Ukrajinští Khors vydají 15. září nové album „Where the Word Acquires Eternity“ na značce Ashen Dominion.

Ukrajinští Khors vydají 15. září nové album „Where the Word Acquires Eternity“ na značce Ashen Dominion.

Khors z Ukrajiny vydají 8. prosince nové EP „За межами тваринного“. Objeví se na něm tři nové skladby a tři předělané songy z alba „Mysticism“ (2008).

CARNIVAL OF SOULS festival pro vás přichystal speciální koncert s podtitulkem Black Ritual! Jedná se o jediné letošní potvrzené klubové vystoupení KHORS v našich končinách!
Ukrajinské KHORS není třeba příliš představovat. Jejich čas od času vichřicovitý a pohanský, jindy melodičtější black metal jste měli možnost spatřit nejednou u nás i na Slovensku. Stále čerstvé album „Night Falls onto the Fronts of Ours)“ velmi úspěšně navazuje na epické dílo „Wisdom of Centruries“ a rozhodně se máte na co těšit. KHORS odehrají plnohodnotný klubový koncert, takže nepřijdete ani o hymny z kultovních „Cold“, „Return to Abandoned“ a dalších.
Vedle KHORS se představí energičtí, místy i nečekaně temní hybridi AWRIZIS z Havířova, černočerné zlo z Karviné – SILVA NIGRA a neméně zběsilé a rouhačské bude i vystoupení tradičně black metalových RAWCVLT ze Slovenska.
KAPACITA klubu omezena na 80 platících! Uvnitř klubu bude platit ZÁKAZ KOUŘENÍ!
Lístky lze koupit pouze pouze na místě. Možnost předrezervace na jméno na FB (www.facebook.com/carnivalofsoulsfest) nebo na e-mailu (carnivalofsoulsfest@gmail.com).
Zlevněné lístky pro prvních 6 návštěvníků nelze rezervovat dopředu.
Zlevněné vstupné pro prvních 6 platících do 19:00: 66,60 Kč (3€)
Standardní vstupné: 150 Kč (6€)
BEZPROBLÉMOVÁ CESTA PO AKCI DOMŮ!
Ve spolupráci s klubem My ROCKet jsme pro vás přichystali TAXI ZDARMA po celém Havířově pro každého návštěvníka označeného páskou z akce!
Taxi do Ostravy, Karviné, Frýdku Místku bude za velmi příjemné ceny, nicméně přesná částka bude vždy na domluvě s řidičem.
FESTIVAL TAXI: 800 888 908
Koncert skončí tak, aby bylo možné stihnout bez problémů tyto spoje:
BUS: směr Ostrava ÚAN – odjezd 01:10
(autobusové nádraží v Havířově je maximálně 10min pěšky od klubu)
VLAK RJ: směr Ostrava – Hranice na Moravě – Olomouc – Pardubice – Praha – odjezd 02:03
VLAK RJ: směr Český Těšín – Třinec – Žilina – Košice – odjezd 1:33
Detaily o akci: www.facebook.com/carnivalofsoulsfest
Oficiální FB událost: www.facebook.com/events/1582749455381843
KAPELY:
KHORS (ukr) – black metal
www.khors.info
www.youtube.com/watch?v=adi3OPiVhFA
www.youtube.com/watch?v=SMMqUckpY9s
AWRIZIS (cze) – hybrid metal
www.awrizis.xf.cz
www.youtube.com/watch?v=qBJcgZ4S6lo
SILVA NIGRA (cze) – total black metal
www.bandzone.cz/silvanigracz
www.youtube.com/watch?v=5trW8v9qRZU
RAWCVLT (svk) – raw black metal
www.bandzone.cz/rawcvlt
www.youtube.com/watch?v=MdoJavBKnjw
PROGRAM:
19:45 – 20:30 RAWCVLT
20:30 – 21:30 AWRIZIS
21:30 – 22:30 SILVA NIGRA
22:45 – 00:15 KHORS (UKR)
klub otevíráme v 18:30
DŮLEŽITÉ INFO:
Datum: 06. 05. 2016 od 18:30
Místo:
klub My ROCKet – Jaroslava Vrchlickeho 1b/1630
736 01 Havířov, Česká Republika
www.facebook.com/My-ROCKet-1550068135223644
Napište nám komentář na BANDZONE profil a dejte nám přes FACEBOOK vědět, zda dorazíte! Zrovna tak budeme rádi, když pozvete všechny vaše přátelé!
