Redakční eintopf #91 – červenec 2016

Sicmaggot
Nejočekávanější album měsíce: –


H.:
1. Nocte Obducta – Mogontiacum (Nachdem die Nacht herabgesunken)

Kaša:
1. Centinex – Doomsday Rituals

Atreides:
1. Inter Arma – Paradise Gallows

Skvrn:
1. Nathanaël Larochette – Earth and Sky

Onotius:
1. Fates Warning – Theories of Flight
2. Revocation – Great Is Our Sin

Metacyclosynchrotron:
1. Cradle of Filth – Dusk… and Her Embrace – The Original Sin

Do nového měsíce startujeme s o trochu chudší redakcí, jelikož naše řady po šesti letech opustil kolega nK_!, který byl hned po mně (snad není třeba říkat, který kokot tyhle úvodníky píše, haha!) nejdéle působícím redaktorem. Tak či onak, od nynějška jedeme v šesti lidech…

Červencový eintopf je ovšem zajímavý ještě v jedné věci. Vůbec poprvé od doby, kdy jsme podobu této rubriky proměnili do jejího současného stavu, se stalo, že nemáme album měsíce. Tentokrát se totiž nikdo s nikým neshodl na jakémkoliv albu a každý redaktor volil něco úplně jiného. Ale to už jsou holt nevýhody okurkových sezón. Něco málo se však přece jenom najde, tak pojďme na věc!


H.

H.:

Za normálních okolností bych volil relativně lehce – s dost velkou pravděpodobností bych na pozici nejočekávanější desky poslal debut Neolunar, nového projektu Tamáse KátaieThy Catafalque. Jenže… napsat sem nahrávku, již člověk protekčně slyšel v předstihu, to se ještě dá, ale napsat sem album, na nějž už mám venku recenzi, to už mi přijde trochu hloupé. Nicméně i přesto stojí minimálně za zmínku a připomenutí, že právě dnes, v první červnový den, „Neolunar“ oficiálně vychází, takže s poslechem neváhejte!

Naštěstí mám i přes takovouto absenci červencového favorita stále co zvolit a nutno dodat, že to není výběr jen pro výběr, aby tu prostě něco bylo. Popravdě řečeno, i úplně původně to byl o první místo docela souboj, zdali bych volil Neolunar, anebo Nocte Obducta. Avantgardní Němci si nachystali novou desku a vzhledem k tomu, že minulé „Umbriel (Das Schweigen zwischen den Sternen)“ bylo fenomenální, tak i vůči novince „Mogontiacum (Nachdem die Nacht herabgesunken)“ mám veliká očekávání. A na rovinu říkám, že pokud se nebude jednat o další lahůdku, pak budu docela zklamaný. Zvědavý ale jsem a těším se také, o tom žádná.


Kaša

Kaša:

Tak tohle bude vážně krátký proces, protože po podrobném zkoumání jsem dospěl k názoru, že v červenci mě z chystaných novinek pořádně nezaujala ani jedna jediná. Nicméně, něco sem napsat musím, takže nakonec jsem se tak trochu z nouze rozhodl vypíchnout švédské deathmetalisty Centinex. Když jsem tenhle styl opravdu žral, poslouchal jej od rána do večera a sháněl stále nové a nové desky, tak „Reflections“ od této party se mi svého času dost líbilo. Ovšem od té doby uběhla už pěkná řádka let a na Centinex jsem dočista zapomněl, takže plánovaná placka „Doomsday Rituals“ je albem, které si ve výsledku poslechnu i s chutí. Mám oldschool death metal ve švédském podání pořád hodně rád, a když nad tím přemýšlím, tak jsem již relativně dlouhou dobu takto laděnou desku neslyšel, takže doufám, že mě „Doomsday Rituals“ nezklame, protože nečekám nic menšího, než přísun krvelačných riffů a chytlavých válů v rychlém tempu.


