Země: USA Žánr: doom / heavy metal Datum vydání: 24.4.2020 Label: Metal Blade Records Tracklist: 01. The Call 02. Legions Arise 03. The Frost Monstreme 04. The Fire Divine 05. Stormbringer 06. Fractus Promissum 07. Nightmare 08. Before Tomorrow 09. Forever Black Hrací doba: 39:05 Odkazy: facebook / twitter / bandcamp / instagram

Každý, kdo má načteného Tolkiena, ví, že jedna ze dvou možných cest do Mordoru vede skrze průsmyk Cirith Ungol, v němž se ukrývá pavoučice Odula. Já ho načteného nemám, takže jsem dosud vůbec netušil, že se ono místo jmenuje právě takhle, ale zato moc dobře vím, že Cirith Ungol je také legendární heavymetalová kapela z Los Angeles. Podobně jako Manilla Road nebo Pagan Altar to do první ligy nikdy nedotáhli, ale pro hrst svých oddaných fanoušků jsou nesporným kultem. Ono přijít s hraním epického heavy / doom metalu na začátku osmdesátých let právě v Los Angeles chtělo bezpochyby kuráž. Ve Městě andělů v té době akorát začínala glamová horečka, do které Cirith Ungol zrovna dvakrát nezapadali. O to cennější je, že vydrželi a své příznivce si našli. O jejich zásadním historickém postavení mohou svědčit také slova Thomase G. Warriora, podle nichž je dvouslovný název Celtic Frost poctou právě pro Cirith Ungol.

Cirith Ungol sice začali být studiově aktivní až z kraje osmdesátých let, ale jejich historie se datuje až do roku 1972. To ještě hráli progresivní hard rock a k temné a těžké podobě pravěkého heavy metalu se dostávali téměř deset let, kdy konečně vydali prvotinu nazvanou „Frost and Fire“. Na toto dílo navázali ještě proslulejším „King of the Death“, které je považováno za vrchol jejich tvorby. Následovaly desky „One Foot in Hell“ a „Paradise Lost“ a pak na dlouhou dobu nic. V roce 1992 se Cirith Ungol rozpadli, navíc pár roků poté zemřel jeden ze zakládajících členů, kytarista Jerry Fogle, čímž se případný návrat zdál ještě méně pravděpodobný. Naděje živil Greg Lindstrom, který se svou dočasnou kapelou Falcon přehrával i skladby Cirith Ungol.

V roce 2015 však jakýsi Jarvis Leatherby zorganizoval zkoušku téměř kompletní nejslavnější sestavy Cirith Ungol ve složení Greg Lindstrom, Robert Garven, Tim Baker a Jim Barraza, přičemž sám Leatherby se nakonec ujmul basy a návrat byl na světě. Jeho stvrzením je kromě koncertů také právě vydané nové studiové album „Forever Black“.

Dvacet devět let je dlouhá doba, ale mohu rovnou prohlásit, že „Forever Black“ jasně ukazuje, že Cirith Ungol rozhodně nic ze svého umění nezapomněli. Novinka asi nezpůsobí žádný poprask napříč metalovou komunitou, ale to jenom z toho důvodu, jak uzavřenému žánru se věnují. „Forever Black“ je jednoduše kvalita a jestliže patříte k vyznavačům Cirith Ungol, nevěřím tomu, že byste mohli být zklamaní. Už jen pohled na obálku, jak jinak než z dílny Michaela Whelana, který se postaral i o všechny předchozí, musí velice potěšit. S hudbou je to vlastně úplně stejné. Jsou to Cirith Ungol se vším všudy – archaický heavy metal s nenapodobitelným Bakerovým ječákem, v němž se to meči a magií jenom hemží.

Úplně nejvíce jsem si oblíbil závěrečnou trojici „Nightmare“, „Before Tomorrow“ a titulní „Forever Black“. Tady mám fakt chuť obléct brnění, zatnout svaly, vzít do ruky meč a jít na zteč proti hordě skřetů. Co chtít od epického heavy metalu víc? A to nepatřím ke kdovíjakým vyznavačům fantasy a skřítkování. Závěr „Forever Black“ je ale vpravdě extra silný. Zbytek desky mu sice nestačí, ale to neznamená, že by rovněž nestál za poslech. Úvodní intro s následující „Legions Arise“ dokáže pečlivě vtáhnout do atmosféry alba, a přestože následující „The Frost Monstreme“ lehce pokulhává, má stejně jako zbylé „The Fire Divine“, „Stormbringer“ a „Fractus Promissum“ i povedené momenty, kvůli nimž se vyplatí tuto cestu na okřídlených ořích absolvovat celou.

Vůbec bych se nebál „Forever Black“ srovnávat s „Frost and Fire“ nebo „King of the Death“. Tohle je prostě poctivá práce a návrat, na nějž mohou být Cirith Ungol právem hrdí. Žánrový mladíci jako Crypt Sermon, Eternal Champion nebo Sumerlands dostali tvrdý úder. Jestli vám hudba Cirith Ungol dosud nic neříkala, „Forever Black“ na tom nic nezmění. Jestli se vám líbila, „Forever Black“ se vám bude líbit také. Novinka je takový dárek jak pro kapelu samotnou, tak pro všechny jejich oddané, kteří na ně celé ty roky čekali. Já mezi ně sice nepatřím, ale „Forever Black“ mě zasáhlo daleko více, než jsem sám čekal. Jak se praví v textu: Legions arise – false metal will fall! Takže vzhůru do boje!