Archiv štítku: BBYB

Guttural Gore Grind Mafia festival #8 – Ostrava, 13. února

Guttural Gore Grind Mafia #8

GUTTURAL GORE GRIND MAFIA festival #8
13 02. 2016 Ostrava – kluby Barrák Music Club a Plán B Hardcore Cafe

Ještě monstróznější a úchylnější než loni! Připravte se na osmé pokračování největšího zimního gore-grind-deathového festu u nás!

Poprvé budeme hostit nefalšovanou death metalovou legendu! Rakouští SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH u nás zahráli před dvěma lety na BRUTAL ASSAULTU, loni na OBSCENE EXTREME a letos je čas na pořádný klubový zážitek v Ostravě!!! Martin a spol. představí to nejlepší z éry PUNGENT STENCH v téměř 70minutovém setu. Očekávejte to nejzásadnější z dob „For God Your Soul… for Me Your Flesh“, „Been Caught Buttering“ a „”Club Mondo Bizarre” For Members Only“!

Mimo to k nám po 8 letech zavítá kapela z Chorvatska! Tentokrát nikdo jiný než zvěř v podobě BOLESNO GRINJE! Nebudou chybět polští chrochtající prasáci NUCLEAR VOMIT a to hlavně proto, že přivezou ještě čerstvé album „Chlew“. Polsko bude reprezentovat i naděje crossover/ grind/death´n´rollu C-4. Z dalekého Portugalska pak přivítáme partu veselých hochů SERRABULHO, kteří ve svých ulítlých kostýmech pobaví hlavně příznivce tanečních lahůdek jako GUT, GRONIBARD nebo GUTALAX. Ze sousedního Slovenska poprvé přivítáme zbojnické thrashmagory CATASTROFY a deathcore maniaky STERCORE. Naše domácí barvy budou hájit se zbrusu novým albem SPASM, speciálně pro GGGM show se dali na tuto jedinečnou chvíli dokupy DISFIGURED CORPSE a po dlouhé době se na domácí půdě předvedou BBYB. Brněnská scéna a škola crust/grindu se zjeví v podobě 6MAS a ŠKODA120, Praha vás bude ničit skrze death metalovou mašinerii HEAVING EARTH a dirty/grind trio BOWEL FUCK. V neposlední řadě vás rozdivočí domácí sebranka G.O.R.E a hned ze startu se vám za nevydařenou loňskou show ospravedlní sexy FELISHA. Je tedy nutnost přijít včas! :-)

V tradiční tombole čekejte nejen lístky na OBSCENE EXTREME a FEKAL PARTY, ale i na NICE TO EAT YOU OPEN AIR, ANTITREND OPEN AIR FEST a FLESH PARTY OPEN AIR. Nebudou chybět ani lístky na jarní koncerty SUFFOCATION, MORGOTH či WACO JESUS a další překvapení!

Již brzy si budete moci také předobjednat luxusní festivalový merch!

Pro veškeré podrobnosti sledujte náš web:
www.crystalprod.cz/gggmafiafest.html

KAPELY:

SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH (Rakousko)
absolutní death metalová legenda
www.facebook.com/Schirenc.Plays.Pungent.Stench
www.youtube.com/watch?v=aJ1dC-zOvIk

SERRABULHO (Portugalsko)
happy death/grind
www.facebook.com/serrabulhogrind
www.youtube.com/watch?v=B_worevquyM

BOLESNO GRINJE (Chorvatsko)
grindcore/crust/punk/hardcore
www.facebook.com/BolesnoGrinje
www.bolesnogrinje.bandcamp.com

NUCLEAR VOMIT (Polsko)
anal fisting gore/grind
www.facebook.com/nuclearvomitband
www.youtube.com/watch?v=t7RHB3JPYHk

DISFIGURED CORPSE (Česká republika)
silesian death/grind legend
www.bandzone.cz/disfiguredcorpse
www.youtube.com/watch?v=kb52ZmGzYb4

SPASM (Česká republika)
drum´n´bass gigolo goregrind
www.bandzone.cz/spasm
www.facebook.com/spasmgrind

CATASTROFY (Slovensko)
brutal funny and TOTAL thrash metal
www.bandzone.cz/catastrofy
www.youtube.com/watch?v=YhOoCjeTfhI

BBYB (Česká republika)
cyber/elektro/tekno/core/grind
www.bandzone.cz/bbyb
www.facebook.com/babayaba

STERCORE (Slovensko)
extreme deathcore/metalcore
www.bandzone.cz/stercore
www.youtube.com/watch?v=zrf9WTl_ckA

FELISHA (Česká republika)
sexy porn-gore-latex´n´roll
www.bandzone.cz/felisha
www.facebook.com/felishaofficial

G.O.R.E. (Česká republika)
boogie grind´n´roll
www.bandzone.cz/gore
www.facebook.com/pages/GORE/131159466924091

