 |
| Země: Nizozemsko Žánr: folk / viking metal Datum vydání: 2.3.2012 Label: Napalm Records Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 7/10 Odkazy:
|
Když se řekne “Batávie”, tak si ti sečtelejší z nás možná vybaví Indonésii. Její metropole Jakarta a od toho odvozeně celá tzv. Nizozemská východní Indie se tak dřív nazývala. Není ale asi moc překvapující, že to staré Holanďany nenapadlo ze dne na den, nýbrž že při pojmenovávání svých kolonií dali vzpomenout svým germánským předkům žijícím v okolí delty Rýna, které staří Římané nazývali “Batavi”. A právě na historické dědictví kmene Batávů odkazuje nové album folk metalové kapely ze země tulipánů Heidevolk.
Já jsem si tyhle holandské bardy před časem docela oblíbil. Viděl jsem je i před dvěma lety naživo a i tehdy mě jejich vystoupení nadchlo. Působilo tak nějak správně “folkově”, což se rozhodně nedá říct o každé kapele, která se snaží prosadit (nebo ke všemu dokonce prosadila) na přeplněné scéně moderní doby. Nesdílím tak úplně všeobecnou nechuť k tuctovým (zejména) německým “pagan” formacím, ovšem nutno si přiznat, že občas je úroveň vskutku nevalná, ale o to nejde, hlavně že se to prodá. A pokud neprodá, tak není problém přes noc vytvořit další “legendu”… Tak aspoň z tohohle bahna se Heidevolk dalece vymykají. Na druhou stranu si nemůžu pomoct, že se mi už jejich nejnovější počin nelíbí tolik jako starší tvorba a že se cosi z kouzla této skupiny vytratilo. Ono vemte si už jenom cover art – z loga někam zmizely tradiční kančí kly a zůstal jen poměrně nenápaditý tuctový nápis. A samotná maska sice může být historicky autentická, ale nějak ve mně moc nebudí dojem pohanského odkazu tak, jako se to dařilo předchozím obalům.
Hudebně zůstala deska relativně v mezích předchozích tří řadovek a dvou EPček (split “Black Sails Over Europe” beru z hlediska přínosu Heidevolk v délce čtyř skladeb jako EP), i když někomu se zdá, že je snad o něco temnější. Srovná-li se to s mým asi nejoblíbenějším songem “Het Bier Zal Weer Vloeien”, tak to asi pravda bude, ale jinak popravdě zase takový znalec jejich tvorby nejsem. Heidevolk jsou pro mě jednou z těch kapel, o kterých vím (nebo si myslím), že je mám rád, ale dohromady znám vlastně jen pár písniček. Každopádně, budťo jsem o nich doteď vedl falešně nadhodnocené představy, anebo novinka zkrátka opravdu není tak dobrá. Rozhodně tak docela nesdílím bezbřehé nadšení mnohých recenzentů.
Ale zase na druhou stranu není to hudebně žádná tragédie. Co je rozhodně zajímavé, je koncept dvou mužských zpěváků. Dvě kytary asi nikoho nepřekvapí – ostatně Heidevolk je mají taky – ale mít dva členy ve výlučné pozici vokalistů a ke všemu oba chlapy, to se zase myslím tak často nevidí. Co mi u nich trochu chybí, je nějaký ten growling. Přeci jenom vhodně použitý growl nebo blackový skřek – nelépe v kombinaci s čistým vokálem – umí dodat pagan/viking folk metalu jakousi syrovou majestátnost. Ne, že by to třeba takový veleslavný Quorthon neuměl i bez něj, ale na podporu mého tvrzení zase nechť přispěchají Windir a Moonsorrow. V případě Heidevolk je ale možná trošku problém v samotných hlasech obou zpěváků – nezdají se mi totiž tak moc zajímavé, aby mě bavilo je delší dobu poslouchat. Možná bych dokonce řekl, že se mi moc nelíbí – podobnou potíž mám například s Týr (tam je to ale ještě markantnější), ačkoliv to nesporně hudební pojem a kvalita je. Výlučné používání holandštiny v textech boří stereotypy tvrdící, že kapela se může šířeji prosadit jenom tehdy, zpívá-li anglicky (a v případě německého pohanského trhu dejme tomu německy). Typickým prvkem je používání sborového “hum hum” na pozadí pro dokreslení atmosféry.
Nástrojová sekce kapely se opírá takřka výlučně o tradiční metalovou sestavu. Snad jen v instrumentálce “Veleda” jsem zaznamenal použítí houslí a akustické kytary. Jinak většinu času hraje běžná sestava kytar podkreslená basou a doplněná bicími. Sem tam se nějaký ten zajímavý riff ozve, ale obecně se z mého pohledu žádné velké hudební orgie nekonaly. Ale svůj účel hudba splnila. Popravdě, řekl bych, že proti spojené síle dvou hlavních zpěváků může jen těžko hrát jinou než spíše druhotnou a doprovodnou roli.
Když to vezmu kolem a kolem a okolo a ještě dokola, tak se vrátím zase tam, odkud jsem vyšel, a bude se mi točit hlava… Nemůžu říct, že bych při poslechu “Batavi” kdovíjak skákal metr vysoko nadšením. Ale ani jsem se nijak zvlášť nepohoršoval a nemodlil se temným pohanským bohům, aby už to konečně dohrálo. Ve výsledku bych to viděl na neutrální sedmičku. Lidé hledající pagan folk metal by neměli být z poslechu zklamáni. A pokud ještě nezměnili své kmenové zvyky, tak doporučuju zaskočit někdy na jejich živé vystoupení, protože přípitek z rohu si s vámi jen tak nějaká kapela dávat nebude.
Další názory:
Heidevolk osobně řadím spíše mezi ty novější folk/pagan/atd. kapely, s nimiž mám ten kříž, že mám obrovský problém jim všechno to pohanství a opěvování své vlasti (v případě Heidevolk Nizozemska) uvěřit, protože je to prostě a jednoduše trendařina. Anebo je to snad náhoda, že se po masivním úspěchu Finntroll začaly pohanské formace rojit jak houby po dešti? Upřímně, pochybuji. To ovšem nic nemění na tom, že zrovinka Heidevolk jsou v téhle branži ještě jednou z těch poslouchatelnějších věcí, například v porovnání s většinou německých kapel, které v žánru mnohdy páchají doslova hudební zločiny, jsou Holanďané přece jenom o nějakou tu třídu výše. Jejich muzika sice nikterak výjimečná či extrémně objevná není, ale poslouchá se naprosto v pohodě a minimálně v případě “Batavi“, možná té nejzajímavější placky, jakou má kapela prozatím na kontě, v podstatě nenudí. Je to řemeslo, ale odvedené velmi umně a také (a to je v případě současného folk metal pomalu nutné oceňovat) oproštěné od zbytečné vlezlosti a kýčovitosti.
H.
