Let It Snow (2020) 17.11.2020 H.  Na „Let It Snow“ jsem se docela těšil. Někde vzadu – a nemyslím zrovna v zadku – jsem tak nějak tušil, že to asi není úplně oprávněné a že výsledek ani zdaleka nebude tak dobrý, jak bych si přál, ale z nějakého důvodu jsem se rozhodl, že tentokrát budu optimista a budu doufat, že se z toho skutečně vyklube povedená žánrovka. Nevyklubala. Ve světle toho, jak skutečný výsledek vypadá, to bude znít hrozně naivně, ale myslel jsem si, že by z „Let It Snow“ mohl vylézt slušný zimní slasher. Zasněžené hory a vrah na sněžném skútru se sekerou v ruce – z toho by se podle mě dala vysekat slušná naháněčka, kdyby se toho ujal nějaký talent. Jenže tady nebyl talent.
Cry Havoc (2020) 14.11.2020 H.  Nebudu chodit kolem horké kaše a vybalím to hned zkraje – „Cry Havoc“ je strašná bejkárna. Objektivně vzato se jedná o nehoráznou blbost. Jde nicméně o ten případ, kdy to myslím v dobrém, protože tahle sračka je prudce zábavná, krvavá a po všech směrech krásně béčková a debilní. Jistě – takový přístup neocení všichni, vlastně nás spíš bude menšina. Kdo nicméně chápe, že špatná zábava je taky zábava, mnohdy dokonce ta nejlepší možná, ten by si „Cry Havoc“ mohl užít. Oukej, pojďme na věc. Za nitky tahá nechutně prachatý úchyl. Na svém soukromém pozemku nechává na kamery brutálně zabíjet nevinné holky, které sem láká pod příslibem natáčení reality show. To vlastně splní, ale asi si roštěnky představovaly, že to nebude obnášet kuchání jejich vnitřností.
You Better Watch Out (1980) 11.11.2020 H.  To jsem vám měl takhle jednou náladu si zase pustit nějaký oldschoolový slasher. Ukecal jsem svoji drahou polovičku, že by si to chtělo opět vpálit nějaký horor, a vyhlídnul jsem si letitý kousek „You Better Watch Out“, který je možná ještě o něco známější pod jménem „Christmas Evil“. Vyvraždovačka s vánoční tématikou ze zlatého období slasheru? Tohle vypadalo jako sázka na jistotu. „You Better Watch Out“ sice bývá hodnoceno docela rozporuplně, ale to u mě spíš vzbuzuje zvědavost než obavy. Náladu jsem měl každopádně vyladěnou na slasher klasického střihu, a proto mě výsledek trochu překvapil.
Follow Me (2020) 6.11.2020 H.  Technologický pokrok reálného světa nejlépe a nejrychleji reflektují dva kinematografické žánry – horor a porno. Druhé zmiňované odvětví to zvládá pravděpodobně nejlépe a často se stává nenápadným tahounem technologických novinek. Jakmile se něco jeden den představí, druhý den už víme, že na tom půjde sledovat i péčko. Horor je oproti pornografii přece jenom o něco konvenčnější žánr, ale s výdobytky moderní doby také dokáže pracovat poměrně hbitě. Konkurovat mu mohou snad jen nezávislé artovky. Schválně si zkuste uvědomit, jak málo novodobých hračiček vidíme ve velkofilmech a jak líně se do blockbusterů implementují.
Deliria (1987) 3.11.2020 H.  Pro dnešní filmové rozjímání jsem si připravil jednu italskou klasiku. Jistě, „Deliria“ určitě není tím nejznámějším filmem, jejž klasická škola italského hororu zanechala světové kinematografii, ale svoje místo v historii žánru nesporně má. Tak pojďme na věc! Prakticky celý snímek se odehrává v divadle, kde skupina herců driluje na blížící se premiéru. Zápletka jejich hry se týká sériového vraha – asi tušíte, že se to brzy ukáže být dost stylovou volbou. Jedna z hereček si zraní kotník a společně s kostymérkou se bez povolení (režisér je despota) vykrade ven, aby se jí na nohu podíval nějaký doktor.