HEAVING EARTH (Česká republika)
death metal
www.bandzone.cz/heavingearth
www.youtube.com/watch?v=qj9gAdAcSBQ

ŠKODA 120 (Česká republika)
crust/grind/punk/hardcore/beat
www.skoda120.bandcamp.com
www.facebook.com/skoda120grindcorebeat

BOWEL FUCK (Česká republika)
dirty and total grindcore
www.bandzone.cz/bowelfuck
www.youtube.com/watch?v=xsr3vDQtgQU

6MAS (Česká republika)
crust/grind
www.bandzone.cz/6mas
www.youtube.com/watch?v=hMu8Q7MWtC4

C-4 (Polsko)
grindcore/crossover/death´n´roll
www.c-4grinds.bandcamp.com
www.facebook.com/c4grindemall

PROGRAM:

klub Barrák
17:00 – 17:30 FELISHA
17:50 – 18:30 CATASTROFY (SK)
18:50 – 19:30 G.O.R.E.
19:50 – 20:30 BOLESNO GRINJE (HR)
20:50 – 21:30 DISFIGURED CORPSE
21:50 – 23:20 SCHIRENC PLAY PUNGENT STENCH (A)
23:20 – 23:30 tombola / raffle
23:40 – 00:20 SERRABULHO (PT)
00:40 – 01:20 HEAVING EARTH
01:40 – 02:20 SPASM
klub otevíráme v 16:30

klub Plán B
18:30 – 19:00 STERCORE (SK)
19:20 – 19:50 ŠKODA 120
20:10 – 20:50 NUCLEAR VOMIT (PL)
21:10 – 21:50 6MAS
22:10 – 22:50 BBYB
23:10 – 23:50 BOWEL FUCK
00:10 – 00:50 C-4 (PL)
klub otevíráme v 17:30

TOMBOLA:

1. místo
lístek na nejlepší grindový festival vůbec OBSCENE EXTREME 2016!
+ lístek na koncert SUFFOCATION (USA), CATTLE DECAPITATION (USA), ABIOTIC (USA)

2. místo
lístek na geniální pražský festival FEKAL PARTY 2016!
+ lístek na koncert MORGOTH (GER), INCANTATION (USA)

3. místo
lístek na vynikající severočeský festival NICE TO EAT YOU OPEN AIR 2016!
+ lístek na koncert WACO JESUS (USA), CLITEATER (NL)

4. místo
lístek na vynikající slovenský festival FLESH PARTY OPEN AIR 2016!

5. místo
lístek na vynikající moravský festival ANTITREND OPEN AIR 2016!

Cena jednoho lístku do tomboly je 20Kč

DŮLEŽITÉ INFO:

Datum: 13. 02. 2016 od 16:30

Místa:
klub Barrák Music Club – Moravská Ostrava a Přívoz, 702 00
Havlíčkovo nábřeží 28
Ostrava, Czech Republic
www.barrak-club.cz

klub Plán B Hardcore Café
Českobratrská 1, 702 00
Ostrava, Czech Republic
www.planbcafe.cz

Vstupné na celý festival: předprodej: 350 Kč, na místě 399 Kč
Vstupné pouze do Plánu B: 100 Kč do 19:00, od 19:00 150 Kč (pouze na místě)

DETAILNÍ INFO O PŘEDPRODEJI A VSTUPNÉM ZDE

Napište nám komentář na BANDZONE profil a  dejte nám přes FACEBOOK a LAST.FM vědět, zda dorazíte! Zrovna tak budeme rádi, když pozvete všechny vaše přátelé!

Organizátor: Crystal Productions Merchandise Factory s.r.o.
www.crystalprod.cz

Novinky, změny, podrobnosti:
www.crystalprod.cz/gggmafiafest.html
www.facebook.com/gggmafiafest

[tisková zpráva]


BBYB – Stavebnice reality

BBYB - Stavebnice reality
Země: Česká republika
Žánr: cybergrind / grindcore / breakcore
Datum vydání: 30.11.2013
Label: selfrelease

Tracklist:
01. O+R-TN=I
02. Slovník cizích drog
03. Yaba the Hut
04. Gottflesh
05. MRDUP-step
06. MahuRihanna
07. Čáry
08. John Holmes slipy nenosí
09. Stavebnice reality
10. Papírový nečasožrout
11. Žrádlo
12. O-R+TU=O

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
facebook / bandcamp / bandzone

Kombinace tvrdé kytarové hudby a elektroniky už dávno není něco nevídaného, z čeho by si člověk sednul na prdel jen proto, že to někdo zkusil. Byť se v obou táborech stále ještě najdou lidé, kteří vám budou tvrdit, že je kacířství to míchat, ve skutečnosti už ta hranice dávno padla. To platí o kombinaci grindu a elektroniky, protože takových kapel je relativně dost, a to i v rámci naší malé republiky. Kdo se okolo scény pohybuje aspoň trochu, okamžitě by si měl vzpomenout minimálně na kultovní Ahumado Granujo, ale samozřejmě je těch formací mnohem víc. Nicméně to podle mě byla právě ostravská sebranka BBYB, kdo v rámci republiky tu kombinaci grindcoru a elektroniky dotáhnul do té nejbizarnější podoby.

