Anything for Jackson (2020) 12.4.2021 H.  Čím jsem starší, tím víc mě serou horory s otravnými teenagery. Nesere mě a priori to, že se jedná o mladé, ale brutálně mě točí, když se někdo chová jak afektovaný kretén. Spousta hororových tvůrců si pak bohužel představuje, že právě takové chování definuje člověka v náctiletém věku. Smutné je, že do určité míry mají i pravdu. Když si vzpomenu na sebe na střední, tak jsem byl hroznej kokot. Ale to přece neznamená, že nyní, když už jsem zmoudřel a začal pomalu fotrovatět, mě to nemůže srát, že jo. No, a aby toho nebylo málo, tak právě mladí a hezcí lidé dost často bývají hlavními postavami hororových filmů. Dokonce si zřejmě i nějací tvůrci představují, že by těmhle otravným kundám měl divák fandit. Pche, jebat!
Corporate Animals (2019) 9.4.2021 H.  Nejde tomu odolat, člověka prostě občas přepadají masochistické sklony. Sledování filmů jako „Corporate Animals“ k masochistickým činnostem nesporně patří. Bylo mi už v předstihu nad slunce jasné, že tohle bude nehorázná píčovina. Věděl jsem, že se u toho budu nudit a pak si budu nadávat, jaký nejsem strašný idiot, že jsem s takovou blbostí zabíjel čas. A přesto jsem si „Corporate Animals“ pustil… A hádejte co. Tenhle biják skutečně je píčovina, s nímž nemá smysl ztrácet čas. Jestli patříte mezi 3573 zoufalců, kteří v roce 2018 zavítali do kina na domácí sračku „Teambuilding“, při „Corporate Animals“ pravděpodobně dostanete pořádnou dávku PTSD, protože obě tyhle zhůvěřilosti sdílejí totožnou premisu.
Underwater (2020) 6.4.2021 H.  Dnes s velkým zpožděním (jak mám ostatně zvykem, jinak než pozdě už to ani neumím) hodlám reportovat o jednom z mála kino zážitků, které jsem na začátku roku 2020 stihl ještě předtím, než udeřil kokotapičus a kina zavřel. Onen šťastný snímek, jenž měl tu čest, že jsem jej viděl na velkém plátně, se jmenuje „Underwater“. Už jen dle názvu „Underwater“ je asi zřejmé, že tenhle biják nebude nic pro suchozemské krysy. A to doslova. Ani jedna scéna v celém filmu se neodehrává na suché zemi nebo aspoň na hladině. Komplet všechno se děje… no, pod vodou. Samozřejmě se ale nejedná o přírodopisný dokument, nýbrž o pořádné hororové béčko, přesně jak to máme rádi.
A Nightmare on Elm Street (2010) 3.4.2021 H.  S produkční společností Platinum Dunes jsme zde při našich krasojízdách napříč velkými hororovými sériemi už nejednou setkali. Jinak to vlastně ani nešlo, protože Platinum Dunes v jednu chvíli začali ve velkém předělávat staré žánrové klasiky do moderní podoby. Už jsme se tu bavili o jejich verzi „The Texas Chainsaw Massacre“ anebo „Friday the 13th“. Jejich řádění neunikl ani Freddy Krueger, jehož „A Nightmare on Elm Street“ si vzali na paškál v roce 2010. A právě ten jejich snažení zlomil vaz. Svou nelibost s remakem už dopředu vyjádřil Wes Craven, tvůrce původního snímku z roku 1984. Naopak Robert Englund, představitel ikonického vraha s pěkně ostrou rukavicí, vyjádřil podporu a nechal se slyšet, že Jackie Earle Haley jakožto jeho nástupce byl dobrou volbou.
Freddy vs. Jason (2003) 31.3.2021 H.  Střet Freddyho Kruegera a Jasona Voorheese se poprvé plánoval už v dobách největší slávy obou těchto borců, tedy v osmdesátých letech. Jak nás ale učí historie, smělý nápad tehdy nevyšel. Stopku zajímavému projektu vystavila skutečnost, že práva na každého ze dvou nejpopulárnějších slasherových bohů vlastnila jiná společnost. Studia Paramount Pictures (Jason) a New Line Cinema (Freddy) se tehdy nedokázala dohodnout a ze snímku sešlo. Ono z něj tedy sešlo tak napůl. Paramountu se totiž idea „Jason vs. něco“ strašně líbila, a tak existující návrh scénáře nechali přepracovat, aby se hororový matador v hokejové masce postavil Carrie. Práva na filmové zpracování Kingovy klasiky ovšem tehdy vlastnilo studio MGM, takže frajeři postavu jen obšlehli a přejmenovali.