Patients of a Saint (2020) 30.10.2020 H.  Zombie horor je dost oblíbená a tvůrci hojně vyhledávaná disciplína. Každý rok se pár nových kousků urodí a k letošní úrodě mimo jiné přispěl britský biják „Patients of a Saint“. Prozradím vám to hned a na rovinu – kdyby si to přispívání všichni zúčastnění nechali od cesty a šli radši na pivo, udělali by pravděpodobně lépe. „Patients of a Saint“ je fakt hutný blábol. Film postrádá napětí, akci i gore, všechny postavy jsou prudce nesympatické, vlastně se tam většinu času děje úplně hovno, a navrch to ani není humorně blbé. Nejhorší mi na tom všem ale přijde jiná věc – že se „Patients of a Saint“ bere tak šíleně vážně.
It Came from Beneath the Sea (1955) 27.10.2020 H.  Zlatým věkem brakového sci-fi / monster hororu byla jednoznačně padesátá léta. V téhle době se podobných věcí točily mraky, takže jestli máte náladu na nějaký naivní monstr biják (a nejen ten, ale tohle se mi zrovna dneska hodí) a nechcete zrovna čumět na moderní digitální bordel, tak právě padesátá léta jsou období, kde se prakticky nedá sáhnout vedle. Snímek „It Came from Beneath the Sea“ z roku 1955 mezi nimi není ničím výjimečný. Nehledejte v tom nic jiného než obyčejnou náhodou, že právě tenhle si v našem filmovém koutku z daného období a žánru představíme jako první.
Becky (2020) 24.10.2020 H.  Asi neřeknu nic úplně nového nebo objevného, ale myslím, že k dnešnímu snímku se takové moudro docela hodí: u některých filmů prostě a jednoduše musíte přistoupit na jejich pravidla, abyste je mohli (d)ocenit a jakkoliv si je užít. Kousek s názvem „Becky“ k takovým podle mého názoru určitě patří. Pokusím se vysvětlit proč. „Becky“ je totiž v jádru strašná blbost. Natočené je to celé jakože realisticky, ale asi všem musí být jasné, že v realitě by se taková premisa s největší pravděpodobností odvíjela úplně jinak. Pokud vám tohle vadí, pak se pro vás „Becky“ okamžitě stane trapnou hovadinou.
Dead End (2003) 21.10.2020 H.  Kdysi jsem čítával časopis DVDMag, který, jak už jeho název napovídá, recenzoval filmy nově vycházející na DVD. Později se z něj celá redakce trhla a založila nový časák Filmag. To bylo všechno ještě předtím, než naběhla móda levných DVD pošetkách, která dost změnila do té doby standardní prodej DVDček, zničila DVD půjčovny a vlastně zlomila vaz i podobným časopisům. Svého času jsem tenhle časák dost žral a věřil jeho názorům. Když tam tedy kdysi vyšla nadšená recenze na horor „Dead End“, chtěl jsem ten biják hodně vidět. To se mi v dohledné době nepovedlo, ale nějak jsem si i po těch letech zachoval mindset, že to bude dobrá podívaná, a s tímhle očekáváním jsem se na „Dead End“ nyní šel dívat.
Ōdishon (1999) 18.10.2020 H.  Randění je řehole. V mladším věku se to ještě dá. Prostě zajdete někam na místní vesnickou diskotéku a nějaké zoufalé šestnáctileté koště tam najdete vždycky. A jestli ne, tak pohotovostní chloroform v kapse to vždycky jistí a postará se o to, aby tahle noc byla úspěšná a zásun se podařil. Tedy alespoň předpokládám, že takhle nějak to do dvaceti let života chodí, protože mě osobně to moc netankuje, jelikož žiji celý život v přísném celibátu. Dokážu si ale živě představit, že jakmile se blíží třicátý rok bytí, shánění partnerky začne být o dost větší výzva. Obzvlášť jste-li tak naivní, že byste si představovali nějakou bezdětnou. A což o to, jeden nebo dva fakani z předešlého vztahu nakonec mohou být ještě ta lepší varianta, protože pokud se do téhle doby ještě nenašel žádný dobrodruh, který by ... The Wretched (2019) 15.10.2020 H.  Na „The Wretched“ mi přijde mimořádně vtipná jedna věc. Sice se jedná o malý laciný a nízkorozpočtový horůrek (a ještě navíc nevalných kvalit, ale k tomu dostaneme později), přesto se mu podařila věc, jakou se může pochlubit jen málokterý film. Šest týdnů po sobě dokázal ovládnout návštěvnost amerických kin. Jedná se o první snímek od „Avatara“ (2009), jemuž se tohle povedlo. Není ale úplně těžké si domyslet, jak se něco takového mohlo přihodit. „The Wretched“ si svou premiéru sice odbylo už v červenci 2019 na festivalu, ale do distribuce se film dostal až v květnu 2020, tedy uprostřed pandemie koronaviru. Většina kin ve Spojených státech amerických sice měla zavřeno, ale pořád fungovala autokina.
