 |
|
Země: Česká republika Tracklist: Hrací doba: 28:08 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Český black metal mě v letošním roce mě prozatím víc nudí, než baví. Co jsem poslouchal, to mě buď moc nezaujalo (Cult of Fire), případně jsem z toho trochu zklamaný a nemám zatím chuť poslouchat dál (Forest) nebo se rovnou jedná regulérní sračku (Koschcoroth, Purnama). Na vše zmíněné zde nakonec najdete příslušné recenze, takže podrobnosti případně najdete v nich, pokud vás zajímají. Rozšíříme-li pojem domácí scény i na kolegy Slováky, tak v té dosavadní bídě zazáří alespoň Malokarpatan, ale jinak si nevzpomínám na žádné blackmetalové album, které bych poslouchal a skutečně by mě bavilo…
Až na jednu výjimku, o níž hodlám hovořit právě nyní. Projekt Vyšehrad tento nelichotivý stav věcí naštěstí zvrátil a konečně představil desku, o níž mohu s klidným srdcem mluvit jako o povedené, a dokonce ji budu moct v lednu s klidným srdcem napsat i do ročního žebříčku díky jejím kvalitám, ne jenom proto, abych kategorii určenou českým a slovenským nahrávkám něčím zaplnil.
Deska s jednoduchým názvem „I.“ vyšla na audiokazetě limitované na 24 kusů pod značkou slovenských Sky Burial Productions. Jako tradičně u téhle firmy, opět stojí za pochvalu krásně udělaná kazeta v papírovém obalu s doprovodnými kartičkami, které kromě doplňkové grafiky nabízejí i povídání přibližující téma dané skladby. To vše v elegantním zlato-černém provedení.
Z hudebního hlediska je recept Vyšehradu vlastně docela jednoduchý. Tady se žádné inovace nevymýšlejí, ale jde o jeden z těch případů, kdy to vůbec nevadí. Na „I.“ se valí syrový atmosférický ambient black metal ve stylu Burzum, model první polovina devadesátých let. A když říkám ve stylu Burzum, tak to tentokrát myslím prakticky doslovně, protože Vyšehrad svou hudbou nejdou dál než za cvičení na téma „Filosofem“.
Chápu, že tohle nezní dvakrát slibně a že takové prohlášení k poslechu úplně neláká, ale říct jsem to samozřejmě musel, protože takhle nějak to prostě je a byla by blbost nad takhle zjevnou skutečností přivírat oči. Jenže určitě znáte takové ty pindy, že v některých případech není třeba originality, aby vznikla silná muzika. Na Vyšehrad potažmo „I.“ to sedí naprosto přesně.
Za ty roky, během nichž svůj přehrávač v pravidelných intervalech oblažuji black metalem, jsem slyšel už hromadu kopírek Burzum. Dokonce si myslím, že Vikernesova tvorba z devadesátých let patří k těm nejcitovanějším záležitostem v žánru, protože kapel, které vycházejí z jeho vize – ať už black metalu nebo ambientu –, jsou prostě hromady. Kam mi paměť sahá, Vyšehrad patří k těm nejpovedenějším a nejsugestivnějším variacím na dané pojetí žánru.
„I.“ je sice blackmetalová deska, ale svým feelingem působí víc ambientně. Čistě ambientních stop se tu nachází hned několik, viz „Hory spánku“ nebo „Poklad pod horou“, další třeba líznou i dungeon synth – nejznatelněji určitě „Útěk z hrobky“. Další mají ambientní strukturu i atmosféru, přestože se v nich vyskytuje kytara – jako příklad může opět posloužit „Útěk z hrobky“ a také úvodní „Strmá cesta“.
Další skupina písní to míchá půl napůl a nabídne ambientní část, po níž následuje blackmetalový závěr. Tuto reprezentuje „Bílá postava“ nebo „Žitná pole“. Vždycky to ale dává velký smysl, viz třeba druhá jmenovaná stopa, kde se jednoduchá melodie představená v ambientním začátku vrací i v blackmetalové variaci. Jednoduché, leč vysoce účinné.
