Archiv štítku: Undeath

Undeath – Lesions of a Different Kind

Undeath - Lesions of a Different Kind

Země: USA
Žánr: death metal
Datum vydání: 23.10.2020
Label: Prosthetic Records

Tracklist:
01. Suitably Hacked to Gore
02. Shackles of Sanity
03. Lesions of a Different Kind
04. Entranced by the Pendulum
05. Acidic Twilight Visions
06. Lord of the Grave
07. Kicked in the Protruding Guts
08. Phantasmal Festering
09. Chained to a Reeking Rotted Body
10. Archfiend Coercion Methods

Hrací doba: 35:32

Odkazy:
facebook / twitter / bandcamp / instagram

Death metalu se v roce 2019 vedlo dobře. A to nejenom kvůli velkým albům Blood Incantation nebo Tomb Mold. Vyšla totiž také celá řada povedených demonahrávek, což jen poukazuje na to, jak rozsáhlou záležitostí probíhající deathmetalové obrození v posledních letech je. Na kazetách se představily spolky jako třeba Frozen Soul, Malignant Altar, Ossuary, Phobophilic, Sanguisugabogg nebo Sněť. Hned několik z nich se letos vytasí s dlouhohrající prvotinou, avšak newyorská kapela Undeath, která v onom roce 2019 nahrála rovnou dvě demíčka, si svůj studiový debut stihla odbýt ještě na podzim minulého roku.

Z vyjmenovaných skupin to byli právě Undeath, kteří budili největší pozornost. Jejich stylové zaměření si stejně jako u ostatních bere hodně z dávných předobrazů od klasiků. V případě Undeath se ale tak trochu netypicky nejedná o zhoubný mix death/doom metalu, jenž patří mezi novici ve smrtícím žánru asi k nejoblíbenější kratochvíli. Undeath se věnují naprosto přímému death metalu bez jakýchkoliv přívlastků, a navíc ho zvládají opatřovat až hitovým potenciálem. Undeath jsou patřičně hnusní a temní, ale jejich podoba metalu smrti se pohybuje v kolejích vytyčených Cannibal Corpse, Malevolent Creation či Monstrosity, tedy v kapelách, které se nějaké chytlavosti nikdy neštítily.

Asi nejvíce se Undeath budou skloňovat právě s Cannibal Corpse. Jejich hudba je podobně rytmicky založená, vokál je rovněž hodně hluboký a nelítostný, ale co hlavně, skladby v sobě mají nejrůznější háčky, jichž se dá hned od počátečních poslechů chytit a díky nimž leze „Lesions of a Different Kind“, stejně jako předešlá dema „Demo ’19“ a „Sentient Autolysis“, do hlavy úplně samo. Undeath na receptu z kazet nic nezměnili. Některé ze skladeb se dokonce dostaly i na aktuální desku. Komu tedy byla předešlá tvorba Undeath po chuti, ten s „Lesions of a Different Kind“ nemůže být zklamán. Dokonce bych řekl, že se jim různé drobnosti povedlo ještě vypilovat, takže novinka ukazuje Undeath v dosud nejlepší formě.

„Lesions of a Different Kind“ má hrst momentů, jež ustrnou v paměti. Mohou to být riffy, rytmické přechody, murmur Alexe Josepha, vlastně cokoliv. Za nejvýraznější bych označil zemitý drtikol „Shackles of Sanity“, kytarový riff titulní „Lesions of a Different Kind“, monolitický úvod a konec „Acidic Twilight Visions“, refrén nejvýraznějšího hitu „Lord of the Grave“, vyhrávky v „Phantasmal Festering“ a tak dále a tak dále. Někdy to na „Lesions of a Different Kind“ samozřejmě i trochu pokulhává, jsou tu i slabší písně, ale jako celek to stále funguje spolehlivě. Jejich styl je především zábava. Mají smysl pro groove, nesnaží se vymýšlet kokotiny a k tomu dostali perfektní zvukovou produkci, takže to ještě celé adekvátně krásně zní.

Na rovinu přiznávám, že tohle rozpoložení v death metalu nepatří k mým nejoblíbenějším a moc často si ho nedávám, ale tato půlhodinka s Undeath je prostě pohoda, která baví. Dělají to vkusně, nepodbízivě a už vůbec ne hloupě. Taky mají super logo a vlastně i obal, který jenom podtrhuje jejich neandrtálské zaměření. Logo bohužel na barevném obalu moc nevynikne, když samo o sobě vypadá jako celá kresba a nejenom písmena, ale stojí za to si ho rovněž prohlédnout. A za pozornost stojí i texty. Hned úvod alba je kurevsky roztomilý:

„Here’s my fucking axe
I put it in your head
Instantly you’re dead.

Adrenaline.“
(Suitably Hacked to Gore)

Tolik asi k „Lesions of a Different Kind“. Jestli máte smysl pro odlehčenější formu death metalu, která jede na přímo, nic nevymýšlí, ale stále má dost nápadů, památných chvilek a hlavně zábavnosti, pak je prvotina Undeath tím pravým. „Lesions of a Different Kind“ se poslouchá snadno a tuším, že se k němu tu a tam budu ještě rád vracet.


Redakční eintopf – říjen 2020

Lamp of Murmuur – Heir of Ecliptical Romanticism

H.:
1. Neon Scaffold / Gruzja – Konflikt
2. Necrophobic – Mirror Black
3. Shibalba – Nekrologie Sinistrae (Orchestral Noise Opus I)

Metacyclosynchrotron:
01. Malicious – Deranged Hexes
02. Prosternatur – Mortuus et sepultus
03. Dysylumn – Cosmogonie

Cnuk:
01. Undeath – Lesions of a Different Kind
02. Molassess – Through the Hollow
03. Armored Saint – Punching the Sky

Dantez:
01. Lamp of Murmuur – Heir of Ecliptical Romanticism
02. Offermose – Stilhedens tårn
03. clipping. – Visions of Bodies Being BurnedEye

H.

