Třetí album Royal Thunder ponese název „WICK“ a vyjde 7. dubna u Spinefarm Records. Obal zde, tracklist následuje:
01. Burning Tree 02. April Showers 03. Tied 04. We Slipped 05. The Sinking Chair 06. Plans 07. Anchor 08. WICK 09. Push 10. Turnaround 11. The Well 12. We Never Fell Asleep
 |
| Země: USA Žánr: stoner metal / psychedelic rock Datum vydání: 3.4.2015 Label: Relapse Records Tracklist:
|
Historie čtveřice z americké Atlanty se začala psát již v roce 2004, k němuž se oficiálně datuje její vznik, ovšem když se na jejich činnost podíváte z blízka, tak uvidíte, že až do roku 2010 se vlastně nedělo nic, co by stálo za zmínku. Teprve v onom roce totiž přišlo na svět první EP s eponymním titulem, po němž si kapely všimli Relapse Records, díky nimž se před třemi lety objevilo na pultech debutové album „CVI“. Royal Thunder, kteří do té doby platili za naprosto neznámou partu, se sice nestali přes noc hvězdami první velikosti, ale díky svému zajímavému debutu, na němž mě svého času štvala jen přestřelená hrací doba, se dostali do širšího povědomí fanoušků zámořské alternativní scény a posluchačů kapel jako Kylesa a Baroness, s nimiž je pojí geografické kořeny.
Album „CVI“ se těšilo vcelku kladného přijetí, a bylo tak jasné, že potenciální druhé album již bude očekáváno ve zcela jiném světle a přesně tak jsem k letošnímu „Crooked Doors“ přistupoval. Ačkoli jsem nevěděl, co přesně od Royal Thunder čekat, tak jsem věřil, že brány debutu budou zdolány a tato parta, jejímž největším poznávacím znamením je basačka a zpěvačka se zvláštní jménem Mlny Parsonz, potvrdí, že tři roky starý úspěch nebyl jen obyčejnou náhodou. A to se taky stalo. Nebudu lhát, „CVI“ jsem od vydání slyšel až v uplynulých týdnech z povinnosti ke „Crooked Doors“, abych se dostal zpět do obrazu a načrtly se mi souvislosti, ovšem kdybych jej neoprášil, tak by se nic nestalo.
„Crooked Doors“ funguje bez znalostí předešlého počinu, a přestože je od minula cítit posun směrem od psychedelicky rockových písní směrem k přístupnějšímu výrazivu a hard rockové zemitosti, tak poznávací znamení, kterým je již zmíněná Mlny, se nikterak nezměnila. Její vokál na pomezí mezi zasněným éteričnem a punkovou neučesanosti tvoří nemálo z charismatu Royal Thunder jako takových, protože jakkoli jsou skladby samy o sobě kvalitní a ta špinavá zasněnost dodává „Crooked Doors“ na atmosféře a nutí člověka poslouchat to stále dokola, tak s mužským vokálem by to nejspíš nefungovalo tak dobře a dost možná bych tady Royal Thunder vytýkal jistou míru neoriginality. Oproti mnohým stonerovým partám jsou Royal Thunder sofistikovanější a postupným vrstvením nálad se třeba od Baroness odlišují.
Novinka boduje oproti svému předchůdci zejména v tom, že je ucelenější, nepůsobí už tak experimentálně a rozháraně a mnohem více je zakořeněno v současnosti a drží se několika ploch, jež Royal Thunder sluší nejvíc, takže se připravte na pomalejší a zatěžkanější kytary, jimž scházejí vyloženě ostré hrany a mnohdy hrají vcelku líbivé melodie. To je případ první „Time Machine“, která je na úvod asi tou nejlepší volbou, protože jestli něco upoutá vaši pozornost, tak je to právě kombinace příjemné melodie kytary s punkově přidrzlým vokálem Mlny a psychedelické nálady, jež se rozplyne až s prvními tóny kytarového sóla. Tak trochu na opačné straně barikády stojí rockově přímočará „Glow“, která potěší chytlavou vokální linkou, jež ji proplétá od úvodu až k závěru, kterému opět vládne sólová kytara jednoho z dvojice kytaristů Joshe Weavera a Willa Fioreho.