Když si to tedy spočítáte, těch striktně blackmetalových kompozic se na „I.“ nenachází příliš – „Nad hlubinou věčnosti“, „Chrám boha Jupitera“ a „Chronos“. I ony ale dodržují ambientní ráz nahrávky, ať už burzumovsky předoucími riffy anebo ambientními klávesami v pozadí.
Jak už to tak ale u podobně laděné muziky bývá, nejdůležitější je (a hádám, že pravidelní čtenáři tušili, že nějaké takové prohlášení dřív nebo později přijít musí, protože o tom v recenzích melu často) – atmosféra. A na tu „I.“ rozhodně nestrádá, spíš naopak. Vyšehradu se podařilo vyčarovat vysoce náladotvorný materiál, do jehož hlubin mám chuť se nořit s železnou pravidelností. Dokonce jsem kvůli tomu i nějakou chvíli odkládal napsání recenze, abych měl omluvu „I.“ pořád poslouchat a nemusel se už přesouvat k dalším deskám na poslech.
Jako jeden příklad strhující atmosféry za všechny bych doporučil finální skladbu „Chronos“. Ta představuje působivou tečku za celým počinem a její procítěný jekot „na cestě poslední“ se mi skutečně vryl pod kůži. Takhle to má vypadat.
Podobné články
14.3.2011 Burzum – Fallen Recenze
22.1.2014 Korium – Do komnát večnej zimy Minirecenze
6.8.2020 Paysage d’hiver – Im Wald Recenze
8.8.2019 Darchon – Οἰωνός Recenze
14.8.2012 Borgne – Royaume des ombres Recenze
20.10.2018 Garden of Hesperides – Forest Journey Pt.III – Final Moments Recenze
Zní mi to dobře. Mám k té hudbě jen jednu výtku, což je ale jen můj osobní problém. Jsou tam části, které zní tak jako vznešeně a étericky, prostě polohy u kterých cítím určité vytržení a ty jsou pak na mě moc náhle vyměněny za něco jiného, takže to u mě v jeden moment vylolalo pocit studené sprchy, nebo jako když spíte a někdo vás propleskne, což se mi nikdy nestalo, ale takhle si to představuju.
Co asi nikdy nedokážu pobrat jsou ty nosiče a počty kusů. CD neberu jako ještě totálně zbytečnou věc, v autě se někdy hoděj, ale tyhle formáty…a 24 kusů… to se z kusu plastu dělá umění? Jako že vzácnost? Je to móda, která je mimo mojí logiku, ale je zas fajn, že v odpadcích to nejspíš hned neskončí, když si to (hipsterští he,he) majitelé budou hýčkat jako poklad… jo, grafika a tak, ale to by se taky dalo určitě vymyslet jinak… už chybí jen záznamy z koncertů na VHS.
Jakože by se dneska muzika měla vydávat jenom streamovaně, protože všechno ostatní je zastaralý médium?
Jako bych třeba celkem brala, kdyby to ty kapely udělaly z hodnotných materiálů (přímo nosič asi ne, to by asi nešlo:D) a ruční práci, když už chce někdo dělat vzácnýho. Samozřejmě by to nebylo nic pro hipstertský žabaře, co si nevěřej, že to prodaj… ale takhle je to většinou jen bezcenný materiál, ubohý odpad z ropy:D a obyčejný tisk…tedy většinou… kdykoli se dá přidělat dalších tisíc kopií… nemá to prostě téměř žádnou hodnotu..kromě toho, že toho udělali x kusů a těžko říct proč vlastně.
Není to konkrétně o téhle kapele, ale o té módě obecně… prostě si myslím, že je to přesně ono slavné hipsterství, jako že cool a originální a všichni vysraní, že mají jednu kazetu s deseti a přitom je to prázdné a s kvalitou hudby to často vůbec nesouvisí…mít jeden kus plastu z deseti, když se stejných plastů může z fleku udělat milion, je pro mě umělá hodnota.
jestli to chápu správně, tak kapela má vydávat buď hudbu na nosiči se slonoviny, který si sama vyrobí, nebo v obřím nákladu, nebo se na to má úplně vysrat. Jop.
