Datum: 3.6.2011 Místo: Plzeň, amfiteátr Lochotín Účinkující (obsažení v reportu): Accept, Kataklysm, Rage

H.: Letošní ročník plzeňského Metalfestu jsem se rozhodl díky shodě okolností pojmout v trochu méně hektickém duchu, než jak mám já osobně na festivalech ve zvyku. Důvodem bylo především to, že jsem ne vlastní vinou musel oželet téměř celý první den akce, takže to už zbylé dva dny nemělo dle mého názoru cenu hnát do nějakých extrémů a koukat na úplně každou skupinu – už jen díky tomu nehoráznému vedru, které po celý festival panovalo a které mě, zimu upřednostňujícího tvora, vskutku ubíjelo. Ale pojďme si popovídat alespoň o tom, co jsem viděl. Svými poznámkami mě bude doplňovat mistr nK_!.

H.: První den jsem na pódiu prošvihnul celkem sedm vystupujících z devíti, mimo jiné i grindové kozlíky Milking the Goatmachine, které jsem chtěl opravdu vidět, nebo brazilskou drtičku Krisiun. Ale co se dá dělat – z jistých důvodů to želbohu nešlo jinak. Na místo činu jsem tak dorazil až okolo sedmé hodiny večerní, zrovna v době, kdy se na svůj set chystalo německé trio Rage, já jsem však hned po příjezdu běžel na autogramiádu Accept, jejichž podpis jsem si rozhodně nechtěl nechat ujít. Znáte to, podepsané “Blood of the Nations” je lepší než nepodepsané “Blood of the Nations” (smích). Každopádně koncert Rage byl pro mne díky tomu v řiti, tudíž první skupina, jejíhož výstupu jsem byl svědkem, byli až toho dne předposlední Kataklysm.

nK_!: To já jsem na Rage byl a musím říci, že stejně jako předloni na Masters of Rock ani trochu nezklamali. Zaznělo několik starých pecek, i když se celý koncert točil hlavně kolem aktuální “Strings to a Web” z loňského roku. Byl jsem rád, že zazněly hitové “Hunter and Prey”, “Empty Hollow” nebo “Into the Light”, které mají živě neskutečnou atmosféru.

H.: Já jsem do areálu vstoupil až v době, kdy bylo festivalové dění v plném proudu a kdy bylo okolí již notnou chvíli poseto přiopilými spáči, kteří měli v krvi až neslušně velké procento alkoholu (na promile se to už snad ani nedalo počítat). Na první pohled po vstupu do samotného areálu, tedy lochotínského amfiteátru, mě zarazil opravdu obrovský počet lidí – návštěvnost se oproti prvnímu ročníku zvedla minimálně dvojnásob, ne-li trojnásob. Neměl jsem ale moc času to počítat, jelikož Kataklysm již měli nazvučeno a byli akorát tak připraveni hrát, tudíž jsem si urychleně našel nějaký solidní flek a čekal, co se bude dít…

H.: Řeknu vám, že s Kataklysm jsem již několikrát naživo měl tu čest, ale to, co předvedli na Metalfestu, bylo absolutně to nejlepší. Pomiňme teď fakt, že poslední deska z jejich dílny, “Heaven’s Venom”, byla vyloženě slabá, jelikož ten koncert měl vážně sílu. Bylo sice znát, že ty nové skladby nejsou zdaleka tak dobré jako ty starší, ale doháněl to masivní zvuk, jenž drtil lebky. Nebyla to však samotná skupina, kdo svým výkonem nasadil celé show korunu – ačkoliv samozřejmě i nasazení Maurizia & spol. jistě sehrálo svou roli – ale naprosto fanatický dav, který před pódiem rozpoutal vskutku pekelný kotel. Kataklysm ovšem řádění fanoušků stoprocentně využili ve svůj prospěch, nechali se vyhecovat, a výsledkem byl geniální death metalový koncert. Když se po pár písničkách objevil první plavec (díky své skleróze jsem však zapomněl, co to bylo za vál), zpěvák Maurizio Iacono jej nenechal sešrotovat ochrankou před zábranami, ale vytáhl si jej na pódium. Takhle se má chovat kapela ke svým příznivcům. Netrvalo dlouho a Maurizio při uvádění songu “As I Slither” ohlásil, že by rád větší počet plavců. Šílený kotel neváhal uposlechnout, lidi padali přes plot jako hrušky ze stromu a pánové ze security je ani nestačili chytat. Nejednoho si také kapela vytáhla na pódium a nechala si jej užít si svých pár vteřin slávy. Co vám budu povídat, takhle vypadá absolutní souhra skupiny a publika a zároveň naprosto excelentní death metalová show.