Atreides

Atreides:

Pokud přinesou červencová vedra tak úmorné pusto, jaké je mezi hudebními nahrávkami, je dobře, že se mizím zchladit do ciziny. Protože abych mohl s čistým srdcem doporučit pouze jedno jméno a byl za něj ještě fakt rád, to se mi tak často nestává. Situaci nicméně zachraňují Američané Inter Arma, kteří mě smetli nějaký ten pátek nazpět v pražské Sedmičce po boku německého dua Mantar. Jejich předcházející deska „Sky Burial“ je sice docela macek, nicméně mohutnou délku vynahrazuje ještě mohutnější, osobitou hudbou plnou bahna a psychedelie. Kytarové stěny splétané z motivů zanechávající zřetelné obrazce, které člověk jen těžko vymaže z paměti. Pravda, do ípka „The Cavern“ obsahujícího jednu stejnojmennou skladbu o délce 45 minut jsem už tolik nepronikl – dost možná proto, že v daný okamžik to na mě prostě bylo trochu moc – nicméně i přesto je nová nahrávka Inter Arma rozhodně věc, která za pozornost určitě stojí, a jsem zvědavý, jak si „Paradise Gallows“ (ten název je boží!) povedou. A osobně nevěřím, že by tahle smečka mohla naservírovat něco špatného.


Skvrn

Skvrn:

Už teď je jisté, že se červenec zařadí k nejslabším měsícům v roce. Ani by nevadilo, že se toho během následujících dnů urodí docela málo, horší je, že v onom málu ani nelze nalézt příliš zajímavých počinů. S největšími očekáváními vyhlížím sólový debut (mimo jiné hned dvojalbum) kanadského akustického kytaristy Nathanaëla Larochetta, jinak vůdčí persóny chamber-folkových Musk Ox. Uvidíme, jakým směrem se debutová sólovka „Earth and Sky“ vydá, já hádám, že úkrok od tvorby kapely nebude velký. Pravděpodobně zůstane u inspirace přírodou, technické vytříbenosti, jen vrstevnatost zřejmě vystřídá trochu skromnější pojetí. Samozřejmě očekávám i držení kvalitativní laťky, která není nízko, ale zrovna Larochettovi po loňské desce Musk Ox nemám důvod nevěřit.


Onotius

Onotius:

Červenec je z mého pohledu zatím suverénně nejslabším měsícem co se týče vycházejících desek, protože na to, abych vůbec vyhrabal dvojici alb, jsem musel vynaložit značné úsilí. Nicméně nakonec tu alespoň dvě potenciálně zajímavé nahrávky jsou. První z nich je novinka progressivemetalových Fates Warning. Jejich tři roky stará návratová „Darkness in a Different Light“ byla, co si tak pamatuju, solidní záležitost a nemám důvod, proč se netěšit na čerstvou „Theories of Flight“, která vychází hned prvního. Druhou položkou na seznamu jsou technicky deathmetaloví Revocation a jejich „Great Is Our Sin“. Nicméně ani jedna z těch desek není nic, kvůli čemu bych nemohl dospat nedočkavostí. Okurková sezóna jak vyšitá.


Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Někdy zpočátku zimy jsem přemýšlel, jaké desky by rok 2016 mohl přinést a musím říct, že původní prognóza vypadala opravdu výborně. Ale první půlka roku je s přehledem za námi a já neslyšel nic nového, co by mě s mrazem v zádech přinutilo pokorně pokleknout před cizí genialitou. Mare, Ekstasis, Venenum, Sonne Adam, Negative Plane, Dark Sonority, Necros Christos, DeRais stále nejsou ani na dohled, šeptanda okolo nové hudby Deathspell Omega a Katharsis zase vyšuměla a tak bych mohl pokračovat a naříkat ještě pár řádků, možná odstavců, čímž chci samozřejmě nepřímo říct, že dnes do eintopfu nemám nic moc co psát. Ale aby se neřeklo. Tu novou verzi „Dusk… and Her Embrace“ s podtitulkem „The Original Sin“ od „knedlíků“ si poslechnu rád a možná i víc než jednou, haha. Přinejhorším budu mít záminku si nostalgicky připomenout mladá léta strávená s ranými Cradle of Filth.


10 komentářů u „Redakční eintopf #91 – červenec 2016“

    1. No, éra recenzí na Sralbeton a 5FDP už asi skončila :D Ne, vážně… říkal, že už na to nemá čas, tak to radši zabalí. Však letos zvládnul napsat jen jednu recenzi a asi dvě hodnocení…

      1. Chvalabohu. Sabaton a 5FDP považujem za jedny z najväčších sračiek v súčasnom metale spolu s Babymetalom

        1. Abych řek pravdu, mě taky zrovna nemrzí, pokud se tu už žádná recenze na 5FDP neobjeví :D Já jsem mu to ostatně už posledně říkal, jestli tu sračku fakt chce furt dokola recenzovat :D nK byl holt trochu jinde než zbytek redakce. Na druhou stranu, nikdy jsem nikomu nezakazoval, aby si napsal, co si napsat chce, takže asi tak :)