[tisková zpráva]
![]() |
| Nejočekávanější album měsíce: Minsk – The Crash & the Draw |
| H.: 1. Kommandant – The Architects of Extermination Ježura: Kaša: nK_!: Atreides: Zajus: Skvrn: Onotius:
|
Výsledky redakčního eintopfu jsou občas docela zajímavé – ne, že by snad Minsk byli nějací amatéři, to v žádném případě, přesto bych si asi nevsadil na to, že se svou novinkou “The Crash & the Draw” ovládnou eintopf se vcelku suverénním náskokem. Přesto tito Američané a jejich návratová deska táhnou takovým způsobem, že to v naší redakci dotáhli na první místo v očekávání.
A vzhledem k tomu, že s výjimkou Minsk stříleli všichni redaktoři do úplně jiných koutů, dalším albům stačilo na stupně vítězů jen to, aby je zmínili alespoň dva lidi, což se stalo ještě v případě Finů Apocalyptica s albem “Shadowmaker” (což je trochu paradoxní, protože ani jeden z těch dvou, co je jmenovali, zrovna neumírá touhou tu desku slyšet… ale pravidla jsou pravidla) a ukrajinských black metalistů Drudkh, kteří budou vydávat nahrávku “A Furrow Cut Short”.
Když už jsme ale u toho, za zmínku jistě stojí ještě dvě věci. Jednak je toto první redakční eintopf na novém webu (fanfáry, vole!) – nepočítáme-li tedy včerejší první díl mladší eintopfové inkarnace v koncertní hávu. Druhou věcí je pak to, že se eintopfu poprvé účastní kolega Onotius, což sice není Sicmaggot-nováček, ale až doposud fungoval jako externista a s přechodem na web byl povýšen do redaktorského stavu, tudíž začíná i eintopfovat. Tímto rovněž považujeme redakční sestavu za kompletní a uzavřenou.
H.:
Duben 2015 patří mezi ty měsíce, během nichž vyjde hned několik nahrávek, u který jste si jisti, že si je nenecháte proklouznout mezi prsty, ale ani na jednu z nich se netěšíte takovým způsobem, že byste – jak se říká – nemohli dospat. Přesně takovýhle pocit teď sice mám, ale přesto je zde alespoň jedna deska, na niž se těším vážně dost a rozhodně víc než na cokoliv jiného za celý měsíc. Její název zní “The Architects of Extermination” a vydají ji Američané Kommandant. Tahle kapela, u níž vás hned na první pohled zaujme zvláštní image s plynovými maskami a lehce totalitním nádechem, vydala před třemi lety neuvěřitelně nářezové album „The Draconian Archetype“, které si dodnes s chutí pouštím a na některé jeho skladby nedám dopustit (taková “Hate Is Strength” je koncentrované zlo!) – a právě to je ten důvod, proč se na “The Architects of Extermination” tak těším. Doufám totiž, že Kommandant laťku neshodí a opětovně půjde o prvotřídní black metalovou agresi.
Ježura:
Abych pravdu řekl, za ty roky, co píšu eintopf, se mi snad ještě nestalo, aby mě v následujícím měsíci fakt nezajímalo ani jedno album. Na druhou stranu neříkám, že by v dubnu nemělo vyjít nic zajímavého. Pokud pámbu dá, třeba se konečně dokopu k tomu, abych dal šanci americkým Minsk, které jsem si před několika lety zapsal na seznam k poslechu, čímž to ovšem také skončilo. Jejich novinka “The Crash & The Draw” by tak mohla být konečně tím albem, kde se to zlomí… Podobně jsou na tom i ukrajinští Drudkh nebo jejich krajané Khors, a kdybyste mě mučili, třeba bych nahodil i pár dalších jmen, ale jak jsem psal na úvod – ani jedna z těch desek mě nedráždí natolik, abych jejího vydání nemohl dospat, takže tenhle můj výpis berte přeci jen trochu s rezervou.
