Nizozemci Bezwering připomínají svůj letošní debut „Aan de wormen overgeleverd“ videoklipem ke skladbě „Uitgeteerd“. Sledujte v přiloženém přehrávači.
Archiv štítku: Bezwering
Bezwering – Aan de wormen overgeleverd
 |
|
Země: Nizozemsko Tracklist: Hrací doba: 43:37 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Primární důvod, proč má smysl Bezwering věnovat svou pozornost, vám je asi jasný, pokud máte nějaké základní ponětí o tom, co je tahle nizozemská formace zač. Bezwering totiž navazují na tradici Wederganger, což byla zajímavá kapela, která toho ale po sobě zas tak moc nezanechala. Posluchačům odkázali jedno krátké demo, jeden full-length „Halfvergaan ontwaakt“ a tři splitka s Laster, Kjeld a Urfaust.
Wederganger svou činnost ukončili na jaře 2018. Od té doby se pár spřízněných projektů objevilo, přičemž aktivní byli zejména oba někdejší zpěváci Wederganger. Botmuyl se přesunul do kapely Hellehond, jíž na sklonku loňského roku vyšel debut „Verslonden“ na značce Iron Bonehead Productions. Alfschijn si udělal sólový projekt Gaistaz (možná jste v listopadu zachytili první bezejmenné ípko) a taky se angažoval ve skupině Knoest, jejíž první řadovku „Dag“ jsem zde ostatně rovněž recenzoval.
Zdá se nicméně, že skutečným přímým nástupcem Wederganger je právě až Bezwering, kde se opět scházejí dvě třetiny jádra Wederganger – již jmenovaný zpěvák Alfschijn a kytarista MJWW, k nimž se přidal ještě Onmens, bývalý koncertní bubeník Wederganger, a další dva kořeni. Výsledkem jejich snažení budiž deska „Aan de wormen overgeleverd“…
Vzhledem k popsanému personálnímu napojení asi nepřekvapí, že Bezwering na Wederganger nenavazují jen symbolicky, ale také zvukově. Hudební základ vlastně zůstal nezměněný. Opět se tedy můžete těšit na náladový black metal, který se odehrává primárně ve středních tempech a střídá dva vokály – čistý hymnický a klasický skřehot. Právě ve druhém zmiňovaném je na první poslech slyšet největší rozdíl, což asi dává smysl, protože právě tady se hlas změnil.
Odlišnosti v detailech lze ovšem nalézt. Například si nevzpomínám, že by někdy Wederganger využívali takovou humpoláckou dupačku, jakou Bezwering předvádějí na začátku „Nagezeten“, kteroužto považuji za jeden z nejslabších momentů „Aan de wormen overgeleverd“. Osobně bych v tom ale nehledal nějaký skutečný stylový posun, spíš to vnímám jako konkrétní nepovedený výstřelek jedné skladby, jenž mně osobně příliš nesedl.
Sice si na „Aan de wormen overgeleverd“ nevybavuji žádnou další pasáž, která by mě nebavila takovým způsobem, přesto ale nemůžu tvrdit, že by jinak Bezwering ve své základní poloze předváděli nějaké velké zázraky. Většinová tvář alba, jež se nese v duchu (kvalitou) standardnějšího black metalu, nic zásadního nepředvádí. Sice ji nelze plísnit za nějaké klíčové nedostatky, ale v pocitové rovině se objevuje problém provázející velké množství „vlastně dobrých, ale…“ skupin – něco tomu schází. Nemá to takovou pověstnou auru, aby to posluchače skutečně vtáhlo, chybí pamětihodné riffy a nápady, respektive jich není uspokojivé množství. Například „Terror terroris“ je docela slušný „hit“ a některé pasáže v „Het tweede gezicht“ nebo „Waanzinskolk“ jsou taky ok. Zpočátku to tak špatně nevypadá, avšak s každým dalším přibývajícím poslechem je tento nedostatek znatelnější a znatelnější…
Svou zajímavost „Aan de wormen overgeleverd“ přesto má. Síla desky tkví právě v hymnických momentech, v nichž Alfschijn předvede svůj čistý zpěv. Ten mi na čistě blackmetalovém základě sedí násobně víc než v pohanském ladění, které bylo ke slyšení u Knoest. V některých případech to sice kýčem trochu zavání, v tomhle ohledu bych prstem ukázal zejména na „Geen bloemen op mijn graf“, ale obecně to smysl dává a v některých případech se jedná o dost silné momenty. Nejvýše bych vyzdvihl třetí „Rouwstoet“ a pátou „Aan gene zijde“. Jestli si něco z „Aan de wormen overgeleverd“ zapamatujete, bude to právě tohle.
Navzdory kritice považuji „Aan de wormen overgeleverd“ za poměrně ucházející album, s nímž se pár seancí strávit dá. Ze začátku nahrávka poměrně baví a ty nejsilnější chvíle to celé táhnou hodně nahoru. Příznivcům Wederganger nebo obecně posluchačům, jimž chutná hymnické podání black metalu, by to tedy za několik poslechů stát mohlo. Nicméně je zjevné, že z dlouhodobého hlediska „Aan de wormen overgeleverd“ bohužel neobstojí.
