Země: Česká republika Žánr: alternative rock Datum vydání: 6.11.2020 Label: Naše desky Tracklist: 01. Nebezpečnej chlap 02. Vašek 03. Stará zem 04. Jantarové dlaně 05. Správná dobrá jména 06. Jak ještě dlouho 07. Blues sv. Mikuláše 08. Litanie Hrací doba: 30:34 Odkazy: bandcamp

„POVODÍÍÍ OHŘEEE!“ I na druhé desce „Dva trámy na kříž“ vítají své posluchače západočeští Povodí Ohře tímto zvoláním. Přitom pokračování tři roky staré eponymní prvotiny nebylo ani plánované. Cekem logicky na něj ale došlo. Album „Povodí Ohře“ byl jednoznačný úspěch. Dostalo několik nominací na ceny, některou i proměnilo, ale předně to je opravdu zdařilá nahrávka, jež si ten ohlas zasloužila. Během koncertování se skládalo dál, z čehož rok na to vzešel singl „Rakovina / Vašek“, a téma další placky bylo hned na stole.

Novinka „Dva trámy na kříž“ tak měla poměrně nezáviděníhodnou pozici, tedy nějak důstojně navázat na svého velkého předchůdce. Na tvorbě Povodí Ohře oceňuji nejvíce to, že má svůj vlastní ksicht. Poměrně tradiční rockový základ snoubí s temným country a nelítostným blues. Zároveň lze slyšet také ozvěny ostatních formací jednotlivých členů jako Esgmeq, esazlesa, Climatizado nebo Skupina Štěstí, a to zejména v těch hlučnějších momentech. Hudební podklad však na druhé desce dostál jistých změn. Samozřejmě to stále jsou Povodí Ohře se vším všudy, ale vyznění „Dvou trámů na kříž“ je jiné, řekl bych klidnější, možná až post-rockovější, s menší vazbou a častými táhlými kytarovými plochami, které rozprostírají půdu pro přednes textů. Ubylo rovněž rychlých bluegrassových vyhrávek a povšechně se tu country ozývá minimálně, pokud vůbec, což vnímám jako jasné mínus. Nicméně stále je to ona kovbojka po česku a základní rysy Povodí Ohře jsou přítomny.

Takřka nic se nezměnilo po textové stránce. Kdo zná některou z kapel Jiřího Sochora alias gaunera Sisiho, ten ví, jaká je jeho poetika. Rád se inspiruje v textech básníků, konkrétně zde na „Dvou trámech na kříž“ došlo ve skladbě „Litanie“ na brněnského Zdeňka Rotrekla. Rozdíl oproti prvotině „Povodí Ohře“ je v tom, že nyní se jedná o koncepční nahrávku. Uhrančivý hlas Sisiho zde opět popisuje nehostinný sudetský region, v němž se věnuje osudům různých Bohem zapomenutých existencí, které se z minulosti odráží až do současnosti. Je to špinavé, doslovné a syrové. Takové, jaké to znázorňuje už obal od Richarda Fishera, na němž je zvěčněn rozpadlý klášter milosrdných sester v Chebu.

Atmosféru se Povodí Ohře daří tvořit jako málokomu u nás. Kolekce písní na „Dvou trámech na kříž“ je převážně baladického typu, což vhodně přiživuje pochmurnou náladu a spolu s trýznivými texty dokáže přiblížit a navodit genia loci vzpomínaných lokalit. Na agresivnější notu tu hrají Povodí Ohře pouze ve výjimečných případech, zpravidla refrénech. V tomto ohledu vyčnívá skladba „Vašek“, která je de facto jedinou rychlou věcí na albu a zprvu mi kvůli tomu až trochu narušovala poslechy, ale i to si sedlo. Daleko více o dění na novince však vypovídá následující „Stará zem“, v níž už je citelná ta těžkost a kytarová melancholie. Spolu s úvodní „Nebezpečnej chlap“ a poslední „Litanie“ se jedná o moji nejoblíbenější stopu z nahrávky.

Trochu zapadlejším dojmem může po výrazné úvodní trojici působit ta následující – „Jantarové dlaně“, „Správná dobrá jména“ a „Jak ještě dlouho“. Přestože nemají tak zajímavé motivy, baví mě a třeba „Jak ještě dlouho“ mně dost připomíná garážové Esgmeq, hudebně i textově. Prostě další klasika ze života. Jediná písnička, která mi tak úplně nesedla, je „Blues sv. Mikuláše“. Vlastně ji vnímám dost podobně jako „Ulici za Moskvou“ z předešlé desky, kdy vidím slabinu hlavně v textu. Jak říká Sisi, je to trochu moc, ale to on ví. Vše však plně vynahrazuje závěrečná „Litanie“. To je zkrátka ukončení, jak má být. Od začátku neustále graduje, zařezává se a má neuvěřitelně silný náboj. „Dva trámy na kříž“ nemohly mít lepší konec.

Ačkoliv mě první nahrávka Povodí Ohře asi baví o kousíček víc, „Dva trámy na kříž“ jsou rozhodně důstojným nástupcem a dalším velice povedeným albem. Nyní už je tedy snad jasné, že Povodí Ohře nejsou jenom jednorázovka, ale plnohodnotná kapela. Jak si lze všimnout, s novou plackou a novým vydavatelstvím Naše desky nabízí také různá trička, pivní tácky a mají i videoklip, takže v tomto směru do toho v porovnání s prvotinou řízli pořádně. A to je dobře. V Čechách totiž není nikdo, kdo by o žebrácích, feťácích a kurvách zpíval líp.