H.: 01. The Ruins of Beverast – The Thule Grimoires 02. DSKNT – Vacuum γ-Noise Transition 03. Misotheist – For the Glory of Your Redeemer Metacyclosynchrotron: 01. Suffering Hour – The Cyclic Reckoning 02. Five the Hierophant – Through Aureate Void 03. Spire – Temple of Khronos Cnuk: 01. Ad Nauseam – Imperative Imperceptible Impulse 02. Suffering Hour – The Cyclic Reckoning 03. Phrenelith – Desolate Endscape Dantez: 01. The Ruins of Beverast – The Thule Grimoires 02. Gravesend – Methods Of Human Disposal 03. Blanck Mass – In Ferneaux

H.:

The Ruins of Beverast mám hodně rád a doposud nezklamali. Proto je „The Thule Grimoires“ jasná volba pro číslo jedna.

Švýcarský projekt DSKNT v roce 2017 příjemně překvapil debutem „PhSPHR Entropy“, na němž představil kvalitní pojetí disonantního black metalu. „Vacuum γ-Noise Transition“ snad nastavenou laťku udrží.

Něco podobného lze říct také o norských Misotheist, akorát s tím rozdílem, že jejich podání black metalu je výrazně konzervativnější. „For the Glory of Your Redeemer“ podle přesto za pozornost stát bude.

Metacyclosynchrotron:

Před měsícem jsem horko těžko nashromáždil tři nahrávky a nyní mám opačný problém. Nejvíc se ale těším na novinku zámořských Suffering Hour, a to kvůli první zveřejněné skladbě. Už dřívější nahrávky napovídaly, že máme co do činění s výrazně slibnou death/blackovou kapelou, ale teď se jim podařilo nalézt zajímavý sound, a tak doufám, že je „The Cyclic Reckoning“ nabito kulervoucími riffy.

Britští Five the Hierophant se mi původně jevili jako povrchní hipsteřina, ale vypuštěný úvodní song mě donutil přehodnotit názor, protože jeho atmosféra byla skutečně pohlcující. Od polských Merkabah jsem osobně asi neslyšel tak přirozenou a příjemnou fúzi avantgardních tendencí s temným atmo-metalem, i když přiznám, že muziku tohoto rázu aktivně nevyhledávám.

Do třetice vybírám novou desku australských Spire, i přestože mě ukázky spíše znejistily. Jejich debut „Entropy“ se mi ale do paměti zapsal výrazně, splitko „Ancient Meat Revived – A Tribute to Cold Meat Industry“ bylo rovněž zajímavé, a tak doufám, že se pánové překonali a zajímavý koncept zhudebnili, jak se sluší a patří. Docela by mě totiž mrzelo, kdyby Sentient Ruin Laboratories vydali jen další zajímavý průměr bez přidané hodnoty.

Cnuk:

V únoru by dle všeho mělo vyjít druhé album dánských Phrenelith, a to je rozhodně vítaná zpráva. Však první deska „Desolate Endscape“ je už pět let stará. Jestliže bude novinka „Chimaera“ nabízet opět podobně kvalitní death metal, budu spokojen. Věřím tomu, že se tak stane a Phrenelith si to své odehrají s přehledem.

Trochu jiný pohled na metal smrti nabízejí Suffering Hour. Stejně jako v případě Phrenelith, i tito Američané budou s chystanou nahrávkou „The Cyclic Reckoning“ navazovat na pět let starou prvotinu. Tady tak nějak doufám, že se formu podaří ještě vylepšit, protože minulé „In Passing Ascension“ mělo své nedostatky, avšak jak ukázalo navazující EPčko „Dwell“, Suffering Hour se zlepšují. Tento trend tedy očekávám, bude pokračovat i s „The Cyclic Reckoning“.

A do třetice znovu death metal, ale zase z jiného úhlu. Tentokrát jde o italské Ad Nauseam. Na „Imperative Imperceptible Impulse“ se těším hodně. Při pohledu na obal už teď novinka nad minulým „Nihil quam vacuitas ordinatum est“ vyhrává a titulní skladba, která byla zvolena jako pilotní singl, zní taky slibně. Jejich prvotina mě dost brzy přestala bavit, tak snad bude mít její nástupce větší životnost. Také by bylo dobré, kdyby z toho přestaly tak okatě čouhat vlivy od ostatních kapel a Ad Nauseam našli větší svébytnost.

Dantez:

Novinku The Ruins of Beverast jsem už několikrát otočil a při poslechu se nenudím. „The Thule Grimoires“ navazuje zvukovou kvalitou na vydařeného předchůdce, ritualisticko-šamanistický základ ale nahrazuje doomovým feelingem, který tempem, posazením vokálů a vlastně i barvenou škálou obalu připomíná Type O Negative – na první dobrou podivná fúze, ale funguje to.

20 Buck Spin v únoru vydají debut amerických Gravesend, kteří využívají prvků z war metalu, punku a grindu ke přenesení pouliční, drogami a chudobou prodchnuté špíny. Gravesend obzvlášť zaujmou spojením warmetalové stylistiky s urban feelingem. O nic podobného jsem osobně dosud nezakopl. Ukázka „Needle Park“ ovšem vraždí velice.

Za poslech by měla stát i novinka elektro-industriálního projektu Blanck Mass. Předchozí dvě alba nabídla jeden z nejzajímavějších pohledů na elektronickou hudbu za posledních pár let. Od „In Ferneaux“ neočekávám nic jiného, tedy chaotickou, agresivní a překvapivou jízdu s pevně podchyceným základem inspirovaným Burialem nebo Boards of Canada.

---