Wes Craven’s New Nightmare (1994) 28.3.2021 H.  Minule jsem hovořil o tom, že „Freddy’s Dead: The Final Nightmare“, šestá část série „A Nightmare on Elm Street“, byla zamýšlena jako poslední díl a na dlouhou dobu jím také byla – v originální časové kontinuitě. To ale přímo nevylučuje vznik dalších filmů mimo tuto kontinuitu. „Wes Craven’s New Nightmare“ toho budiž důkazem. Jak už název napovídá, se sedmým filmem se k „A Nightmare on Elm Street“ vrátil její původní tvůrce Wes Craven, jenž stál za původním snímkem z roku 1984 a stvořil Freddyho Kruegera. Na dalších pěti celovečerácích se nijak nepodílel s čestnou výjimkou v podobě „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ (1987), kde má kredit za spoluautorství scénáře.
Freddy’s Dead: The Final Nightmare (1991) 25.3.2021 H.  Po finančně úspěšných osmdesátých letech se to Freddy Krueger chystal na začátku devadesátých let nadobro zabalit. To mi přijde docela zvláštní, protože zvyklostí ve filmovém průmyslu bývá spíš to, že se všechno nemilosrdně ždímá až do doby, kdy začnou výdělky neakceptovatelně klesat, ale „A Nightmare on Elm Street“ stále vydělávalo dost slušně. Přesto se studio New Line Cinema rozhodlo svou tehdy elitní a nejvýdělečnější značku uložit ke spánku prostřednictvím šestého dílu s příznačným názvem „Freddy’s Dead: The Final Nightmare“. Na tyhle záměry o posledních dílech sice v dlouhých hororových sériích nebývá typicky spolehnutí, ostatně si vzpomeňte třeba na kolegu Jasona Voorheese.
A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child (1989) 22.3.2021 H.  Do druhého a posledního „super roku“, během nějž se objevily nové díly všech tří nejslavnějších slasherových bijců, tedy Jasona Voorheese, Michaela Myerse a Freddyho Kruegera, přispěl poslední jmenovaný pátým dílem své série „A Nightmare on Elm Street“. Snímek s podtitulem „The Dream Child“ mistra všeho prstění zachycuje ve fázi recyklování a opakování sebe sama. Na „A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child“ je dost znát, že se s jeho přípravou hodně spěchalo. Pětka do kin dorazila na chlup přesně rok po čtyřce, což se na první pohled nemusí zdát tak šíleně krátká doba, ale když si člověk pořádně uvědomí, kolik práce se musí udělat, aby vznikl jeden film, tak už to začne vypadat hůř.
Nightmare on Porn Street (1988) 18.3.2021 H.  Porno parodie na známé horory samozřejmě nejsou ničím výjimečným. Přijde mi ovšem, že série „A Nightmare on Elm Street“ v tomto ohledu platí za rekordmana. Možná jsem jen u ostatních hororových značek nehledal tak pečlivě, ale nikde jinde jsem porno verzí nenapočítal tolik jako v případě dobrodružství Freddyho Kruegera. Našel jsem rovnou sedm různých pornografických variací na „A Nightmare on Elm Street“, včetně čistě lesbické verze, čistě gay verze nebo verze plné černých klobás. Ne všechny z nich hodlám studovat (asi uhádnete, jaké dvě z těch právě zmíněných stoprocentně vynechám), ale na některé si zde určitě posvítíme. Perla s epickým názvem „Nightmare on Porn Street“ z roku 1988 budiž první vlaštovkou. Od „Nightmare on Porn Street“ byste rozhodně neměli očekávat nějaké zázraky, protože se jedná o docela lacinou parodii.