H.:

Pro říjen nejvíc vyhlížím polské splitko „Konflikt“. Magory z Gruzja snad není třeba pravidelným čtenářům představovat. Oběma jejich deskám „I iść dalej“ a „Jeszcze nie mamy na was pomysłu“ jsme zde věnovali pochvalné recenze, za nimiž si mohu pořád stát. Obzvlášť druhé album furt maká jako čuně. Známé uličníky doplní debutující Neon Scaffold a můžu vám vyspoilerovat, že ani oni zrovna nepředstavují vrchol normálnosti a průměru. Nahrávku jsem začal zčerstva hustit z promo kopie a zatím mi přijde kurevsky zajímavá, takže si na ni určitě počíhejte!

Povinností samozřejmě bude také novinka švédských klasiků Necrophobic. Nepředpokládám, že by severští veteráni na „Dawn of the Damned“ vymýšleli něco neobvyklého, ale standardní nášup skvělých riffů, hřebů a kožených kaťat pod obalem od Necrolorda nemůže zklamat. Singlová „Mirror Black“ mě baví fakt popiči, takže se výsledné kvality nebojím.

Nakonec jsem si schoval řecké Shibalba, jejichž novinka „Nekrologie Sinistrae (Orchestral Noise Opus I)“ slibuje zajímavou proměnu zvuku. Hlavně druhý vypuštěný track „Δαήμων Tunnel Ζ“ se tváří dost nadějně, tak uvidíme, jaké to bude.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Je sice pěkné, že Fenriz odkudsi vyhrabal staré songy Isengard a vůbec říjen působí nabitě, jenže největší povinností je bez debat debut Malicious „Deranged – kurva – Hexes“. Takřka výhradní inspirace Necrovore a „nultou“ deskou Morbid Angel potěší nejen radikální staromilce, ale všechny fanoušky pravého metalu smrti, protože Finové svůj debut nasázeli s ukrutným přehledem.

O druhé desce Prosternatur vím jen to, že vyjde hned ze startu měsíce. Z debutu a splitka s Ancient Moon si pamatuju hovno, ale mám je prostě zafixované jako vysoce slibnou kapelu, takže tomu dám šanci, vypuštěná skladba totiž zněla dobře. Podobným případem jsou i Dysylumn, i když tady přiznám, že mě s ukázkou navnadila i omáčka okolo. Konceptuální trojalbum o celkové délce hodiny a dvaceti minut, magnum opus a tyhle kecy, chce se mi však věřit, že si borci dali vážně záležet. Ani od jedné z kapel nečekám nic doopravdy prvotřídního, ale když při poslechu vstávají chlupy, lze prominout všelicos.

Cnuk

Cnuk:

Dvě loňská demíčka amerických Undeath byla slušnou variací na zvířecí death metal, ale nyní je před nimi důležitý krok v podobě první dlouhohrající nahrávky. Jak se s tím popasovali, zjistíme už brzy. Od „Lesions of a Different Kind“ si slibuji hodně. Demo s názvem „Demo ’19“ mě baví víc než o pár měsíců mladší „Sentient Autolysis“, ale obecně vzato, pokud se jim povede udržet formu z těchto dvou kazet, mělo by to stát za to. Čekám prostě kvalitně prohnilý death metal, nic víc, nic míň.

Singlová ukázka „Mourning Haze / Drops of Sunlight“ naznačila, že Molassess, tedy uskupení navazující na dílo zaniklých okultistů The Devil’s Blood, bude důstojným pokračováním dráhy Faridy a dalších. Hudba Molassess je odlehčenější, avšak nálady zůstávají obdobně opojné. Především vokál Faridy stále funguje. „Through the Hollow“ by mohlo být dost příjemné.

Do třetice něco klasičtějšího. Po pěti letech s novým albem přijdou také Armored Saint. To minulé, „Win Hands Down“, se mi líbí hodně a myslím, že není důvod, proč by to s „Punching the Sky“ mělo být jinak. Armored Saint vlastně nikdy slabou desku nevydali, takže nevěřím, že by si to teď pokazili.

Malicious

Dantez

Dantez:

Debut Lamp of Murmuur vychází 2. října, o kvalitách ale už není třeba spekulovat. Celé album totiž pár dní visí na YouTube kanálu Order ov the Black Arts a můžu říct, že jde o solidní šlehu. Po delší době lo-fi počin z Ameriky po vzoru starších Leviathan s menším důrazem na depku, který stojí fakt za to.

S očekáváním vyhlížím taky další dlouhohrající počin Offermose, který kombinuje ambient, dungeon synth a zvuk berlínské školy s esoterní atmosférou Popol Vuh. Na novinku mě navnadila skladba „Sjælens Ruin“, která sugestivní zvuk umocňuje syntetickýma bicíma.

Minulý říjen si do mého žebříčku našli cestu noise-rapoví clipping. a letos tomu není jinak. Loňská „There Existed an Addiction to Blood“ nabídla koncept, který pohromadě držela jak lyrika, tak zvukové spojení hluku s horrorcorem. „Visions of Bodies Being Burned“ coverem i singly napovídá, že na předchůdce tematicky i kvalitativně naváže, a já u toho určitě budu.