Země: Švédsko Žánr: alternative rock / metal / melodic death metal Datum vydání: 15.6.2011 Label: Century Media Records Tracklist: 01. Sounds of a Playground Fading 02. Deliver Us 03. All for Me 04. The Puzzle 05. Fear Is the Weakness 06. Where the Dead Ships Dwell 07. The Attic 08. Darker Times 09. Ropes 10. Enter Tragedy 11. Jester’s Door 12. A New Dawn 13. Liberation Hodnocení: nK_! – 8,5/10 H. – 6/10 Průměrné hodnocení: 7,25/10 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp

Jak jde čas, hudba a styl se u některých kapel mění, a když si dlouholetý posluchač a fanoušek troufne porovnávat tvorbu starší s nejnovějším materiálem, je občas notně překvapen, jak se za určitou dobu dokáže jeho oblíbená parta muzikantů prokousat z krabičky definující jeden žánr úplně mimo vyhraněné trasy moderní hudby. A tímhle případem jsou momentálně i In Flames.

Nechápejte mě špatně, výše zmíněné mi absolutně nevadí. Nemám tedy rád, když death metalová monstra začnou zničehonic drtit zamilovaný popík, to fakt ne, ale zrovna v případě In Flames jde hudebně o přerod pozvolný a dlouhodobý, čímž se dal možná tak trochu očekávat. Dávno jsou pryč ty časy, kdy Švédi kouleli tenkrát tolik oslavovaný melodický death metal. Už předchozí deska naznačovala, že kapela má zájem ubírat se směrem k možná širšímu publiku zavedením ještě melodičtějších pasáží a zmírněním kdysi tak urputného vokálu. In Flames dnes frčí spíše na vlnách modernějšího heavy metalu nebo jak se s oblibou označuje – modern metalu (osobně tento termín nemám moc rád, ale pro potřeby recenze vystihuje vše potřebné).

Opět musím říci, že mi to vůbec nevadí, hlavně s přihlédnutím k tomu, že se “Sounds of a Playground Fading” výborně poslouchá a svým způsobem funguje jako příjemný kontrast ke starší tvorbě, kterou mám rovněž (až na výjimky) velice v oblibě. Společně takto tvoří jeden z potenciálně nejnašlápnuťějších koncertních výběrů, jaký si dokážete představit, protože aktuální materiál bych se nebál označit za značně “hitotvorný”. O tomto faktu jsme už vlastně měli možnost přesvědčit se na vlastní sluchovody. In Flames na letošní české zastávce Sonisphere ukázali, jak se má hýbat s davem. Z nového materiálu zazněly dvě skladby – klipová “Deliver Us“, jejíž pohyblivé obrázky se válí někde kolem tohoto textu, a “Where the Dead Ships Dwell“. Obě písničky vynikají silnými refrény, parádně seskládaným pojetím jednotlivých nástrojů a celkově výbornou celistvostí a provázaností. Jedna radost poslouchat. Doufám, že někdy živě uvidím pecky “Ropes” a “Liberation“, které by na žádném koncertě jen tak nezapadly.

Když jsme se bavili o technickém provedení, neodpustím si maličkou poznámku, že jsem měl poněkud obavy o to, co s novým albem udělá odchod zakládajícího Jespera Strömblada. Nakonec musím říci, že jsem se obával zcela zbytečně, protože nevědět, že jedna z klíčových postav donedávna ještě současných In Flames na aktuální nahrávce chybí, vůbec bych si ničeho nevšiml. Za to opravdu palec nahoru. Možná že by se dalo říci, že jeho odchod jen uspíšil transformaci celého uskupení k rockovějšímu pojetí a tím by se dal nazvat oním symbolickým “svěžím větrem do plachet”. Celé album vyniká opravdu chytlavými melodickými linkami, kterými jsou jednotlivé skladby doslova protkané. Tu zajímavý a neočekávaný riff, támhle osvěžující obrat o stoosmdesát stupňů a náhlé zrychlení, které táhne dopředu i typický hlasový projev Anderse Fridéna. Ten nyní zpívá většinu svých partů čistě nebo jen lehce zastřeným vokálem. Dojde i na klasický death metalový tvrdý growling, ale opravdu jen v ojedinělých případech. A opět se divím, že mi to vůbec nevadí.

In Flames se zkrátka nebojí trochu experimentovat s žánrovým zasazením a na rozdíl od jiných kapel jim to perfektně vychází. Z celé desky čiší maximální nasazení a zájem o svou hudbu, který dokazuje, že kapelu prostě baví hrát pořád něco nového a vyvíjet se. Už teď se těším na podzim, kdy se na ně pojedu podívat do Prahy a užiju si atmosféru klubového koncertu. Reportáž vás určitě nemine.

Další názory:

Poslední album In Flames, které se mi líbilo, bylo “Come Clarity“. Od té doby, zdá se mi, šli Švédové hodně dolů. Sice je novinka “Sounds of a Playground Fading” určitě lepší než minulé extrémně nepovedené “A Sense of Purpose“, ale stále to se mnou nic nedělá. Možná tak jako kulisa k nějaké práci to, řekněme, alespoň nějak funguje, ale když chci podklad beze smyslu, můžu poslouchat i vrčení ledničky, jestli mi rozumíte. “Sounds of a Playground Fading” není vyložený průser, to ne, ale prostě mi současní In Flames už nic neříkají. Je to takové suché, bez chuti, jen mi to tu tak hraje a nijak to neprožívám, pomalu ani nevnímám. Že bych si to někdy znovu pustil, o tom opravdu hodně pochybuji. Za mě slabší 6.
H.