Monstrous (2020) 12.10.2020 H.  Horory s bigfootem / sasquatchem mě baví. Obecně mám rád monstr bijáky a horory s obludami – čím větší a ohavnější, tím lépe. Třeba si tím kompenzuju svoje malý péro nebo tak něco. Ale to sem teď nepatří. Chtěl jsem spíš říct, že bigfoot k pořádným příšerám nepochybně patří a na malé péro s největší pravděpodobností netrpí. Najít nicméně dobrý horor s bigfootem je poměrně těžké. Většinou to jsou strašné kraviny bigfootoviny, a to má ještě člověk kliku, když se jedná o zábavně špatný trash. Třeba loňské „Primal Rage: The Legend of Oh-Mah“ na poměry nepříliš dobrých bigfoot hororů ještě docela ušlo, i když k označení dobrý film to pořád mělo ještě docela daleko.
Haute tension (2003) 9.10.2020 H.  Řekl bych, že francouzský režisér Alexandre Aja prorazil do mezinárodního povědomí především díky remaku kultovního hixploitation hororu „The Hills Have Eyes“, jejž já osobně dodnes považuji za jednu z nejlepších a nejsmysluplnějších hororových předělávek. Stejně tak i pro samotného Aju se dodnes jedná o kvalitativní špičku jeho tvorby, na niž se asi jen těžko někdy dotáhne, protože v případě „The Hills Have Eyes“ jednoduše zamakaly všechny složky na maximum a spojily se do nadupadného celku, jenž se pro mě stal moderní hororovou klasikou. To nicméně neznamená, že by Alexandre Aja už nikdy potom anebo nikdy předtím neudělal slušný biják. Ostatně, dohled nad předělávkou „The Hills Have Eyes“ nedostal od legendárního Wese Cravena jen tak pro nic za nic.
Altered Species (2001) 6.10.2020 H.  Jestli naši filmovou rubriku, do níž přispívám primárně jen já, trochu sledujete, asi už jste pochopili, že sračkové horory a vlastně i sračkové filmy obecně mi vůbec nejsou cizí. A protože hovadin, které se svou kvalitou pohybují někde mezi céčkem a zetkem, není nikdy dost, pojďme se podívat na další takovou perličku! Tenhle démant světové kinematografie nese v českém distribučním překladu hrdý název „Krysy“. To říká prakticky vše, o čem tu necelou hodinu a půl půjde. Tenhle kousek pochází z roku 2001 a téhož názvu a z téže doby existují ještě další dva bijáky (2002 a 2003). Tenhle konkrétní se nicméně v originále jmenuje „Altered Species“ a někdy je znám též jako „Rodentz“.
Batman and Robin (1949) 3.10.2020 H.  První hrané zpracování Batmana z roku 1943 byla strašná bejkárna, a to i na poměry svojí doby. U diváků nicméně ohlas měla, a tak studio Columbia Pictures odklepalo pokračování. Mezi „The Batman“ a „Batman and Robin“ přesto uběhlo celých šest let, během nichž došlo ke kompletnímu přeobsazení. Pokud jsem něco nepřehlédl, z prvního seriálu se nevrací vůbec nikdo, což se týká i hlavních postav. Například takový Robin se ani vrátit nemohl, poněvadž jeho původní představitel Douglas Croft v mezičase seknul s herectvím. Svůj poslední film natočil roku 1947. Na jeho místo přišel Johnny Duncan, který byl ve svých 26 letech o celou dekádu starší Douglas Croft, když hrál Robina.
