Sentient Ruin Laboratories vydají kompilaci neřadového materiálu britského kvantozla Decoherence. „System I“ vyjde na vinylu a kazetách, najdete tam všechny možné singlovky + cover Killing Joke. Poslouchat můžete tu.
Archiv štítku: Decoherence
Decoherence – Unitarity
 |
|
Země: Velká Británie Tracklist: Hrací doba: 44:31 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Pro dnešek se pokusím splatit jeden ze svých nejstarších dluhů vůči loňskému roku. Ono by se to neposralo, kdybychom zde recenzi na druhou desku britského projektu Decoherence neměli, obzvlášť když debutu „Ekpyrosis“ z roku 2019 jsme se zde věnovali, takže kapela by úplně zkrátka nepřišla ani tak. Na druhé straně, počínání Decoherence mi je sympatické a „Unitarity“ je podle mě dobrá nahrávka, takže svůj díl prostoru si zde zaslouží.
Tím jsem vlastně hned zkraje propálil, jak o „Unitarity“ smýšlím, ale snad to nevadí. Máte-li to rádi stručně, tak svoje už vlastně víte. Jenom vám k tomu dodám, že „Unitarity“, potažmo Decoherence kompletně, by vás mělo zajímat v případě, že holdujete „sci-fi“ black metalu s chladnou kosmickou atmosférou a lehkým industriálním feelingem. Za takové konstelace hvězd (jak příhodné!) by se vám tohle mohlo líbit. Další pindy pro trpělivější a/nebo náročnější čtenáře následují.
Ve svém základním směřování „Unitarity“ dle očekávání pokračuje ve stylu zadefinovaném na „Ekpyrosis“, v tomto ohledu se žádné velké překvapení nebo stylové kotrmelce neudály. Jisté dílčí rozdíly však patrné jsou. „Unitarity“ se minimálně posunulo v produkci, která oproti „Ekpyrosis“ působí méně mechanicky, naopak mi přijde plnější a v jistém ohledu snad i přístupnější. V tomhle případě ovšem sdělení berte bez známky pejorativnosti, jelikož „Unitarity“ stále zní patřičně vzhledem ke konceptu a náladě hudby Decoherence.
S tím souvisí i můj druhý poznatek, a sice že materiál na „Unitarity“ se mi zdá o něco učesanější a obsahuje méně vyhrocenějších pasáží. Pravděpodobně ty věci budou souviset a můžeme se pohádat, jestli se zvuk uzpůsobil skladatelské stránce, anebo tyto aspekty Decoherence vystoupily do popředí díky zvuku. Ve finále je to každopádně putna, poněvadž výsledný dojem z alba je to, oč tu celou dobu běží, a v tomto ohledu „Unitarity“ rozhodně neselhává.
Jako příklad tendencí zmiňovaných v předešlém odstavci mohu ukázat třeba na druhou píseň „Equilibrium Unreached“, kde se Decoherence díky vzletným melodiím vydávají až ke hranici post-black metalu. Ani zde ovšem deska ani náznakem nesklouzává ke kýči, ve skutečnosti tam to sólování fakt sedne a baví mě to. Třeba „Metastable Phase Transition“ zase nabízí dost klidnějších a odpočinkovějších pasáží. Ani ty nicméně nenarušují celkovou atmosféru alba, která sice díky četným odbočkám v podobném duchu není tak misantropická jako u „Ekpyrosis“, ale pořád je dost silná na to, aby „Unitarity“ platilo za výborné album.
Tohle všechno dohromady zapříčiňuje i to, že druhá řadovka mnohem pohodlněji leze do ucha a snáze se naposlouchává. U „Ekpyrosis“ jsem musel to kouzlo chvíli hledat, zčásti i proto, že jsem dopředu díky reklamním frázičkám labelu čekal něco trochu jiného, což se v případě „Unitarity“ logicky stát nemohlo, protože už jsem zhruba tušil, o čem nahrávka bude.
Každopádně, nastíněný posun si Decoherence bez zaváhání obhájili a i navzdory jistému zvolnění se cestě vytyčené nezpronevěřili. Naopak lze ocenit, že Britové nestojí na místě a pokusili se dát „Unitarity“ v rámci nastavených mantinelů svůj vlastní odstín oproti „Ekpyrosis“. Za mě se to určitě povedlo. Paráda.
