Země: USA Žánr: war metal Datum vydání: 30.12.2020 Label: Inhuman Assault Productions Hrací doba: 26:46 Odkazy: bandcamp

Do nového roku je třeba vstoupit s vervou [recenze byla napsaná zkraje ledna, sorry, moje chyba – pozn. H.], takže proč se nenakopnout nějakým warmetalovým masakrem? Američtí Triumph nejsou převratná pecka, to píšu rovnou, jedná se o pouhou kopírku kanadských Revenge a Conqueror, která může působit až směšně, ale myslím, že i tohle vydání svůj smysl má.

„Edict of Iron Ascendancy“ svým zvukem a rázem nejvíc připomíná „War Cult Supremacy“ a „Attack.Blood.Revenge“. Zdejší tvůrce Immolater ani zdaleka neoplývá skladatelskými schopnostmi dua Förster / Read, neboť jejich skladby měly hlavu i patu, vyvrcholení a hromady devastačních riffů. Triumph dokáží doopravdy zaujmout jen stabilně vysokou úrovní násilí a pár solidními rytmickými direkty, ovšem pamětihodných riffů tu je pouze pár a songy od sebe nerozliším ani za tu piču. Tak či tak jsem „Edict of Iron Ascendancy“ sjel na kanálu Grega Biehla asi 10x a pokaždé se spokojeným, morbidním úsměvem na ksichtě, zatímco ty nejblaženější škleby přicházely v momentech, kdy Immolater dokonale imituje vomity Petea Helmkampa. Nápodoba Readova řevu a třískání do bicích mu jde tak na půl a poloviční mi přijde i produkce: sice čitelná a poměrně účinná, ale byl bych rád, kdyby kotle a strunné nástroje tlačily více. Aspoň, že ty občasné pick-slidy jsou hlasité jak rok nemrdaná panička.

Další nahrávku Triumph si určitě rád pustím, i když prostoru pro zlepšení je po všech stránkách dost. Immolatera myšlenka sólo kapely napadla společně s uvědoměním, že se momentálně nachází na vrcholu svých bubenických schopností. Rytmický atak je v případě této hudby alfou a omegou, ale doufám, že borec trochu přidá i na kytaře, případně do kapely přibere někoho schopnějšího, protože hbitější riffáž by Triumph bodla jak cyp.

„Edict of Iron Ascendancy“ kvalit nahrávek Conqueror a Revenge nedosahuje ani náhodou, ale pokud jste je slyšeli tisíckrát jako já, tak vám tahle bezduchá tupá kopírka přijde vhod. Ostatně jak pravil klasik: „The hammer always outweighs the soul“.

P. S. Po napsání těch pár odstavců výše jsem si pustil Ritual Genocide, kde Immolater třískal do bicích dřív, a taky to nezní vůbec marně. Bordel rovněž béčkového charakteru, ale nemiluj to, haha.