Archiv štítku: Obsidian Kingdom

Tři výrazná jména progresivního metalu už příští týden ve Futuru! Intronaut, Shining a Obsidian Kingdom!

Intronaut (USA), Shining (NOR), Obsidian Kingdom (SPA)

13. 9. 2016 – Futurum Music Bar, Zborovská 7, Praha 5
Start: 19:00
520 Kč v předprodeji, 550 Kč na místě
520 CZK pre-sale, 550 CZK on the spot

Tři výrazná jména progresivního metalu se představí v úterý 13. září v pražském Futurum Music Baru. Intronaut s novým albem The Direction of Last Things – poslední velká Českem nepolíbená ikona post-metalu – přijede spolu s norskými blackjazzovými experimentátory Shining. Trojici doplňují Španělé Obsidian Kingdom.

Deset let uplynulo od chvíle, kdy čtveřice z Los Angeles říkající si Intronaut vydala své první dlouhohrající album Void. Známý metalový server Blabbermouth dal devastující a skvělé desce oscilující mezi Neurosis a Mastodon nejvyšší známku 10/10 a nazval Intronaut budoucností metalu. Masivní kytarové riffy, technická preciznost, která ale nikdy nejde na úkor apokalyptické atmosféry, to vše Intronaut vylepšovali na dalších čtyřech počinech včetně toho posledního z minulého roku – The Direction of Last Things.

Intronaut, Shining

Dítě multiinstrumentalisty, zpěváka a skladatele Jørgena Munkebyho – norský kolektiv Shining, už patnáct let boří hudební hranice, kdy mixuje progresivní, technický metal s jazzem, avant-gardou a experimentálními zvuky. Poslední deska International Blackjazz Society z loňského podzimu dokázala, že pětici vystudovaných hudebníků zdaleka nedošly nápady na taneční polyrytmy, chaoticky-precizní riffy nebo drásavé saxofonové sóla. Stejně jako Venom vynalezli Black Metal v osmdesátých letech, Shining se můžou podepsat pod Blackjazz – nový žánr i nahrávku z roku 2010, která zaslouženě bodovala v žánrových i mainstreamových hitparádách

Španělsko není nejznámější krajinou pro svůj metalový export, ale Obsidian Kingdom z Barcelony patří mezi jedno z těch nejprogresivnějších uskupení. Konceptuální, nadžánrová deska Mantiis z roku 2012 se okamžite dostala do povědomí metalového undergroundu a pro Obsidian Kingdom začaly časy předskakování post-metalovým hvězdám jako Cult of Luna a upsání se jednomu z nejelitnějších labelů Season of Mist, který je okamžitě poslal na tour s isladnskými kovboji Sólstafir.

Linky:
intronautofficial.com
facebook.com/Intronaut
Fast Worms: youtube.com/watch?v=MOxxAdRtU1w
live: youtube.com/watch?v=8md34ilCMnE

www.shining.no
facebook.com/shiningnorway
I Won’t Forget: youtube.com/watch?v=RpyrbD-jeFs
live: youtube.com/watch?v=jDQyAnsJuPw

obsidiankingdom.com
facebook.com/obsidiankingdom
Black Swan: youtube.com/watch?v=Gw0Z8p58z20
live: youtube.com/watch?v=_0xjKTULygY

PŘEDPRODEJ:
Obscure: http://obscure.cz/cs/events/
GoOut: https://goout.cz/cs/listky/intronaut+shining+obsidian-kingdom/peo/

www.obscure.cz
www.heartnoize-promotion.cz

[tisková zpráva]


Koncertní eintopf #15 – září 2016

Ordo rosarius equilibrio, Der Blaue Reiter, The Devil and the Universe a Sophia
Nejočekávanější koncerty:
Ordo rosarius equilibrio, Sophia, Der blaue Reiter, The Devil & the Universe – Praha, 24.9.


H.:
Ordo rosarius equilibrio, Sophia, Der blaue Reiter, The Devil & the Universe – Praha, 24.9. (event)

Atreides:
Ordo rosarius equilibrio, Sophia, Der blaue Reiter, The Devil & the Universe – Praha, 24.9. (event)

Onotius:
Intronaut, Shining, Obsidian Kingdom – Praha, 13.9. (event)

Metacyclosynchrotron:
Prague Death Mass III – Praha, 15.-17.9. (event)

H.

