Ať se komukoliv poslední deska Heiden s názvem “Obsidian” líbí nebo ne, každý musí uznat, že je to jedno z nejpozoruhodnějších a také nejdiskutovanějších alb, která se na tuzemské scéně v letošním roce objevila, a tudíž si bezesporu zaslouží pozornost. Po mírně opožděné recenzi tak přichází také rozhovor. Historii Heiden i záležitosti okolo “Obsidian” s odstupem zhodnotil zpěvák a kytarista Kverd…
Akt I: Tajemství věcí minulých
Zdravím, rád bych pro začátek trochu projel historii Heiden, pokud ti to tedy nevadí. Ta se tuším táhne již od roku 2003. Za jakých okolností byla kapela založena? Co jsi od projektu tenkrát v začátcích očekával a co z toho nakonec dopadlo podle tvých původních představ?
Ahoj, ano po naší cestě jdeme od léta 2003, kdy se věci kolem Heiden (coby projektu) začaly dávat do pohybu. Tvořit na vlastní pěst jsem se rozhodl s ohledem na odlišnosti v hudebním vkusu mě a zbytku Svardenvyrdu, kde jsem tehdy krákoral. Okolnosti byly tvrdé – žádné zkušenosti, žádné peníze, žádní známí – jen ohromná chuť dělat hudbu. Za dobu 6-ti let, co Heiden existuje se nám toho, i přes krušné počátky, povedlo docela dost. Vzhledem k tomu, že podobné infomace se dají najít již v mnoha opisech na mnoha jiných místech, budu velmi stručný. 1 demo “V moudrosti stromů”, 2 projektové desky s pohanskou tematikou – “Potomkům pozemského soumraku” (CD 2004, Eclipse prod.) a “Tinne” (CD 2005, Naga prod.), pár kompilací, splitko s Trollech (splitCD 2007, Naga prod.) nominované v novinářské anketě Břitva 2007 a konečně 2 regulerní desky Heiden coby plnohodnotné kapely v celé šíři vnímání toho pojmu – jmenovitě “Era 2” (CD 2007, Blood fire death prod.) a “Obsidian” (CD 2009, Naga prod.). Zatu dobu se ani nám nevyhly personální změny: od podzimu 2004 se Tom po odchodu ze Svardenvyrd věnuji čistě kytaře v Heiden, v červenci 2005 k nám z téže kapely přišel i Einsk (bicí), v březnu 2006 na post basáka nastoupil Kalanis, který nás však opustil v květnu 2007 a konečně v srpnu 2007 přichází dalias qelhma, který s námi vleče naši káru doteď.
Začínali jste jako pagan metalová sebranka. Tato tvář pro vás byla určující pro první dvě desky “Potomkům pozemského soumraku” a “Tinne”. Nechci tě tlačit do klasického schématu “řekni něco o každém albu”, takže to vezmeme trochu oklikou… Každý, kdo alespoň trochu sleduje dění na metalové scéně, nemůže přehlédnout současný trend tvrdé hudby – všechna ty rádoby pohanská uskupení. V době vzniku prvních dvou vašich nahrávek byla tato vlna na vzestupu, dalo by se říct. Jak se na tuto scénu díváš nyní a jakou roli jste se v ní chystali sehrát tehdy?
Tahle scéna, chápejme to čistě hudebně, je mimo okruh mého zájmu. Mezi některými pohanskými kapelami máme přátele – namátkou určitě zmíním lesáky Trollech, nebo chalany z Hromovlad. Jinými slovy, lidsky nemáme problém snad s nikým – bez ohledu na to, jakou hudbu hraje, ale pohansky laděná hudba mě až na výjimky (Ulver, Wardruna, Amorphis, Hardingrock, Primordial etc.) nezajímá. Svého času se podobně laděných spolků vyrojilo jako hub po dešti a v našich očích se z toho čím dál víc vytrácela mystika a původní kouzlo a tak jsme přirozeně dospěli k tomu, že je na čase pohnout se někam dál. Neřekl bych vůbec, že jsme se snažili ve scéně jako takové sehrát nějakou úlohu, prostě jsme hráli hudbu, která nás oslovovala a bavila – tak to bylo je a dost pravděpodobně i bude.