  1. Škoda, škoda. Stále to rozdýchám. V životě mám takové 3 sny, tři věci kterých se chci dožít a v které naprosto celým svým černým srdcem věřím. První můj sen je Babymetal na Obscene extreme, druhý je společně turné Mayhem a burzum se supportem v podobě Deathspell omega a Peste Noire. A konečně třetí můj sen je recenze od nK_! , kde pěje oslavné ódy na novou desku Výsledky Five Finger Death Punch . No bohužel už vím že jedné z těchto tří věcí se asi nejspíš nedočkám :( a je to těžce zdrcující . No co… jdu si pustit novou desku babymetal…

    1. Což je teda další věc co mě mrzí… Babymetal mají novou desku od prvního dubna a recenze stále nikde…. a přitom je to celý totálně našlapaný hitovkama, že 10 poslechů v kuse je málo… Tak třeba takovej dárek k deseti letům ????

      1. No… promiň :) Ale tak aspoň ty další dva sny snad vyjdou :D

        Recenze na Babymetal už se tu v nějaký diskuzi jednou řešila… u nás prostě není člověk, co by to byl ochotnej poslouchat. Ta (pseudo)kapela je špatnej vtip, máme mnohem zajímavější věci na zrecenzování :) A navíc už je toho prostě moc a trochu mi leze krkem, jak se to strašně hajpuje, slavný muzikanti tomu dělaj reklamu, všude samej Babymetal. Když už nějakou takovou kravinu, tak radši ty tři malý černoušky, co teďka vydali první album, o těch jsme ještě nepsali :D

  2. Všichni tihle Sabatoni, Powerwolfové, Stratovariusové atd……….. mi způsobují nevratnou rakovinu všech částí těla. A jo, babymetal je kýčovitá pseudokapela, jo beru všechny tyhle argumenty, ale… ono je to na rozdíl od výše jmenovaných strašně moc chytlavý a zábavný, že se od toho nedá odtrhnout, kdyby byl evropskej power metal alespoň z poloviny tak zábavnej jako babymetal, tak ho snad i začnu poslouchat. A to jsem taky zažíval počáteční pozu tvrďáka co nebude takovou píčovinu poslouchat, ale nakonec jsem povolil a naprosto se u toho bavím . Nejvíc mě překvapilo, když Wormed sdíleli nový babymetal jako album měsíce. Navíc tady je recenze na první album snad nejkomentovaňější článek ne ?Ale jo, beru že to tady nikoho nezajímá :)

    1. Hlavně u Babymetalu je každýmu od začátku jasný, že to není nic víc než produkt hudebního průmyslu jehož účelem je vydělat prachy. Na Sabatonech a podobnejch hovnech mě sere, že se snažej tvářit jako by ty jejich sračky byly něco víc a naivní metalisti jim to žerou, protože žádná metalová kapela přece nikdy nemůže dělat muziku pro prachy. Takový chování je přece dobrý jenom pro hnuzný a zlý popeláře a hip-hopery. No a protože Babymetal jim tuhle jejich idealistickou bublinu narušuje, tak agraři zuřej. Nikdy asi nebudu mít potřebu to poslouchat, ale to jak všechny serou mě baví hrozně a kvůli tomu překousnu i ten šílenej hype. Plus to zase jednou ukazuje, že fanoušci (narozdíl od hudebníků samotnejch) berou metal až moc vážně.

    2. VikernesLOVEmayhem: Nejkomentovanější za celou historii asi ne, ale co jsme na webu, tak Bejbymetal suverénně vede, to je pravda. Ale tak to přece nemůže bejt kritérium pro výběr toho, co se zrecenzuje :) Ačkoliv je trochu škoda, že tu jsou kolikrát články o vážně zajímavejch a dobrejch kapelách a reakce nula, zatímco u Babymetal a Ortelu to lítá :D

      Zrovna Powerwolf byli v začátcích v poho, ale čím víc rostli, tím víc to začali ždímat a stal se z toho kolovrátek o ničem. Ale obecně je power metal bída, o tom žádná. Jenže nahrazovat kýčovitej power metal Babymetalem je podle mě skok z bláta do louže :D

      Humr: S tím, že fanoušci – a fanoušci kapel typu Sabaton obzvlášť – tu muziku berou až moc vážně, máš recht. A druhou větu komentáře rovnou vytesat do kamene :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.