Uuntar - Voorvaderverering

Uuntar – Voorvaderverering

Uuntar - Voorvaderverering

Země: Nizozemsko
Žánr: pagan black metal
Datum vydání: 20.3.2019
Label: Heidens Hart Records

Tracklist:
01. Intrede
02. Een germaansche grafheuvel
03. Ganggraf
04. Lof op’t hunebed
05. Bloed om bloed
06. Uittrede

Hrací doba: 33:50

Odkazy:

K recenzi poskytl:
Heidens Hart Records / Grands Sounds PR

Už jen dle názvů Uuntar a „Voorvaderverering“ musí být snad každému naprosto zřejmé, že v tomhle případě se budeme bavit o nizozemské formaci. Vzhledem k této skutečnosti asi nepřekvapí, že zmiňovaná debutová nahrávka vyšla pod křídly Heidens Hart Records, jejichž portfolio tvoří z velké části právě nizozemské formace.

Dvojnásob smysl to začne dávat v momentě, kdy prozradím, že jedním z dvojice muzikantů, kteří se za Uuntar skrývají, je Arjan Peeks, což je majitel Heidens Hart. Vedle toho o něm můžete vědět i z dalších relativně známých nizozemských kapel jako Cultus nebo Heimdalls Wacht a krátce se objevil také u Countess, což také není neznámá záležitost. Zde hraje pod jménem Herjann a obstarává vokál, kytaru a basu.

Druhý kolega z Uuntar mi přijde jako ten méně viditelný, což ale neznamená, že by snad Nortfalke (též známý jako Swerc nebo Maarten) za sebou neměl rozsáhlé portfolio undergroundových smeček. Já osobně jsem z jeho tvorby blíže obeznámem pouze s Kaeck, Kjeld a Tarnkappe, z nichž ani jedni mě nijak zásadně nezaujali, ale je evidentní, že jde o dalšího srdcaře, který ten podzemní metal hobluje už dlouhé roky. V Uuntar má na starosti bicí, klávesy a také přispěl kytarou.

Pojďme nicméně k samotnému „Voorvaderverering“. Sice už je to nějaký ten pátek, co nahrávka vyšla prvně (stalo se tak v březnu 2018, kdy se objevilo CD), ale to úplně nevadí. Můžete to klidně brát tak, že tahle recenze vznikla i ku příležitosti nového releasu alba na gramofonové desce, které proběhlo letos v únoru. Zajímavosti každopádně je, že „Voorvaderverering“ bylo natočeno již v roce 2010, takže k jeho vydání došlo celých osm let po jeho vzniku. Kdo by se v takovém případě babral s tím, že recenze přichází se zpožděním o jeden rok, což?

Jak název i kratší hrací doba naznačují, „Intrede“ je pouze atmosférickým intrem před tím stěžejním obsahem „Voorvaderverering“. Navnadit se mu ale daří docela přesvědčivě. O to větší rozčarování pak přijde se začátkem prvního regulérního songu „Een germaansche grafheuvel“. Jeho úvodní vteřiny totiž znějí dost odpudivě a okamžitě jsem si říkal, do jaké píčoviny jsem se to zase jednou pustil. Naštěstí se hned záhy ukáže, že jde o ojedinělý výstřelek, který se už v dalším průběhu desky neopakuje. Svou nejslabší chvilku si tedy „Voorvaderverering“ vybere hned na svém začátku, což mi přijde poněkud zvláštní, ale je to tak. Docela by mě zajímalo, co Uuntar vedlo k takovému rozjezdu, poněvadž zbytek hrací doby vyznívá násobně příjemněji.

Popsat muziku Uuntar vlastně není nijak těžké. Jedná se o výpravný hymnický black metal ve středním tempu s lehce syrovějším soundem. Představit byste si měli něco na styl polského projektu Graveland z éry na přelomu tisíciletí. Pokud se vám tedy alba jako třeba „Immortal Pride“ líbí, je dost velká šance, že vás bude bavit také „Voorvaderverering“, přestože se nizozemská dvojice na úroveň korunních děl Graveland (mezi něž „Immortal Pride“ rozhodně řadím!) určitě nedotahuje. Jiné momenty mi také připomněli ukrajinské Drudkh, což je myslím další jméno, na jaké by mnozí z vás mohli slyšet.

Určitě se jedná o příjemný poslech, který dokáže posloužit bez většího zaváhání (s nečestnou výjimkou v podobě už zmiňovaného úvodu „Een germaansche grafheuvel“). Osobně mi jednotlivé skladby mezi sebou trochu splývají, ale nijak mi to nevadí. Album sice nezní po celou dobu úplně stejně a jisté rozdíly mezi jednotlivými stopami jsou, ale já jsem prozatím nedostal potřebu mezi nimi víc rozlišovat. Spíš si užívám celkovou náladu, která je povedená, pohanská a má v sobě určitý nádech nostalgie vůči dřívějším časům, což lze ostatně vycítit i z povedené obálky. Možná právě díky tomuhle dojmu jsem si vzpomněl na Drudkh, protože z jejich muziky cítím něco obdobného.

Vyhrazená půlhodinka „Voorvaderverering“ každopádně utíká sympaticky rychle a za mě se jedná o povedenou záležitost. Samozřejmě vím a uznávám, že se nejedná o nic vyloženě úžasného nebo převratného, ale mně se tenhle druh black metalu líbí, a je-li proveden v kvalitě, jakou předvádějí Uuntar, poslechnu si to rád prakticky kdykoliv. Za mě tedy cajk.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.