Země: Francie Žánr: post-hardcore Datum vydání: 14.4.2014 Label: selfrelease Tracklist: 01. Prelude (Solemn Requiem) 02. Aurora 03. Maelstrom Involution 04. Melancholia 05. Touched with Pensiveness 06. Wounded Knee 07. From Mud to Heaven 08. La Nausee 09. Draft of the Second 10. Going Out with the Whore’s Saliva 11. Erase My Eyes 12. The Swan’s March Hodnocení: Kaša – 8,5/10 H. – 8/10 Průměrné hodnocení: 8,25/10 Odkazy: facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Memories of a Dead Man

Když se řekne francouzský moderní progresivní metal, tak mi v mžiku vyskočí na mysl pouhé dvě jména – Gojira a Hacride. Toť vše. Nyní můžu říct, že se má znalost této scény rozšířila o partu, která si říká Memories of a Dead Man a která letos vyrukovala s albem “Ashes of Joy”. Jen aby bylo jasno, tato jména nejsou hudebně naprosto identické a třeba tam, kde Gojira vykládá ten svůj těžkotonážní nářez groove metalem, tam sahají Memories of a Dead Man k melancholicky ambientním melodiím, jimž nechybí napětí, ale je to takové to tlumené napětí držené pod pokličkou. A jaké že “Ashes of Joy” je? Dobré. Dokonce velmi dobré. Vlastně tak dobré, že je možné, že si za pár let budeme o této čtveřici povídat jako o nové Gojiře, ale to už trošku předbíhám, takže si nejprve pojďme odbýt nezbytné úvodní kecy a představit si, o co vlastně jde.

Memories of a Dead Man vznikli v roce 2006 a doposud se stihli prezenovat dvojicí regulérních alb, která zahrnuje debut “Beyond the Legend” z roku 2009 a o tři roky mladší “V.I.T.R.I.O.L.”. Krom nich vydali pánové ještě dvě EP a sice “Memories of a Dead Man” vypuštěné do světa rok před debutovým albem a “Maze” z roku 2011. Nyní, dva roky po posledním počinu, se jejich diskografie rozrůstá o “Ashes of Joy”, a tak platí spíše za pracovitější sebranku, protože toho stihli už dost a jedním dechem nutno dodat, že to je na novince znát jak z kompozičního, tak instrumentálního hlediska. Samozřejmostí, nad níž už by se člověk ani neměl pozastavovat, je do detailu vybroušený zvuk, v němž vyniknou všechny dílčí motivy stejně jako nátlak jejich tvorby jakožto celku. Mě osobně mrzí nevýrazný a nepovedený obal, ale hlavní je vždycky hudba a tou dávají Memories of a Dead Man jasně najevo, že je nutno s nimi počítat.

Hudební kořeny “Ashes of Joy” jsou zasety v hloubi progresivně laděného post-hardcoru, kterému je dodávána s pravidelností až death metalová hrubost, jež je zase promyšleně negována uklidňujícími pasážemi. Ty tvoří z několika skladeb velmi rozmanité kompozice, které nejsou na jeden poslech a je potřeba se jimi prokousat postupně, což je případ všech tří kusů s hrací dobou nad sedm minut. Ty zbylé nejsou žádné prvoplánové vypalovačky, jež by ničily svou jednoduchostí, ale i když se Memories of a Dead Man rozhodnou vydat se přímočařejším směrem jako v “Going Out with the Whore’s Saliva”, tak je výsledek neméně zajímavý, a to navzdory jednoduchému riffu, který rozhodně není učebnicová práce na téma progresivní metal. Přesto však skladbě nechybí napětí a díky vkusnému refrénu, jenž je zrovna v tomto případě jeden z těch nejpřístupnějších, je z písně povedená hitovka, která odlehčuje nadupaný závěr alba.

Co při bližším pohledu na “Ashes of Joy” určitě zaujme, je dlouhá stopáž. 67 minut je v mnoha případech vražedných a i v případě tak povedeného alba si myslím, že zkrácení o pár minut v podobě vypuštění dvou slabších skladeb by přišlo vhod, ale zase si nemyslete, že by se to nedalo doposlouchat do konce. Album je to natolik rozmanité a různými zvraty napěchované, že na vyloženou nudu prostě není čas, takže od úvodního zatěžkaného intra se záhrobním vokálem “Prelude (Solemn Requiem)” až po závěrečnou náladotvornou “The Swan’s Man” mi do oka nepadly jen dvě písně, a sice nevýrazné “Erase My Eyes” a “Wounded Knee”. A ten zbytek? Ten je takřka dokonalou ukázkou toho, že i moderní metal se dělat velmi chytře.

