Země: Velká Británie Žánr: black metal Datum vydání: 14.8.2020 Label: Sentient Ruin Laboratories Tracklist: 01. Final Boundary State 02. Equilibrium Unreached 03. Metastable Phase Transition 04. Torsion Formed 05. Remnants 06. Unitarity Violation Hrací doba: 44:31 Odkazy: bandcamp K recenzi poskytl: Sentient Ruin Laboratories

Pro dnešek se pokusím splatit jeden ze svých nejstarších dluhů vůči loňskému roku. Ono by se to neposralo, kdybychom zde recenzi na druhou desku britského projektu Decoherence neměli, obzvlášť když debutu „Ekpyrosis“ z roku 2019 jsme se zde věnovali, takže kapela by úplně zkrátka nepřišla ani tak. Na druhé straně, počínání Decoherence mi je sympatické a „Unitarity“ je podle mě dobrá nahrávka, takže svůj díl prostoru si zde zaslouží.

Tím jsem vlastně hned zkraje propálil, jak o „Unitarity“ smýšlím, ale snad to nevadí. Máte-li to rádi stručně, tak svoje už vlastně víte. Jenom vám k tomu dodám, že „Unitarity“, potažmo Decoherence kompletně, by vás mělo zajímat v případě, že holdujete „sci-fi“ black metalu s chladnou kosmickou atmosférou a lehkým industriálním feelingem. Za takové konstelace hvězd (jak příhodné!) by se vám tohle mohlo líbit. Další pindy pro trpělivější a/nebo náročnější čtenáře následují.

Ve svém základním směřování „Unitarity“ dle očekávání pokračuje ve stylu zadefinovaném na „Ekpyrosis“, v tomto ohledu se žádné velké překvapení nebo stylové kotrmelce neudály. Jisté dílčí rozdíly však patrné jsou. „Unitarity“ se minimálně posunulo v produkci, která oproti „Ekpyrosis“ působí méně mechanicky, naopak mi přijde plnější a v jistém ohledu snad i přístupnější. V tomhle případě ovšem sdělení berte bez známky pejorativnosti, jelikož „Unitarity“ stále zní patřičně vzhledem ke konceptu a náladě hudby Decoherence.

S tím souvisí i můj druhý poznatek, a sice že materiál na „Unitarity“ se mi zdá o něco učesanější a obsahuje méně vyhrocenějších pasáží. Pravděpodobně ty věci budou souviset a můžeme se pohádat, jestli se zvuk uzpůsobil skladatelské stránce, anebo tyto aspekty Decoherence vystoupily do popředí díky zvuku. Ve finále je to každopádně putna, poněvadž výsledný dojem z alba je to, oč tu celou dobu běží, a v tomto ohledu „Unitarity“ rozhodně neselhává.

Jako příklad tendencí zmiňovaných v předešlém odstavci mohu ukázat třeba na druhou píseň „Equilibrium Unreached“, kde se Decoherence díky vzletným melodiím vydávají až ke hranici post-black metalu. Ani zde ovšem deska ani náznakem nesklouzává ke kýči, ve skutečnosti tam to sólování fakt sedne a baví mě to. Třeba „Metastable Phase Transition“ zase nabízí dost klidnějších a odpočinkovějších pasáží. Ani ty nicméně nenarušují celkovou atmosféru alba, která sice díky četným odbočkám v podobném duchu není tak misantropická jako u „Ekpyrosis“, ale pořád je dost silná na to, aby „Unitarity“ platilo za výborné album.

Tohle všechno dohromady zapříčiňuje i to, že druhá řadovka mnohem pohodlněji leze do ucha a snáze se naposlouchává. U „Ekpyrosis“ jsem musel to kouzlo chvíli hledat, zčásti i proto, že jsem dopředu díky reklamním frázičkám labelu čekal něco trochu jiného, což se v případě „Unitarity“ logicky stát nemohlo, protože už jsem zhruba tušil, o čem nahrávka bude.

Každopádně, nastíněný posun si Decoherence bez zaváhání obhájili a i navzdory jistému zvolnění se cestě vytyčené nezpronevěřili. Naopak lze ocenit, že Britové nestojí na místě a pokusili se dát „Unitarity“ v rámci nastavených mantinelů svůj vlastní odstín oproti „Ekpyrosis“. Za mě se to určitě povedlo. Paráda.