S příchodem třetí desky “Era 2” se udál váš první stylový kotrmelec. Už jen název alba napovídá začátek nové éry. Jak se stane, že black metalová skupina se najednou vydá do vod progresivního metalu (aby se pak posunula dál k současnému výrazu)?
Vysvětlení téhle otázky jsem vlastně načal již v předchozí odpovědi. Zajídalo se nám směřování pohansky laděné metalové hudby, už jsme v tom nenáchazeli tolik co dřív a měli jsme prostě pocit, že jsme k dané témě řekli dost. Pohanství se z naší inspirační studny ještě zcela nevytratilo – pouze jsme jej posunuli na, řekněme, spirituální úroveň jejíž odrazem byla debutní nahrávka “Era 2”.
Původně jsem se tomu chtěl vyhnout, ale nakonec mi nedá – split “Trollech vs. Heiden”. Jelikož se jedná o celkem už provařené téma, vzal bych to rychle. Mohl bys tedy nějak stručně popsat, o co se jedná a za jakých okolností daná věc vznikla? Abychom učinili zadost historické části rozhovoru…
Ta “věc” vznikla coby jakási deklarace přátelství mezi námi a Trollech, realizována byla ovšem se značným odstupem – tedy v době, kdy jsme k sobě hudebně již vůbec blízko neměli. O to zajímavější je možná její výsledná podoba. Jedná se o split, kde na jedné placce najdete 4 skladby pravého lesního black metalu a 3 songy našeho metalového hybridu. Vše zabaleno do stylového digisleevu s netradičním, ovšem všeříkajícím, designem.
Akt II: V zajetí odlesků Obsidianu
Tím se plynule dostáváme k vašemu aktuálnímu počinu “Obsidian”. Venku je už nějaký ten pátek, takže určitě máte již spoustu ohlasů a reakcí od posluchačů, ale i recenzentů. Jak vnímáš tyto reakce? Jak jsi spokojen s hodnoceními, jakých se desce dostává? Myslíš, že lidé pochopili myšlenky, které jste chtěli s “Obsidian” sdělit?
Ano “Obsidian” je venku už půl roku a o tom jak si vedl máme již celkem ucelený obrázek. Vedl si dle nás dobře – nad očekávání dobře. Zejména z domácí scény se nám dostalo velkého množství pozornosti a pozitivní kritiky, čehož si velmi vážíme. Jasně, jsou i lidé, kterým nahrávka nesedla – naprosto přirozená věc. Globálně můžu říct, že ve většině lidí zanechala deska pozitivní dojem a to je velice dobré znamení pro nás i vydavatele. Jednou z nejvíc fascinujících věcí je fakt, kolik různých (často i velice zajímavých) výkladů a závěrů jsme se na její adresu dočetli. Pro nás je velice dobře zejména to, že nahrávka není natolik jednoduchá a přímočará, že by si ji každý interpretoval shodně. Druhým nesporným pozitivem je i značná obrazotvornost materiálu o kterou nám v procesu její tvorby šlo a jsme moc rádi, že to stejně vnímají i posluchači. Jak si nahrávka vedla v celoroční škále se dozvíme později, třeba v dalším ročníku Břitvy? Uvidíme, nechejme se překvapit.
Když to vezmeme od podlahy, první, k čemu se člověk asi dostane, je obálka “Obsidian”. Sám za sebe mohu říct, že se mi opravdu líbí, a to nemálo. Pokud jsem to správně pochopil, jedná se o fotku, na níž je ruka baskytaristy daliase qelhmy. Jak vznikala tato fotografie? Čím jste mu, chudákovi, tu ruku pomazali a co přesně v ní drží?