Ať už vědomě či nevědomě si BBYB kolem sebe vytvořili naprosto specifickou estetiku drogami poháněné industriální Ostravy, kde se smog mísí s kouřem z jointů. S tímhle groteskním světem jde ruku v ruce vše okolo BBYB od masek, přes ujetou komunikaci a texty, které sice na první pohled můžou vypadat jen jako drogové srandičky, ale v některých případech jsou až nečekaně zajímavé a nesrandovní, až samozřejmě i po samotnou hudby. A právě ta tomu celému nasazuje korunu, což BBYB stvrdili šíleným debutem z roku 2009, jenž byl trefně pojmenován “deBBYBut”… tomu se sice v dobových recenzích dostalo značně rozporuplných reakcí a některé z nich album odsoudily jako naprostou píčovinu, ale pro mě osobně je tohle jedna z naprostého minima grindových desek (přece jenom nejsem nějaký extrémní fanda stylu), které znám naprosto zpaměti i po zpátku, poslouchám je roky a pořád mě baví. Zatímco třeba u zmiňovaných Ahumado Granujo znamenala kombinace elektroniky a grindu nějaké to elektronické intro a pak přepnutí do grindového námrdu (teda… snad… nemám nastudované úplně všechno, co vydali), u BBYB je ta fúze natolik silná, že to občas nezní jako grind prohnaný tekknem, ale tekkno prohnané grindem.

Z toho, co už padlo, asi vyplývá, že na druhé album, které vyšlo relativně nedávno pod názvem “Stavebnice reality”, jsem měl osobně hodně vysoké nároky, protože “deBBYBut” bych se opravdu nebál nazvat jednou ze svých nejoblíbenějších grindových nahrávek vůbec. A přestože je i “Stavebnice reality” rozhodně kvalitní plackou, jež mě hodně baví, na extrémně vysokou laťku nastolenou “deBBYButem” se nedosáhlo. V některých ohledech jsem s novinkou naprosto spokojený, poněvadž v nich do puntíku splňuje to, co jsem si od ní sliboval, v jiných už se to povedlo méně, byť ani zde to nakonec není až tak markantní, protože celkově jde opět o navýsost parádní záležitost.

Začněme tím, co mě na albu vyloženě potěšilo. Hlavní věc – “Stavebnice reality” po všech stránkách naprosto přesně zapadá do onoho svérázného světa BBYB. Hodně zajímavé jsou opětovně texty, kde se opravdu zábavné kusy jako “Čáry” nebo “John Holmes slipy nenosí” střídají s fantaskními magořinami především ze závěru desky, což je případ zejména kusů “Stavebnice reality”, “Papírový nečasožrout” a “Žrádlo”. Na svém místě je také i hudební výrazivo, které je opět naspeedovanou časovanou bombou, v níž se nasraná grindová kytara předhání s brutálními ataky beatů v tom, kdo udělá větší bordel, a na to navrch dohlíží Kino svým extrémním a absolutně nesrozumitelným vokálem.

Malinko víc jsem čekal jenom co do samotných skladeb. Rozhodně tu jsou i naprosto excelentní vály, které se mohou bez sebemenších obav z ostudy měřit s tím nejlepším z “deBBYButu”. A jsou to právě tyhle songy, jež přinášejí přesně to, co jsem chtěl slyšet, a v těchto chvílích se BBYB bez problémů dotahují na svou mocnou prvotinu a nezůstávají jí nic dlužni. Na druhou stranu je tu ovšem pár trochu slabších kusů, které sice v žádném případě nejsou špatné a není sebemenšího důvodu je při poslechu přeskakovat, přesto to není ten úplný top, což byly na “deBBYButu” všechny skladby. Do toho se ještě nahrávkou prolíná několik tracků s jakýmsi vypravěčem, jenž káže o tom, že drogy (alkohol, marihuana, LSD,…) jsou špatné, což je případ mluveného intra “O+R-TN=I”, outra “O-R+TU=O” a songu “MahuRihanna”, jenž desku dělí na dvě poloviny. Zpočátku je to docela zábava, ale při pozdějších posleších už mě to trochu začalo rozčilovat, z této trojice jsem poslouchal jen “MahuRihannu” a jinak “Stavebnici reality” pouštěl od druhé písničky a končil s předposlední, přestože “O+R-TN=I”“O-R+TU=O” zdaleka nedosahují ani jedné minuty.

