H.: 1. At the Altar of the Horned God – Through Doors of Moonlight 2. Oranssi Pazuzu – Mestarin kynsi 3. Bezwering – Aan de wormen overgeleverd Metacyclosynchrotron: 1. Black Curse – Endless Wound 2. Oranssi Pazuzu – Mestarin kynsi 3. Ulcerate – Stare into Death and Be Still Cnuk: 1. Black Curse – Endless Wound 2. Testament – Titans of Creation 3. Ulcerate – Stare into Death and Be Still Dantez: 1. Black Curse – Endless Wound 2. Caustic Wound – Death Posture 3. Oranssi Pazuzu – Mestarin kynsi

H.:

Protože jsem si jako jediná buznička v redakci ještě nepustil Black Curse, tak tu nad nimi nemůžu masturbovat jako kolegové níže (spoiler!). Zase ale díky tomu můžu zmínit taky nějaké jiné nahrávky. Hodně slibně se mi zatím tváří první nahrávka „Through Doors of Moonlight“ od At the Altar of the Horned God, což je nový projekt Heolstora z Mystagos. Máte-li chuť na podmanivou atmosférickou muziku, určitě zkuste.

Oranssi Pazuzu jsou trochu „povinnost“. Ve stáji hnoje jako Nuclear Blast to kapele sice nesluší, ale první ukázka „Uusi teknokratia“ zatím napovídá, že Finové se na „Mestarin kynsi“ dokurvit nehodlají. Snad tentýž dojem zůstane také po poslechu celého alba.

Prozatím se mi líbí také „Aan de wormen overgeleverd“ od Bezwering, což je nová nizozemská kapela navazující na odkaz Wederganger. Některé pomalé pasáže s čistým vokálem jsou velmi silné a už jen díky nim si nahrávka pozornost zaslouží.

Metacyclosynchrotron:

Jak asi píšou i další kolegové, největší nesvatostí měsíce dubna je debut Black Curse. „Endless Wound“ by šlo vytknout vícero dílčích věcí, ale celek prostě trhá koule i rodidla; kéž bych to samé mohl napsat o nových Order of Orias…

Jelikož ale nemůžu, tak další dvě místa nepřekvapivě věnuji nahrávkám Ulcerate a Oranssi Pazuzu. Novozélanďané mě první vypuštěnou skladbou moc nezaujali, druhá byla o fous lepší, každopádně příklon k atmosféričtějšímu pojetí jejich klasického soundu vítám, čímž chci říct, že krásně pojmenované „Stare into Death and Be Still“ dám pořádnou šanci. Zato úvodní singl z nových Oranssi Pazuzu mi šmakoval fest hned ze startu a přebil divnou pachuť z kontraktu u Nuclear Balastu. Nouze o imersivní hudební zážitky snad nebude.

Cnuk:

Na duben se toho chystá dost. Prvními z mnou vybraných jsou Testament. Novinka „Titans of Creation“ vychází už za pár dnů a neočekávám nic jiného než další povedenou thrashmetalovou nahrávku. Není důvod nevěřit. Poslední „Brotherhood of the Snake“ sice bylo vzhledem k předešlým deskám o trochu slabší, ale i tak jsou Testament v nynější sestavě ve formě a nevěřím, že by spadli do průměru nebo dokonce pod něj.

Stejně tak věřím i desce „Stare into Death and Be Still“ od Ulcerate. Ti by rovněž žádný škvár nevydali. Ze dvou dostupných skladeb je zřejmé, že zase půjde o něco trochu jiného, což je jenom dobře. Nezní to tak chaoticky ani tvrdě, přitom rukopis je zcela jasný. Jedinou překážkou by už tradičně mohla být hodinová stopáž, ale pakliže se ji povede naplnit alespoň obdobně jako na minulé „Shrines of Paralysis“, budu spokojen.

Největší pozornost doporučuji věnovat nové skupině Black Curse. Jejich „Endless Wound“ zní skvěle. Násilný death metal od členů Khemmis, Primitive Man nebo Spectral Voice, to je záruka kvality. Valím to do sebe už pár týdnů a nemám dost. A myslím, že „Endless Wound“ ještě neřeklo své poslední slovo.

Dantez:

Black Curse mě rozbíjí už pár pátků a pocity běsů se dosud příliš nemírní. Na projektu pojí síly lidi z Primitve Man, Blood Incantation nebo Spectral Voice. Nebojím se tvrdit, že „Endless Wound“ svou agresí i prachsprostou zhovadilostí všechny kapely převyšuje, takže povinnost.

„Death Posture“ od Caustic Wound by neměla být o nic moc příjemnější. Ukázky slibují grind prolezlý zatuchlinou Incantation od lidí z Mortiferum. Nezbývá tedy doufat, že mě deska prohne do pozice Austin Osmana Sparea, podle které je debut pojmenován.

Prvně jsem chtěl dubnový topf trochu ozvláštnit a mrdnout tady novou desku Dua Lipa, která slibovala ne úplně blbý pop s tolerovatelnou dávkou osmdesátkové retrospektivy. Po leaku však label rozhodl, že „Future Nostalgia“ pustí ven již v březnu, a proto na poslední místo dávám novinku Oranssi Pazuzu, od které nečekám nic jiného než solidní porci ujebané psychedelie; potvrzuje to ostatně ukázka i loňská kolaborace s Dark Buddha Rising.

---