Nemyslete si však, že „Crooked Doors“ stojí jen a pouze na vokálech a kytarách, protože jestli mě nějaký nástroj na albu vyloženě očaroval, tak to jsou bicí Evana Diprima, který odvádí opravdu dobrou práci, a přestože jeho hra působí na první poslech minimalisticky a jednoduše, tak každý úder má své pevné místo, a to jak v rychlejších písních typu „Floor“, tak pomalejších trýznivých záležitostech jako „Forgive Me, Karma“ nebo „Ear on the Fool“. Nelze říct, které z písní jsou silnější nebo naopak slabší, ovšem myslím si, že závěr trochu ztrácí vinou dvojice „The Bear I“ a „The Bear II“. Ony to vlastně nejsou ani plnohodnotné písně v pravém slova smyslu, takže zatímco první část je spíš takový recitál Mlny za zvuků piána, tak druhá část tuto kombinaci rozvíjí, ovšem ubylo vokálů a je to vlastně takřka instrumentální outro, jež za albem dělá takovou nevýraznou tečku. Popravdě, kdyby to čtveřice zapíchla po skvělé „One Day“, tak bych se vůbec nezlobil, protože takhle musí člověk vyslechnout ještě sedm minut nepříliš opodstatněného materiálu, jenž mi ke zbytku ideově nezapadá. Ale není problém si poslech utnout o pár minut dřív, ačkoli si to tak Royal Thunder jistě nepřáli.
Nebýt této drobné vady na kráse, tak nemám ke „Crooked Doors“ závažnějších výtek. Na Royal Thunder je mi sympatické to, že se jim podařilo najít malinkou mezírku na trhu a velmi neotřelým vokálem Mlny Parsonz ten svůj jinak vcelku běžný stoner metal kombinovaný s psychedelií a hard rockem lehce okořenit a dodat mu tak hodně šťávy. Přestože je „Crooked Doors“ albem ucelenějším a celkově silnějším, tak nevím proč, ale netlačí na mě takovou silou, jako před třemi lety předchůdce „CVI“, k němuž mám asi o něco hlubší vztah. Ať už na mě však působí nebo nepůsobí, tak mu nelze upřít standard, ke kterému podobně znějící party mohou i s mnohem početnější diskografií stále jen vzhlížet.
>>> Extrémně metaloví Britové Abyssal na letošní rok nachystali svou třetí desku. Následovník počinu „Novit enim Dominus qui sunt eius“ z roku 2013 se bude jmenovat „Antikatastaseis“ a vyjde 23. června u Profound Lore Records. První ukázku „I Am the Alpha and the Omega“ najdete na Soundcloudu, obal je napravo a tracklist následuje:
01. I Am the Alpha and the Omega 02. The Cornucopian 03. Veil of Transcendence 04. Telomeric Erosion 05. A Casual Landscape 06. Chrysalis 07. Delere auctorem rerum ut universum infinitum noscas
>>> Francouzští black metalisté Celestia se rozhodli ukončit svou činnost. Už posmrtně vyjde u Apparitia Recordings jejich finální deska s názvem „Apparitia Sumptuous Spectre“ – CD bude k dispozici v červnu, LP v září. Obal zde, tracklist vypadá takto:
01. The Awakening of the Dormant Fiancée 02. Necromelancholic Reveries 03. Wandering Through the Past Memories 04. Perverted, Decadent, Dying Love 05. Spectra 06. Morbid Romance 07. The Fragrance of the Dead Rose 08. The Radiance of the Astral Circle
>>> Norové God Seed, v jejichž čele stojí King ov Hell a Gaahl (oba ex-Gorgoroth), se pustili do natáčení své druhé desky. Na počinu by se mělo objevit devět skladeb.
>>> Speed metaloví veteráni Helloween streamují nový song z chystaného alba „My God-Given Right“, které vychází 29. května. „Lost in America“ poslouchejte na YouTube.
>>> Český kytarista Joe Karafiát (The Plastic People of the Universe, Garage) bude vydávat novou kompilaci, na níž se kromě již známých písniček objeví i tři zcela nové kusy, jejichž produkce se ujal Boris Carloff. Nahrávka bude pokřtěna 5. května v pražském klubu Podnik.
>>> Power metalisté Kamelot vypustili do světa nové video „Insomnia“, jež má propagovat jejich aktuální počin „Haven“ (vyjde 5. května). Klip sledujte na YouTube.