Placku s obrovskou razancí hned na začátek odpálí “Slovník cizích drog”, což je naprosto výtečný náhul. Beaty duní jak hovado a song má brutální tah na bránu. Poté ovšem nastoupí několik těch sice pořád hodně dobrých, ale ne úplně bombastických kusů – “Yaba the Hut”, “Gottflesh” a “MRDUP-step”, z nichž nejlépe vyznívá asi poslední zmiňovaná. Sice i ony obsahují několik vysloveně parádních momentů jako třeba elektronické intro “Yaba the Hut” nebo povedená pasáž v “MRDUP-step”, která začne hned zkraje druhé minuty a trvá dalších 50 vteřin. Zde pak album rozpůlí již zmiňovaná “MahuRihanna” a nastoupí druhá půle, jíž jsem si oblíbil mnohem více.

“Čáry” s lyrickým příběhem o oslavě čarodějnic má výtečné koule, sloky mají bombový odpich, Kino doslova diktuje, všechno na jedničku. Výborný je zlom po polovině songu, kdy přijde blackout hrdiny textu, aby se následně probudil doma – následné postupné zrychlování do ještě brutálněji podaného refrénu je hodně povedené. Možná můj nejoblíbenější vál alba je titulní “Stavebnice reality”, v níž – jakkoliv to může vzhledem k žánru a hudební náplni znít trochu nereálně – cítím výbornou atmosférou, kterou navíc doplňuje a povyšuje bizarní text. Stejně jako deska začala ve vysokém tempu se “Slovníkem cizích drog”, ve vysokém tempu i skončí s excelentním nářezem “Žrádlo”, jenž vyšel už někdy v roce 2010 jako samostatný singl. Nicméně ani po (nyní už) čtyřech letech ta pecka nic neztratila a stále mě baví.

I přesto, že jsem prohlásil, že “Stavebnice reality” je o kousek níž než “deBBYBut”, v žádném případě bych ji neoznačil jako zklamání. Zklamání vypadá jako poslední Necrophobic, tedy album, jež nechcete poslouchat, ale “Stavebnice reality” mi přijde jako navýsost zábavná fošna. A i když je tu pár songů (“Slovník cizích drog”, “Čáry”, “Stavebnice reality”, “Žrádlo”), které o třídu převyšují zbytek, jako celek to má nehorázné koule. Už teď jsem dal “Stavebnici reality” takové množství poslechů, že se tomu číslu drtivá většina grindcorových alb nepřiblíží ani na dohled, a stejně si to pořád užívám. A to je právě ten důvod, proč BBYB z mého pohledu nenatočili zklamání, ale fakt parádní placku. Jebat bedny!


Metalgate Czech Death Fest IV (sobota)

Metalgate Czech Death Fest IV
Datum: 16.6.2012
Místo: Červený Kostelec, autocamp Brodský
Účinkující (obsažení v reportu): Antigod, Attack of Rage, BBYB, Cruadalach, Et moriemur, F.O.B., Mater Monstifera, Noctem, Poppy Seed Grinder, Psychotic Despair, Suffocation, Tortharry, Trollech, Unborn

Akreditaci poskytl:
Metalgate

Druhý den otevírají thrash metalisté Unborn, kteří se své půlhodiny i přes brzkou hodinu ujali se ctí a sympaticky se snažili odehrát dobrý koncert i pro tu hrstku lidí, která si přivstala. O nejvíce pozornosti si říkal nařáchlý frontman Alex, který vyzýval k ranní rozcvičce pomocí headbangingu. Hned po ránu panovalo úmorné vedro, které mě, zimomilného tvora, bohužel donutilo několik účinkujících vynechat a strávit jejich sety ve stínu, abych vůbec přežil. Za oběť padli Shampoon Killer, Suburban Terrorist, Brainscan a Godless Truth, což se jim omlouvám…

…ale BBYB a jejich anarcho-tanečně-grindovou šílenost jsem si ujít nenechal. Ostravská trojice byla i přes stále brzký čas a značné horko ve svých typických maskách a hlavně vybavena stejně zničujícími beaty, stejně jako pokaždé. Ostatně nejspíš právě šílené vedro donutilo v závěru koncertu kytaristu Shustu, aby předal svůj nástroj jednomu z kolegů (kuřeti v růžovém triku (smích)) a skočil si na chvíli zaplavat do přilehlého rybníka, po návratu si pak zapařil na vlastní kapelu pod pódiem. Hned po ránu po čertech zábavná grindovina.

Antigod předvedli slušné vystoupení, které vůbec nenudilo, naopak během půlhodinky uběhlo vcelku rychle, přesto jejich set v konkurenci ostatních patřil mezi ty méně pamětihodné, zvláště po magorech z BBYB. Křivého slova však proti nim říct nemůžu, však také v kapele hrají zkušení hudebníci, takže by v tom byl čert, aby to nebylo zahrané dobře. Hudebně také naprosto v pohodě.