Lomikar: Ne, myslím, že to nechápeš. Existují miliardy možností.:)
Já bych k tomu řek akorát to, že konkrétně kazety vycházející na Sky Burial / Nomad Sky nejsou mrdky a bezcenný kusy plastu zabalený v hajzlpapíře. Ty nosiče bývají udělaný fakt hezky a ne úplně standardně. A určitě nevypadají na neosobní strojovou výrobu. Takže ve finále vlastně dost splňují to, po čem voláš :)
I kdyby to byla ta nejobyčejnější edice balená do mikrotenu, tak si myslím, že to na situaci mnoho nezmění.
Ok. Tak aspoň tak.
Ta móda vydávání audio záznamů na něčem hmotném už je tu asi od roku 1877. Na druhou stranu edice čítající 24ks by snad ani neměla být oficiální, když dobrou polovinu rozeberou kámoši. Než se pak člověk dozví, že něco takového vyšlo – náklad je pryč. V tomhle taky nenacházím pochopení. Ale vydávat nahrávky na MC, CD a LP mi nepřijde hipsterské.
Pana Vyšehrada zrovna znám osobně a řikal, že rozebrání kámošema nehrozí. Od Sky Burial dostaneš jako interpret snad jenom 3 kopie. Zbytek každopádně zmizí v prachu prakticky ihned.
Tehdy to nebyla móda, ale nutnost. V tom je ten drobný, téměř neznatelný rozdíl.:D
Proti dobovým nosičům nic nemám a pokud má někdo doma udržovaná dobový gramofon, tak fajn… taky to ještě částečně beru, když v tom vidím, že si ta kapela tak vydělá na provoz, protože to jinak nejde a takový ty věci. Vím, že to není tak jednoduchý a do řady věcí nás tlačí společnost…skoro nikdo není úplně svobodný a i když třeba má ty možnosti, není svobodný mentálně a dělá to, co statní, protože ho nic jinýho nenapadne… Je příliš snadný o lidech říct, že se chovají jako blbci, pokud se díváte z velkého odstupu,
Co to je, prosím Tě, dobový gramofon? Starý gramofony fungovaly na jiným principu (nepotřebovaly elektřinu) a i desky té doby byly jiného charakteru. Nevidím problém v tom, že když to někomu něco říká, tak si koupí gramec fungl nový, byť půjde o multisplácanoupíčovinu se vstupem na USB a osvěžovačem vzduchu. V tomhle nějak nevidím, že by “společnost” někoho někam tlačila. Znám pár lidí, co muziku mají rádi (a třeba i hrajou v kapele) ale potřebu si kupovat fyzický nosič nemají. Já to vnímám třeba jako určitou formu sběratelství, to že tím podpořím lidi, kteří do realizace nalili nějakou korunu je už jen příjemný bonus.
Ten, který pochází z doby, kdy byly jiné nosiče nedostupné a jiný přístup k hudbě nebyl extra možný.
Není to problém, jen je to takový… Nevím, jaký slova použít, ale prostě mi to připadá vtipný a stádní.
A vůbec se nedivím, že tlak společnosti nevidíš. Většina lidí si neuvědomuje, že za většinou toho, co kdy udělali, je určitý tlak zvenku a ne jen jejich samostatné rozhodnutí.
Hele, já teda vím, že pro mne možná platí ta hezká věta o potrefené huse, co nejvíc kejhá a možná jsem “zasranej hipster” (dodnes mi nikdo uspokojivě nevysvětlil, co to slovo znamená a kerouacovský význam je trochu jinde), ale já tyhle moderní supraosvícený postřehy asi nechápu.
No tak to vyšlo na kazetě, “zastaralým nosiči”. Proč asi? Protože tahle hudba se zrodila na přelomu osmdesátek a devadesátek a v té době to bylo běžný. A ti lidé, kteří tohle koupí, s největší pravděpodobností jezdili do Polska pro hudební nosiče s tvrdou hudbou, pokoutně to přehrávali z kazety na kazetu a různě mezi sebou dealovali. Je v tom kus jejich mládí, sběratelská vášeň. Možná je to stupidní hobby, ale každý sběratelský koníček je svým způsobem hloupý (a to nemluvím o tom, že se Maxmilián Dráp utrápil k smrti, když omylem zničil nejcennější známku své sbírky, vy plantážníci nečesaní, hehe). Ale upřímně – pokud je v únosné míře, je neškodný. Pokud se fotrům a polofotrům lesknou oči, když vidí limitovanou kazetku Vyšehradu a nehodlají kvůli tomu sériově vyvraždit zbývajících dvacet tři majitelů tohoto nosiče, proč kurňa ne? Jsou proto hipsteři? Sbírá se takových bejkáren a nesmyslů, proč ne kus plastu?
