 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 44:29
|
První pohled (Dantez):
V únorových eintopfech kolegové zmiňovali nadcházející novinku amerických Suffering Hour. Já v té době na začlenění „The Cyclic Reckoning“ zapomněl. Toto americké trio mě přitom už delší dobu zajímá, zejména pro spletitý songwriting, atmosféru a přiměřenou práci s technickým aspektem žánru. Po připomenutí jsem byl na „The Cyclic Reckoning“ zvědav o to více.
Předešlé počiny Suffering Hour vždy smrděly potenciálem a předzvěstí, že by kapela mohla v budoucnu udělat něco solidního, což vyvstávalo zejména z kytar. Riffy vyzdvihávají Suffering Hour z řad kakofonních black i death metalů, které se běžně topí v zastřenosti a rádobyatmosféře natolik, že výsledek zní jak přešuměná změť. Sklíčenost u Suffering Hour naopak vyvstává z relativní přijatelnosti a kompozic jako takových – jak skladby gradují a jak riffy umí překvapovat.
„The Cyclic Reckoning“ předešlý potenciál naplňuje. Deska dotahuje neočuměný kytarový charakter. Při poslechu si maximálně občas vzpomenu na debut Sinmara, u pár ohybů strun pak na vrcholné doby Inquisition. Ve většině případů ale bez přemýšlení riffy, aranže či přímé kvílení (to kytarové zaječení v „Transcending Antecedent Visions“ je ve své primitivitě geniální) žeru a s hledáním paralel se moc neobtěžuji.
Primární tahák „The Cyclic Reckoning“ není jednoduché popsat. Kytary zní jako podvratný, do extrému vyburcovaný, o ledové kry zohýbaný vichr, který umí ztrestat, ale i hrubě pohladit. Suffering Hour jsou v daném trademarku nadmíru variabilní. Někdy vsadí na jednoduchou linku, jindy nabídnou komplexní skládačku, díky níž hudba hraničí s technickým death metalem, ne ale natolik, aby se jelo na techniku jen pro techniku. V tomto kontextu mi přichází na mysl Ulcerate. Troufám si ale říct, že Suffering Hour obracejí technické ostruhy ve prospěch atmosféry ještě efektivněji.
Výrazněji „pozitivní“ problesky jsou na „The Cyclic Reckoning“ dva. Začátky „The Abrasive Black Dusk Part II“ a „The Foundations of Servitude“ hýří podivnou melancholií, která je postupně rozpracovaná do podvratných nálad. Z větší části deska drží zhoubnou atmosféru, která má nejblíže k fluidu desek z Islandu (od těch si kapela trochu krade i vizáž). Na vyšší úroveň je vyzvedávají zmíněné riffy, které navozují pocit nedaleký závratím – jako by byl jeden ztracen v labyrintu z druhého „Hellraisera“, jehož postupné dešifrování si podivně užívá. Z nepříjemných momentů lze zmínit první sofistikovanější linku v úvodní „Strongholds of Awakening“ a celkovou komplexní skládačku v „Obscuration“. Nápaditost kapely nestačí jen na finální kolos, jenž po dobu šestnácti minut nerezonuje tolik jako předešlý materiál.
„The Cyclic Reckoning“ je jednou z prvních desek roku 2021, z níž jsem nadšený. Po delší době jde o album, které odzbrojí nejen tahem na bránu a vysokou řemeslnou kvalitou, ale také jedinečností. Je možné, že něco podobného existuje a já to pouze přehlédnul. Momentálně ovšem nemám vysoké tendence pátrat – natolik mě nová deska Suffering Hour prozatím pohlcuje.
Druhý pohled (Cnuk):
Suffering Hour sleduji v podstatě od jejich začátků. Moc dobře si pamatuji, jak jsem se kdysi nějakým nedopatřením dostal k EP „Foreseeing Exemptions to a Dismal Beyond“. Tehdy jsem bral Suffering Hour jako vycházející thrashmetalovou kapelu s trochu ostřejším přístupem, avšak to se psal rok 2014 a od té doby prošli zásadním vývojem, který byl zaznamenán už o tři roky později na prvotině „In Passing Ascension“.
Plynulé pohybování se mezi black metalem a death metalem za přispění disonance a okultní atmosféry se stalo už poměrně zavedeným postupem, ale Suffering Hour se podařilo nahlížet na tuto kakofonii neotřelým způsobem, ostatně jak už přesně popsal kolega Dantez výše. Jsem moc rád, že novinka „The Cyclic Reckoning“ v tomto rozpoložení pokračuje a ještě ho dále prohlubuje. Naprosto stěžejním v hudbě Suffering Hour pro mě vždycky byly kytary. Ať už na „In Passing Ascension“ nebo pozdější EP „Dwell“, pokaždé se servírovaly ty nejvytříbenější riffy, které posluchače nepouštěly. Na „The Cyclic Reckoning” se povedlo tento aspekt povznést ještě o úroveň výše, čímž si mě album hned od prvních poslechů získalo.
V kytarové práci slyším silné vlivy gothic rocku, či chcete-li deathrocku, což si do konceptu Suffering Hour sedlo lépe, než si snad kdo vůbec mohl představit. Není to jenom o stránce skladatelské, ale také zvukové, protože ta příjemně zvonivá ozvěna strun je prostě krása. Nemusím snad dodávat, že se to výrazně projevuje i na atmosféře desky, která tady pracuje na sto procent.
Původně převažující death metal zlehka přenechal na „The Cyclic Reckoning“ větší plochu pro black metal, což tak nějak logicky vyúsťuje z gotické pochmurnosti, a ruku v ruce s tím se stáhly rovněž drobné technické finesy. Nicméně progresivní prvky jsou stále přitomny, ostatně závěrečná „The Foundations of Servitude“ má šestnáct minut, a to je stopáž, již prostě musíte nějak naplnit. Ačkoliv se mi také zdá, že se to Suffering Hour nepovedlo úplně se vším všudy, stále se tato skladba dá považovat ze jakýsi hřeb alba. Moji favorité se však nachází hned na začátku. Úvodní trojice „Strongholds of Awakening“, „Transcending Antecedent Visions“ a „The Abrasive Black Dust Part II“ má prostě všechno. Z kytar mám husinu a všechny ty nápady tady mě nepřestávají bavit. Za nejslabší položku mohu označit „Obscuration“, která mi oproti zbytku připadá tak nějak obyčejnější, ale ve výsledku „The Cyclic Reckoning“ nijak zásadně neponižuje.
Jediné, co bych mohl Suffering Hour opravdu vytknout, a to za všechnu jejich dosavadní tvorbu, je poměrně uniformní vokál, který oproti skladatelské práci nepředstavuje vůbec nic inovativního ani unikátního. Jeho zaměnitelnost je tak docela v rozporu se zajímavou a jinak výbornou hudbou Suffering Hour. V poslechu mi to však v žádném případě nepřekáží a můj dojem z této kapely i aktuální desky je i tak vysoce pozitivní.
„The Cyclic Reckoning” je opravdu zdařilým albem a dosud nejlepší nahrávkou Suffering Hour. Jejich pohled na žánry představuje zase něco trochu jiného a z nového materiálu je znát, že se nebojí také neustále něco nového objevovat a svoji tvorbu obohacovat. A daří se jim to znamenitě.
