Archiv štítku: Mudvayne

Novinky 26-3-15

Avantasia

>>> “The Metal Opera” (2001) a “The Metal Opera Pt. II” (2002), první dvě desky power metalové opery Avantasia pod vedením Tobiase Sammeta z Edguy, vyjdou 17. dubna na 180g picture vinylech u labelu AFM Records. Každé z alb bude limitováno na rovných 1000 kopií.

>>> Američané Hellyeah tento měsíc vydali další singl ke svému poslednímu albu “Blood for Blood” z loňského roku – tentokrát se jedná o písničku “Hush”. Kapela nyní k singlu zveřejnila i lyric video – sledujte na YouTube.

>>> Činnost norské black metalové kultovky Immortal byla opětovně ukončena. Poté, co se zpěvák a kytarista Abbath nemohl dohodnout na pokračování kapely se svými dvěma kolegy Demonazem (texty) a Horghem (bicí), byla kapela uložena k ledu. Abbath pak ohlašuje vznik sólového projektu, s nímž vydá novou desku a začne hrát i živě.

>>> Další album progresivních metalistů Leprous z Norska ponese název “The Congregation” a vyjde u InsideOut Music 25. května v Evropě a 2. června v Severní Americe. Obal tady, tracklist je následující:

01. The Price 02. Third Law 03. Rewind 04. The Flood 05. Triumphant 06. Within My Fence 07. Red 08. Slave 09. Moon 10. Down 11. Lower

>>> Kytarista Greg Tribbett a bubeník Matt McDonough z Mudvayne ohlašují vznik nového projektu s názvem Audiotopsy. Společně s nimi sestavu tvoří ještě zpěvák Billy Keeton (Skrape) a baskytarista Perry Stern. Debutové album je již natočené a mělo by vyjít v létě.

>>> Ozzy Osbourne v květnu podstoupí blíže nespecifikovanou operaci – oznámili to pořadatelé festivalu Ozzfiesta, který se měl odehrát koncem května v Mexiku a kde měl legendární zpěvák vystupovat. Akce byla kvůli Ozzyho operaci zrušena. Rekonvalescence by Ozzymu měla zabrat čtyři týdny.

>>> Finští funeral doom metalisté Shape of Despair oznámili název svého chystaného alba – bude se jmenovat “Monotony Fields” a vyjde konečně 15. června pod hlavičkou Season of Mist. Jen připomeňme, že půjde o první dlouhohrající počin skupiny po dlouhých 11 letech od desky “Illusion’s Play” (2004).

>>> Folk metalisté Skyforger z Lotyšska zveřejnili nový song “Tagad vai nekad”, který se objeví na chystané desce “Senprūsija” (vychází 6. dubna u Thunderforge Records). Poslouchejte na YouTube.


Mudvayne – Mudvayne

Mudvayne - Mudvayne
Země: USA
Žánr: alternative metal
Datum vydání: 21.12.2009
Label: Epic Records

Tracklist:
01. Beautiful and Strange
02. 1000 Mile Journey
03. Scream with Me
04. Closer
05. Heard It All Before
06. I Can’t Wait
07. Beyond the Pale
08. All Talk
09. Out to Pasture
10. Burn the Bridge
11. Dead Inside

Hodnocení: 7/10

Zbytek redakce hodnotí:
Corey(8) – 8/10
H. – 4/10
Speedy – 8/10

Průměrné hodnocení v redakci: 6,75/10

Odkazy:
web / facebook

„Hlavně ať zase nevykradou sami sebe.“ Tuto větu jsem si před vydáním neustále opakoval a doufal, že nedojde ke zklamání jako u „The New Game“.

