 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 39:10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Ty vole, jako nevím no… přijde mi, že se o Hulder za poslední rok, dva poměrně mluvilo. Na tituly téhle kapely jsem pravidelně narážel prakticky v prakticky každém říšském distru, Iron Bonehead vydali na různých formátech skoro všechen kus muziky, co vydat mohli, a obecně se mi zdálo, že se to docela hajpovalo.
Osobně jsem ale nikdy moc nenašel odvahu si Hulder pustit. Ne snad, že bych byl nějaký šovinista (říkejte si, co chcete, ale že mám rád kozy, ještě neznamená, že jsem šovinista!), je mi buřt, že autorka nemá mezi nohama klobásu. Naopak, jsem staromódně heterosexuální, tak proč by mi mělo vadit, že to hraje nějaká roštěnka, že jo. Spíš mě prudce odrazovala prezentace. Nejsem si totiž vůbec jistý, jestli potřebuju v dnešní době poslouchat kapelu, jejíž promo fotky mohou důstojně soupeřit ze zlatým fondem z fotoalba Graveland.
S vydáním debutové desky „Godslastering: Hymns of a Forlorn Peasantry“ jsem se nicméně chrabře rozhodl, že nějakou tu šanci Hulder nechám. Buď to může překvapit, anebo aspoň budu co zjebat. Anebo to skončí někde mezi a půjde o meh průměr, že jo. Třetí zmiňovaná možnost má k realitě nakonec rozhodně nejblíže.
Hulder dělá přesně to, co nahlas řve už její vizuální prezentace: prostě a jednoduše vykrádá melodický black metal z devadesátých let se všemi jeho nedostatky a hlavně s přemírou klišé. Nechápejte mě špatně, melodický black z devadesátek je fajn a určitě má svoje kouzlo. Akorát že ve velké míře jde o kouzlo doby. Tahle forma žánru v sobě určitě nesla obrovský kus naivity, romantických představ a nadšenectví, které mnohdy převyšovalo soudnost. I tehdy vycházely echtovní pičoviny, ale v některých případech si tahle kombinace zdánlivých problémů vzájemně sedla a dohromady utvořila hudbu se specifickou náladou, jíž se se ctí podařilo přežít test časem. Právě tyhle skupiny si dnes pamatujeme, vracíme se k nim a právě díky nim má spousta z nás k tomuhle devadesátkovému black metalu kladný vztah, přestože vidíme i jeho nepochybné a zásadní problémy.
Pokoušet se takovou formuli zreprodukovat dnes může být dost ošemetné. Retro sice frčí a devadesátky už dneska retro jsou, stejně tak nijak nepopírám, že zpátečnictví má – obzvlášť v metalu – své místo, ale i to zpátečnictví a retro se musí umět. A to dost, aby dávalo smysl něco takového v dnešní době poslouchat.
Nechci na základě dosud řečeného vzbudit dojem, že Hulder platí za kardinální mrdku bez špetky kvality, protože tak hrozné „Godslastering: Hymns of a Forlorn Peasantry“ určitě není. Rozhodně bych ale neváhal tvrdit, že se jedná o nevýrazný průměr bez větší přidané hodnoty. Řemeslně je nahrávka ok a nějaký rozumnější moment se občas najde, ale celkově mi to přijde hrozně obyčejné, bez ksichtu. Jen takový slušně odehraný kompilát věcí, které jsem už dávno slyšel jinde a v lepším podání.
Co však „Godslastering: Hymns of a Forlorn Peasantry“ láme vaz nejvíce, je podle mého názoru klišé. Toho se tam nacházejí tuny. Muzika v tomto ohledu dost přesně koresponduje s pandovskými fotkami v lese a s řemdihem v pazourech.
No, a vzhledem k tomu, že avizovaná medieval atmosféra se na „Godslastering: Hymns of a Forlorn Peasantry“ rovněž neprojevuje, tak podle mě prostě neexistuje důvod, proč bych měl chtít debut Hulder déle, než bylo nezbytně nutné pro utvoření názoru a sepsání recenze. Jestli si chcete pustit nějaký syrový melodický black metal se středověkou náladou, tak si dejte radši Runespell nebo výše zmiňované Graveland. Uděláte mnohem lépe.
Podobné články
4.9.2019 Runespell – Voice of Opprobrium Recenze
24.8.2013 Graveland – Thunderbolts of the Gods Recenze
22.5.2019 Uuntar – Voorvaderverering Recenze
25.9.2017 Myrkur – Mareridt Recenze
3.5.2018 Ieschure – The Shadow Recenze
9.4.2020 The True Werwolf – Devil Crisis Recenze
Ženská, metal, klobása, vykrádá, stojí z prd … pojďme se za 3, 2, … dovědět, že jsi sexistický prase :)
Milane, ale to je snad dávno kanonická pravda a netýká se to jen Háčka. Všichni jsme tu sexistický prasata. Včetně Tebe ;-)
Inu …souhlasím, nicméně tuto objevnou pravdu nám určitě sdělí osoba, která tuhle nectnost nachází pravěpodobně i v pytlíku Hašlerek :)
Hašlerky mají modrej obal –> modrá je dle sociálních doktrín klučičí barva –> sexismus. Jednoduchý.