Já jsem v tomhle ohledu fakt neobjektivní, protože už do té generace z části patřím. Mám nostalgii ke starým nosičům. Strejda měl na magnetofonové pásce nahrané z rádia Pink Floyd a babička Lodí bílou od Hály, táta měl krásnou rockovou hudbu na kazetách, na gramodeskách jsme měli Dohrála hudba od AG Flek, Karla Kryla a Nohavicu. Pro mne to byl sváteční moment. Nemohl jsem si poslechnout cokoliv a kdykoliv, neměl jsem přístup k neomezený databázi všeho, hrozně jsem si vážil toho, že můžu poslouchat škrundající pokoutné nahrávky z rádia. Pak mi jeden dobrý patron jako třináctiletýmu faganovi vypálil ze svých originálek kompletní diskografii Pink Floyd. Chápete? Z originálek! A protože jsem neměl discman, ale walkman a starý kazeťák (btw. tahle zastaralá technologie je pořád funkční, obojí šlape), začal jsem si přehrávat věci na kazety. To bylo echt dobrodružství. Různě jsme to s kámošema vyměňovali, hustlili to všude možně, kreslili si vlastní booklety, protože ve čtrnácti člověk nedisponuje nějakou závratnou finanční sumou, aby si mohl koupit třeba orignálku Led Zeppelin, žejo. Bylo to dětinský, nostalgický, ale totálně “do it yourself”. Hardcore. Proto jsem byl rád, když mne kamarád přivedl na sbírání originálek. V té době jsem byl rozmlsanej z kultury warezu a říkal jsem si “Proč mám kurva kupovat něco, co si můžu zdarma upirátit?” Jo, ale já jsem prostě chtěl ten starej pocit. Sednout si ke gramofonu, cédépřehrávači nebo kazeťáku, vrazit to tam, prohlížet si booklet (tentokrát už profi, ne nakreslenej/namalovanej) a chlastat u toho bourbon nebo černý čaj. I nejobyčejnější kus plastu přestává být jen kusem plastu, pokud k němu člověk má citovou vazbu a ví, proč to dělá. Mně to připomíná dětství a moje první rendez-vous s hudbou, mám v tom všechny ty vzpomínky. A moje dušička se u toho tetelí. Nemám potřebu fotit knihy nebo hudební nosiče a spamovat s tím sociální sítě, který stejně nemám, prostě strčím tu starou mrchu do zásuvky nebo zmáčknu dvě tlačítka na Denonu a frčím. Jasně, mám “umělecký limitky”, ale mám hromadu “obyčejnýho” plastu. Je to divný, přežitý a hloupý, když existuje spotify? Jo, asi je, to nepopírám. “Zainvestoval” jsem do toho spoustu peněz? Jasně, chudák ten, co to podědí. Ale co je na tom hipsterský, to nevím. Chtít mít něco speciálního, něco, co má jen dalších dvacet tři lidí? Pokud pro sběratele má duševní a osobní hodnotu, je to v pořádku. O tom je snad sběratelství, ne? Jak říkám, je spousta jinejch volovin, o který by si lidé rvali ruce a nemají ani desetinu ceny toho, co malá kazetka. Už Albin Julius kdysi v jednom rozhovoru řekl, že je mu milejší mít doma staré a přežité nosiče, než “hejno bitů v počítači”.
Jednoduše řečeno, mám zalíbení ve všemožných fotro-dědko-věcech a za sebe mi to přijde okay. Pokud to jde od srdce, tak v tom nevidím žádnou módu. Pak je to přirozený. A pokud to někdo bere jako módu tak pochybuji, že zrovna kvůli někomu takovýmu vyšel Vyšehrad v limitované edici dvaceti čtyř kusů. Rozhodně po večerech neobětovávám králíčky, aby warez zaniknul a spotify se zhroutilo do hlubin pekelných, je strašně super mít přístup i k tomu “hejnu bitů”, ale spíš mi přijde uhozený vidět za každým rohem hipstera, co je celej žhavej koupit si Vyšehrad a následně s tím “flexit u sójovýho latéčka u výlohy kavárny v obchodním domě”. (Představuju si současné pojetí hipstera správně, nebo je to nějaký kulturní stereotyp? ;-))
Dobré a vzpomínkové počtení.