Redakční eintopf – duben 2020
 |
|
H.: Metacyclosynchrotron: Cnuk: Dantez:
|
H.:
Protože jsem si jako jediná buznička v redakci ještě nepustil Black Curse, tak tu nad nimi nemůžu masturbovat jako kolegové níže (spoiler!). Zase ale díky tomu můžu zmínit taky nějaké jiné nahrávky. Hodně slibně se mi zatím tváří první nahrávka „Through Doors of Moonlight“ od At the Altar of the Horned God, což je nový projekt Heolstora z Mystagos. Máte-li chuť na podmanivou atmosférickou muziku, určitě zkuste.
Oranssi Pazuzu jsou trochu „povinnost“. Ve stáji hnoje jako Nuclear Blast to kapele sice nesluší, ale první ukázka „Uusi teknokratia“ zatím napovídá, že Finové se na „Mestarin kynsi“ dokurvit nehodlají. Snad tentýž dojem zůstane také po poslechu celého alba.
Prozatím se mi líbí také „Aan de wormen overgeleverd“ od Bezwering, což je nová nizozemská kapela navazující na odkaz Wederganger. Některé pomalé pasáže s čistým vokálem jsou velmi silné a už jen díky nim si nahrávka pozornost zaslouží.
Metacyclosynchrotron:
Jak asi píšou i další kolegové, největší nesvatostí měsíce dubna je debut Black Curse. „Endless Wound“ by šlo vytknout vícero dílčích věcí, ale celek prostě trhá koule i rodidla; kéž bych to samé mohl napsat o nových Order of Orias…
Jelikož ale nemůžu, tak další dvě místa nepřekvapivě věnuji nahrávkám Ulcerate a Oranssi Pazuzu. Novozélanďané mě první vypuštěnou skladbou moc nezaujali, druhá byla o fous lepší, každopádně příklon k atmosféričtějšímu pojetí jejich klasického soundu vítám, čímž chci říct, že krásně pojmenované „Stare into Death and Be Still“ dám pořádnou šanci. Zato úvodní singl z nových Oranssi Pazuzu mi šmakoval fest hned ze startu a přebil divnou pachuť z kontraktu u Nuclear Balastu. Nouze o imersivní hudební zážitky snad nebude.
Cnuk:
Na duben se toho chystá dost. Prvními z mnou vybraných jsou Testament. Novinka „Titans of Creation“ vychází už za pár dnů a neočekávám nic jiného než další povedenou thrashmetalovou nahrávku. Není důvod nevěřit. Poslední „Brotherhood of the Snake“ sice bylo vzhledem k předešlým deskám o trochu slabší, ale i tak jsou Testament v nynější sestavě ve formě a nevěřím, že by spadli do průměru nebo dokonce pod něj.
Stejně tak věřím i desce „Stare into Death and Be Still“ od Ulcerate. Ti by rovněž žádný škvár nevydali. Ze dvou dostupných skladeb je zřejmé, že zase půjde o něco trochu jiného, což je jenom dobře. Nezní to tak chaoticky ani tvrdě, přitom rukopis je zcela jasný. Jedinou překážkou by už tradičně mohla být hodinová stopáž, ale pakliže se ji povede naplnit alespoň obdobně jako na minulé „Shrines of Paralysis“, budu spokojen.
Největší pozornost doporučuji věnovat nové skupině Black Curse. Jejich „Endless Wound“ zní skvěle. Násilný death metal od členů Khemmis, Primitive Man nebo Spectral Voice, to je záruka kvality. Valím to do sebe už pár týdnů a nemám dost. A myslím, že „Endless Wound“ ještě neřeklo své poslední slovo.
Dantez:
Black Curse mě rozbíjí už pár pátků a pocity běsů se dosud příliš nemírní. Na projektu pojí síly lidi z Primitve Man, Blood Incantation nebo Spectral Voice. Nebojím se tvrdit, že „Endless Wound“ svou agresí i prachsprostou zhovadilostí všechny kapely převyšuje, takže povinnost.
„Death Posture“ od Caustic Wound by neměla být o nic moc příjemnější. Ukázky slibují grind prolezlý zatuchlinou Incantation od lidí z Mortiferum. Nezbývá tedy doufat, že mě deska prohne do pozice Austin Osmana Sparea, podle které je debut pojmenován.
Prvně jsem chtěl dubnový topf trochu ozvláštnit a mrdnout tady novou desku Dua Lipa, která slibovala ne úplně blbý pop s tolerovatelnou dávkou osmdesátkové retrospektivy. Po leaku však label rozhodl, že „Future Nostalgia“ pustí ven již v březnu, a proto na poslední místo dávám novinku Oranssi Pazuzu, od které nečekám nic jiného než solidní porci ujebané psychedelie; potvrzuje to ostatně ukázka i loňská kolaborace s Dark Buddha Rising.
Bezwering: debut v dubnu
Bezwering je nová nizozemská formace, která nepřímo navazuje na činnost Wederganger. Její debutová deska nese název „Aan de wormen overgeleverd“ a vyjde 24. dubna skrze Ván Records. Obal a tracklist následují.
01. Vredeloos 02. Nagezeten 03. Rouwstoet 04. Uitgeteerd 05. Aan gene zijde 06. Terror terroris 07. Geen bloemen op mijn graf 08. Het tweede gezicht 09. Waanzinskolk