože výsledek funguje a baví – baví samozřejmě v přeneseném slova smyslu, s ohledem na žánr. Pokud vám z tohoto popisu přišlo, že by se mohlo jednat o album, které by vašemu sluchu mohlo lahodit, dovolím si tvrdit, že zklamáni nebudete, pokud si trochu svého času a sluchu pro Manii vyhradíte. Na druhou stranu ale mohu na rovinu říct, že jestli vám podobná muzika nic neříká, nemá cenu s tím ztrácet čas.

“Kollaps” útočí především pomalými a neskutečně těžkými riffy. Ačkoliv se jedná formálně o black metal, rozhodně nečekejte to, co odpovídá klasické představě black metalové archetypu v podobě nesnesitelně rychle vichřice. Hudba Manii je z tohoto ohledu pravým opakem, protože se táhne jak správné bahno a svého posluchače ubíjí pomalu, ale s o to větší jistotou. Hned zpočátku vytáhne Manii velký trumf v podobě “Skoddeheiem”, která po relativně klasickém atmosférickém rozjezdu nasadí sekanou pasáž v extrémně pomalém tempu, jež společně s nelidským rykem místo zpěvu nemůže neupoutat pozornost. Co se Manii v tomto případě podařilo vytvořit opravdu dokonale, to je obrovský tlak, jímž ta skladba doslova drtí. To možná trochu ubírá následujícím písním, které tak zpočátku zní jako chudší příbuzní, ale s opakovanými poslechy jsem dokázal náležitě docenit i zbytek “Kollaps”, byť se už ve svém pojetí blíží více klasické depressive black metalovému přednesu, ač se znatelným rukopisem. Neboli, jinak řečeno, nemohu tvrdit, že by byl zbytek slabší, jen se mu člověk nesmí bát dát trochu času. Přestože to možná ve světle právě řečeného bude vyznívat malinko paradoxně, silnou zbraní “Kollaps” jsou také melodie, které jsou jednoduše excelentní. Ano, ta hudba je postavena především na riffech, nicméně Manii se místy blýsknout i rafinovanou kytarovou melodií. Bez problému mohu jmenovat hned několik příkladů – namátkou třeba “Liv-øydar”, “Endelaust” nebo “Ei beingrind i dans”. Každopádně i ostatní písně, které jsem nezmínil, jsou bez výjimky velice dobré.

Pro mě osobně je “Kollaps” dost velkým překvapením, nejen ve světle toho, že se jedná o první desku Manii, ale zejména proto, že neznám ani tvorbu Manes. Čistě z nezaujatého úhlu pohledu tedy mohu s klidným srdcem prohlásit, že se mi deska opravdu líbí – a to docela hodně. Jak již bylo řečeno, pokud podobné muzice holdujete, mohu “Kollaps” jen a jen doporučit.