Pozor pánové, je to trochu komplikovanější!
Jsou pojmenované podle Karla Hašlera, autora “Po starých zámeckých schodech”!. Ten text je jednoznačně plný stereotypů a to ani nemluvím o tom, že byl Hašler políben prvorepublikovým espritem (který tedy taky nemusím) a byl to antisemita. To je jedno z druhým… ;-)
Mám radost, že se na mě těšíte. Ten obal je fakt hroznej. Nemyslím ty hašlerky, ale to album. S modrou se pletete, to bývala spíš dívčí barva a muži neměli žadný problém s růžovou, která byla vnímána dost mužně… jo, i ten starej dobrej sexismus se totiž časem mění.:D
Tohle je echt mrdka.
(Epicky jsem si naběhl na vidle na marastu, když jsem se vysral na fact checking a měl tvůrce za chlapa, ale z tohohle “slepýho” – rozumněj: nechňapneš mezi nohy, abys věděl jestli se tam houpá kabanos – poslechu mi to vyšlo jako jedna z nejhorších nahrávek posledních dvou let.)
Že se dočkám významového rozboru pytliku s bombónama -seru na bonbony, dycky sem si kazil chrup a postavu bombónama, cifix :) – přiznávám, to jsem úplně nečekal. Ale nasmál jsem za těch pár řádků dost :)
Napište že se tam doslechnu nějaké tóny/momenty ála Falkenbach, jinak na “play” nekliknu (v práci bych neměl, stejně tu všichni poslouchají Zagorku) a spokojím se s tím, že je to kýč-metal.
Ostatně s těma kozama a i barvama je to možná zajímavější, než byste čekali. Vaše názory na kozy(a barvy) jsou totiž dány hlavně společností. Ostatně se podívejte třeba na malířství. Jedná se tam vlastně pořád prakticky jen o bílé muže během několika málo staletí, ale i v tom sledujete jaké proměny mělo to, co měli za krásné a sexy, protože jejich názor nebyl tak úplně jejich, ale spíš společnosti.
Ve staré antice bylo zcela normální být gej a za krásné byli vnímáni spíš mladí muži než ženy, ty si muži brali většinou jen za účelem plození ba někdy si je spolu i měnili.:D V některých společnostech muže prý prsy nezajímají, i když tam ženské chodí nahé, protože taková je u nich kultura… co se barev týká, tam se to může měnit ještě o dost rychleji a je srandovní, jak u nás má řada lidí za tradiční růžovou pro holčičky, nebo bílou spojenou s nevěstami, přitom to jsou blbosti staré jen velmi málo let. Být staromódním heterosexuálem je tedy dost komický obrat… jsi spíš jen to, co tě zrovna být naučili.
Tak to by mne fakt zajímalo, jaká společnost mne formovala, když mi nejestetičtější a nejhezčí přijdou miniaturní prsa, případně rovnou plochý hrudník ;-)
Vlastně kecám, nejhezčí jsou oči.
Šok!
Tohle jsou věci, které se vyučují v kulturologii a kulturní antropologii asi padesát let.
Být staromódní heterosexuál je samozřejmě naprosto konzistentní, protože “staromódnost” se vztahuje k předchozím a nastupujícím generacím. NE k antice. K té se vztahují milovníci tzv. klasické vzdělanosti a kultury (nezřídka homosexuálové).
“Jsi spíš to, co tě být naučili” je, naopak, nesmyslné hovno, ale respektuji toto hovno jako tvůj názor. :)
Moje názory na kozy a na barvy jsou dány mnou, ne společností. Mám rád žlutou a fialovou a stejně jako kolegu mě bere skoro plochý hrudník. Každopádně vím jak to myslíš, ale moc tomu nerozumíš, pleteš páte přes deváté a tvé předpoklady, že jsou naše touhy, vkus a vnímaní věcí dány hlavně společností a jejímy standardy, jsou mylné. Takže pa.