nK_!: Kataklysm jsem sledoval jen lehce po očku z povzdálí a věnoval jsem se spíše ukojení hladu než kapele. Jakožto člověk absolutně neznalý jejich tvorby nemůžu porovnat, ale celý set mi nepřišel ničím moc zvláštní a ani mě moc nebavil.

H.: Následující heavy metalová legenda Accept, která byla hlavní hvězdou celého Metalfestu a která uzavírala úvodní den, se však nikterak zahanbit nenechala. Říkejte si co chcete, ale Accept jsou po svém znovuzrození jako polití živou vodou a hrají v životní formě. Sice vystupovali pouze ve čtyřech, neboť kytarista Herman Frank měl nehodu (pád z pódia) a je zraněný (zlomená žebra), ale ani to jim nezabránilo odehrát fantastický koncert – koncert s velkým K. Uznávám, že ona druhá kytara opravdu chyběla, zvláště v pak v sólech, kdy kytarové hrátky Wolfa Hoffmanna podbarvovala ze spodu pouze baskytara, což člověku, jako jsem já, který má Accept naposlouchané v podstatě notu od noty, opravdu vadilo, avšak čtveřice sympaťáků to dohnala obrovským nasazením a nepředstíranou radostí z hraní. A možná tou nejlepší věcí na současných Accept je člověk, jemuž ještě před rokem věřil asi málokdo – nový zpěvák Mark Tornillo. Parádní vokál, výborné vystupování; na něm i na celé skupině bylo vidět, jak si hraní na pódiu doslova vychutnávají. K tomu připočtěte nadupaný setlist, v němž nechyběly kousky z posledního klenotu “Blood of the Nations” (pokud mě paměť neklame, zazněly “Teutonic Terror”, “Bucket Full of Hate”, “New World Comin'”, “No Shelter” a v přídavku ještě “Pandemic”), ani staré klasiky (vždyť co by to byl za koncert Accept, kdybychom neslyšeli “Metal Heart”, “Fast as a Shark” nebo “Balls to the Wall”). K tomu si ještě připočtěte takové chuťovky jako sólové souboje Wolfa Hoffmanna s Peterem Baltesem uprostřed “Princess of the Dawn” nebo výtečné baskytarové sólo v rámci “Bulletproof”. Co jsem se v průběhu dalších dní bavil s několika lidmi, slyšel jsem názory, že prý koncert sice skvělý, ale že zvuk byl zbytečně přepálený. Já osobně jsem však žádný problém neviděl/neslyšel, takže za mě určitě plný počet bodů!

nK_!: Tak já jsem asi jeden z těch lidí, kterým vystoupení Accept přišlo až zbytečně moc nahlas, čímž bylo zčásti docela zabito. Ano, výkony skvělé, výběr písní také na úrovni, kapela si svůj čas dokonale užívala… ale. Nevím, jestli je potřeba hnát hlasitost do takových výšin, protože jsem měl místy pocit, že mi vybouchne hlava. Ještě ráno jsem skoro neslyšel. Na to, jak skvěle nazvučený jinak koncert byl, mi tohle přijde jako obrovská škoda. Accept se mi určitě líbili víc loni na Masters of Rock.