Země: USA Žánr: atmospheric black metal Datum vydání: 30.8.2019 Label: selfrelease Tracklist: 01. Imprisoning Light 02. Coma B 03. Sagittarius A* 04. Out of Chaos 05. Black Void Damnation 06. Mass Stellar Graves Hrací doba: 36:55 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Oinari Media

Možná si budete pamatovat, že nedávno jsme tu recenzovali album od zámořské skupiny Ancient Hostility. I když bych si spíš tipnul, že si to pamatovat nebudete, ale to je úplně v pohodě a o žádnou ostudu se rozhodně nejedná, protože jejich bezejmenný debut byl obyčejný průměr, který neurazí, ale z hlavy se vypaří jak pára nad hrncem. Čili docela rychle. Jde přesně o ten typ alba, které ani nemusíte poslouchat, natožpak si jej dokonce pamatovat!

Důvodem, proč se o něm zmiňuji i nyní, je zpěvačka Imber. Zatímco v Ancient Hostility se dala dohromady (asi ale jen hudebně, haha) s ukrajinským muzikantem SadVoicem (fakt debilní jméno, na skloňování dvojnásob) a šlo jen o vedlejší projekt, Aludra je jejím domovským působištěm. I zde má k ruce instrumentalistu, Tarycka, jenž se stará o kytary a bicí.

Letošní počin „Mass Stellar Graves“ pro Aludru znamená již druhou dlouhohrající desku. Debut „Moons“ vyšel vloni v létě a na podzim téhož roku kapela přidala ještě minialbum „Primitive Cosmic Onsalught“. Když se podíváte na názvy nahrávek, skladeb a v neposlední řadě i na obálku „Mass Stellar Graves“, okamžitě zjistíte, čemu se Aludra tematicky věnují a o jakou atmosféru se pokoušejí.

Snaha o zhudebnění nekonečného majestátu kosmu není v metalu, natožpak black metalu nijak neobvyklá. Těch skupin, jimž se daří vyvolat pocity vesmírných dálav a mlhovin přesvědčivě, však mnoho není. Bohužel ani Aludra k nim nepatří. „Mass Stellar Graves“ sice není vyloženě nepovedená deska, ale nic moc hlubšího v sobě nemá a k tomu, co já osobně od „hvězdného“ black metalu vyžaduji, jí mnohé schází. Například konzistentnější vyznění, sevřenost a samozřejmě – schopnost navodit sugestivní atmosféru.

Aludra se k nějakému uspokojivému stavu přibližují pouze v dílčích momentech. Vlastně jedinou opravdu dobrou skladbu jsem našel ve čtvrté „Out of Chaos“, která svou kvalitou zbylé stopy výrazně převyšuje. Ne snad, že by se jednalo o ideál toho, jak by měl black metal reflektovat kosmické hlubiny, ale to nic nemění na tom, že zde si Aludra vybrali silnější chvilku.

Vedle ní se tu ale neodehrává vůbec nic zajímavého. Ještě na první letmý poslech se „Mass Stellar Graves“ tváří poměrně nadějně, ale jakmile se člověk začne nahrávce věnovat zevrubněji, hodně rychle jí začne docházet dech. V jádru se totiž jedná jen o obyčejný black metal středního tempa a zastřeného zvuku doplněný o atmosférické melodie, které ovšem dost často evokují víc DSBM větvi žánru než cokoliv vesmírného. Aludra šlechtí alespoň to, že se na desce ani nesnaží do svého arzenálu nacpat i takzvaně atmosférický ambient, poněvadž ten jeden nudný pokus v závěru „Coma B“ napovídá, že by to asi nemuselo dopadnout dobře.

„Mass Stellar Graves“ se na první pohled snaží tvářit hlouběji, ale soustředěný poslech a základní nároky tahle nahrávka neobalamutí. Primární směřování a idea nejsou úplně k zahození, byť se samozřejmě jedná o velmi neoriginální pojetí, ale výsledek je bohužel příliš plytký a nezáživný na to, aby si jakékoliv ambice obhájil. Podařilo se tu dát dohromady jednu solidní skladbu a vše ostatní okolo ní je přinejlepším průměr, který ani nestojí za řeč. To nejpozitivnější, co tedy mohu o „Mass Stellar Graves“ prohlásit, je: neuráželo mě to. Nemyslím si ale, že by zrovna tohle měla být skutečná pochvala.