Kaša:
Seznam alb, která nás v dubnu nově poctí svou přítomností, je neskutečně dlouhý, nicméně jak už to tak bývá, drtivá většina kolem mne jen tak propluje, a i kdybychom neměli redakční eintopf omezený na pouhé tři počiny, tak bych nebyl schopný vybrat jich více. Pojďme tedy na to. Určitě si nehodlám nechat ujít “Dawn of the Nine” severských Unleashed, jejichž oldschool death metal s vikinským nádechem mě pravidelně baví a od letošního počinu neočekávám nějakou zásadní změnu, protože jejich dlouholetá forma z nich dělá sázku na jistotu. Ještě netrpělivěji však vyhlížím druhé album amerických stoner metalistů Royal Thunder, kteří mě se svým debutem “CVI” příjemně překvapili, a “Crooked Doors” zní podle první zveřejněné skladby “Time Machine” hodně slibně, tak snad tahle nadějná formace nezklame. No, a konečně jsou tady mí oblíbenci a nestoři NYHC, Agnostic Front. Na rovinu říkám, že nečekám žádné novátorství, ale poctivou porci skočného hardcoru, který parta kolem Vinnieho Stigmy a Rogera Mireta ovládá náramně, takže upírám své zraky především na 3. dubna, kdy “The American Dream Died” po čtyřleté pauze vyjde.
nK_!:
Nuda, nuda, šeď. Tak bych charakterizoval letošní duben. Nevyjde absolutně nic, co by mě zajímalo. Maximálně tak Apocalyptica, kterou jsem slyšel naposledy někdy před deseti lety a ani se mi to moc nelíbilo. Živě tihle pánové také nepůsobí na moje pocity úplně kladně. Snad bude květen o něco zajímavější.
Atreides:
Do koncertního eintopfu se mi nevešlo jedno zásadní jméno, které přehlédnout je vyloženě trestuhodné. Budiž tedy situace napravena zde, neboť zajímavější album podle mě tento měsíc nevyjde, a že těch, které stojí za pozornost, není věru málo. Jmenuje se “The Crash & the Draw” a na svědomí jej mají Minsk. Ano, přesně ta hutná, bahnitá post-metalová psychedelie ze zámoří. Na další nálož komplexních písní, těžkých, propracovaných riffů a zastřeného vokálu se těším víc než cokoliv jiného a upřímně jsem zvědav, jakou cestou se Minsk po šesti dlouhých letech vydají tentokrát.
Zajus:
Protože ani duben nebude měsícem, v němž metalová scéna vysype desítky nadšeně očekávaných alb (přesněji řečenou mnou nadšeně očekávaných), musím se opět uchýlit k útěku do jiných žánrů. Jenže obdobně jako v březnu nejsem ani v dubnu úplně přesvědčený, že se na zvolené album opravdu těším. Přinejmenším však bude zajímavé, vždyť ho má na svědomí zajímavá dvojice. Na “Never Were the Way She Was” spojili síly saxofonista Colin Stetson a houslistka Sarah Neufeld. Stetson na předchozích albech dokázal, že i s jediným nástrojem se dá nahrát zajímavá muzika, i když její poslech může být dost obtížný. Proto vítám spojení se Sarah Neufeld, i když tvorbu jejích domovských Arcade Fire znám jen velice málo. Mohla by Stetsonovi dopomoci k větší rozmanitosti a snadnějšímu poslechu. “Never Were the Way She Was” mi tak snad pomůže zatravnit pustou poušť tam, kde obvykle nacházím metalový prales.
Skvrn:
Po silném konci zimního období přichází první jarní rozpaky. Nic vážného, jen je znát absence nějakého výrazně očekávaného počinu. I tak třeba black metalové podhoubí zažije perné dny a vydání hned několika nahrávek z ruky osvědčených jmen. Já však tentokrát zabrousím jinam. Žádnou výraznější žánrovou dezerci však nečekejte, volbou číslo jedna je pro mě v měsíci dubnu death metalová (a vlivem black metalu výrazně načichlá) naděje Tribulation, jež si mě získala předloňským “The Formulas Of Death”. 75minutový epos plný hutného a velmi sofistikovaného materiálu nepostrádal autentičnost a nápad, čehož si v kontextu dnešní death/blackové scény opravdu vážím. Pozici dubnové dvojky si vytáhla ukrajinská stálice Drudkh. K ní jsem sice nikdy nepřilnul tak, jak snad bylo na papíře predikováno, ale pořád jde o skvělou muziku, o jejíž síle nemá cenu pochybovat. Měsíční výčet tradičně uzavřu touhou objevovat. Americké kvarteto Bosse-De-Nage jsem dlouho opomíjel, v čemž už vážně odmítám pokračovat, a novinku “All Fours” si s jistotou pustím. Třeba se spálím, třeba budu překvapen. Tak jako tak, duben toho nakonec nabízí zase dost a sluchové ústrojí měsíční strádání nezažije.
