Země: Velká Británie Žánr: funeral doom metal Datum vydání: 1.4.2011 Label: Grau Records Hodnocení: Seda – 7/10 H. – 6/10 Průměrné hodnocení: 6,5/10 Odkazy: web / facebook

Pantheist, funeral doom metalová kapela z Velké Británie, se opět rozhodla vydat další desku. Její poslední výtvor nesl název “Unveiling the Signs” – ano, split CD s Dissolving of Prodigy a dalšími. Jedná se o už o čtvrté album během jedenáctileté historie. Nejde tedy o žádné nováčky a na scéně už mají poměrně slušné jméno.

Kapela se vyvíjela s každou deskou, ze začátku byla mnohem více funeral a s posledními výtvory docela “vyměkla”. Už se nejedná o takovou obrovskou depku jako dříve. Atmosféra, která je v doom metalu nejdůležitější, je ale stále výborná. Velký dík za to patří klávesám, které v tomto žánru u některých kapel moc nemusím, zde mi ale perfektně pasují a užívám si je. Co se týče změny, tak starší desky Pantheist zas tak projeté nemám, když to ale třeba porovnám s pár songy z roku 2001, dnešní materiál se mi líbí mnohem více. Je to asi tím, že funeral nepatří mezi mé speciality. Že už to není pořádná depka co dříve, poznáte hned v druhém songu “Broken Statue” se zpěvem. Hudba je taková klidná, veselá a dovedu si ji třeba i představit v nějakém videu, kde jsou veselé fotky z historie a hezky vzpomínate. Celý song by se tam rozhodně nehodil, je tam ale jedna pasáž zhruba v první půlce, která tomu přesně odpovídá. Pokud vás zajímá první song, který jsem přeskočil, tak to je pouze instrumentální “One of These Funerals”. Musím ale řici, že čistě instrumentální v jejich provedení zní velice zajímavě. Určitě bych se nebránil, kdyby zkusili vytvořit takto celou desku.

Nejlepším prvkem jsou tu pro mě klávesy, bez kterých by se ta deska mohla rovnou zrušit (smích). Ne, vážně, klávesy mě tu opravdu zaujaly a přidáte-li k tomu kvalitní doomové riffy, poslech v některých pasážích je opravdu výborný. Bohužel se to střídá se slabšími momenty, kdy jsem se trošku nudil. Třeba v “The Storm”, kde mě chytnul začátek, ale jakmile už to jelo moc dlouho (celý song má 11 minut), tak jsem měl chuť to přetočit o kousek dál. Zrovna tyhle dvě písničky uprostřed, “The Storm” a “Be Here”, které mají přes 10 minut obě, mě moc nezaujaly. Mnohem lépe na tom jsou všechny ostatní kousky, třeba “Brighter Days”, která společně s titulní “One of These Funerals” patří k tomu nejlepšímu.

Pantheist na “Pantheist” předvádí poměrně slušný výkon. Myslím si ale, že potenciál je tu mnohem větší. Některé části jsou opravdu skvěle chytlavé, ale jsou tu i naprosto opačné, kdy mě to vůbec nebaví. Čistě instrumentální Pantheist by mohli znít mnohem zajímavě. Doporučuji se při poslechu zaměřit jen na klávesy, ty se mi opravdu moc líbí. Celkově mám pocit, že tomu chybí něco málo, a mohlo by to dostat mnohem vyšší hodnocení. Takhle je to slušná sedmička, ale nemá to daleko od průměrnější šestky.

Další názory:

Funeral doom metal je poněkud konzervativní žánr. Když si pouštím takovou hudbu, nejsem zvědavý na žádné progresivní veletoče, ale chci dostat pomalou, hutnou depku, která se člověku zažere pod kůži. Právě tohle je nejspíš ten důvod, proč mi Pantheist se svým pojetím funeral doom metalu nikdy zrovna moc neseděli… jsou prostě moc “veselí”. Jejich muzika vyzařuje jakýsi klid, chvílemi vlastně i pozitivní emoce a mnohem víc než nějakou depresi nabízí spíše melancholii. Jenže právě to mi v kombinaci s ultra pomalým tempem neleze pod vousy. Co se konkrétně novinky “Pantheist” týče, moc tomu nepřidává ani spousta patetických momentů a zpěv, který mi nezřídka doslova drásá uši (v obou těchto ohledech s přehledem “exceluje” “Be Here”). Na druhou stranu se ale “Pantheist” nedá šmahem odsoudit, protože zároveň obsahuje i nemálo opravdu výtečných pasáží, skvělých kompozičních postupů a výborných hudebních nápadů – především v dlouhých instrumentálních plochách. Upřímně jsem přesvědčen o tom, že kdyby “Pantheist” bylo čistě instrumentální, zamlouvalo by se mi mnohem více. Takhle je to však deska obrovských kontrastů, kde si některé momenty opravdu užívám, jiné mě ale doslova a do písmene serou…
H.