Mudvayne se se svým debutovým albem „L.D. 50“ zapsali výrazně do historie nu-metalu. Písně jako „Death Blooms“ nebo „Dig“ se i na dalších několik let budou přednášet ve školách jako typický nu-metalový song. První album v sobě skrývalo neuvěřitelnou agresivitu, zejména ve vokálu Chada Graye a výborné hře na basu Ryana Martinie, který na svůj nástroj nehraje klasicky, ale používá slap techniku. Pro ty, kteří nevědí, to je takové to plácání do strun (smích). Když navíc byli všichni zahaleni v maskách, vypadalo vše důvěryhodněji. Později ale své masky a make-up odložili a od třetího alba “Lost and Found” zněl materiál pořád stejně. Právě “The New Game” to odneslo nejhůř, pomalu se vytratila celá nasranost i slap technika na basu – věci, které jsem na Mudvayne měl nejradši. Proč? Po posledním albu se kapela asi sebrala a měla vážný pohovor, vše se snaží odčinit v novém stejnojmenném albu „Mudvayne“ – a poměrně úspěšně.

Kapela těsně po vydání alba přišla s prohlášením, že jej nehodlá nijak podporovat. Žádné koncerty, žádné promo. Prostě nic. Tedy aspoň ne v nejbližší době, skupina chce nějak chvíli počkat a sledovat, jak se to s novým albem vyvine. Zřejmě se chce vyvarovat podobnému průšvihu jako s „The New Game“, kterému se dostalo podpory až příliš. Když se ale album lidem nelíbílo, bylo to vše docela zbytečné, a to se nesmí znovu stát.

Vše načíná písnička s názvem „Beautiful and Strange“. Po zhruba minutovém intru se začne hrát. Tato píseň byla navíc z celého alba první zveřejněná a nezamlouvala se mi moc ani tenkrát. Prostě pokračovatel alba posledního. Druhý song už to ale naprosto vynahrazuje, „1000 Mile Journey“, to je prostě ono! Je to to, co mi na minulých albech chybělo, takhle nějak znělo „L.D. 50“. Hlasitá slap basa, agresivní vokály, doplněné o rychlé bubny. V tomto stylu se nese většina songů – a to je dobrá zpráva. Mudvayne vždy měli sklon k nahrávání pomalých odrhovaček, dělo se to u nich pořád a zřejmě bude, tato deska není výjimkou. Třetí „Scream with Me“ se mi něčím neuvěřitelně líbí a řadím ji k nejlepším pomalejším songům od skupiny. Možná by se dostala i vůbec do top písní celé historie. Výborná práce, celý song ladí, jak má. Zřejmě nepropracovanější věc na celé desce, dočkal se také videoklipu.

Další speciální věc na tomto albu jsou dlouhá intra u tří písní. U první „Beautiful and Strange“ už to víme, dále se to děje u páté „Heard It All Before“ a „Beyond the Pale“. Moc nechápu význam těchto začátků, jsou to nahrané zvuky, které se minutu opakují a jen zdržují od písně, která stejně pak zní úplně jinak. Hoši si to mohli odpustit, mně se to tam tedy moc nezamlouvá. Co se týče „Heard It All Before“, tak je to opět výborná píseň; Mudvayne, jak je známe. Dále už vás opět čekají jen kvalitní songy s jejich klasickým zvukem. Například „I Can’t Wait“ se v určitých chvílích ztišuje a je slyšet pouze kytara, vzápětí se ale opět celá rozjede a je slyšet v plné parádě. Tato píseň je asi navíc nejlíp nazpívaná z celého alba. Poslední je „Dead Inside“, která je celá akustická a taková táboráková, zkrátka rozloučení.

Mudvayne se otřepali a nahráli konečně dobré album. Vrátily se jejich přednosti a mínusy se snažili omezit. Výborný posun vpřed; když vezmeme v potaz, že poslední album bylo právě „The New Game“, tak je posun až neuvěřitelný. Bylo také oceněno v našem vánočním eintopfu, kde jej do výběru na páté místo zařadil Corey(8). Já jsem Mudvayne nejdříve na stejné místo dal také, pak jsem ale musel tuto desku vyndat, protože Enter Shikari předvedli o něco lepší práci. Nicméně je toto album hodně kvalitní a kluci by mohli ohlásit už nějaké turné a Českou republiku nevynechat.