Slovenští Attack of Rage už v sestavě nemají baskytaristku Sáru, nad čímž jistě truchlí valná část mužského publika, ale i bez ní je tahle grindová sekanice nehorázně zábavná, nechybí jí pro grindcore tolik typické výkony až na doraz a intenzivní hluková masáž. Obzvláště rytmická sekce, bubeník Hooya a nový basák Šampon, do toho třískala hlava nehlava a se vší vervou. Moc dobré! Něco podobného se dá bez problémů prohlásit taktéž o Psychotic Despair, jen s tím rozdílem, že zde si největší pochvalu zaslouží výkon zpěváka a jednoho z kytaristů. Ale jinak opět výborná grindová klepačka, která vydatně bavila.

Stylový skok do black metalu přišel s následujícími dvěma kapelami. První z nich, melodičtí Mater Monstifera, mě však ukrutně nebavila. Průměrná muzika naprosto korespondovala s nezáživným výkonem, na čemž nic nezměnil ani fakt, že šlo o první koncert, který Mater Monstifera odehrála s živým bubeníkem. Zvláště v porovnání, s předchozími grindovkami, jejichž členové létali jak dělové koule, to působilo poměrně suše. Nicméně zde byli i tací, kteří si výstup Mater Monstifera zcela viditelně užívali (a tím nemám na mysli jen samotné hudebníky), tudíž šlo jistě také o úhel pohledu.

Plzeňská stálice Trollech, to už je ovšem jiná. Morbivodova parta naopak zahoblovala výborně. Nicméně mi přišlo zajímavé, že pánové ignorovali svou technicky vzato stále ještě aktuální desku “Jasmuz”, nejvíce se totiž hrálo z druhého “Synové lesů” a nadcházející novinky “Vnitřní tma” (plus po ukázce ze “Skryti v mlze” a “V rachotu hromů”). Nutno ale dodat, že songy z chystané fošny zněly vážně zajímavě, byť dosti odlišně od předešlé tvorby. Jinak ale super koncert i přes mírné technické problémy s Morbivodovou kytarou na začátku setu.

Následuje další extrémní pumelice Poppy Seed Grinder, a když tak o tom přemýšlím, tohle snad bylo vůbec poprvé, co jsem ji viděl střízlivý (smích). Ačkoliv v alkoholovém opojení, jak už to tak bývá, mne bavili víc, rozhodně se nedá mluvit o tom, že by Poppy Seed Grinder na Metalgate Czech Death Festu zahráli špatně, podobně jako v případě obou předchozích grindovek se jednalo o hodně intenzivní show plnou brutální muziky, přestože Attack of RagePsychotic Despair mi přišli o chlup zábavnější. Ale jinak další kvalitní výstup, kterých letos Červený Kostelec zažil požehnaně.

Jako první zahraniční smečka dne se představují španělští Noctem, které já osobně hudebně považuji za zcela průměrnou chásku, přestože na našem předchozím koncertním setkání (nutno dodat, že klubovém) celkem bavili. V Červeném Kostelci byl ale jejich set nefalšovaná a čistokrevná nuda, kterou tuny použitého make-upu rozhodně nezakryly. Zdálo se mi, že kapela se snažila působit natolik sebejistě a profesionálně, až byl výsledek spíše strojený; Noctem se celou dobu tvářili, jako kdyby divákům servírovali opravdu nezapomenutelný životní zážitek, kterýžto se však skládal jenom z neustálého třepání hlavou a jakéhosi nezáživného hoblování. Na druhou stranu, spoustu lidí tím opravdu oblafnou, tak se jejich přístupu ani nedivím. Jinak jsou Noctem klasický případ skupiny, jež se nedostatečné hudební kvality snaží dohnat alespoň cool vizáží. Nejspíš ten nejnudnější koncert letošního Metalgate Czech Death Festu

Kvůli pozdnímu příjezdu headlinerů Suffocation se začínají dít menší přesuny v programu, takže nyní už nastupují F.O.B., kteří ovšem dokázali spravit chuť po nemastných-neslaných Noctem naprosto hravě. Španělé se měli na chviličku zastavit, aby se podívali, jak se hraje koncert, jenž odsýpá jedna báseň, jak vypadá kvalitní frontman, který s přehledem baví publikum, a hlavně jak zní dobrá muzika, jež má co říct. F.O.B. sice není skupina, kterou bych měl potřebu si pouštět doma, ale na pódiu jsou opravdu skvělí.

Zatímco v loňském roce mne pořadatelští Tortharry na stejném místě přibližně ve stejný čas příliš nebavili, letos tomu bylo právě naopak a kapela odehrála neskutečně zabijácký set, který si podle mě v ničem nezadal s následujícími headlinery. Ničivá rytmika hnala vystoupení rychle kupředu, díky čemuž tři čtvrtě hodina Tortharry působila spíše jako tak deset minut, což bývá jedna z vlastností těch nejlepších koncertů. Jak vidno, i přes ztrátu jednoho člena na přelomu loňského a letošního roku mají Tortharry i ve třech pořád koule na to, aby hráli výborné koncerty.

