Země: Finsko Žánr: experimental doom / death metal Datum vydání: 9.5.2014 Label: Hämähäkki Music Hodnocení: H. – 7,5/10 Atreides – 7,5/10 Průměné hodnocení: 7,5/10 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Against PR

První pohled (H.):

Finové Katakombi mě okamžitě zaujali už jen svojí žánrovou škatulkou. Nevím, jak to máte nastavené vy, ale když mi někdo řekne, že se jedná o experimentální extrémní doom metal, tak jsem hned zvědavý, co to bude zač. Jestli se vám z tohoto žánrového zařazení zdá, že by se mohlo jednat o pořádnou sílu, tak se vám to zdá rozhodně dobře, protože Katakombi (v nichž mimo jiné působí třeba bubeník dnes již nefungujících výtečných avantgardistů Candy Cane) na svém prvním eponymním EP (jemuž předcházelo pouze demo “Hämärän vartija” před dvěma roky) silnou muziku rozhodně hrají.

“Katakombi” vyšlo jako 12” vinyl, jehož první stranu zabírá čtrnáctiminutová “Väärä kuu”, jež je zároveň asi i tím nejexperimentálnějším, co Finové na počinu nabízí. Skladba se rozjíždí velice plíživě, pouze za pomoci tichých psychedelických syntezátorů a brnkání na baskytaru. V tomto duchu song plyne dlouhé minuty, ale docela překvapivě to nějakým způsobem funguje a baví. Až někdy ve třetině se Katakombi někam posunou, aby postupně přes několik výjezdů a další minimalistický močál píseň dovedli k ohlušujícímu závěru.

Zatímco “Väärä kuu” je hlavně bahno, kolegyně ze strany B, tedy “Liejuhaudan vanki” a “Sokea jumala”, jsou víc metalové (byť experiment v nich stále je cítit) a mnohdy působí doslova jako buldozer, čemuž napomáhají místy až sludgem nasáknuté riffy. Tak jako tak, i zde Katakombi evidentně vědí jak na to, aby z toho vznikla dost zajímavá muzika. Za zmínku rozhodně stojí také to, že v některých momentech (především tehdy, když kapela ke slovu pustí syntezátor) jsem si vzpomněl na psychedelické krajany Oranssi Pazuzu (což je rozhodně plus, protože Oranssi Pazuzu mám v hodně velké oblibě), byť zas tolik společného skupiny nemají.

Každopádně, Katakombi mě na svém EP rozhodně zaujali a určitě se budu snažit si pohlídat i jejich další studiové počiny. Už teď je to opravdu skvělé, a kdyby se povedlo na případném dlouhohrajícím debutu posunout ještě dál (nevadilo by mi ještě krapet přidat na psychedelii a synťácích), tak to bude obrovský náser.

Druhý pohled (Atreides):

Že je Finsko jednou z nejsilnějších zemí v rámci produkce solidního doom metalu, to není žádným tajemstvím. Málokoho proto překvapí, když se v zemi tisíců jezer vylíhne nová, kvalitní a uhrančivá smečka, což Katakombi splňují na svém letošním ípku prakticky bezezbytku. Po jednom vydaném demáči by se dalo jejich eponymní dílko považovat za první vážněji míněný počin, na kterém v rámci necelé půlhodiny představují svoji tvorbu.

Dopředu vám říkám, že jestli něco nemám na EP takového ražení rád, tak je to samotný formát. Materiál, který na něj Katakombi nacpali, by totiž kvalitativně obstál i na plnohodnotné nahrávce a těch 26 minut v jejich přítomnosti utíká jako voda, ačkoliv tempo je dosti pomalé. Tři skladby jsou napěchované atmosférou, a ačkoliv v jádru nejde o vyloženě složitou hudbu, proniknout závojem psychedelie a zmaru vyžaduje určitou dávku trpělivosti a občas i vhodné rozpoložení.

“Katakombi” začíná pomalu a první, nejdelší skladba “Väärä kuu” z ničeho buduje zádumčivé prostředí, jež nějakých deset minut pomalu graduje k samému, nesmírně hutnému závěru, kdy se pánové konečně opřou do nástrojů. Tenhle minimalistický, téměř rituální přístup funguje na výbornou. Druhé dvě skladby “Liejuhaudan vanki” a “Sokea jumala” pak na závěr prvé skladby navazují v poněkud živějším duchu, nicméně stále jsou především o atmosféře a nabízí mazlavé, špinavé riffy i temné, ambientní momenty.

Celou nahrávku podtrhává čitelný, mírně zahulený zvuk, díky němuž zní žalostný vokál a kvílivé kytarové sólo v závěru druhé “Liejuhaudan vanki” tak odporně a zle, že běhá mráz po zádech. Upřímně doufám, že to tahle banda nezabalí a dokope se alespoň k první řadovce, protože “Katakombi” se u mě zapsalo velice, velice dobře.