Redakční eintopf #3.1 – speciál 2009 (Corey(8))

Corey(8)

Corey(8):

Top5 2009:
1. The Prodigy – Invaders Must Die
2. Alice in Chains – Black Gives Way to Blue
3. Deathstars – Night Electric Night
4. Three Days Grace – Life Starts Now
5. Mudvayne – Mudvayne

CZ/SVK deska roku:
Cocotte Minute – Sado Disco

Koncert roku:
Slipknot, Trivium, Devildriver: Ostrava – ČEZ Aréna, 10.6.2009

Zklamání roku:
Marilyn Manson – The High End of Low

Top5 2009:

1. The Prodigy – Invaders Must Die
The Prodigy
byli dávno odepsaní. Stárnoucí chlápci za zenitem, kteří nedokázali navázat na legendární počin “The Fat of the Land” z roku 1997 a svou zašlou slávu uchovávali výhradně skrze výborná live vystoupení. Ha, pak přišel leden léta Páně 2009 a magazíny se začaly předhánět v titulcích o triumfálním návratu zpět na vrchol. Troufalé? Rozhodně ne! Podobně vyvážená a hity napěchovaná deska tu už dlouho nebyla!

2. Alice in Chains – Black Gives Way to Blue
Král je mrtev, ať žije král! Je nesmírná škoda, že v případě Alice in Chains můžeme tuto vyčpělou formulku použít v doslovném významu. Jerry Cantrell a jeho kumpáni nahráli album, které svou produkcí a zvukem žije současností, avšak srdcem leží hluboko v 90. letech. Nonšalance a lehkost, s jakou dokáží Alice in Chains i po tolika letech vtáhnout do svého světa bolesti a melancholie, je skutečně neskutečná.

3. Deathstars – Night Electric Night
Tahle švédská parta má něco do sebe. Teď nemyslím image prostitutek nejlevnější cenové kategorie, ani příšernou koncertní gay stylizaci. Jejich hudba má prostě koule (ač to zní zrovna v případě této kapely jakkoliv podivně) a poslední deska “Night Electric Night” je toho jasným důkazem. Silnějšího hráče na goticko-industriálním poli aby člověk pohledal.

4. Three Days Grace – Life Starts Now
Bramborový flek mého žebříčku je etalonem všech letošních hard rockových (chcete-li post-grunge) desek. Ať už to byli romanťáci z Three Days Grace, tentokrát netradičně uřvaní Breaking Benjamin nebo aktuální Puddle of Mudd, americké party předvedly, proč se jim za oceánem toliko daří. Aneb návod jak hezky zasadit do pětimístného žebříčku sedm kapel ;)

5. Mudvayne – Mudvayne
Kolosální renonc v podobě “The New Game” se naštěstí neopakoval. Kdo má rád kapelu Mudvayne, bude mít rád desku “Mudvayne” – tak prosté to je. Jedná se totiž o dokonalou fúzi všeho, s čím Mudvayne za dekádu svého muzicírování na posluchače vyrukovali. Budiž vám odpuštěno!

Cocotte Minute - Sado Disco

CZ/SVK deska roku:

Cocotte Minute – Sado Disco
Jsou to pozéři, sprostí vykradači KoRn, komerční žumpa a dalších 1586 mládeži nepřístupných sprostot. Toliko pro ochránce ryze antikomerčních vod (aneb co je to za českou kapelu, která své klipy nenatáčí na hajzlech nebo v tělocvičně před polámanými ribstoly – spalte to!). Zároveň jim však z mého pohledu lze jen těžko upřít smysl pro chytlavou linku, na české poměry mimořádně vypilovanou produkci a v neposlední řadě i schopnost nahrát neurážející a solidně poslouchatelé album. Proto si Cocotte Minute drží status jedné z nejposlouchanějších metalových kapel u nás, a proto si s chutí čas od času vypláchnu mozek u jedné z jejich desek.