Asi budeme cca podobně staří, protože stejné věci, co se týče kazet, obalů, warezu jsem dělal s kolegy taky. Rád na to zavzpomínám.
Cením si, že i když je tvůj text dlouhý jak svině, tak to není kopa nesmyslů a totálního myšlenkového průjmu jak od jedné zdejší přispěvatelky.
Mám rád malá vydání, koneckonců u firmiček jako jsou NSD- SB je to normální. Ale tenhle počet kusů je směšný, to ani nemuseli dávat najevo, že ta kazeta existuje / netoužím po ní, kazety nemám rád, byť luxusně vypravené /.
“Stádní” nakupování desek, který vychází v nákladu kolem 200 ks. Hm. Taky názor.
Jenže těch kapel a titulů jsou kvanta. Pak už jsou to jiné počty. Tahle podivná móda navíc určitě nebude jen v metalu, ne že bych si dělala rešerše, ale tak nějak tuším… A pokud ne, tak to přijde.:)
Ahojte, v prvom rade by som sa rad podakoval za recenziu. Vysehrad – I. je super nahravka a som rad ze mohla ist vonku aj prostrednictvom labelu vonku.
Kazety, CDka, dosky, digital, stream – hmmm – no je to vzdy specificke a 100 ludi 100 chuti.. No vybrat na ake medium pojde konkretna hudba je celkom jednoduche – treba si muziku vypocut a podla toho sa aj urci ci sa to da na pasky, CDka, lathe-cut ci lisovanu dosku. Label Nomad Sky Diaries zacal uplne ako striktne noisovy label na recyklovanych kazetach a obaloch vyrabanych z odpadu (noznice, orezavatko, skalpel, lepidlo, farby, spreje atd) a vydania vychadzali v 24-33ks ediciach potom dokonca aj 49 alebo 67 ks edicie alebo iba mikroedicie ako 3 (900piesek – my blood is your wine), 7 (garasu/nocni provoz-kazetova edicia), 10, 13ks edicie… Spolu s kolegom Matusom (900piesek, Tigris Argentum) sa aj tie cisla vybrali nakolko on sa dost zaobera aj cislami a teda 2+4=6, 3+3=6, 4+9=13, 6+7=13 – no proste pekne cisla – nebudem to tu za neho rozoberat. Mnohokrat slo aj o mnozstvo dostupnych kaziet, obalovych materialov a samozrejme aj casu – kedze mnoho kazetovych obalov ma kazdy obal uplne iny, su rozne malovane/sprejovane (ked sprejujes 33 ks naklad tak je to tak na 3x), robene kolaze a pod.
Napocudovanie nie vzdy aj tie mikroedicie zmiznu okamzite – obcas aj par ks edicia sa z 80-90% vypreda hned ale obcas nieco ostane skladom aj rok+.
Urcite je dnes moda vydavat na paskach – podobne ako na vinyloch – no u nomadov to az tak moda nie je – skor prirodzeny priebeh – label takto funguje od roku 2011 a vznikol skrz inspiracie od inych labelov ktore to robili podobne – osobne ma bavil strasne uz asi neexistujuci label Kerpg – super papier/material/aj pach (https://www.discogs.com/label/79150-Kerpg) alebo v sucasnosti velmi pekne veci robia Black Mara (https://www.discogs.com/label/838367-Black-Mara) a totalne porno je Time Released Sound (https://www.discogs.com/label/235834-Time-Released-Sound), alebo z domacich to je/bol kultovy Radkov Napalmed (https://www.discogs.com/label/14185-Napalmed), Radimov Glass Anvil (https://www.discogs.com/label/194187-Glass-Anvil-Records), Erikov Už Bolo Dosť (https://www.discogs.com/label/224097-Uz-Bolo-Dost!-Productions), alebo Grashov Pravek Noise Section (https://www.discogs.com/label/996581-Prav%C4%9Bk-Noise-Section) a mohli by sme pokracovat dalej a dalej a dalej.
