Země: Česká republika Žánr: death metal / grindcore Datum vydání: 7.11.2013 Label: MetalGate Records Tracklist: 01. Felch Me 02. Spermafrost 03. Queef Corps 04. Born for Porn 05. Revulver 06. Whoreshift 07. Public Enema 08. Twat Machine Gun 09. Cum Together Hodnocení: 7/10 Odkazy: facebook / bandzone K recenzi poskytl: Metal Promotions

Kdo se alespoň trochu ochomýtá okolo domácí extrémní scény, ten se už dozajista s kapelou Isacaarum nejednou setkal. Tahle perverzně humoristická, ale přitom zatraceně ostrá banda z Českých Budějovic brázdí vody českého metalu a grindu už dvacátým rokem, má na kontě nespočet odehraných hodin a k tomu sedm řadových nahrávek, z nichž poslední – pokřtěná malebným jménem “Whorecraft” – vyšla už koncem loňského roku. Nyní je tedy nejvyšší čas zodpovědět otázku, zdali muzika Isacaarum (stále) funguje i ve studiové podobě a nejen na koncertech, které jsou všeobecně považovány za hlavní přednost kapely.

Možná si říkáte, že ta závorka okolo “stále” nebyla vůbec zapotřebí, protože Isacaarum přeci umí nejen na pódiu. No, hádat se o tom nehodlám, a to z jednoho prostého důvodu – já je totiž znám výhradně z toho pódia, takže “Whorecraft” je pro mě svým způsobem plnohodnotná premiéra. Hned zkraje ale musím říct, že Isacaarum se svou novinkou obstáli naprosto důstojně. Ona totiž k mému mírnému překvapení skutečně má co nabídnout a nemyslím tím jenom nemilosrdný náklep, ze kterého tělesné tekutiny odkapávají v množství vskutku nevídaném…

Vezměme to ale od začátku. Isacaarum jsou již pěkně dlouho dobu zběhlí v kombinování death metalu, black metalu a grindcoru a “Whorecraft” tohle jedině potvrzuje. Všechny tři zmíněné žánry jsou zde zřetelně slyšet, ale přesto se prolínají tak nenuceně, že si netroufám vyzdvihovat jeden, který by dominoval. Oukej, kdyby někdo fakt naléhal, řeknu, že death metal zde má přeci jen maličko navíc, ale to na předchozím prohlášení nic nemění. A žánrové výrazivo se tu nikterak netluče jenom po hudební stránce, ale ukázkovou symbiózu předvádějí i typické žánrové nálady – death metalová údernost, blackové atmosférično a grindová zběsilost. Celé je to jeden dobře namíchaný eintopf, a i když z něj poměrně často vykukují jasně čitelné ingredience, i jejich přímé střídání nepůsobí nijak nepatřičně.

Zatím dobré, co říkáte? U mě rozhodně! Ale hlavní zásluhy patří Isacaarum, potažmo “Whorecraft” přesto za něco trochu jiného. Tím tajuplným něčím není nic menšího než značná nápaditost a z ní přímo plynoucí zábavnost drtivé většiny materiálu. “Whorecraft” má totiž zatraceně daleko k bezhlavé agresivní rubačce a s poměrně velkou kadencí sází zajímavé a posluchačsky přitažlivé momenty – ať už to jsou melodičtější riffy, chytlavé Chymusovo frázování nebo třeba hodně zajímavé basové sólo. Asi nejvíc se jich soustředilo ve skladbách “Spermafrost”, “Queef Corps”, “Revulver” a “Twat Machine Gun” (no řekněte, nejsou ty názvy songů prostě ňuňu?) a jsou důvodem, proč zrovna tyhle snadno ulpí v paměti a taky proč na albu vyčnívají nad ostatní. Tím však nechci říct, že krom tohoto kvarteta písniček není na “Whorecraft” nic dobrého. Ostatní skladby rozhodně nejsou špatné a ani jim nápady nechybí, jen v kontrastu s těmi top kusy nejsou tak výrazné. Pořád ale jde o poctivou práci, která rozhodně neurazí a nezřídka kdy naopak potěší.

Máme tu tedy dobrou muziku, která má posluchači rozhodně co nabídnout, takže to celé můžou poslat do kytek už jenom dvě věci (nebo víc, ale žádná další mě zrovna nenapadá), kterými jsou mizerný zvuk a přehnaná délka. A Isacaarum, budiž pochváleni, neselhali ani na těchto frontách. Zvuk samozřejmě není kdovíjak přešlechtěný, ale to by bylo stejně kontraproduktivní – tím spíš, že současný stav nejenže nárokům hudby plně vyhovuje, ale “Whorecraft” tenhle zvukový kabátek vyloženě sluší (speciální pochvalu do Českých Budějovic posílám za parádně slyšitelnou baskytaru). A konečně – třicetiminutová délka desky (plus 45 vteřin navrch, ale kdo to má skloňovat, že) zaručuje, že její kvality posluchače spolehlivě zabaví na celou dobu, co “Whorecraft” vydrží hrát.

Takže úspěch? To si pište! Jakkoli jsem se “Whorecraft” docela bál, nakonec se z ní vyklubala velice zdařilá deska, která mě záhy začala bavit, a i když jsem ji protočil už hodněkrát, zatím nevidím důvod, proč v tom nepokračovat i nadále. Je to zábavné, našláplé, zkušeně složené, skvěle zahrané ale přitom to netrpí přehnanými ambicemi, nechybí tomu nadhled a ještě to má povedený obal, takže naprostá spokojenost je rozhodně na místě. Ode mě všechny čtyři palce nahoru a silná sedmička k tomu!