A Nightmare on Elm Street 4: The Dream Master (1988) 14.3.2021 H.  „A Nightmare on Elm Street“, „Halloween“ i „Friday the 13th“ jsou série o velké spoustě dílů, tudíž nepřekvapí, že se tu a tam potkali dva ze tří jejich představitelů v kinech ve stejných rok. Za celou historii se ovšem objevily pouze dva „superroky“, kdy se objevily nové eskapády všech tří králů slasheru. Vtipně tyhle dva roky následují hned po sobě – jde o letopočty 1988 a 1989. Jason Voorhees na konci osmdesátých pomalu uvadal. V osmdesátém osmém se ukázal v docela solidním „Friday the 13th Part VII: The New Blood“, jejž ale doprasilo necitlivé střihání kvůli ratingu. Další rok se vydal na Manhattan a úroveň už klesala. Michael Myers byl na tom vlastně podobě. V roce 1988 se po tragické a nesouvisející trojce vrátil v sympaticky staromilském béčku „Halloween 4: The Return of Michael Myers“, ale v následujícím „Halloween 5: The Revenge of ... A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors (1987) 10.3.2021 H.  Minule jsme diskutovali o nekvalitách „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ a o tom, jak se díl soustředil na svůj homosexuální podtext. Člověk by si mohl myslet, že kombinace těchto dvou faktorů v půlce osmdesátých let vystaví sérii stopku, ale jak už dnes všichni víme, nestalo se tak. „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ slavilo finanční úspěch i tak, tudíž cesta pro další kapitolu zůstala otevřena. S trojkou se Freddyho série naštěstí zvedá, což mimochodem ocenilo i tehdejší publikum. „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ je po „A Nightmare on Elm Street 4: The Dream Master“ druhá nejvýdělečnější část (respektive třetí, započítáme-li i crossover „Freddy vs. Jason“). „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ nepředstavuje stoprocentně návrat ke stylu první „A Nightmare on Elm Street“, ... A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge (1985) 7.3.2021 H.  Série „A Nightmare on Elm Street“ aktuálně čítá sedm filmů v originální větvi, televizní seriál, crossover s Jasonem Voorheesem z „Friday the 13th“ a jeden remake, přičemž další by měl být na cestě. A to se bavím pouze o filmových počinech. Freddy Krueger se dostal i na stránky knih, komiksů nebo do počítačových her. Nepochybně tedy jde o velkou a tradiční značku. Z tohoto ohledu může při dnešním retrospektivním pohledu působit trochu úsměvně skutečnost, že Wes Craven, režisér a scénárista prvního dílu a také stvořitel Freddyho Kruegera, svého času nechtěl a nezamýšlel udělat z „A Nightmare on Elm Street“ dlouhou sérii.
A Nightmare on Elm Street (1984) 3.3.2021 H.  Freddy Krueger je poslední ze svaté slasherové trojice, jemuž se u nás prozatím nedostalo podrobného seriálu o všech jeho eskapádách. Michael a Jason už se svého prostoru dočkali. Borec v červeno-zeleném svetru a omšelém klobouku, od něhož byste se rozhodně neměli chtít nechat vyprstit, si jej samozřejmě zaslouží také. A kde jinde začít než na úplném začátku? Freddy Krueger, v téhle době ještě jenom jako Fred Krueger (známější podobu jména získal až s „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ z roku 1987), začal o pár let později než výše jmenovaní kolegové, ale věhlasem jim nezůstal nic dlužen. Ostatně k tomu měl nejlepší předpoklady, protože od svého fotra dostal jen ty nejvytříbenější vlastnosti. Wes Craven věděl jak vybudovat dobrý hororový svět, takže ne náhodou za svůj život zvládnul stvořit hned několik hororových legend.
Annihilation (2018) 26.2.2021 H.  Už mnohokráte se ukázalo, že vysoká očekávání bývají předzvěstí velkého zklamání, přesto je člověk nepoučitelný a pořád se na něco těší a doufá, že daný film, album nebo cokoliv jiného naplní jeho představy, které jsou buď moc vysoké anebo moc jinde. Jistě ten pocit všichni znáte, takže asi víte, o čem hovořím. Pro mě osobně se takovým zklamáním stal i snímek „Annihilation“. „Annihilation“ patří k těm filmům, které vznikly na základě knižní předlohy – tu v tomto případě sepsal Jeff VanderMeer. Osobně jsem ji nečetl, přesto jsem byl na filmové zpracování dost zvědavý a těšil jsem se na zajímavé science fiction. Na sci-fi, které namísto epických soubojů s lasery a cestování vesmírem na roztodivné planety nabídne chytrý scénář a nějakou hloubku. „Annihilation“ se sice snaží být přesně takové, ale nemohu se zbavit dojmu, že zůstalo jen u té snahy.
King Cobra (1999) 21.2.2021 H.  A máme tady další monstr-ekohoror! Tentokráte v hlavní roli s jednou z nejběžnějších potvor, jaké se v tomhle druhu bijáků používají – hadem. Čímž nejspíš neříkám nic, co byste nemohli uhádnout už ze samotného názvu filmu. Tahle „Královská kobra“ však rozhodně nepatří ke královským počinů svého žánru a její titulní kobra navíc není tak úplně kobra. Ale ty vole, logika a jí podobné zhůvěřilosti nikdy nepatřily k přednostem ekohororových céčkových škvárů, tak čemu se divíte? V intru „Královské kobry“ se toho moc o původu zvířátka nedozvíme. Laboratorní předehra začne dávat trochu smysl až zpětně někdy v půlce filmu. Každopádně tu máme nějaké laboranty, jimž velí postarší páprda. Když si jde páprda přečíst email, jeho poddaní jej zamknou v kanceláři, protože se rozhodli dát experimentům trochu koule.