Vsetci asi vieme ako vydavali taky Coil a nebolo to asi v mode.
Skrz divne vydania v noise/industrialnej scene doporucujem si precitat super clanok od Premka Ondru –
I. – https://www.hisvoice.cz/kovove-okenko-stripky-industrialni-estetiky-radical-records-releasing-i/
II. – https://www.hisvoice.cz/kovove-okenko-stripky-industrialni-estetiky-radical-records-releasing-ii/
a aby som sa vratil napriklad k Vysehradu – Vysehrad som prvykrat pocul z nahodneho automatickeho prehravania na SoundCloude ked som si pustal tracky od Karel Braun and The Black Magic a zrazu zacal hrat Vysehrad – velmi ma to bavilo – tocil som to niekolko dni a zacal som od kamosov zistovat o aky projekt ide a kto to robi.. Skontaktovali sme sa a ja som mu iba navrhol ze ak by chcel tak mu do buducna nieco vydavam – nejaku pasku v malej edicii. Po nejakom case mi dodal material a ja som mal doma prave aj nejake zlate hrube papiere aj zlate kazety (ale len 25ks) a tak som mu navrhol ze by to mohla byt taka pekna mala zlata edicia – suhlasil a stalo sa. Momentalne ma aj kontaktoval ci neurobime reediciu – nezavrhujem to (uz sa par reedicii urobilo Magadan, Stor) no ani sme sa na nicom konkretnom nedohodli – rad by som sa skor venoval rozrobenym veciam. Kedze obaly si skladam a vyrezavam rucne nepride mi efektivne vyrabat 100-150-300ks edicie ktore mi budu stat doma – to by som prisiel o prsty a rezacie podlozky a nechelo by sa mi to proste robit.. Takto vznikne par peknych kaziet s chybami – dostanu sa k fanuskovi ak sleduje daneho interpreta alebo label.. Stale su tie veci aj digitalne dostupne.. Osobne doma tocim najcastejsie kazety a aj preto mam k tomuto mediu velmi kladny vztah ale nikoho nebudem presviedcat ze kazeta ma super zvuk – je to primarne fetish, tak ako vinyl.
Pred nejakym casom som po rokoch nahral takmer vsetko co vyslo na nosicoch aj na bandcamp a takmer vsetko je tam za Name Your Price a tak je moznost si nahravky poriesit aj takouto formou v dobrej kvalite digitalne –>> https://nomadskydiaries-skyburial.bandcamp.com/
Momentalne vychadzaju a budu vychadzat primarne kazety – lebo som si zaobstaral duplikator na pasky a mam doma este par kazetiek.
a tu este poslem na ukazku releasy ktore vysli pod nomadom a sky burial ye nie su moc fabrikovky–>
Nomad Sky Diaries -> https://nomadskydiaries.blogspot.com/p/releases.html
Sky Burial -> https://skyburialproductions.blogspot.com/p/releases.html
// ale vo vseobecnosti predajnost je dost katastrofalna (aj pri 50ks nakladoch) – ked sa bavim s ludmi co maju vydavatelstva (noise/industrial/dark ambient/punk/elektroniku ale aj metal) nikomu to prilis posledne roky nefunguje… Aj donedavna roky dobre fungujuce firmy ktore vydavali par sto ks edicie teraz predavaju desiatky albumov a ukoncuju cinnost (skor funguju reedicie overenych materialov)… tu je potom na mieste diskusia ci vobec este riesit vydavanie na nosicoch a akou formou… Drzim palce kazdemu vydavatelovi ktory sa snazi hladat a prezentovat nove projekty a tlacit to medzi ludi – urcite to nie je biznis a ani moda…
Dost díky za pohled do zákulisí takovýho malinkýho vydavatelství. Ad ty kazety.. když jsem byl ještě čistá metla/ mladý ucho/ neměl prachy / každá MC svátek a poslouchal takovej ten ” tvrdej metalovej mainstream ” , několikrát se mi stalo, že mi kazeťák kazetu zmačkal, případně potrhal. Od té doby MC prostě nemám rád, nedůvěřuju jejich trvanlivosti a představa, jak bych byl fest naštvanej, kdyby přehrávač sežral nějakej malonákladovej UG poklad… no na to nechci ani myslet :) Každopádně držím palce, protože zrovna NSD- SK práce si hodně vážím a nějaký ty poklady, co jste vydali / motali se okolo doma mám… Semai/ 777 Babalon, Noční provoz, Matra, Rawcvlt a něco dalšího by se ještě našlo. Každopádně by mě teda nenapadlo, že počet vydaných nosičů je omezen počtem vhodných nosičů.. to je ta rozmazlenost moderním světem, všechno se přece dá koupit libovolném množství… no a ono taky leckdy ne, jak vidno :) Ty hlášky okolo toho, jestli je to móda.. no to ani nebudu komentovat, já to mám pořád tak, že když mi dorazí balík s hudbou, klepou se mi ruce :)
kazety požíraly jenom šméčka automagneťáky, popř. magneťáky přenosné (ála burza Cziezsyn)
Známí co měli v domě MC h-fi věžě, nikdy požírání kazet nehlásili.