Redakční eintopf – srpen 2020
 |
|
H.: Metacyclosynchrotron: Cnuk: Dantez:
|
H.:
Číslem jedna pro srpen je docela jednoznačně Vassafor. Obal novinky „To the Death“ se mi sice příliš nelíbí, ale zkušenost s předešlými deskami byla moc dobrá na to, aby mě to odradilo. Novinku u se nějakou dobu snažím valit a z hudebního hlediska se zatím tváří slibně, ale cítím, že ještě potřebuju poslouchat dál. Tak či onak, minout byste to neměli.
„Ekpyrosis“ od britského projektu Decoherence mi zpočátku připadalo jako docela nenápadná a nijak zvláštní záležitost, ale postupně si mě ta deska získala. Na druhé album „Unitarity“ už se tedy vcelku těším a čekám od něj kvalitní poslech.
Určitě nebude radno minout ani „Tectonics“, první řadovku ukrajinského projektu Precambrian, jenž hudebně navazuje na black metal à la Hate Forest.
Metacyclosynchrotron:
Vassafor do třetice všeho zlého drhnou striktní riffovačku, kde se autor v kontextu svébytného, progresivního rukopisu hlásí k modlám archaického black / death metalu. „To the Death“ není jednoduchá nahrávka k vstřebání, ale dojem pozvolna roste. Faktem zůstává, že první dvě desky Vassafor jsou skvělé a prozatím neslyším důvod, proč by ta třetí měla být výjimkou.
Siege Column z New Jersey také hrají špinavý metal, co se vývojově zasekl v 80. letech, ale na rozdíl od Vassafor jejich novinka určitě nepředstavuje tak komplexní a náročnou porci prametalového umění. Vlivy jsou rozpoznatelné a Siege Column jsou archaičtí za každou cenu, možná až na úkor hudby samotné. Každopádně těch pár poslechů „Darkside Legions“ bylo prozatím mimořádně výživných a jsem přesvědčen, že oldschool maniaci tady nemůžou šlápnout vedle.
Srovnatelnou muziku hrají i polští Goat Tyrant. „Into the Greater Chasm“ se zdá jako nejméně zajímavá nahrávka ze tří uvedených, ale o to víc může překvapit. Kapela existuje už dvacet let, od prvního dema uběhlo roků šestnáct, ale k dlouhému debutu se tvůrčí duo dokopalo až teď, což přisuzuji dlouholetému, selektivnímu střádání riffů a pečlivému skládání, kde není prostor pro vatu. Skladby na splitkách s Cultes des ghoules a Doombringer mi svého času nakopaly prdel a vypuštěná ukázka potvrzuje tezi uvedenou v předchozím souvětí. Těším se.
Cnuk:
Srpen mi nepřipadá kdovíjak nabouchaný, ale alespoň dvě desky vyhrabu. Tou první je pravověrné smrtící řezivo v podobě „Mortal“, nové placky od Necrot. Staroškolského death metalu není nikdy dost a Necrot patří v tomto ranku k těm lepším. Minulé „Blood Offerings“ mělo své mouchy, ale myslím, že je v silách této smečky nedostatky vyladit, takže proč ne právě s „Mortal“, když má navíc tak super námět na obalu.
Želízko v ohni vidím v kapele Precambrian. Poslech EPček mě moc nenadchl, avšak surovost ukázky „Cryogenian“ z chystané desky „Tectonics“ zní nadějně. Zároveň se mi líbí koncept, kterým se tato kapela ubírá, a jisté plus pro mě spočívá také v tom, že to zřejmě bude dostatečně vzdálené Drudkh, odkud členové Precambrian pochází. Jsem zvědav.
Dantez:
V srpnu uzří světlo světa druhá část tetralogie, „Chapter II: Render Unto Eden“ od Panzerfaust. Zvuková a tematická návaznost na „War, Horrid War“ je tedy jasná a z pár prvních poslechů můžu potvrdit, že si Kanaďané drží i kvalitu a lehce dotahují muzikální svébytnost.
Zvědavý jsem i na nové Selbst, kteří se doteď motali v odzkoušených konturách orthodox-blackmetalového zvuku. Zveřejněné tracky nicméně prozrazují, že by „Relatos de Angustia“ mohla představit specifičtější ksicht, takže poslech minimálně za zvážení stojí.
„Profane Nexus“, poslední deska od Incantation, sklidila převážně vlažné recenze. Mě však bavila docela dost, a proto ohledně protočení „Sect of Vile Divinites“ moc váhat nebudu. Zvolená produkce působí sice trochu z hoven, ale věřím, že to dědci vyváží patřičně zetlelým songwritingem.