H.:

Hned září, které již tradičně otvírá podzimní část klubové sezóny, nabízí přehršel akcí, na nichž by účast nemusela být úplně od věci. Bohužel jsou to všechno jen koncerty na úrovni, kde si člověk říká, že by možná mohl zajít, ale je pomálu záležitostí, kde bych vyloženě nesměl chybět, protože by mě to kurevsky mrzelo. Když nebudu počítat festivaly, které jsou už vyprodané a já nemám lístek, tak jedinou výjimkou budiž jen 24. den v měsíci, na nějž připadá ultimátní kombo martial industrialu a dalších příbuzných laskomin. Vystoupí zde čtyři skupiny, z nichž každá je vysoce zajímavá. Okultní kozly The Devil & the Universe jsme si zde již v několika článcích představili, ale vedle nich se dále objeví Ordo rosarius equilibrio (příznivci kultovního labelu Cold Meat Industry jistě znají) a dva projekty Sophia a Der blaue Reiter, v nichž jsou nějakým způsobem zainteresováni manželé Peter a Cecilia Bjärgö z fenomenálních Arcana. Jestli se v září odehraje nějaký koncert, na nějž bych byl ochoten si vsadit, je to právě tento.


Atreides

Atreides:

Když jsem na předloňských Hradbách samoty viděl The Devil & the Universe, jeden z projektů frontmana rakouských Whispers in the Shadow, bylo to neskutečně omamné a strhující zároveň… a vzhledem k tomu, že už jsem od té doby promeškal minimálně jednu pražskou zastávku těchto rituálních pekelníků, je nejvyšší čas to změnit… nemluvě o tom, že se představí po boku kultovních Ordo rosarius equilibrio, které snad příznivcům neofolku a martial industrialu ani netřeba představovat. Zajímavá kombinace perverze a tajemna rituálu je zkrátka přitažlivá. Možná je trochu ostuda, že zbylá dvě jména (Der blaue Reiter a Sophia) se mi doposud vyhýbala, nicméně pokud to nenapraví domácí příprava, tenhle koncert to napraví určitě. A jejich popisy z úst promotérů zní tuze lákavě. Netřeba tedy váhat, ke konci září se jde na neofolky a martialy, i kdyby měly padat trakaře!


Onotius

Onotius:

Těch zajímavých akcí je rozhodně víc. Tam, kde ovšem rozhodně nesmím chybět, to je pražský koncert Intronaut po boku norských Shining. Druhé jmenované jsem si zatím vždy nechal ujít, což tentokrát nehodlám, a pokud jde o Intronaut, tak na ty jsem zatraceně zvědav. Jejich loňská „The Direction of Last Things“ je naprosto vybroušeným kouskem progressive/post-metalu a už se těším, jak ta muzika na koncertě obživne.


Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Kam v září? No samozřejmě na Prague Death Mass. Dva předchozí ročníky mi poskytly některé z mých nejsilnějších koncertně-hudebních zážitků, takže není co řešit. Absu, Profanatica, Dark Sonority, Irkallian Oracle, Archgoat, Sinmara, Whoredom Rife jsou povinnosti, zbytek rovněž bude stát za zhlédnutí a také se těším na vynesení svého osobního verdiktu, zda je Batushka vážně taková plytká mrdka pro děcka a pitomce, co sežerou každé naleštěné hovno, anebo na těch pšoncích něco vážně je.


Redakční eintopf #87 – březen 2016

Skuggsjá - Skuggsjá
Nejočekávanější album měsíce:
Skuggsjá – Skuggsjá


H.:
1. Skuggsjá – Skuggsjá
2. Obsidian Kingdom – A Year with No Summer
3. Wolvserpent – Aporia:Kāla:Ananta

Kaša:
1. Joe Bonamassa – Blues of Desperation
2. Spiritual Beggars – Sunrise to Sundown
3. Walls of Jericho – No One Can Save You from Yourself

nK_!:
1. Killswitch Engage – Incarnate
2. Rotten Sound – Abuse to Suffer

Atreides:
1. Skuggsjá – Skuggsjá
2. Nadja – Sv
3. The Body – No One Deserves Happiness