Já jsem toho ale na svých šunkách namotal dost, pak to podlepovat a nadstavovat bylo psycho. MC, teda jako magnet-páska ovšem z hlediska zachování záznamu je/bylo the best médium.
Můj první kazeťák byl taková černá mono, cihloidní šunka od Sencoru.. ale to štěstí, když jsem ho dostal :) Pak klasickej Internacional, dvojče, co měl na začátku 90. let skoro každej z Rakouska. A je to zvláštní, ty kazety nežraly :) Pak už nevím, bylo jich víc, převážně Japoncí, jeden byl myslím Sharp a ty už jo…
…jj Internacional, ale ten mi po 5 letech bezproblémového chodu začal žrát hlavně originálky, hajzl jeden….
To je krásný komentář a pohled ze zainteresované strany. Jsem to rozhodně ani nemyslela tak, že by si někdo musel jakýkoli nosič dělat komplet sám (a ze slonoviny). Kazety se podle toho, jak to sleduju, jako móda spíš rozjíždějí a je otázka, jestli rozjedou, a to i vzhledem na všeobecnou (nejen) ekonomickou situaci.
Vinily už jedou dlouho, gramofony frčí, dělají se i reedice různých popových kapel. Je mi jasné, že tady o tom hoši nechtějí moc slyšet, protože se jich to přímo dotýká a oni nejsou žádní otroci módních vln a hipsteři.:D
To, že se něco neprodává, je často o propagaci a dalších věcech, jenže to je u UG taky problém, protože když někdo něco propaguje, tak je to zas špatně a komerce a tak.
Já tu nepředkládám žádná snadná řešení, jen konstatují, že tyhle formáty jsou překonané a jejich používání je prostě součást retro módy. 24 kusů je pak zas většinou málo…
Samozřejmě, že když je to pracně ručně dělané, pak už je to cosi jako umělecké dílo i samo o sobě a určitě bych si to ráda prohlédla, což ale na překonanosti a jisté nepraktičnosti formátu a všeobecné módní vlně (ať se vám slovo móda sebevíc nelíbí) nic nemění.
Já si fakt nemyslím, že když jedna diskutující postaví tezi, že je něco módní, překonaný a nepraktický, že je to kánon jen proto, že to někdo řekl. Sbírám hudební nosiče víc než 20 let. Pak ať mi někdo něco vypráví o módní vlně. A řekl bych, že takhle to tady má spousta lidí.
Z určitého úhlu pohledu máš pravdu, v rámci nástupu zájmu o cokoliv retro se kazety částečně vracení. Jenže tohle se týká pouze popové a alternativní scény, kde kazety zanikly a byly ze 100% nahrazeny CD (a po nástupu digitální distribuce hudby částečně vinylama).
Jenže v UG metalu, punku a noise/industriálu nikdy kazety nezmizeli – demáče a splity neustále vycházeli a vycházejí na kazetách. Tady k žádnému návratu a retro módě nedošlo, ta tradice kazetových vydání je stále původní.