Decoherence: druhé album
Britská formace Decoherence má hotovou druhou řadovku „Unitarity“, která vyjde 14. srpna u Sentient Ruin Laboratories. Skladbu „Remnants“ můžete vyslechnout v přiloženém přehrávači.
Decoherence – Ekpyrosis
 |
|
Země: Velká Británie Tracklist: Hrací doba: 41:41 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Decoherence pro mě osobně mohou posloužit jako důkaz, jak mohou být některá označení zavádějící a jak občas mohou tiskové zprávy svést očekávání na nesprávnou cestu. V případě Decoherence byl slibován industrial black metal, takže jsem vyladil mindset na něco à la Blacklodge, Aborym, Mysticum a podobné bandy. A především díky tomu mě první poslech „Ekpyrosis“ docela zklamal, protože Decoherence na své dlouhohrající prvotině nabízejí trochu něco jiného…
Abych Sentient Ruin Laboratories a jejich způsobu promování desek zase nekřivdil (přece jen si myslím, že zrovna tenhle label si žádný hutný diss nezaslouží, k jejich práci mám pořád respekt), z jistého úhlu pohledu se pojmenování industriální dá na Decoherence vztáhnout. Jen si pod tímhle pojmem nesmíme představovat black metal nadopovaný elektronickými vlivy. Přestože mají v sestavě borce, jenž se má údajně věnovat pouze elektronice a hlukům… já si ale nemůžu pomoct, neslyším na „Ekpyrosis“ nic moc, co by v tomhle ohledu mělo stát za řeč. Tak nevím, jestli jsem hluchej jak poleno, anebo týpek s přezdívkou Prior neodvádí nějakou zvlášť dobrou práci.
Každopádně – Britové pocit „industriálnosti“ naplňují prostřednictvím odtažité „mechanické“ a anti-humánní atmosféry. Jakási „sci-fi“ nálada se „Ekpyrosis“ upřít nedá. Představte si trochu zastřenou blackmetalovou temnotu s mimozemským feelingem, kde mimozemskost představuje spíš slizkost a obskurnost xenomorfů, nikoliv humornost marťanů z „Mars Attacks!“. Decoherence umějí svou muzikou vyplnit prostor a vtáhnout do černého víru. Tahle schopnost patří k největším přednostem „Ekpyrosis“ a právě díky ní se ve finále jedná o lákavé album, které za slyšení stojí. Sice mi kvůli již diskutovaným mylným očekáváním chvíli trvalo, než jsem si to plně uvědomil, ale myslím, že ta kvalita v tom je.
Pokud bych měl přirovnat k nějakým jiným kapelám, tak asi nejčastěji mě napadala určitá období tvorby Blut aus Nord. Od věci by asi nebylo zmínit ani metalovější tvář The Axis of Perdition, Reverence nebo Spektr, vzdáleněji i třeba Darkspace. Fans právě zmiňovaných formací by tedy počínání Decoherence určitě mohlo zajímat. A věřím, že nakonec také dají palec nahoru.
Decoherence šlechtí ještě jedna věc. Mohlo by se zdát, že půjde o homogenní černou hmotu bez záchytných bodů. Není to však úplně pravda. „Ekpyrosis“ sice působí hodně sevřeně a po celou dobu si drží jednotný ksicht, ale nedá se tvrdit, že by to bylo furt to samé beze změny a album stálo a padalo jen s celkovou atmosférou. Jednotlivě skladby mají svoje motivy a není problém je mezi rozeznávat, dokonce si lze v pohodě najít i oblíbené pasáže, na něž se člověk může při dalším poslechu těšit. A to aniž by Decoherence museli udělat nějakou zásadní úlitbu směrem ke stravitelnosti či jednoduchosti.
Začátek recenze možná mohl napovídat něco jiného, ale doufám, že následné řádky ukázaly, že o „Ekpyrosis“ smýšlím v dobrém. Nepovažuji debut Decoherence za nějaké veledílo, z jehož majestátu bych si musel sednout na prdel, ale bez váhání si myslím, že se jedná o nadprůměrnou nahrávku, jež své právo na existenci rozhodně má. Za mě naprostý cajk. Nakonec mi to stálo i za koupi vinylu.
Decoherence: EP, album
Britský projekt Decoherence vydá 5. dubna u Sentient Ruin Laboratories své první bezejmenné EP. Počin bude k mání jako rudý sedmipalec limitovaný na 200 kopií. Ukázka a obal v přiloženém přehrávači. Minialbum by měla v dohledné době následovat i dlouhohrající deska.