Skvrn:
1. Cobalt – Slow Forever
2. Skuggsjá – Skuggsjá

Onotius:
1. Rorcal – Creon
2. Rotten Sound – Abuse to Suffer
3. Sarke – Bogefod

Metacyclosynchrotron:
1. Suspiral – Delve into the Mysteries of Transcendence
2. Ill Omen – Æ.Thy.Rift
3. Kringa – Through the Flesh of Ethereal Wombs

Březnový redakční eintopf je dozajista zajímavý díky jedné věci. Jde totiž o první díl naší rubriky, v němž se k nám připojil náš nový kolega (a sluší se dodat, že první nový kolega po třech letech) Metacyclosynchrotron, jehož hudební specializací je – zlo. A jeho první eintopfový příspěvěk to bezesporu potvrzuje.

Nicméně, celoredakčně nejočekávanější jména se nacházejí trochu jinde. V podstatě všichni redaktoři tentokrát projevili rozdílné chutě a moc víckrát zmiňovaných formací se nevyskytlo, což nepřímo říká, že březnový výběr asi bude dosti pestrou záležitostí. Výjimkou je však jeden projekt, jehož jméno se objevilo hned v několika textech. Jedná se o formaci Skuggsjá, jejíž jádro tvoří dvojice severských muzikantů, KvitrafnWardruny a Ivar BjørnsonEnslaved. A právě bezejmenná deska, která je výsledkem jejich spolupráce, je tím, na co se v březnu těšíme nejvíce…


H.

H.:

Březen nabízí hned několik potenciálně hodně zajímavých desek, nicméně něco, z čeho bych padal pod stůl už v předstihu jako v únoru, tu přece jen asi není. Nicméně i tak toho čekám docela dost třeba od projektu Skuggsjá, v němž se potkávají předáci Enslaved a Wardruna. Dosavadní ukázky znějí skutečně nádherně a je z nich o trochu více cítit druhé zmiňované jméno, což mně osobně plně vyhovuje. Pokud se v takovém duchu i kvalitě ponese celá deska, tak to bude horký kandidát na fantastickou desku.

Dost jsem zvědavý i na to, jak se předvedou Španělé Obsidian Kingdom. Ti se před čtyřmi lety blýskli výtečným debutem „Mantiis – An Agony in Fourteen Bites“, takže s novinkou „A Year with No Summer“ rozhodně mají na co navazovat. Sice dost výrazně obměnili sestavu, ale i tak doufám v další progresivní perličku.

Boj o třetí flek v eintopfu byl docela hutný a těch kandidátů na zařazení bych měl výrazně víc, ale nakonec svůj poslední hlas pošlu do amerického státu Idaho. Drone / doomoví Wolvserpent si nachystali nové ípko „Aporia​:​Kāla​:​Ananta“, které – a musím říct, že i díky tomuhle jsem na to tuze zvědavý – bude obsahovat jen jednu dlouhou skladbu, jež bude trvat okolo 40 minut. Nicméně věřím tomu, že to tohle duo utáhne (ostatně, kdybych nevěřil, těžko bych to sem psal) a bude to parádní věcička.


Kaša

Kaša:

Když jsem si procházel dlouhatánský seznam březnových alb, jejichž vydání je na spadnutí, tak mi došlo, že to je jeden z těch měsíců, které se vlastně píší samy, protože v sobě skrývá hned několik zajímavých jmen, jejichž nejnovější výtvory není radno si nechat ujít.

Začnu klasicky od bronzové příčky, na niž jsem si dosadil zámořské Walls of Jericho a jejich novinku „No One Can Save You from Yourself“. Pro tuhle metalcorovou partičku s maskulinní zpěvačkou Candace u mikrofonu mám slabost, a když už jsem začal ztrácet naději, že ještě někdy vydají novou studiovou placku, protože osm let čekání od poslední „The American Dream“ je fakt hodně dlouhá doba, tak mě tato pětice vyvedla z omylu. Doufám, že výsledek bude za to čekání stát, protože dobrý metalický hardcore už jsem nějaký ten pátek neslyšel, což bych rád změnil, a tohle je přesně ta příležitost, která je k tomu jako stvořená.

