 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 49:40 Odkazy:
|
Th1rt3en jsou novinkou v odvětví rap-rocku. Trio čítá rappera Pharoahe Monche, kytaristu Marcuse Machada a Daru Jonese za bicíma, který běžně mlátí pro Jacka Whitea. Nálepka rap-rock kvůli neblahé historii subžánru sice zavání, Th1rt3en naštěstí nepracují s přežitým soundem z devadesátek, který měli započnout i pochovat Rage Against the Machine. Hudba se více opírá o boom-bap. Produkce vychází zejména z undergroundového zvuku východního pobřeží. Ověřenou, byť trochu zpátečnickou rovnici obohacují zejména kytarové a perkusní aranže. Právě díky přiměřeného zahrnutí živých nástrojů zní „A Magnificent Day for an Exorcism“ svěže i tvrdě.
Největší lákadlo projektu zůstává za mikrofonem. Pharoahe Monch je totiž jedním nejzdatnějších rapperů vůbec. Lyrika je precizní, flow podvratná, charakter prýští do všech stran. Pro utvoření si obrázku zapínejte striktní hit „Simon Says“ nebo chytrou „When the Gun Draws“, v níž Monch rapuje z perspektivy vystřelené kulky. Všestranné ostruhy dokládá kvalitní diskografie – ať už jde o rapperovy začátky s crew Organized Konfusion nebo následné sólové desky.
Na „A Magnificent Day for an Exorcism“ slyšíme Monche zhruba po šesti letech. Rapperovi pomalu táhne na 50, fotrovství se však nedostavuje. Monch má stále zápal i nápady – překvapuje flow, lyrickými obraty, ale i zpěvem. V minulosti Monch trochu dojížděl na produkční tuctovost – beaty zněly dobře, nikdy ale výjimečně. Instrumentální fádnost nyní rozbíjí duo Jones / Machado, kteří připravili rozmanitou produkční paletu opírající se o rock, blues a jazz. každý z podkresů pracuje s odlišnými nástroji, samply nebo rytmickými přechody. Beaty proto nesplývají.
Úvodní „Cult 45“ posluchače připraví na větší část desky. Track vede potemnělá klarinetová linka umocněná dřevníma bicíma a v závěru přepadává do zakotvené free jazzové experimentace. Beat je zapamatovatelný, zároveň nijak nepřebíjí Monche, jenž asistuje úderným přednesem a chytrým textem plným dvoj-až-trojsmyslů. Náladou i kvalitou navazuje minimalističtější „Triskaaidekaphobia“, kde si Monch opět hraje s vypravěčskou formou – namísto kulky z pistole se nyní vtěluje do čísla 13.
Z hlediska rapové techniky potěší následující „The Magician“ – track o střílení v amerických školách baví překotnými a nečekanými změnami ve flow. Monch bryskně přepíná z double-timeu do běžné rychlosti. Stejně překvapivě střídá mezi off-beat a klasickým rýmováním. Bicí linka přitom rap chytře doprovází. Vše do absurdity šponuje šestá „Scarecrow“ stavící na metaforách okolo Čaroděje ze Země Oz. Dikce je zde občas rychlá natolik, že vyzní jako záměrný výsměch posledních pokusů Eminema, v nichž jde pouze o rychlost pro rychlost. Méně úsměvně, o to více působivé je Monchovo přepínání mezi angličtinou a španělštinou v druhé sloce. Obdobné, inteligentní rapově-lyrické figury prostupují celou deskou.
Dokud si Th1rt3en jedou na temnější vlně, fungují skvěle. Věci „The Exorcist“ a „Goats Head“ s okultními aluzemi jdou s volenými beaty ruku v ruce, což platí i u politicko-sociálnějších záseků jako „Racist“ a „666“ (zde se vrací i vydařené zahrnutí jazzových fillů – tentokrát v prvním bridgi). Pospolitý vibe naruší až finále – dva závěrečné tracky se totiž schylují k patosu, a předešlý materiál tak pouze zbytečně natahují.
Příznivce striktního rapu a tvrdých beatů by mělo „A Magnificent Day for an Exorcism“ uspokojit. Stanovené totiž vytyčené dělá dobře, Pharoahe Monch zraje a produkční duo navíc nabízí přidanou hudební hodnotu. Řemeslně dobře zpracované, byť hudebně uondané finále dojem zkazí, desku jako celek ovšem nepohřbí.