Upustím tentokrát od klasického rozebírání jedné skladby za druhou, protože i kdybych se chtěl zaměřit jen na ty, co mi přijdou skvělé a tvoří kostru nahrávky, tak bych stejně odříkal téměř celý tracklist, což nemá význam, takže po pečlivém vybírání doporučím jen několik skladeb, které sice nijak nevyčnívají nad povedený zbytek, ale mně osobně přirostly k srdci nejvíc a před každým poslechem jsem se těšil hlavně na ně. Určitě nesmím opomenout nátlakovou jízdu “Maelstrom Involution”, která stojí hlavně na masivním kytarovém riffu a agresivním řevu zpěváka Pierra Duneaua, jenž si s radostí vystřihne hlubší death metalové polohy stejně jako hardcorový řev. Ten mu jde ze všeho nejlíp, takže se po většinu hrací doby usadil právě v této rovině. Na opačné straně barikády pak stojí “Dreaft of the Second”, jež je oproti zbytku desky až moc uklidněná, přestože i v ní je cítit všudypřítomné napětí a sloky připomínají progresivní mistry Tool, aby pak v refrénu explodovala kombinace ostrých a melodických doprovodných vokálů s dunivými kytarami.

Můj osobní top moment celé desky přichází s dvojicí “Melancholia” a hned následující “Touched with Pensiveness”. “Melancholia” je takovým středobodem nahrávky jak díky své desetiminutové hrací době, tak díky struktuře, která ji přímo předurčuje, aby ostatní skladby byly stavěny ke srovnání právě s ní, protože právě v ní je skrytá esence všeho nejlepšího, s čím se na “Ashes of Joy” můžete setkat. Od úvodního post-rock/ambientu se bez problému přechází k pomalému kytarovému riffu, který je pořádně heavy a jenž před sebe nepustí ani průraznou rytmiku. Někde v půli stopáže pak přichází její vrchol, v němž velí Jef Ertle zpoza bicí sestavy a post-rocková kvílivá kytara Bena Bedruna, po níž už skladba vlastně jen pomaličku doznívá v duchu svého úvodu. Ani vteřina není v této věci navíc. Vše dává smysl a vše je spojeno v jeden dokonalý celek s podmanivou atmosférou, v níž mi schází jen ta francouzská nezaměnitelná propojenost chaosu a melodie, ale od toho tady jsou jiné party. “Touched with Pensivenss” se dlouhou dobu zdá jako obyčejná kytarovka, která střídá klidné a metalové pasáže, mezi nimiž Pierre střídá zmučený vokál s tím civilním, jenž je spíše mluvené slovo, ale schovává se v ní jedno malé překvapení. Vrchol a ono překvapení v jednom přichází ke konci třetí minuty, kdy na scénu vchází hostující zpěvačka s operním vokálem, který je prostý jakýchkoli slov, a rozehrává dechberoucí atmosféru.

Abych to nějak rozumně shrnul… “Ashes of Joy” je velmi chytrá a vyspělá deska, jíž k naprosté dokonalosti ještě něco chybí, ale je dost dobře možné, že ještě doroste a ke konci roku to nebude jen aspirant na titul překvapení roku, protože i když už jsem mu hezkých pár poslechů věnoval, tak mám stále pocit, že odhaluji nová zákoutí, která mi při předchozím poslechu zůstala skryta. Memories of a Dead Man si za “Ashes of Joy” zaslouží pochvalu a zároveň si tímto u mě tak trochu upletli bič, protože až budu příště přistupovat k novému albu, tak to bude s obrovskými očekáváními, poněvadž po takovém opusu to ani jinak nejde. Skvělá deska.

Další názory:

Ačkoliv Memories of a Dead Man papírově nehrají žánr, jemuž bych zrovna holdoval dnem i nocí, stačilo mi slyšet jenom pár vteřin hudby v upoutávce na “Ashes of Joy”, abych ihned věděl, že tohle album rozhodně chci slyšet. A nutno říct – musím se pochválit – že tentokrát jsem měl dobrý čuch, protože se určitě jedná o hodně parádní záležitost. Na desku jsem se tak těšil, až jsem si myslel, že mě sundá hned na první poslech, což se bohužel nestalo, takže jsem byl zpočátku lehce rozčarovaný, ale zanedlouho jsem zjistil, že si tu nahrávku vlastně pouštím každý den několikrát a strašně mě to baví. I když to nejspíš bude znít jako klišé, “Ashes of Joy” své kvality opravdu odhalí až s postupem času a se zvýšeným počtem poslechů, ale o to lepší to pak je. Souhlasím s kolegou v tom, že vrcholem alba je nejspíš dvojice songů v podobě mohutné “Melancholia” a “Touched with Pensivenss”, kde se blýskne zmiňovaná zpěvačka s naprosto úžasným vstupem. Osobně bych pak jako třetí vrchol vypíchnul ještě vypjatou “La Nausee”, ale jinak deska funguje i jako celek a je fakt hodně moc skvělá.
H.