To máš určitě pravdu, motiv “Obsidianu” se vyvíjel opravdu dlouhou dobu a my jsme velmi pyšní na to, jak nakonec dopadl. Sám cover je ovšem mnohem víc než pouhá fotografie nebo laciná přehlídka PS (Adobe Photoshop) efektů – na našich stránkách je k nalezení i malý fotoreport z jejího vzniku. Levá (!) pracka držící, skutečné, vepřové srdce je daliasova – pro naše potřeby zohyzděna suspensí uhlí a oleje. Celé to představuje jakýsi sarkasmus – “srdce na dlani” dosazeného do neurčitého post apokalyptického výjevu – jako po výbuchu sopky nemyslíte?
S novým albem přišlo také nové logo. Pokud se nepletu, jedná se o tzv. ambigram, což znamená, že nápis vzhůru nohama vypadá stejně jako “nevzhůru nohama”. Proč jste logo změnili a kdo se o jeho vytvoření postaral?
Velmi správně! Jsi jeden z mála, kteří si tohoto faktu všimli. Ambigram vzešel z mé tužky (posléze CORELu Draw :-)) a důvod jeho použití je myslím velmi nasnadě. Starší logotyp byl svým viuálním vyzněním na míle vzdálený našemu současnému znění – nechtěli jsme lidi logotypem mást – chtěli jsme něco ostrého, čistého a chytrého a tak se po úvahách a pokusech zrodilo to, na co koukáš.
Doufám, že se mnou budeš souhlasit, když řeknu, že hudba na “Obsidian” je náladotvorná, plná atmosféry. Jaké pocity máš s jistým odstupem z desky ty sám? Kdybys teď třeba dostal možnost, změnil bys něco zpětně (třeba na základě reakcí okolí) nebo jsi s výsledkem stoprocentně spokojený?
Víš, být spokojený na 100% snad ani není možné – vždy je co opravit, nebo udělat trochu jinak. Na druhou stranu musím říct, že i po té době jsem s výsledkem velmi spokojený – spousta věcí se podařila tak, jak jsme zamýšleli. Ostatně i to, že ty sám jsi zmínil její náladotvornost a atmosféru je naším malým vítězstvím a důkazem toho, že alespoň určitý výsek vlastních emocí se podařilo na desku přenést a vyvolat v posluchači – co víc si hudebník může přát? V tomto “trendu” budeme určitě pokračovat i nadále – ještě větší měrou.
Co mě na nahrávce uzemnilo, je skvěle padnoucí zvuk. Přijde mi lehce zastřený, ale stále hutný a čistý. Určitě na tom má podíl nahrávání ve studiu Shaark. Přestože na tomto místě vznikají zvukově opravdu kvalitní alba, “Obsidian” mi zní trochu jinak než ostatní nahrávky ze Shaarku. Použili jste třeba nějakou speciální metodu pro dosažení výsledného zvuku? Jak dlouho jste si s tím “hráli”?
Nebudu lhát, zvukový obal “Obsidianu” nám dal skutečně zabrat (smích). Vyzkoušeli jsme spoustu možností nastavení jak při nahrávání tak při finálním masteringu a chvílemi se nám všem opravdu doslova kouřilo z hlav :-), žádné speciality se ale neodehrávaly – napíchli jsme prostě svoje hlavy, bedny, kytary a hrálo se (smích).
Hudba na “Obsidian” se od vašich předešlých počinů docela liší, to už jsme nakousli. Teď by mě zajímalo, kdy jste na novince začali pracovat a jestli jste k ní hned od začátku přistupovali s tím, že bude “jiná”? Kdy přišlo to rozhodnutí, že je po “Era 2” nutné pozměnit výrazové prostředky a načít “Era 3”?
Hmm, neřekl bych vůbec, že “Obsidian” je nějakou Erou 3 – je to prostě další krok našeho tvůrčího rozvoje. Dopředu jsme si o nahrávce neříkali nic – nedělali jsme ji s konkrétním cílem. My asi ani nejsme lidé, kteří by byli schopní se programově tlačit do nějakého výrazu, abychom dostáli té nebo jiné hudební škatuli – hrajeme a tvoříme hudbu v podstatě instinktivně – je to pokaždé reflexí toho, co se nám odehrává v hlavách.