Onotius:
Oproti předchozím dvěma měsícům, jež byly na nové desky kapel zvučných jmen přeci jen trochu bohatší, může působit duben zprvu trochu nenápadně. I přesto se zde ovšem najdou záležitosti, jež si určitě nenechám ujít. První z nich je určitě nový počin švédských Shining, tedy těch blackových kreativců v čele s nihilistickým Niklasem Kvarforthem, kteří stojí za nejedním pozoruhodným žánrovým klenotem. I přestože jejich tvorbu nemám tak zmapovanou, jak by si možná zasloužili, na jejich novinku jsem určitě zvědav. Dále pak nehodlám zapomenout ani na nové Minsk, neboť hypnotických rytmů není nikdy dost. Zvědavost u mě budí i novinka dnes již notoricky známé Apocalypticy, jež tentokrát uhnula od klasické vyšlapané stylizace, tak uvidíme, zda se z toho vyklube něco zajímavého, nebo půjde jen o servírování převařeného klišé v novém kabátě.
![]() |
| Země: Ukrajina Žánr: pagan black metal Datum vydání: 11.9.2012 Label: Candlelight Records Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 8,25/100 Odkazy:
|
Ačkoliv jsem byl nabádán, abych nezačínal recenzi ve stylu “kapelu Khors jsem vůbec neznal”, nemohu si pomoct. Kapelu Khors jsem vůbec neznal do chvíle, než jsem se přihlásil k jejímu recenzování. Jsem však rád, že tato má neznalost přestala v průběhu minulých dnů a týdnů platit. Máme tu totiž zase jednou materiál, který stojí za to, a má interní databáze kapel, o kterých mám povědomí, se rozšířila o další zajímavé jméno.
Pokud bych měl Khors nějak stručně charakterizovat, tak bych použil následující zařazení – ukrajinský folkově laděný black metal. To je na jednu stranu relativně široký pojem, ale když to člověk prožene jakýmsi středně-hrubým filtrem, tak zjistí, že si je přinejmenším velká většina kapel z tohoto koutu metalové scény v základních rysech docela podobná. A to jak některá ta “politicky závadná” jména, anebo ta více méně braná za “ideologicky neškodá” a tudíž širší veřejností akceptovaná, jako Drudkh nebo blahé paměti Dragobrath. K těm druhým by šlo Khors připodobnit spíš, protože se vcelku intenzivně snaží držet se od politiky dál, nebo přinejmenším svá politická přesvědčení neventilují tak nahlas jako někdo. Na druhou stranu se procesu nahrávání alba “Мудрiсть столiть” aktivně účastnili Saturious a Astargh z kontroverzních Nokturnal Mortum… Nechtěl bych ale toto téma příliš rozebírat, vy, co to čtete, musíte mít dost vlastního rozumu, abyste si udělali názor. Základní tezí přitom je, že Khors vystupují jako “nepolitická kapela”.
Bylo možná trochu nefér začínat recenzi právě takhle, protože hudební těleso Khors si téměř jistě nezaslouží být házeno do jednoho pytle s nějakými “nácky”, nicméně raději takhle, než aby pak někdo říkal, že nebyl předem upozorněn a zpronevěřil se tím svému přesvědčení. Je to sice vcelku hloupost, ale i tací jsou mezi námi. Každopádně nastává čas přestat si hrát na agenta od Antify a věnovat se konečně samotné hudbě. Na rozdíl od výše zmíněných podobných kapel nedisponují Khors vlastním klávesákem, a proto se tohoto úkolu ujal právě Alexei “Saturious” Gorbov. Astargh přidal něco pomocných vokálů a přidal ruku k dílu během produkce. Základ hudební atmosféry je budován právě na klávesových melodiích a hutných kytarových riffech, v instrumentálních pasážích dojde i na kytary akustické a neztratí se ani bicí. Před chvílí použité slovo “atmosféra” je přitom poměrně výstižné – za úplně ukázkový atmo-black bych to neoznačil, ale vyskytnou se pasáže, co si s tímto žánrem nezadají. Poslouchá se to pochopitelně velmi pěkně.