Frightmare (1983) 18.2.2021 H.  Na „Frightmare“ jsem se z nějakého prapodivného důvodu docela těšil. Asi víc, než jsem se těšit měl. Čekal jsem od toho staré, trochu zapadlé zábavné béčko, které by se mi díky všem právě zmíněným vlastnostem mohlo strefit do vkusu… Což o to, staré to nepochybně je. Dokonce ještě o trochu starší než 1983, kdy film vyšel, protože byl natočen již v roce 1981. Zapadlé to je myslím taky – neřekl bych, že „Frightmare“ patří k nějakým známým flákům, spíš naopak. Béčkovost se taky daří plnit, protože výsledku nechybí ten pověstný omšelý vizuál a v jistém slova smyslu také naivita a lacinost (což nutně nemusí znamenat negativa). Akorát ta zábavnost… s tou je to tentokrát mnohem horší.
Larva (2005) 15.2.2021 H.  Vždycky když koukám na nějakou exkluzivní filmovou sračku, ptám se, co se při natáčení honilo hlavou lidem na place. Jestli si fakt někdo myslel, že tam vzniká opravdu dobrý biják, anebo si všichni byli plně vědomi toho, že natáčejí echtovní mrdku, nad níž si pohoňkají leda tak milovníci toho nejblbějšího škváru. Co si myslel třeba takový William Forsythe, když kývnul na to, že bude hrát v kravině jako „Larva“ (i když je pravda, že zrovna jemu hraní v béčkové až céčkové produkci velké problémy nedělá, protože podobných perel má na triku víc)? A hlavně – co si kurva myslel člověk, jenž celou tuhle srandu zatáhnul? To je jedna z věcí, jaká mě na takových počinech skutečně fascinuje – že to prostě někdo zafinancuje. Tohle mi fakt vrtá hlavou. Abych ale hrál ... Sangue negli abissi (1990) 11.2.2021 H.  Žraločí horory obecně asi nepatří ke snímkům, od nichž by měl divák očekávat nějaký solidní kinematografický zážitek. Obzvlášť když se jedná o hrubé céčko (někdo by mohl chtít dodat, že jen málokterý žraločí biják není céčko, ale nechte si to od cesty, jo?), pod nímž je podepsán legendární sračkař Joe D’Amato. Všichni příznivci brakových bijáků určitě zaplesali, poněvadž D’Amato je v tomhle ohledu odborník na slovo vzatý. Světu zanechal pár béčkových fantasy, hodně béčkových hororů, ještě víc levných pornáčů a samozřejmě také nějaké porno horory (anebo hororová porna, přijde na to). Prostě tvůrce s dobrým vkusem, co si budeme povídat. Ve filmografii D’Amata se dají nalézt skutečné perly, ale rozhodně ne všechno, pod co se kdy podepsal, za vidění stojí, a to ani optikou filmové sračky. Pořádný škvár se přece jenom musí taky trochu ... Asylum: Twisted Horror and Fantasy Tales (2020) 8.2.2021 H.  Zatímco třeba hudebním kompilacím moc neholduji, ty filmové mám naopak docela rád a hororové antologie mě baví. V ideálním případě to bývá přehlídka zajímavých a leckdy i kreativních nápadů, které v krátkém formátu zabodují, ale v tom celovečerním by nemusely fungovat tak dobře, případně by do nich žádný producent nevložil důvěru pro celovečerní snímek. A i ty slabší věci jsou typicky dost krátké na to, aby se u nich člověk nezačal nudit, jak se to stává v případech, kdy se slabší idea roztáhne na celý biják. Jistě, tenhle formát má svá úskalí, třeba málo prostoru pro vývoj příběhu a taky antologie bývají nevyrovnané, ale tak to prostě chodí. „Asylum: Twisted Horror and Fantasy Tales“ nabízí celkem devět nesouvisejících povídek, jimž se ale – podle mě dost zbytečně – snaží dát nějaké pojítko prostřednictvím, dejme tomu, desátého ... Screamers: The Hunting (2009) 4.2.2021 H.  Už v recenzi na první „Screamers“ jsem zmiňoval, že snímek ve své době docela propadl, finančně prodělal a kritika jej odepsala. Svoje fanoušky si získal až s odstupem času, nakonec se stal trochu kultovní záležitostí (jakkoliv si o zaslouženosti takového statusu myslím svoje, protože to zprasené finále, které pro mě zničilo celý biják, mě žere doteď) a docenění se nakonec dočkal. Snad i tohle vysvětluje, proč k natočení pokračování došlo až po takové době. Sequel s názvem „Screamers: The Hunting“ se totiž mezi lidi dostal až celých čtrnáct let po svém předchůdci…
|
