Země: ? Žánr: black / death metal Datum vydání: 25.7.2019 Label: Amor Fati Productions Tracklist: 01. Invoke 02. Worship 03. Calling 04. Request 05. Offer Hrací doba: 32:13 Odkazy: bandcamp

Anonymní seskupení kapel známé jako Права Коллектив (Pràva Kollektiv) ještě donedávna zahrnovalo Arkhtinn, Mahr, Voidsphere a Hwwauoch. Poslední jmenování se u nás dočkali pochvalné recenze od šéfredaktora, já je zase zmínil ve výročním eintopfu jako objev roku a všiml jsem si, že kapela oslovila i další fajnšmekry vyhledávající vyšinutě temný black metal. Před pár týdny vyšly za spolupráce kolektivu a německého vydavatelství Amor Fati uvedeným kapelám (vyjma Arkhtinn) nové nahrávky a v čerstvé várce se nacházel i dlouhý debut dříve neznámých Pharmakeia.

Pátá entita Права Коллектив své členství nijak nezapírá. Za poslechu příslušných nahrávek jsem víckrát přemýšlel nakolik se sestavy a ideje jednotlivých kapel prolínají a trochu se obával, zda se nejedná o expresi několika málo jedinců trpících tvůrčím přetlakem, co ovšem neznají míru a z filosofického rozmaru odmítají nejsilnější nápady koncentrovat do menšího počtu nahrávek. „Pharmakeia“ tuhle otázku dále komplikuje. Je evidentní, že je zde týráno to samé hrdlo jako na deskách Hwwauoch a také, což je poměrně zajímavé, mi Pharmakeia připomínají jejich stejnojmenný debut víc než novinka „Into the Labyrinth of Consciousness“, kde došlo, jak už možná víte, k nezanedbatelnému tvůrčímu posunu.

Takže podobně jako v případě „Hwwauoch“ je zde patrná hudební inspirace Blut aus Nord, zejména druhým titulem série „What Once Was“ a také opomíjeným třískladbovým materiálem „Decorporation“. Ještě víc, a to díky zvuku, mi ovšem Pharmakeia evokují druhé album Arkhon Infaustus – „Filth Catalyst“. Zdejší materiál by šlo označit za black / death ražený v intencích přímočaré intenzity a zmaru vyplývajícího z nezodpovědných kontaktů s egregory, které to s lidskými jedinci nemyslí ani trochu dobře. Za spřízněné by šlo tedy označit i kapely vycházející pod sigilem Mystískaos. Pharmakeia ovšem netlačí na pilu za každou cenu; skladatelsky, instrumentálně i co se týče aranžmá se jedná o podstatně jednodušší, avšak (dle mého názoru) konzistentnější záležitost.

Pětice skladeb je umně spojena jednoduchým, ale účinně hnusným ambientem, předěly skladeb doslova zanikají a vše působí jako jedna kompozice. Monotónnost materiálu tu ale není jednoznačnou výsadou, jsou tu části skladeb, které prostě jdou jedním uchem dovnitř, druhým ven, což s rostoucím počtem poslechů prostě vadí, zvlášť neposloucháte-li album jen jako kulisu. Jeho význam ale samozřejmě určují styčné, zlomocné momenty a těch tu je dost na to, abych nemusel význam „Pharmakeia“ snížit na statut opomenutelné, být zajímavé jednohubky.

„Pharmakeia“ jsem věnoval dostatečné množství poslechů a spousta jich bylo hodnotných natolik, aby mi album stálo za zmínku, na recenzi jsem se dokonce těšil. Mám také jasno, že se k nahrávce budu ještě příležitostně vracet, i když ji na piedestal nejlepších desek roku nedosadím. Na Bandcampu Права Коллектив si lze album bezplatně či za dobrovolný poplatek stáhnout, kazeta je už k dispozici, CD a vinyl budou brzy následovat. Za mě palec nahoru.