Nyní již nastupují očekávání Suffocation, okolo jejichž vystoupení se vyskytlo několik problémů. Skupina totiž dorazila doslova na poslední chvíli a ještě bez svého vlastního vybavení, tudíž musela show odehrát na nástroje zapůjčené od Tortharry, ale ani to jim nakonec nikterak nezabránilo rozsekat Červený Kostelec na kousky. Suffocation předvedli drtící technické maso, a co nezničila jejich brutální muzika, to dorazil brutální kotel, který se utvořil hned od prvních vteřin a trval až do samotného konce vystoupení. Snad jediné, co mi malinko vadilo, byla snad až přílišná ukecanost zpěváka Franka Mullena, ale na druhou stranu bylo znát, že si koncert i přes výše zmiňované okolnosti opravdu užívá, stejně jako zbytek kapely. Dost dobře možná to nejlepší, co jsem od Suffocation doposud viděl.

Populární Cruadalach v Kostelci evidentně zas až tak populární nebyli a hráli pro dosti prořídlou plochu, avšak na druhou stranu se ukázala jedna zajímavá věc. Když má tahle kapela vydatnou podporu publika (což většinou mívá), bývají její koncerty opravdu zábavné, když je ovšem přijetí chladnější (což byl případ Metalgate Czech Death Festu), rázem to bylo poloviční, přestože se kapela viditelně snažila odehrát koncert stejně dobře jako vždycky. Nevím, jestli to nemělo co do činění i s tím, že je v kapele čerstvě nový kytarista, ale tentokrát to bylo slabší.

Bubeník Michal Rak jen převlékl trikot a už se po Cruadalach chystal na další set, tentokrát s doomaři Et Moriemur, kteří celý festival uzavírali. Vystoupení mělo takovou zvláštní ospalou atmosféru, ale vzhledem k hodině a k žánru, jaký Et Moriemur hrají, to bylo naopak více než ku prospěchu věci. Navíc mě potěšilo, že tentokrát se setlist skládal více ze starších, jež mi přijdou o něco lepší, tudíž se z mého pohledu jednalo o opravdu opravdu povedený závěr Metalgate Czech Death Festu.


Zhodnocení:

Jak již bylo zmíněno v samotném úvodu, Metalgate Czech Death Fest je nesmírně pohodová akce, což se potvrdilo i na letošním ročníku. Klídek, pohoda, žádný stres, skoro až rodinná atmosféra. Lidí bylo dost málo na to, aby se člověk nikde netlačil, aby se nikde netvořily fronty, žádné davy, ale zároveň dost hodně na to, aby se pořadatelům festival vyplatil, aby měly kapely podporu a aby plocha pod pódiem nezela prázdnotou.

Velkou měrou k pohodovému průběhu v mém případě napomáhá taktéž výborný areál. Nějakým nej, nej, nej místem konání se chlubí téměř každý festival, ale právě Metalgate Czech Death Fest a jeho autocamp Brodský je podle mě jedničkou. Jednak se festival odehrává v pěkném prostředí u rybníka, pódium stojí doslova na jeho břehu, v horku si člověk může skočit do vody a je v pohodě. Jsou zde však i další obrovské výhody, které na první pohled nejsou natolik patrné, ale návštěvníkům velice zpříjemňují festivalový život…

Jednak to jsou určitě kamenná sociální zařízení, žádné toiky nebo nějaké podobné zlo. Zatímco na jiných festivalech posluchači mnohdy přežívají doslova v bojových podmínkách, zde není problém vypadat jako člověk po celou dobu konání. Nehledě na fakt, že až později na dalších festivalech si člověk uvědomí, jak příjemné je se vymočit do normálního porcelánu, ne v toice nebo někde ochcávat patníky (smích). Dalším obrovským plusem je umístění stanů mezi stromy do malého hájku (stále přímo v areálu), díky čemuž je zde i ve vedrech po celý den stín, v sedm ráno vás nebudí nesnesitelná sauna ve stanu atp. Nehledě na fakt, že autocamp nabízí také možnost ubytování se v chatkách rovněž přímo v areálu.

Jedním z nejdiskutovanějších témat každého festivalu je také pivo. I v tomto ohledu Metalgate Czech Death Fest veškerou konkurenci strčí do kapsy. Čepuje se opravdu dobrý (!) Primátor v cenách opravdu lidových – 10° za 15 kaček, 11° za dvacku, 12° za pětadvacet. Kdekoliv jinde dvoj- až trojnásobné násobné ceny za téměř nepitelné patoky. Co vám budu povídat, zde se prostě opíjí s naprostou radostí (smích). Kromě toho je ještě přímo v areálu také klasická hospůdka s dalším výběrem pivního moku a také jídla, pokud se někde nechce cpát klasickými festivalovými evergreeny, jako jsou klobásy nebo langoše.

Snad jediná malá nevýhoda je umístění areálu za městem, takže kdyby člověk něco potřeboval, je to trochu dálka, zvláště když nepřijedete autem, je to z vlakového nádraží docela štreka, ale to je v konečném důsledku stejnak bezpředmětná pseudostížnost, jelikož obrovské plusy autocampu stále výrazně převažují.