Co to je “mnou”? Takže vkus a vnímání věcí jsou daný teda výhradně genama? Nebo osobností? To klidně rozveď, rád se poučím :)))
Ano i ne. Je to tak půl napůl, vliv má jak společnost a lidé kolem nás, tak naše pohlaví, holčičky si defaultně hrají s panenkami a to ne jen proto, že to viděly v televizi nebo u kamarádek, ale protože se rády starají a mají opatrovatelské pudy. Vliv má i osobnost, která je tedy, pravda, taky ze značné části tvořena okolím, ale nějaké genetické předpoklady již máme, takže je to opět takový mix. Jinak velké kozy = plodnost, takže je to opět geneticky dáno, stejně jako mají ženské rády vysoké muže = ochranitelství. Jenže to nejde takhle shrnout do masy lidí, bývá a je to dost individuální, mně se třeba velké kozy fakt nelíbí a spíš mě to odpuzuje. A ty barvy, u těch se význam a popularita mění poměrně často, a jasně, má to vliv i na to, jak je vnímá celá společnost, třeba s tou růžovou je to komplikované, ta bývala skoro i normou mezi muži a třeba ve středověku se běžně nosily velmi křiklavé barvy. V dnešní společnosti jede hlavně černá/šedá/modrá. Já se chtěl ohradit hlavně k větě “Vaše názory na kozy(a barvy) jsou totiž dány hlavně společností.” Ne, nejsou dány HLAVNĚ společností, částečně ano, ale ne tak úplně, o velikosti prsou jsem psal, barvy třeba ženy vnímají mnohem více a jsou citlivější na odstíny, muži mají raději tmavší barvy, ženské tíhnou i ke křiklavějším a výraznějším.
Přesně tak, navíc neurověda v poslední dekádě čím dál víc ukazuje, že principiální spor nature/nurture je o dost víc na straně nature, než se soudilo dříve. Viz výrazný posun mezi prvním a aktuálním vydáním Vzpoury deprivantů.
vítej do klubu Dolňáků….
Fascinaci opačným pohlavním orgánem (a k tomu přirostlým hubeným nohám, zbytek je jen výbava na přání) mi rozhodně nevsugerovala společnost, asi jsem neměl začínat tak mladej :D (teď nemyslím pojíždění s kočárkem a panenkama – to byla jen účelovka, jak se dostat mezi děvčata).
Hej, tohle je příspěvek hodný dandyho starého školy. Pod mnohé se mohu podepsat.
Ale jo, já jsem asi celkem taky staromódní, protože ať jsem kdo jsem, ať věřím, čemu věřím, vždycky mi bylo celkem lhostejný, jestli se někdo chce milovat s ženou/mužem/transkou/ovcí/blbounem nejapným (jen si to představte…)/ničím.
Důležitá je duše (Šok!) ;-)
Duše neexistuje. Šok.
Přít se nebudu, každému co jeho jest. Ale když už i můj ultramaterialistický a striktně racionálně uvažující dobrý přítel (mimochodem, přesně ten typ, který tvrdí, že jsme jen soubor informací a náš život nemá žádný smysl) na mne tehdá vyrukoval, že něco na té bázi existuje, celkem mi to vyrazilo dech.
Vůbec ti to neberu, nemyslel jsem to nějak pohrdavě. Osobně jsem taky striktně racionální a nepřipouštím nic, co je mimo vědu a rozumné vysvětlení. Takže pro mě žádný posmrtný život, žádná reinkarnace, žádná duše. Jsme jen chodící schránky z masa a kostí, které mají vědomí.
Mně se už delší dobu zdá, že v Iron Bonehead nesedí nikdo, kdo se blacku vlastně věnuje, ale nějakej markeťák, kterej vůbec netuší, co na tom lidi viděj a jen jako pozná, že to má nějakej zvuk a mělo by to nějak vypadat, tak by se to snad fandům mohlo líbit. Neexistuje jiná výmluva, proč vydávat zhovadilosti typu Ieschure, Hulder nebo kurva jak se to menuje.. Pa Vesh En, než zkoušet vydrolit nějakej chechták na konceptu olckul BM s cácorou, případně olckul BM se zvukem, kterej je tak z prdele, že prostě místy jenom píská. Čim dál víc mi to smrdí nějakym manažerskym projektem, za kterym ve skutečnosti sedí nějakej cashless píčus, co nosí kalhoty na Havla (a dostane tak klepadla) a na hlavě má cibuli. Kladný recenze těhlech píčovin mi pak smrděj takovym tim zinovskym vděkem za to, že zasláním promíček udělaj recenzenta z každýho bambuly a možná taky takovou tou předposraností odpálit projekt se ženskou, aby nebyli nařčený z boomerství.
No z poslední doby tam teda moc silných věcí nebylo, Volahn…? Chystají Runespell, jinak je to průměr (Abythic, Malakhim), některý vyložený sračky (Hulder je teda arcimrdka tak jako i Pa Vesh En). Ale spíš než vyčuranost za tím vidím bezkoncepčnost, prostě vydávají cokoli, dají tomu slušnej obal a promo a snaží se to naleštěný hovno prodat.
Průměrní, povrchní dvounožci si masírují EGA, k popukání!!!