>>> Nový klip mají na kontě taktéž finští folk metalisté Korpiklaani. „Pilli on pajusta tehty“, které se objeví na chystaném albu “Noita” (vyjde 5. května), sledujte opět na YouTube.
>>> Italská formace Luca Turilli’s Rhapsody zveřejnila lyric video k songu „Rosenkreuz (The Rose and the Cross)“ z nového alba „Prometheus, symphonia ignis divinus“ (k mání bude od 19. června). Najdete jej na YouTube.
>>> Royal Thunder vydali na začátku tohoto měsíce svou druhou desku „Crooked Doors“, což nyní připomínají novým videoklip k písni „Time Machine“ – podívat se můžete na YouTube.
>>> Finové Stratovarius ohlásili vydání dalšího řadového alba – novinka se bude jmenovat „Eternal“ a vyjít by měla 14. srpna u firmy earMUSIC.
>>> Britští rockeři The Darkness mají na programu vydání další desky „Last of Our Kind“, která se na pultech obchodů objeví 1. června. Kapela nyní na vydání navnazuje videoklipem „Open Fire“:
>>> Hardcoroví veteráni Agnostic Front streamují své nové album “The American Dream Died”, které vychází 3. dubna. Poslouchat můžete na YouTube.
>>> Švédští doom/gothic metalisté Draconian mají hotové nové album. Zpěvák Anders Jacobsson oznámil, že mix, o nějž se postaral Jens Bogren (Opeth, Amon Amarth, Paradise Lost), je již hotový. Bližší informace o tomto následníkovi počinu “A Rose for the Apocalypse” (2011) však prozatím nejsou k dispozici.
>>> Black/death metalisté Possession z Belgie ukázali přebal svého chystaného EP “1585 – 1646”, které vyjde 5. června. Obal najdete tady. Mimoto je venku také jeden nový track “Guilty”, který si můžete pustit na YouTube.
>>> Domácí atmosféričtí death metalisté Return to Innocence hlásí hned dvě novinky ze svého tábora. Tou první je odchod dosavadního baskytaristy Davida Hradílka (Vidock, Adagio Funebre, ex-Törr), na jehož místo se vrací staronový člen Jan “Orbb” Stinka. Druhou novinkou pak je, že se kapela pustila do příprav nového materiálu, s nímž naváže na album “The Ring of Moon” z roku 2013.
>>> Američané Royal Thunder streamují celé své “Crooked Doors” – poslouchat můžete na webu NPR.org. Oficiálně počin vychází 7. dubna.
>>> Švédští death metalisté Stench před pár dny ohlásili ukončení své činnosti. Přesné důvody svého rozhodnutí ovšem nesdělili. Kapela vznikla v roce 2007 a zanechala za sebou dvě minialba a dvě desky, z nichž ta poslední se jmenovala “Venture” a vyšla v loňském roce.
>>> Jay Jay French, kytarista Twisted Sister, jimž před nedávnem zemřel bubeník A.J. Pero, prohlásil, že kapela letos odehraje nasmlouvané koncerty. Pomoct by jim prý měl “profesionální bubeník, který je náš přítel”.
>>> Italové Ufomammut vypustili celé své album “Ecate”, které vyšlo 30. března u Neurot Recordings, na internet k poslechu. Najdete jej na Soundcloudu.
 |
| Nejočekávanější album měsíce: Minsk – The Crash & the Draw |
| H.: 1. Kommandant – The Architects of Extermination Ježura: Kaša: nK_!: Atreides: Zajus: Skvrn: Onotius:
|
Výsledky redakčního eintopfu jsou občas docela zajímavé – ne, že by snad Minsk byli nějací amatéři, to v žádném případě, přesto bych si asi nevsadil na to, že se svou novinkou “The Crash & the Draw” ovládnou eintopf se vcelku suverénním náskokem. Přesto tito Američané a jejich návratová deska táhnou takovým způsobem, že to v naší redakci dotáhli na první místo v očekávání.
A vzhledem k tomu, že s výjimkou Minsk stříleli všichni redaktoři do úplně jiných koutů, dalším albům stačilo na stupně vítězů jen to, aby je zmínili alespoň dva lidi, což se stalo ještě v případě Finů Apocalyptica s albem “Shadowmaker” (což je trochu paradoxní, protože ani jeden z těch dvou, co je jmenovali, zrovna neumírá touhou tu desku slyšet… ale pravidla jsou pravidla) a ukrajinských black metalistů Drudkh, kteří budou vydávat nahrávku “A Furrow Cut Short”.