I Spiritual Beggars mám rád již dlouhá léta a tato bokovka Michaela AmottaArch Enemy se postupně vypracovala ve stálici, na niž se vyplatí vsadit. V souvislosti se „Sunrise to Sundown“ čekám další porci poctivé hudby od srdce, protože tito milovníci starého hard rocku se stonerovou příchutí podávají stabilní výkony a nevěřím, že by se na tom mělo letos jenom tak něco změnit. No, a prakticky totéž by se dalo říct i o Joeovi Bonamassovi. Tento bluesrockový kytarista je mi se svou upřímnou tvorbou strašně sympatický, každou jeho nahrávku očekávám s velkým nadšením a vkládám do ní nemalé ambice, takže snad mě se svým novým materiálem ani tentokrát nezklame a „Blues of Desperation“ se zařadí mezi předchozí povedené počiny.


nK_!

nK_!:

Tři roky stará fošna „Disarm the Descent“ mě svého času dost chytla, a ačkoliv jsem do té doby Killswitch Engage kdovíjak neholdoval, právě tohle album se pro mě stalo pomyslnou vstupní branou do tvorby téhle americké sebranky. Hlavně mě baví za mikrofon se navrátivší Jesse Leach. Howard Jones nezpíval špatně, ale kvalit Leache v mých uších rozhodně nedosahuje. Od „Incarnate“ nečekám nic menšího než kvalitního nástupce „Disarm the Descent“ a to by v tom byl čert, jestli tahle deska nebude solidní námel. Jen by se chlapci mohli vyvarovat některých vyloženě vatových kusů. Dále mě zajímají noví Rotten Sound, od jejichž poslední řadovky uplynulo už dlouhých pět let. Tři roky staré EP „Species at War“ bylo sice plné kvalitního materiálu, ale dlouhohrající nahrávka je přeci jen jiná káva. Tedy ne, že by mezi ním a plnohodnotnou deskou byl nějaký podstatný rozdíl v délce stopáže. Finové mě zatím nikdy nezklamali a věřím, že „Abuse to Suffer“ na tomto trendu nic nezmění.


Atreides

Atreides:

Už tak půl roku si říkám, že by Einar Selvik mohl v rámci Wardruny dokončit svoji runovou trilogii „Runaljod“ a vydat její poslední díl, jenž ponese název „Ragnarok“. Jenže díra mezi prvními dvěma alby napovídá, že to hned tak nebude, takže beru za vděk i kolaborací s krajany Enslaved, respektive s Ivarem Bjørnsonem. I když, „beru za vděk“ je dost špatné vyjádření pro „těším se jak prase“, protože ukázky projektu nazvaného Skuggsjá znějí zkrátka parádně. Agresivněji laděná severská hudba podpořená elektrickou složkou zní famózně, a jakkoliv nemám rád „vyhajpované“ věci, cítím v kostech, že tohle setkání dvou hudebních perfekcionistů může jen těžko dopadnout špatně.

Na druhé straně březnového eintopfu stojí dvě jména, pro něž je hype cizím slovem, „jedou si to svoje“ a doslova chrlí jednu nahrávku za druhou – jedno, zda je to řadovka, ípko, splitko nebo kolaborace. Nikoho snad nepřekvapí, když zazní jména The Body a Nadja. První jmenovaní mají v plánu vydat placky hned dvě, mnohem víc než kolaboračka s Full of Hell mě ovšem zajímá jejich vlastní počin „No One Deserves Happiness“ navazující na „I Shall Die Here“, potažmo na „Christs, Redeemers“ z let 2014 a 2013. O čtyřech nahrávkách, které zvládli jen za loňský rok škoda mluvit, zkrátka tu máme další sludge / dronové peklo, tentokrát o deseti dějstvích a notně depresivním artworku.

Nadja se rovněž po řadě kolaborací a ípek projevuje vlastní řadovkou, prostě nazvanou „Sv“. Tu tvoří jediná skladba „Sievert“, dlouhá něco málo přes 40 minut, jejíž původ leží ve dvou rozdílných skladbách určených pro dva berlínské festivaly, přetavených do jednoho celku. Zvědavost je proto zcela na místě a dost se těším, s čím AidanLeah přijdou tentokrát. Hlavně proto, že oproti dost monotónní a jednotvárné mase předchozí „Queller“ může být „Sv“ docela příjemným oživením.


