 |
|
Země: Norsko Tracklist: Hrací doba: 30:27 Odkazy: – K recenzi poskytl:
|
První album Misotheist, které vyšlo v listopadu 2018, bylo hodně v pořádku a líbilo se mi. Nešlo o nic inovativního, ale spíš se jednalo o dobře výborně udělané řemeslo hrající dle žánrových pravidel a s podobným feelingem jako mnohé jiné smečky pocházející z Trondheimu a / nebo motající se okolo labelu Terratur Possessions. Kvalitně zahraná žánrovka má ale také své právo na existenci, a pokud se povede takovým způsobem jako bezejmenný debut Misotheist, nejde proti tomu říct ani hovno.
Zpočátku to vypadalo, že druhá řadovka bude následovat poměrně brzy, protože už v březnu 2019 se dostal do éteru nový track „Benefactor of Wounds“. Vydání desky „For the Glory of Your Redeemer“ se nicméně docela protáhlo a došlo k němu až v únoru 2021. Frontman B. Kråbøl si alespoň v mezičase stačil vydat prvotinu svého osobního projektu Enevelde. Ani v tomhle případě se nikdo nesnažil o žádné novátorství a to o řemesle platí i zde, akorát jej Kråbøl prezentoval v malinko jiném hávu než s Misotheist. Pořád se za mě jedná o vcelku slušné album.
V případě „For the Glory of Your Redeemer“ se z jistého úhlu pohledu dá říct totéž, tedy že jde o blackmetalové řemeslo dělané s citem. Opět to ale platí s dodatkem, že došlo k nějakému posunu nálady, ať už ve srovnání s „Misotheist“ nebo ve srovnání s „Enevelde“.
Oproti debutu zní „For the Glory of Your Redeemer“ ostřeji, zvuk už není tak přidušený a zastřený, díky čemuž novinka ztrácí na majestátu i atmosféře. Už jen z tohoto jediného důvodu si myslím, že se nepojmenovaná prvotina vydařila lépe. Což nutně neznamená, že druhé album stojí za vyližprdel. Přesto bych jako vrchol bez váhání označil „Benefactor of Wounds“, tedy onu kdysi zveřejněnou píseň, u níž lze tím pádem soudit, že se pravděpodobně jedná o nejstarší skladbu na „For the Glory of Your Redeemer“. Což ostatně podporuje i její hudební vyznění. „Benefactor of Wounds“ nemá žádné odzbrojující momenty, přesto song baví, některé riffy jsou povedené a předěl s navazující melodičtější závěrečnou částí se mi dost líbí.
„Rope and Hammer“ ani „Acts of the Flesh“ nejsou hloupé, ale mám pocit, jako kdyby se tyhle dva tracky ohlížely spíš po modernějších podáních black metalu a pokoušejí se udělat něco, co už mnozí jiní udělali mnohem lépe – nápaditěji, intenzivněji, nekompromisněji. Třeba v „Acts of the Flesh“ se najdou vyhrávky, které nechají vzpomenout i na Deathspell Omega, i když ve výrazně zředěnější a usedlejší formě.
Přesto i „Acts of the Flesh“ ukazuje, že ačkoliv Misotheist nepěstují vizionářství, talent v nich dřímá. Některé pasáže jsou vymyšlené dobře a svůj význam mají. Celých šestnáct minut se sice nepodařilo vyplnit jen nadprůměrnou muzikou a trochu útlejší dobu bych si představit dokázal, přesto „Acts of the Flesh“ povšechně baví. Zato „Rope and Hammer“ mi z přítomné trojice songů přijde nejslabší. Ani ona sice není vyloženě blbá, ale tady už se hraje vyložený standard bez přidané hodnoty.
Celkově bych řekl, že „For the Glory of Your Redeemer“ dopadlo ok, i když už nyní je mi jasné, že chuť vracet se k debutu bude vyšší než chuť vracet se k tomuhle albu. V podstatě se jedná „jenom“ o kvalitně udělaný lehounký nadprůměr bez hlubších kvalit. Na nějaký poslech zabaví a je to fajn, ale z dlouhodobého hlediska samozřejmě neobstojí.