Koncert roku:

Slipknot, Trivium, Devildriver: Ostrava – ČEZ Aréna, 10.6.2009
Když je miluješ, není co řešit. Jsou kapely, které respektujete. Jsou kapely, které máte rádi. Na místo srdcové záležitosti se však může dostat pouze jedna. Když s sebou navíc srdcovka doveze dvě žhavá želízka typu Trivium a DevilDriver, nemůže být o koncertní události roku pochyb! DevilDriver si svůj ostravský slot evidentně užili (existuje snad show, kterou by si Fafarovci nevychutnali?), Trivium bojovali statečně s nepřízní zvukaře a Slipknot… zhmotněný, nikoliv mokrý, sen! Třikrát si nevěřícně promnout oči a jde se na to!

Zklamání roku:

Marilyn Manson – The High End of Low
Připisovat to mimořádně plodnému roku nebo stařecké dobrosrdečnosti, sám nevím, výsledkem ale budiž fakt, že letos nevyšla snad jediná deska, která by mne vyloženě zklamala (mluvím o těch, ne které jsem se vyloženě těšil). Alibisticky se tak svezu s větší částí redakce a vypíchnu poslední desku Marilyna Mansona. “The High End of Low” bylo cítit zatuchlinou už od prvních ukázek a konečný produkt toho příliš nezměnil. Někoho čistě rockový Manson možná oslovil, já už dvakrát zůstal pouze v roli nezainteresovaného pozorovatele. Házení mikrofonu po členech kapely mu jde podstatně lépe…


Redakční eintopf #2 – prosinec 2009

Mudvayne - Mudvayne
Nejočekávanější album měsíce:
Mudvayne – Mudvayne


Corey(8):
Mudvayne – Mudvayne
Index očekávání: 8/10

H.:
Coronatus – Fabula Magna
Index očekávání: 1/10

Earthworm:
Illnath – Three Nights in the Sewers of Sodom
Index očekávání: 7/10

Seda:
Mudvayne – Mudvayne
Index očekávání: 7/10

Speedy:
Mudvayne – Mudvayne
Index očekávání: 7/10

I v předvánočním shonu (ano, vymlouvá se na to každý) jsme si udělali chvilku a vypíchli ve svých kalendářích jedno signifikantní datum. Dle konečného výsledku našeho snažení to vypadá, že většina redakce prožije Štědrý den s dvoudenním předstihem. Posuďte sami:

Corey(8)

Corey(8):

Sicmaggot má koncem roku parádní fazónu, Dave Mustaine už 25 let po nocích pláče do polštáře, že to ten dánský ňouma s oním vyhazovem snad nemohl myslet vážně (přes den o tom pak vykládá novinářům) a Mudvayne nevydávají špatné desky. Jsou prostě věci, o kterých nelze pochybovat – třetí jmenované dogma však utrpělo koncem minulého roku povážlivou trhlinu. Jako by se Mudvayne už ze všech svých osobních patálií vyřvali na předchozích deskách a v roce 2008 zbyla jen parta chlápků, která hraje o tom, jak z nich “samá práce a žádná zábava dělá blbečky”. Nicméně blíží se Vánoce, Mudvayne i přes jeden nepovedený kontrmelec patří mezi mé srdcovky, dosud zveřejněný materiál zní vcelku slibně, a tak jim ten spot hlavního taháku měsíce s klidem přiklepnu. Pokud ale svišťíte spíš v rockových vodách, možná více oceníte nové Puddle of Mudd.

H.

H.:

Vždy jsem měl pocit, že prosinec je z hlediska vydávaných alb ten nejhorší měsíc. Firmy v poslední dvanáctině roku vždy rychle dovydávají počiny, které se jim dřív nikam nevešly a které by jim v edičním plánu další sezóny překážely. A podle toho to taky vypadá. Je to bída, bída a nic jiného. Jediná deska letošního prosince mě nezajímá. Holt jsem si najel seznam vydávaných alb, píchnul prstem do monitoru a trefil se na Coronatus. Co to je? Nevím, nikdy jsem je neslyšel a nikdy jsem ani o nich neslyšel. Vadí to snad někomu? Ještě jsem se podíval na nějaké jejich fotky, a ejhle, zpívají tam nějaké dvě pěkné baby. Tím je jejich vítězství zpečetěno.