Official Friday the 13th Parody (2010) 30.9.2020 H.  Správný hororový matador ke zkompletování své kariéry nutně potřebuje porno parodii. Bez ní to prostě a jednoduše nejde, jeho život by nebyl kompletní. Jak ale známo, Jason Voorhees není žádný cucák, právě naopak! Jason Voorhees je klasik, velikán slasheru a žánrová legenda. A také pěkně činorodý zmetek. Pověst hororového boha se ostatně nezískává jen tak ze vzduchoprázdna a zrovna Jason si tu svou rozhodně zaslouží. S úctyhodným počtem obětí někde okolo 150 kousků totiž s dost slušným náskokem vévodí tabulkám nejvýkonnějších hororových zabijáků ve filmu. Jason je jednoduše král a jako královi mu porno parodie v repertoáru samozřejmě nesmí chybět a také nechybí.
Leatherface (2017) 26.9.2020 H.  Když velkoryse pominu, že jde už o osmý film v sérii „The Texas Chainsaw Massacre“, skoro by se chtělo říct, že „Leatherface“ je ve všem ten druhý. Jedná se už o druhý díl tohoto názvu – po „Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III“ z roku 1990 – a také o druhý prequel – po „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ z roku 2006. Všichni ale víme, že „Leatherface“ nemá s „Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III“ ani s „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ mnoho společného, poněvadž se všechny ty filmy odehrávají v odlišných kontinuitách a dějově na sebe nijak nenavazují.
Texas Chainsaw 3D (2013) 23.9.2020 H.  V předešlém povídání o sérii „The Texas Chainsaw Massacre“ jsem se rozepisoval o tom, že remake z roku 2003 ukázal, že Leatherface stále může být finančně vitální. Díky čemuž také dostal pokračování (respektive prequel) „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“, které už ale komerční očekávání nenaplnilo. Film si sice na sebe vydělal, ale v kinech z diváků vytáhnul polovinu toho, co zvládnul jeho předchůdce. Společnost Platinum Dunes se tedy značky po dvou bijácích zbavila a pustila ji k vodě jako nepotřebnou. S novým studiem ve hře došlo i na novou, v celé sérii již třetí kontinuitu (ponechme nyní stranou, že čtveřice snímků z takzvané původní kontinuity na sebe také navazuje dost pochybně).
The Silencing (2020) 20.9.2020 H.  Osobně děti nemám, aktuálně na nich nepracuju, ani je neplánuju a nemyslím, že by se na tomhle stavu někdy v budoucnu mělo cokoliv měnit. Jasně, někdo by mi mohl tvrdit, že změním názor, až budu starší, ale klidně si to můžete nechat od cesty. K tomuhle přesvědčení jsem došel už v době, kdy jsem zjistil, že ta blbost mezi nohama není jen na čůrání a že se s ní dají dělat i další hodně zajímavé věci. Od té doby jsem zmíněné moudro o změně názoru s věkem slyšel už mnohokrát, přesto pořád nemám potřebu rozsévat své sémě. Tohle můžete brát jako dobrou zprávu, protože to taky znamená, že pravděpodobně budu mít pořád čas poslouchat ohavné sračky a čumět na retardované braky a psát o nich recenze.
The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning (2006) 17.9.2020 H.  O remaku „The Texas Chainsaw Massacre“ si můžete myslet cokoliv, ale jednu věc mu asi nejde upírat. Když nic jiného, ukázal, že strejda Leatherface ještě nepatří do starého železa a jeho motorová kamarádka také ještě není zralá na šrot. Přinejmenším tedy z finančního hlediska. Buďme upřímní: když šla předělávka do kin, Koženoksicht dokázal pořádně vydělat naposledy v sedmdesátých letech při svém debutu. A ať se nám to líbí nebo ne, o chechtáky jde ve filmovém průmyslu především. Osmdesátky možná ještě Leatherface horko těžko uhrál na nulu, ale v devadesátých letech už jeho série paběrkovala, a to i kvalitou. Byl to až restart v roce 2003, který dokázal, že Leatherface svoji řetězovku pořád dokáže túrovat způsobem, aby to lidi zajímalo.
|