Celkově mohu letošní Metalgate Czech Death Fest hodnotit jenom kladně – výborné kapely, výborné místo konání, po organizační stránce vše zmáknuté na jedničku. Vynechám-li přílišnou opilost, za kterou si ovšem mohu sám, neměl jsem s ničím sebemenší problém a odjel jsem více než spokojený…


Empty Hall of Fame, BBYB, Drom

Hradby Fest 2011 warm up
Datum: 2.9.2011
Místo: Liberec, Azyl
Účinkující: BBYB, Drom, Empty Hall of Fame

Na undergroundových akcích se vyskytuji poměrně často, rozhodně mnohem častěji než na koncertech “na úrovni”, na něž tu povětšinou reporty píšu. Ale občas nezaškodí si na ozvláštnění napsat i nějaký ten článek na pravé podzemí. Tak pojďme na to…

Na úvod jedna věc. Možná jste se sami sebe zeptali, co to je za manýry, přinášet report z warm up party, ale ze samotného festivalu ne. Je to dáno prostě a jednoduše tím, že v sobotu 3. září, kdy regulérní Hradby Fest 2011 proběhl, jsem musel do práce, ale v pátek jsem měl čistě náhodou volno, proto jsem se rozhodl vyjet alespoň na tuhle malou ochutnávku. Z celé sestavy mě popravdě řečeno stejně zajímala jenom ostravská diskotéka BBYB, jež figurovala jak v line-upu festivalu, tak na warm-up party.

Musím se přiznat, že zbylí účinkující pro mne byli velkou neznámou, tudíž jsem se na ně šel podívat spíše stylem “uvidíme, co to bude zač”. O to příjemnější však bylo nakonec zjistit, že toho bylo vidět hodně. Večer zahájili místní Drom, na plakátu nadepsaní jako “liberecká temnota”, a hned to bylo z mé strany obrovské překvapení. Čtveřice předvedla hodně pomalý set s dlouhými emotivními skladbami, které měli velice blízko k současné post-metalové školy ze zámoří. Když pustili jednu rychlejší věc, nemělo to chvílemi daleko až k takovým Wolves in the Throne Room, ale to jen výjimečně, jinak totiž na mysl přicházely spíše formace typu A Storm of Light a jim podobné. Nemám tušení, jak to zní ve studiovém podání (kapela prozatím na kontě jeden nosič), ale naživo to mělo opravdu úžasnou atmosféru. Většinu času zabíraly dlouhé instrumentální plochy, do nichž jen zřídka pronikal uřvaný vokál s (a teď pozor!) českou lyrikou, což mi v tomto žánru přišlo velice neotřelé. Hnidopich by sice neměl problém najít nějaké ty mouchy, jako například sem tam úder vedle, občas ujel zpěv, ale dle mého názoru to prožitku nijak neuškodilo. Vždy jsem tvrdil, že je lepší hudba s několika přehmaty, která má co říct, než precizně zahrané nic. Tohle bylo moc dobré.

Jako druzí se představili Empty Hall of Fame, kteří předvedli tvrdý sekaný hardcore se silným punkovým odérem, v těch nejrychlejších pasážích se otírajícím až o hájemství takové crustu. I když uznávám, že ve stísněném prostoru i tahle muzika měla své kouzlo a možná právě i díky tomu prostředí malinkého betonové krcálku působila až sympaticky podzemně, přesto se mi Empty Hall of Fame nakonec zdáli jako ten nejméně dobrý článek večera, ačkoliv i jejich set mě bavil. Jenže na předchozí atmosféru Drom i na následující apokalyptickou destrukci v podání BBYB byli prostě krátcí, přestože se zcela zjevně snažili a nevypustili ani vteřinku svého koncertu. Dojem však výrazně vylepšil velice výborně vymyšlený závěr, kdy Empty Hall of Fame hráli dokola neustále se opakující pasáž a postupně odcházeli a ubírali po jednom všechny nástroje, což mělo moc pěkný efekt. Jinak plusové body také za výkon baskytaristy a za triko zpěváka s podobiznou Edgara Allana Poea.

Finální tečku tedy obstarávají BBYB. Nijak se netajím tím, že těmto šílencům už nějaký ten pátek fandím, ale protože z Ostravy je to na sever Čech přece jenom trochu daleko, bylo to vůbec poprvé, co jsem je viděl (oni totiž když jednou za 100 let mají někde zahrát, tak třeba dorazí pozdě, viz Metalgate Czech Death Fest). Zatímco z alba BBYB ještě jakž takž působí jako napůl tekkno, napůl grind, v Liberci díky trochu utopené kytaře (jedinému nástroji, který nejel z počítače) zněli spíše jako čistokrevné tekkno s growlingem, k němuž někdo omylem přidal kytaru. Jak se ale ukázalo, i s elektronikou se dá dělat kvalitní peklo a BBYB byli i v konkurenci HC jednoznačně nejextrémnějším účinkujícím večera. Ale ani fakt, že jako jediní neměli stoprocentní zvuk (vážně pochvala za takové ozvučení v tak malém prostoru), nezměnil nic na tom, že ostravské trio předvedlo nefalšovanou destrukci všeho kolem. Dvojice vokalistů řádící přímo u lidí, skoky i s kytarou do publika, řádění po stole, neprostupná palba beatů a správně ujetá projekce, kterou jsem stejně povětšinou ani nestačil sledovat (a stejně byla navíc promítací plachta v průběhu setu stržena, tak to v závěru sledovat už ani nešlo). Co si budeme povídat, prostě náhul jak hovado.

