Země: ? Žánr: black metal Datum vydání: 25.7.2019 Label: Amor Fati Productions Tracklist: 01. The Perversion of Time and Space 02. Spiritual Agony 03. Into the Labyrinth of Consciousness 04. Cursed Trinity 05. Not Anything Hrací doba: 36:40 Odkazy: bandcamp

První pohled (H.):

O seskupení ПРАВА Коллектив (nebo také Prava Kollektiv, pokud úplně nefandíte azbuce) jsme se zde bavili již několikrát. Paradoxně ale ani jednou ve spojitosti s Arkhtinn, což je asi nejznámější jméno kolektivu, které tak trochu ušlapalo cestičku pro další personálně propojené projekty. S kapelami jako Hwwauoch, Pharmakeia nebo Mahr jsme se tu už však potkali a i na další jako Voidsphere třeba ještě někdy v budoucnu také dojde řada.

Nyní si ovšem povíme něco málo o „Into the Labyrinth of Consciousness“, druhé řadovce Hwwauoch, která se objevila v poslední várce nových releasů ПРАВА Коллектив po boku debutu Pharmakeia, dvou EP Mahr a třetím studiovém zářezu Voidsphere. Bezejmenný debut Hwwauoch z listopadu loňského roku se povedl, takže jeho pokračování pro mě bylo z těch posledních novinek asi tím nejzajímavějším. Pojďme na věc!

Na první letmý poslech se může zdát, že „Into the Labyrinth of Consciousness“ je logickým pokračovatelem „Hwwauoch“, poněvadž po zvukové stránce novinka na svého předchůdce skutečně navazuje. Paralely můžeme vidět také v mnohých pocitových aspektech. Stejně tak i hudebně lze mezi oběma nahrávkami najít dost společných jmenovatelů, ať už je to třeba schopnost jisté momenty zajebat s obdivuhodnou intenzitou nebo zběsilé vokální kreace.

Hudební rozdíly zde nicméně jsou a není zas takový problém na ně přijít. „Into the Labyrinth of Consciousness“ je svým způsobem konzervativnější a usedlejší nahrávka. Ne nutně ve vlastním přednesu nebo atmosféře, ale určitě v rozmanitosti použitých prvků. Asi nejkřiklavěji to lze poznat na absenci kytarových vymrdávek à la Blut aus Nord, které eponymní debut tu a tam ozdobily (ačkoliv třeba jedna pasáž v „Cursed Trinity“ nabídne taky solidní kejkle na šestistrunku). Ale ne snad, že by „Into the Labyrinth of Consciousness“ jinak byla monotónní deska, pořád se tu najde dost přechodů a ve skladbách se nachází uspokojivý počet nosných nápadů…

…což je z určitého úhlu pohledu mírně překvapující, jelikož skupiny ПРАВА Коллектив jsou personálně provázané, to není žádné tajemství, a dá se odhadovat, že je všechny tvoří několik málo jedinců různě nakombinovaných v různých, na začátku jmenovaných projektech. Celkově pak ПРАВА Коллектив vydali poměrně hodně muziky na relativně krátký čas. Dech jim nicméně naštěstí nedochází a ani „Into the Labyrinth of Consciousness“ není albem, které by patřilo do vod šedivého průměru nebo se topilo v neinvenčnosti. Uvidíme, na jak dlouho jim taková forma ještě vydrží.

Kdo si každopádně oblíbil první desku Hwwauoch pro její vyšinutost, ten by měl být spokojen i s „Into the Labyrinth of Consciousness“, jakkoliv pokračování nemusí zpočátku působit tak divně. Silné a velmi kvalitní kytarové nápady tu však nepochybně jsou a právě ty společně se zvráceným vokálem a intenzivním přednesem tvoří hlavní dojmy. Prvotina mě svého času pohltila asi o kousek víc, ale to nic nemění na tom, že i „Into the Labyrinth of Consciousness“ je hodně povedený titul, jenž by vám za poslech měl víc stát než nestát.

Druhý pohled (Metacyclosynchrotron):

První deska Hwwauoch nás zaujala fanatickou invokací zmaru, která si zřetelně půjčovala z různých pojetí blackmetalové vyšinutosti. Konkrétně jsem identifikoval inspiraci Blut aus Nord, Dark Tribe či temnými brutalitami jako Teitanblood nebo Arkhon Infaustus. Výsledek byl ovšem konzistentní a dle mého skromného názoru skvělý. No, skvělý asi jako odporná noční můra, ze které se nemůžete probudit, ale určitě nejsem sám, kdo si takových zážitků cení. Druhé dlouhé album „Into the Labyrinth of Consciousness“ na debut stylisticky i tématicky navazuje, žádné stylové kotrmelce nečekejte, ale k posunu přeci jen došlo na všech frontách.

Hwwauoch například učinili veliký krok vstříc svébytnosti. Ne, že by snad výše uvedené vlivy nebyly patrné, ale už nejsou tak výrazné, alespoň ne natolik, aby mi při poslechu skákala na mysl jména kapel, jak se stávalo dřív. Zdánlivá absence blutausnordovských vymrdávek, jak to přesně popsal H., mě sice mrzí, ale to taky nemůžu Hwwauoch vytýkat. A zatímco debut stál z mého pohledu především na intenzivním bubnování a hnusných riffech, zde je role bicích a kytar upozaděna. Do popředí se prodraly vokály a (hádám, že bezpražcová) baskytara. Díky tomu není novinka tak bezprostřední, ale o to je bohatější. Tedy pokud zapojíte sluchátka nebo se více zaposloucháte, protože jinak by vám mohly úchylné a vynikající baskytarové linky uniknout. No, a co se týče vokálů, borec s vřískáním, murmurem a bohapustým řevem výtečně pracuje, jeho hlas je vlastně dalším hudebním nástrojem, až musím říct, že mnoho talentovanějších hrdel zla současný black metal nemá nebo je neznám. Samozřejmě, že jeho projev mě zaujal jak na předchůdci, tak na debutu Pharmakeia, ale teprve tady to je kurva.vyjebaná.šílenost.

Celkově vzato nedokážu říct, zda je „Into the Labyrinth of Consciousness“ lepší nahrávka než debut. Obě desky jsou tak akorát jiné, a pokud vám jistá „mírnost“ novinky vadí a raději byste přímočarý hnus, tak není nic jednoduššího než si pustit Pharmakeia. Nevím ani jak „Into the Labyrinth of Consciousness“ poměřit s jinými výraznými nahrávkami letošního roku. Někdy mi album přijde jako ultimátní zloba, ze které tuhne krev v žilách a chemikálie stříkají na receptory způsobem, jakým by teda rozhodně neměly. Jindy zase pozorností proplouvá, protože muzika sice působí zajímavě, ale zároveň poněkud suchopárně jako filosofické hledání definice vědomí. Každopádně letos jste určitě věnovali čas větším blbostem. Čas, který by měli skuteční fanoušci blackmetalové hudby raději věnovat narušeným, škodlivým zkurvenostem jako třeba Hwwauoch, Pharmakeia nebo Mahr.