Země: Švédsko Žánr: black metal Datum vydání: 18.11.2016 Label: Nordvis Produktion Tracklist: 01. Gettir Àsmundarsonar 02. Landrensningen 03. Glam rider husen 04. Glamsyn 05. Utlagr 06. Drangey 07. Blodshämd Hrací doba: 41:38 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Nordvis Produktion

Panphage je projekt, u nějž se při pohledu na fotky možná škodolibě rozesmějete a hudbu si snad ani nepustíte. A když si ji pustíte, tak se možná rozesmějete podruhé. To je v pořádku, protože fotky v kukle a teplákové soupravě Adidas úsměv budit klidně mohou (a jistě i budou), stejně tak jako muzika s prudce undergroundovou produkcí. Jednoduše řečeno, na první pohled se Panphage netváří jako něco, co byste měli chtít poslouchat, spíš jako další ze zástupu poněkud trapných amatérských projektů, které blackmetalový žánr svou přítomností akorát tak zasírají.

A přesto všechno u Panphage není úsměv na místě. Jakkoliv se tento projekt pod taktovkou jistého Fjällbrandta tváří všelijak, ve skutečnosti se na „Drengskapr“ nachází excelentní pravověrný black metal těch nejvyšších kvalit. Nezasvěcení si možná poklepou na čelo, jestli si náhodou trochu neprotiřečím, ale znalce loňského debutu „Storm“ takovéhle prohlášení jistě nepřekvapí. Nebojme se velkých slov – letošní „Drengskapr“ je prostě fantastická deska a na poli syrového black metalu patří k tomu absolutně nejlepšímu, co je letos ke slyšení. A vlastně nejen v rámci oné syrové podmnožiny.

Když se pokusím vám nějakým způsobem popsat, co je náplní „Drengskapr“, nebude vám to připadat nijak zvláštní. Formálně tomu tak skutečně je, poněvadž – jak už ostatně i padlo – Panphage je synonymem pro blackmetalovou syrovost. Očekávejte ledově mrazivé kytarové včelíny, rychlou a co do výrazu vlastně poměrně primitivní rytmiku a to vše v zastřeném soundu.

Věřím, že takhle to asi neznělo nijak zvláštně, spoustě vám to nejspíš znělo naopak přímo nevábně. Jak už ale jistě tušíte, přednosti „Drengskapr“ tkví v něčem trochu jiném. V black metalu se mnohdy hovoří o feelingu – pověstné abstraktní cosi bez přesné definice, co je vnímáno značně subjektivně, a přitom je to právě tohle, co odděluje ten dobrý black metal od špatného. Jenže „Drengskapr“ je tímhle feelingem natřískané až po okraj, doslova jím přetéká. Jestli jste si mysleli, že v roce 2016 už nelze natočit pravověrné blackmetalové album, které by bylo uvěřitelné a autentické, tak „Drengskapr“ je tím počinem, po jehož poslechu budete muset svůj názor zkorigovat.

Možná, že je hudba Panphage ohlodaná až na kost a formálně svůj žánr představuje v jeho elementární podobě, ale i tak je na „Drengskapr“ vlastně vše, co je možno po kvalitní blackmetalové nahrávce chtít. Ve skutečnosti tahle stylová čirost patří k největším devízám alba. Společně se strhující atmosférou, skvěle vystavěnými písněmi a bravurními skladatelskými nápady.

Nějak vám poslední věta předchozího odstavce nesedí? Pokud jste z předešlého povídání nabyly dojmu, že je „Drengskapr“ primitivní nejen po stránce formy, ale i po stránce obsahu, pak dovolte, abych vás vyvedl z omylu. Počin je narvaný působivými mrazivými melodiemi, nechybí ani čisté nápěvy a v neposlední řadě také výtečné riffy (!). Jistě to znáte sami, že spousta metalových desek vyniká v jednom ohledu, na tenhle nějaký nadstavbový prvek je kladen důraz, ale onen metalový základ je ve finále hovadina, protože jemu skladatel pozornost nevěnoval. Přesně takhle to u Panphage není. To vše navíc zastřešuje seversky pohanská nálada, která je ale prosta jakéhokoliv patosu či kýče. Kdybyste chtěli slyšet nějaké přirovnání pro představu, tak si vzpomeňte třeba na ranou tvorbu Kampfar z doby, kdy Norové vydávali své první EP a první řadovku.

Zní to až příliš dokonale? No hej, zní. Ale ono to je vážně tak dobré! Však, ty vole, si poslechněte třeba „Landrensningen“, „Utlagr“ nebo „Blodshämd“, to jsou naprosté majstrštyky a svým způsobem by se až chtělo říct, že i esence skutečného black metalu. Jistě, „Drengskapr“ má svoje vrcholy (právě jmenované písně) a jiné skladby jako třeba „Drangey“ jsou proti nim trochu slabší, nicméně u Panphage si i to zdánlivě „slabší“ uchovává vysokou kvalitu a nijak nesnižuje celkový dojem z nahrávky. A ten je skvělý.

Kdyby „Drengskapr“ vyšlo v půlce 90. let, tak by to dnes byl arcikult, jemuž bychom se všichni klaněli. Nyní je to deska určená fajnšmekrům, kteří stále mají chuť prohrabovat se podzemními vodami a kteří vzpomínají na doby, kdy byl pravý black metal na svém vrcholu. Je to album pro lidi, kteří nemají natolik omezený rozhled, aby všude rozhlašovali, že je black metal kaput, a naopak věří a vědí, že i v dnešní době může vzniknout čistokrevná žánrová lahůdka. Pro fandy žánru povinnost a snad i povinná koupě.