Když už jsme ale u toho, za zmínku jistě stojí ještě dvě věci. Jednak je toto první redakční eintopf na novém webu (fanfáry, vole!) – nepočítáme-li tedy včerejší první díl mladší eintopfové inkarnace v koncertní hávu. Druhou věcí je pak to, že se eintopfu poprvé účastní kolega Onotius, což sice není Sicmaggot-nováček, ale až doposud fungoval jako externista a s přechodem na web byl povýšen do redaktorského stavu, tudíž začíná i eintopfovat. Tímto rovněž považujeme redakční sestavu za kompletní a uzavřenou.
H.:
Duben 2015 patří mezi ty měsíce, během nichž vyjde hned několik nahrávek, u který jste si jisti, že si je nenecháte proklouznout mezi prsty, ale ani na jednu z nich se netěšíte takovým způsobem, že byste – jak se říká – nemohli dospat. Přesně takovýhle pocit teď sice mám, ale přesto je zde alespoň jedna deska, na niž se těším vážně dost a rozhodně víc než na cokoliv jiného za celý měsíc. Její název zní “The Architects of Extermination” a vydají ji Američané Kommandant. Tahle kapela, u níž vás hned na první pohled zaujme zvláštní image s plynovými maskami a lehce totalitním nádechem, vydala před třemi lety neuvěřitelně nářezové album „The Draconian Archetype“, které si dodnes s chutí pouštím a na některé jeho skladby nedám dopustit (taková “Hate Is Strength” je koncentrované zlo!) – a právě to je ten důvod, proč se na “The Architects of Extermination” tak těším. Doufám totiž, že Kommandant laťku neshodí a opětovně půjde o prvotřídní black metalovou agresi.
Ježura:
Abych pravdu řekl, za ty roky, co píšu eintopf, se mi snad ještě nestalo, aby mě v následujícím měsíci fakt nezajímalo ani jedno album. Na druhou stranu neříkám, že by v dubnu nemělo vyjít nic zajímavého. Pokud pámbu dá, třeba se konečně dokopu k tomu, abych dal šanci americkým Minsk, které jsem si před několika lety zapsal na seznam k poslechu, čímž to ovšem také skončilo. Jejich novinka “The Crash & The Draw” by tak mohla být konečně tím albem, kde se to zlomí… Podobně jsou na tom i ukrajinští Drudkh nebo jejich krajané Khors, a kdybyste mě mučili, třeba bych nahodil i pár dalších jmen, ale jak jsem psal na úvod – ani jedna z těch desek mě nedráždí natolik, abych jejího vydání nemohl dospat, takže tenhle můj výpis berte přeci jen trochu s rezervou.
Kaša:
Seznam alb, která nás v dubnu nově poctí svou přítomností, je neskutečně dlouhý, nicméně jak už to tak bývá, drtivá většina kolem mne jen tak propluje, a i kdybychom neměli redakční eintopf omezený na pouhé tři počiny, tak bych nebyl schopný vybrat jich více. Pojďme tedy na to. Určitě si nehodlám nechat ujít “Dawn of the Nine” severských Unleashed, jejichž oldschool death metal s vikinským nádechem mě pravidelně baví a od letošního počinu neočekávám nějakou zásadní změnu, protože jejich dlouholetá forma z nich dělá sázku na jistotu. Ještě netrpělivěji však vyhlížím druhé album amerických stoner metalistů Royal Thunder, kteří mě se svým debutem “CVI” příjemně překvapili, a “Crooked Doors” zní podle první zveřejněné skladby “Time Machine” hodně slibně, tak snad tahle nadějná formace nezklame. No, a konečně jsou tady mí oblíbenci a nestoři NYHC, Agnostic Front. Na rovinu říkám, že nečekám žádné novátorství, ale poctivou porci skočného hardcoru, který parta kolem Vinnieho Stigmy a Rogera Mireta ovládá náramně, takže upírám své zraky především na 3. dubna, kdy “The American Dream Died” po čtyřleté pauze vyjde.
nK_!:
Nuda, nuda, šeď. Tak bych charakterizoval letošní duben. Nevyjde absolutně nic, co by mě zajímalo. Maximálně tak Apocalyptica, kterou jsem slyšel naposledy někdy před deseti lety a ani se mi to moc nelíbilo. Živě tihle pánové také nepůsobí na moje pocity úplně kladně. Snad bude květen o něco zajímavější.