Suma sumárum se jednalo velice podařenou akci za takřka symbolické vstupné, tak podařenou, že jsem to ani neočekával. To všechno mě přivádí k jedné myšlence. Když slyším ze všech stran neustálé nářky na údajnou zoufalou úroveň domácí scény, říkám si, že by občas někteří jedinci měli sundat klapky z očí a uší, rozšířit si obzory dále než jen ke Cocotte Minute a Kabátu a také zvednout zadek a vyrazit na nějakou tu podzemní akci. Občas to totiž dopadne tak dobře, že se v to člověk neodváží doufat (což byl případ Liberce) a nezřídka jde o mnohem silnější zážitek, než jaký vám mohou poskytnout notoricky známá jména, která snad už ani nedokážou překvapit (což byl také případ Liberce).


BBYB – deBBYBut

BBYB - deBBYBut
Země: Česká republika
Žánr: cybergrind / grindcore / breakcore
Datum vydání: 5.7.2019
Label: Khaaranus Productions

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook / bandcamp / bandzone

“Totální destrukce je zaručena, pane!”
(Kalimerum)

Chcete slyšet zlo? Pusťte si BBYB alias BaBaYaBa. Je to takový malý, český The Berzerker, akorát ne tak rychlý, zato víc elektro.

Ministr tvrdé hudby H. varuje:
BBYB se nedoporučuje ortodoxním metalistům,
slabším žaludkům a těhotným ženám.

Vezměte ten nejbrutálnější grind, co znáte. Za mikrofon dosaďte sympatického rošťáka v masce (není sám, omaskovaný je i zbytek bandy, aby to bylo řádně cool, aneb “ser na žízeň, poslouchej svou image” :)), u nějž nepoznáte, jestli ještě zpívá, nebo už doopravdy ohazuje mikrofon svým obědem (to byla kachna?). Celé to zalijte tekkno a gabba pozadím a navrch přidejte několik šťavnatých hlášek ze starého českého bijáku “Tajemství hradu v Karpatech” (Orfanik rules!). Co dostanete? Dostanete “deBBYBut” – to nejvyhulenější a nejšílenější, co loni v Čechách vyšlo.

“‘Smím vědět, jak se jmenuje ten nástroj, na který hráli ti usměvaví mladí lidé?’
‘No, to byl přece parní válec, mladá dámo. Cožpak jste to nepoznala?’
‘Parní válec? Má pěkný zvuk.'”
(Usměvavý parní vál)

BBYB jsou totální vyfetlá prasárna. V tom dobrém slova smyslu! Základem je absolutně vyjetý grindcore vyhnaný na samotnou hranici snesitelnosti, do něhož jako podklad buší nekompromisní elektronika, která vás slupne ke svačince a vyplivne zpátky s asi tak polovičním počtem mozkových buněk.

“Právě vystřeluji 421. raketu na měsíc. Tentokrát se určitě strefím.”
(IEEE Anal)

Vymývárna mozku? Ano i ne. Když člověka BBYB zastihnou nepřipraveného, tak mu hlava prasknout může, přece jenom je tahle muzika totální zlo. Když ale překonáte ten počáteční šok typu “Co to kurva je?” a trochu se do “deBBYBut” zaposloucháte, tak zjistíte, že a) je tahle vymývárna hodně dobrá a ještě k tomu nebezpečně návyková; b) to zas až taková vymatlanost není. Jak jsem se v té šílenosti trochu zorientoval, narazil jsem na nejednu pasáž, která i přes svojí brutalitu doslova tepe atmosférou neosobní šedivé industriální oblasti zahalené mračny smogu (divte se, kapela pochází z Ostravy).

Ministr tvrdé hudby H. varuje:
Poslouchání BBYB může způsobit těžkou závislost.

Takovouhle šílenost aby člověk pohledal, ale má to své zvrhlé kouzlo, které mě nutí, abych to sjížděl pořád dokola. Já sám sobě se divím, jak moc mě to (navíc vzhledem k mému vkusu) chytlo. Tahle magořina je však v konečném výsledku zatraceně povedená. Opravdu to však není záležitost pro každého. V tomto případě opravdu stoprocentně platí, že to budete buď milovat, nebo nenávidět.

“Tento disk se sám zničí za 5 vteřin… t… t… t… t… t…”
(Robot debil)