Limitovaná edice obsahuje druhý booklet, což mi přijde jako neobvyklý, ale výborný nápad, protože obyčejně se přidávají bonusové písničky, DVDčka nebo tak něco. Jak přišel tento nápad? A v čem jeho realizace byla nakonec těžší, než jste si původně mysleli (jak jsi sám v onom bookletu napsal)? Není to také trochu “šizení” zahraničních fandů, když je tato edice k dispozici pouze pro ČR a Slovensko?
Vidím, že se na věc koukáš podobnýma očima jako my – to mě těší ;-) Byli jsme toho názoru, že chceme československým fanouškům dát cosi navíc a když jsme zhodnotili, co je pro nás realizačně možné a zároveň (snad i) zajímavé – vypadly nám “Střípky”. Během jejich tvorby jsme narazili jednak na několik problémů technického charakteru, druhak bylo poměrně obtížné “od stolu” zhodnotit 18 měsíců tvůrčí práce a vměstnat ji do několika stran textu – proto i ta poznámka uvnitř. Vše vzalo nakonec dobrý konec a “Střípky” existují. Šizení zahraničních fanoušků to je i není. My dobře víme odkud jsme, stejně tak víme, že dopad naší hudby na domácího fanouška (kterýžto parametr chápeme v poslední době jako jeden z vůbec nejdůležitějších) je i díky českému jazyku jednoznačně nejhlubší. “Střípky” mají tento dojem, pokud možno, podpořit. Nešlo, a nejde, nám o žádné velikášství nebo “hraní si na světovou kapelu”, my prostě chtěli dát lidem, kteří do naší desky investují co možná nejlepší výsledek – po všech stránkách. Hodnocení je už na nich samotných.
Akt III: Tajemství věcí budoucích
Jak vidíš budoucí hudební směřování Heiden, ale i fungování kapely obecně? Vím, že “Obsidian” stále je (a ještě chvíli bude) čerstvá nahrávka, ale nějakou, alespoň minimální, představu o budoucnosti už musíš mít, nebo ne?
No zrovna nyní jsou pod naším labelem Naga productions k dostání zbrusu nová trika s motivem “Obsidian”, takže zájemci určitě neváhejte – vyšly moc pěkně! Co se hudebního směřování týká: je velmi težké teď říct kam se bude Heiden ubírat. Vnitřně cítíme, že půda do které jsme zabředli na “Obsidianu” je pro nás to pravé ke zhudebnění myšlenek a vizí, které se nám rodí v hlavách, ale určitě se i tak nějaké odlišnosti objeví – jak jsem naznačoval v jiné odpovědi – rádi bychom šli mnohem hlouběji k meritu věci. Na novém materiálu již pozvolna pracujeme, ale nic bližšího zatím neprozradím, aby mě pak někdo nekamenoval. V neposlední řadě by se asi hodilo zmínit, že v plánu máme nyní několik vystoupení (konkrétně: Aš, Brno, Plzeň), které si doufejme užijeme my i fandové. Vedle skladeb z poslední desky na nich bude ke slyšení i vůbec první cover verze v historii Heiden (!), čímž tak trochu lákám zvědavé, aby se přišli podívat a to je k budoucnosti asi zatím všechno.
Tím se dostáváme k závěru. Mně osobně už lezou krkem proslovy typu “vzkaž něco čtenářům”, takže jsem si místo toho na tebe vymyslel něco jiného:-) K nové desce jsi již určitě poskytnul nejeden rozhovor, stejně tak jako k deskám minulým. Rád bych věděl, jestli je nějaká otázka, kterou by si v rozhovoru rád dostal, ale nikdo ti ji zatím nepoložil. Chtěl bych tě požádat, aby sis tuto otázku teď sám položil a hned na ní i odpověděl… Mnohokrát díky za tvůj čas a přeji vám hodně štěstí i pro další roky.
Hmm… Nikdo se mě (nevím proč) nezeptal, kdo si myslím, že je nejhezčí z kapely – tak se tedy ptám svého vlastního zrcadla. A odpověď? Já přece! (smích)