Skvrn

Skvrn:

Další solidní měsíc. Asi tak bych ve zkratce hodnotil nadcházející březen, tedy alespoň co se hudebního nadělení týče. Našel jsem si hned dvě libůstky, dvě speciality, které se zkrátka neobjevují každý den a já je pro svou zvědavost nemohu vynechat. První místo patří dlouho dvoučlenným, na krátkou dobu druhého člena hledajícím a nyní už zase dvoučlenným blackařům Cobalt. Prvním otazníkem je sestava, druhým časový odstup dělící předešlé „Gin“ (2009) a novinku (2016, že by?). Netuším, co se v hlavách zainteresovaných urodilo, název „Slow Forever“ možná ukazuje na ještě větší prostor odkázaný plazivým pasážím, ale vážně teď těžko říct. Já jen doufám, že to bude stát zato.

Dvojka jsou Skuggsjá. Druhá specialita, za níž jsou odpovědní norští průzkumníci starých časů – Ivar BjørnsonEnslaved a Einar Selvik, jenž poslední roky slaví úspěch s hudbou své Wardruny. Na papíře to pak znamená mix blackové progrese s temným folkem. A jak se zdá, papír zřejmě nebude nutno zatracovat, neb „Skuggsjá“ bude alespoň dle toho zveřejněného mála znít právě zhruba tak. Pocitově má navrch zatím Wardruna, ale uvidíme, zda Bjørnsonovy kytary nezaberou a neukáží plně svou sílu také jinde než v říši „Zotročených“.


Onotius

Onotius:

Jak nás únor skvělými deskami namlsal, z březnového seznamu na mě nějak ne a ne vyskočit žádná deska, kvůli níž bych zrovna nemohl dospat, jak bych se na ni těšil. Nicméně pár alb, jež si rozhodně mezi prsty projít nenechám, tu zase je – takže hurá na ně. V první řadě jsem rozhodně zvědav, jak se podaří nová deska švýcarských Rorcal, jejichž tři roky starý zářez „Világvége“ představoval velmi poctivou porci sludgem načichlého valivého black metalu. Dále jistě nepohrdnu nefalšovaným grindovým průplachem v podobě nového alba Rotten Sound. Třetí pak příčku přenechám norským syrovým blackerům Sarke, kterým jedenáctého vychází v pořadí čtvrtá deska nesoucí název „Bogefod“.


Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Hlavní hudební chody tohoto roku stále na dosah nejsou, a tak se člověk musí spokojit s předkrmem v podobě méně známějších jmen. Ne, že bych čekal nějaké zázraky, ale rád se nechám překvapit. Španělským Suspiral se to například podařilo už s pouhým demem „Dawn of Kezef“ a podle všech indicií bude jejich první full-length „Delve into Mysteries of Transcendence“ ještě mocnější záležitost. Svojský, schizofrenní, ale stále surový metal smrti! To australští Ill Omen se věnují prohnilé formě atmosférického black metalu, který objektivně řečeno nenabízí nic převratného. Ale přesto jejich poslední tituly nabízely momenty, ze kterých pomalu tuhla krev v žilách. Nové, v pořadí již třetí album „Æ.Thy.Rift“ by mělo v kontextu dřívější tvorby nabídnout něco trochu jiného, takže jsem zákonitě zvědav, zda se úkrok jinam vyplatil, či nikoliv. Die Trinität des Bösen zakončuji EP „Through the Flesh of Ethereal Wombs“ rakouských Kringa. Kapela mi loni v Praze nakopala prdel, hudební růst je evidentní, tudíž jsem přesvědčen, že novinka nebude ztráta času.


Obsidian Kingdom: info o albu, nový song

Španělé Obsidian Kingdom pustili do světa kompletní informace o své novince „A Year With No Summer“, jež vyjde 11. března u Season of Mist, a navrch přihodili i ukázku v podobě skladby „Away / Absent“. Song si můžete pustit na YouTube. Obal desky najdete tady, tracklist následuje:

01. A Year With No Summer 02. 10th April 03. Darkness 04. The Kandinsky Group 05. The Polyarnik 06. Black Swan 07. Away / Absent