Atreides:
Do koncertního eintopfu se mi nevešlo jedno zásadní jméno, které přehlédnout je vyloženě trestuhodné. Budiž tedy situace napravena zde, neboť zajímavější album podle mě tento měsíc nevyjde, a že těch, které stojí za pozornost, není věru málo. Jmenuje se “The Crash & the Draw” a na svědomí jej mají Minsk. Ano, přesně ta hutná, bahnitá post-metalová psychedelie ze zámoří. Na další nálož komplexních písní, těžkých, propracovaných riffů a zastřeného vokálu se těším víc než cokoliv jiného a upřímně jsem zvědav, jakou cestou se Minsk po šesti dlouhých letech vydají tentokrát.
Zajus:
Protože ani duben nebude měsícem, v němž metalová scéna vysype desítky nadšeně očekávaných alb (přesněji řečenou mnou nadšeně očekávaných), musím se opět uchýlit k útěku do jiných žánrů. Jenže obdobně jako v březnu nejsem ani v dubnu úplně přesvědčený, že se na zvolené album opravdu těším. Přinejmenším však bude zajímavé, vždyť ho má na svědomí zajímavá dvojice. Na “Never Were the Way She Was” spojili síly saxofonista Colin Stetson a houslistka Sarah Neufeld. Stetson na předchozích albech dokázal, že i s jediným nástrojem se dá nahrát zajímavá muzika, i když její poslech může být dost obtížný. Proto vítám spojení se Sarah Neufeld, i když tvorbu jejích domovských Arcade Fire znám jen velice málo. Mohla by Stetsonovi dopomoci k větší rozmanitosti a snadnějšímu poslechu. “Never Were the Way She Was” mi tak snad pomůže zatravnit pustou poušť tam, kde obvykle nacházím metalový prales.
Skvrn:
Po silném konci zimního období přichází první jarní rozpaky. Nic vážného, jen je znát absence nějakého výrazně očekávaného počinu. I tak třeba black metalové podhoubí zažije perné dny a vydání hned několika nahrávek z ruky osvědčených jmen. Já však tentokrát zabrousím jinam. Žádnou výraznější žánrovou dezerci však nečekejte, volbou číslo jedna je pro mě v měsíci dubnu death metalová (a vlivem black metalu výrazně načichlá) naděje Tribulation, jež si mě získala předloňským “The Formulas Of Death”. 75minutový epos plný hutného a velmi sofistikovaného materiálu nepostrádal autentičnost a nápad, čehož si v kontextu dnešní death/blackové scény opravdu vážím. Pozici dubnové dvojky si vytáhla ukrajinská stálice Drudkh. K ní jsem sice nikdy nepřilnul tak, jak snad bylo na papíře predikováno, ale pořád jde o skvělou muziku, o jejíž síle nemá cenu pochybovat. Měsíční výčet tradičně uzavřu touhou objevovat. Americké kvarteto Bosse-De-Nage jsem dlouho opomíjel, v čemž už vážně odmítám pokračovat, a novinku “All Fours” si s jistotou pustím. Třeba se spálím, třeba budu překvapen. Tak jako tak, duben toho nakonec nabízí zase dost a sluchové ústrojí měsíční strádání nezažije.
Onotius:
Oproti předchozím dvěma měsícům, jež byly na nové desky kapel zvučných jmen přeci jen trochu bohatší, může působit duben zprvu trochu nenápadně. I přesto se zde ovšem najdou záležitosti, jež si určitě nenechám ujít. První z nich je určitě nový počin švédských Shining, tedy těch blackových kreativců v čele s nihilistickým Niklasem Kvarforthem, kteří stojí za nejedním pozoruhodným žánrovým klenotem. I přestože jejich tvorbu nemám tak zmapovanou, jak by si možná zasloužili, na jejich novinku jsem určitě zvědav. Dále pak nehodlám zapomenout ani na nové Minsk, neboť hypnotických rytmů není nikdy dost. Zvědavost u mě budí i novinka dnes již notoricky známé Apocalypticy, jež tentokrát uhnula od klasické vyšlapané stylizace, tak uvidíme, zda se z toho vyklube něco zajímavého, nebo půjde jen o servírování převařeného klišé v novém kabátě.