Earthworm

Earthworm:

Dlouho jsem hledal něco, co by mě v prosinci zaujalo, až jsem konečně našel – tato meloblacková kapela si mě získala druhým albem “Second Skin of Harlequin” a právě v prosinci by mělo vyjít její třetí album. Těšte se na geniální melodie, super riffáže a sóla, šílené bubnování, a to všechno podbarvené atmosférickými klávesami… Super tip pod pařez!

Seda

Seda:

Mudvayne jsou pro mě jedna z těch lepších nu-metalových skupin. Tato parta si mě získala především díky albu “L.D. 50”, kde se objevují opravdu velké pecky. Poslední deska “The New Game” moc lidí nezaujala a spíše padala kritika. Osobně od Mudvayne očekávám návrat ke kořenům. Pokud ne návrat, aspoň přiblížení. Zatím jeden ze zveřejněných songů, “Heard It All Before”, má šťávu. Snad takto dopadne i celé album. Shodou náhod Mudvayne vychází v dobách vánočních svátků. Doufám, že mi toto album svátky nezkazí

Speedy

Speedy:

Mudvayne mám docela rád, i když mě nejvíc oslovilo album “Lost and Found”, což si nekteří mohou ťukat na čelo, ale osobně mě první alba moc neoslovila. Možná na tom má hodně podíl to, že jsem je moc neposlouchal. Poslední deska “The New Game” sklidila spíše kritiku, takže je i v zájmu kapely, aby se vrátila s dobrým materiálem. Podle rozhovorů a songu “Heard It All Before” to nezní vůbec špatně, tak jenom doufám, že své řeči potvrdí a vrátí se zpět ke kořenům.


Mudvayne – The New Game

Mudvayne - The New Game
Země: USA
Žánr: alternative metal
Datum vydání: 18.11.2008
Label: Epic Records

Hodnocení: 5/10

Odkazy:
web / facebook

Čtvrté řadové album skupiny Mudvayne mělo původně vyjít roku 2007, ale kvůli Chadu Grayovi (zpěv) a Gregu Tribbettovi (kytara), kteří jeli na turné s Hellyeah, se deska zpozdila. Producentem se stal Dave Fortman, který už nějaké zkušenosti s Mudvayne má. Tento rok chce skupina vydat další desku.

16. července bylo na MySpace skupiny nahráno video s možnou písni z nového alba. Dále se pak postupně uveřejňovali 30 vteřinové ukázky na oficiálních stránkách. Konkrétně to byly tyto písně “Fish Out of Water”, “A New Game” a “Do What You Do”.

Albu nejde přiřadit určitý styl, písně se od sebe hodně liší. Závěrečný song “We the People” hodně připomíná “Death Blooms” z druhého alba této skupiny, “L.D. 50”. Jednou se Mudvayne snaží být tvrdí jako v “A New Game”, tento kousek mi ale zase připomněl asi nejznámější (a nejlepší) píseň “Dig”. V dalších pár písních je určitý rap metalový podklad. V “Do What You Do” asi z půlky opět kopírují svůj další hit “Happy?”. Mudvayne se zřejmě pokusili udělat toto album pro více lidí. Ze začátku na vás čeká asi čtyři nebo pět kvalitních písní a to, co bych od Mudvayne očekával, ale později se tam objevují pomalejší písně, jednodušší kytarové riffy s podobným zpevěm, tyto písně vyznívají “smutně”.

Není to zrovna nejlepší práce od této skupiny, mohli ze sebe dostat více. Doufám, že se do příštího alba polepší. Poslouchat se to ale dá, ale určitě časem omrzí. Zkrátka Mudvayne nepřišli s ničím novým, snad příště budou mít inspiraci lepší.