Poměrně krátké album (jen necelých 38 minut) se dělí na dvě dvojice delších plnohodnotných skladeb, z nichž každá je obalena dvojicí kratších instrumentálních kousků. Dominují přitom oba nejdelší songy – “Палаючі очі чорного лісу” v první polovině alba a pak zejména “Лише час забере”, jehož majestát dosahuje takřka hvězdných výšin. Svůj lví podíl na tom všem má i skvělý vokál – nevím však, komu z dvojice kytaristů-zpěváků Helg a Jurgis ho přiřknout – je dokonce možné, že oběma. Nevím, přiznám se bez mučení, že natolik jsem Khors neovládl, abych tohle poznal. Každopádně ať už má zpěv na svědomí v té které pasáži kdokoliv, bez výjimky jde o skvěle odvedenou práci. Totéž mohu říct o výkonu za bicí sestavou Konstantina “Khaotha” Zmievskyho. Aleksandr “Khorus” Bogatikov se pak postaral o doplnění nezbytné basové složky.
Většina nahrávky zaslouží samá slova chvály, ovšem co se mi přeci jen naopak nelíbí, to jsou třeba bicí v úvodu “Мудрість столiть”, které mi tam svým zvukem působí velmi nepatřičně a rušivě. Taky bych řekl, že těch čistě instrumentálních pasáží je tam poněkud víc, než je zdrávo. Jsou sice velmi pěkné, ale přeci jen, aby zabíraly přes pětinu stopáže black metalového alba? Myslím, že bych asi radši slyšel místo prostředních dvou nějaký “plnohodnotný” song. Možná by také nebylo od věci spíše tyto mezihry trochu zkrátit a zařadit přímo doprostřed jednotlivých skladeb, ale kdo ví, třeba by to bylo naopak horší a kazilo by to dojem z oněch songů. Každopádně je to svým způsobem detail, o kterém se možná rozepisuju jen proto, abych našel alespoň nějaký předmět kritiky.
Nějaký ten kus cesty k hudební dokonalosti přeci jen albu “Мудрiсть столiть” schází. Nemohu říct, že bych při poslechu vyloženě slintal nadšením (snad s vyjímkou té “Лише час забере”), ale určitě jsem se nenudil a nemám pocit ztraceného času. Je-li vám ukrajinská blacková scéna milá a blízká, není důvod nesáhnout třeba právě po této desce. U mě se Khors zapsali velmi slušně – za osm bodů z deseti.
Další názory:
Na jednu stranu sice Khors více méně pokračují na tom svém atmosféricky black metalovém písečku, na němž se pohybovali již na předchozích nahrávkách, nicméně mi občas přijde, jako by se na “Мудрість столiть” v některých momentech (možná i nevědomky) snažili přiblížit fenomenálnímu “Голос сталі” od Nokturnal Mortum, avšak bylo by vůči Khors opravdu nefér něco v tomto duchu naznačovat, protože to do jisté míry opravdu může být jen můj osobní pocit… a hlavně to pranic nemění na faktu, že se “Мудрість столiть” mimořádně vyvedla a nebál bych se ji označit za doposud nejlepší desku v historii Khors. Album má celkově velice povedenou náladu, po celou svou délku vůbec nenudí, je skladatelsky propracované, což navíc korunuje pár naprosto úchvatných pasáží, jmenovitě například druhá půle “Палаючі очі чорного лісу” nebo působivé valivé chvilky v titulní “Мудрість столiть”. Musím se přiznat, že deska je vlastně ve výsledku lepší, než jsem od ní očekával, a opravdu mě baví, což jsem ochoten odměnit velmi vysokou známkou.
H.