Jsem si kvůli tomu udělala “výzkum” na MA. Vím, že nikdy zcela nezmizely, ale podle těch asi šedesáti našich vydavatelství (existujících i zaniklých), co jsem náhodně lustrovala se má situace asi takhle (samozřejmě nemám graf, podrobnou statistiku a něco jsem mohla přehlídnout:D): do roku 1993 vychází vinily a kazety, od roku 1993 do cca 2001 je postupně vytlačují CD, od roku 2001 do cca 2010 je kazet a vinilů jen velmi, velmi málo… asi se drží hlavně z nostalgie a zvyku, od cca 2010 (kdy zhruba začal zájem o retro a masové hipsterství) počty vinilů a pak už i kazet začínají stoupat a od roku cca 2017 se jedná skoro o boom.
Je mi ale jasné, že vás nepřesvědčím, ani kdybych si nechala vypracovat analýzu od statistického úřadu, stejně jako hocha, co jsem mu napsala, že se chová jako sexista. On potom vytvořil dlouhatánský post na téma, jak ženy miluje, protože jsou to vznešená, ušlechtilá stvoření (asi jako jednorožci), která nosí nový život (jo, taky si chlapů vážím hlavně kvůli genitáliím). Že je rád, když jim může otevírat dveře a nosit kytky a že samozřejmě nemusí jen rodit děti a být v kuchyni, ale že můžou i tančit, malovat vázičky a věnovat se cyklistice, ale jen na rovině, protože jinak je to nebezpečné…
Takhle nějak to zhruba znělo. Tak jsem ho nechala v tom, že on je ok, že to jen já jsem bláznivá, radikální feministka…
(By mi ani extra nevadilo se s ním pohádat, ale bylo to proti maestrově politice.)
Takže to jednoduše nechám být s tím, že se prostě neshodneme.
… => tenhle argument, že od roku 2017 jde o boom, by platil v případě, kdyby si kdokoliv z nás do té doby nekoupil zhola nic. Ale když pořizuješ originální nosiče pravidelně cca od dob puberty, tak je ti nějaká módní vlna asi lhostejná. Prostě nerozumím tomu, že by se mělo jednat o cosi módního, do čeho tě společnost nutí. Myslíš, že to samé platí třeba pro knížky? Jaký má smysl si kupovat fyzickou knihu, když můžeš mít pohodlné PDF? Ten princip je stejný ;)
Mně přijde, že pravdu tak trochu mají obě strany. Ten trend vydávání na analogovejch nosičích tu je, a to i v rámci extrémních žánrů. Odkaz na discogs, co se tu válí někde okolo, to docela jasně ukazuje – bez dohadů a na objektivních statistikách. Neimplikuje to ale, že všichni, kdo vydávají a kupují kazety, to dělají jen kvůli aktuálním proudům. V určitý míře tyhle formáty na UG scéně ostatně fungovaly vždycky, jak poznamenal Hastur.
Otázka je, jestli dává smysl aplikovat tezi o trendu audiokazet na vydání o 24 hand made kusech u dlouhodobě fungujícího labelu. K eventuální (ne)trendovosti takovýho releasu se tu myslím dostatečně vyjádřil waldemar, což je z pozice majitele onoho labelu asi nejpovolanější osoba :)
Ještě bych poznamenal, že nárůst vydávání analogovejch nosičů podle mě není na škodu, jakkoliv spousta z nás slovo trend vnímá pejorativně. Bez toho obecnýho zájmu o vinyl a později i audiokazety by na těch formátech spousta skvělejch a malejch věcí pravděpodobně nevyšla…
Je fakt, že diskuze se dostala do míst, kdy je potřeba se vrátit na začátek a položit si otázku, co bylo jejím prvním impulsem :D
Toto je pekny clanok:
https://blog.discogs.com/en/the-cassette-comeback-by-the-numbers/
Aj s grafmi a cislami.
oi -> velmi sa tesime, ze o Vysehrad je celkom zaujem a keby sa tu nachadzal niekto kto plakal, lebo sa mu neuslo z prvej varky kaziet tak sa dorobilo dalsich 49 kuskov + dokonca po roku aj novy album je na svete –>>
https://nomadskydiaries-skyburial.bandcamp.com/album/sky041-vy-ehrad-2
https://nomadskydiaries-skyburial.bandcamp.com/merch/2-cassettes-albums-vy-ehrad-i