The New Mutants (2020) 14.9.2020 H.  Nebudu vás nijak lakovat – nejsem zrovna fanda moderních komiksovek. Mám rád ty starší, kdy se jednalo o braková béčka (ne-li ještě vzdálenější písmenka abecedy), protože filmový škvár do sebe můžu rvát horem dolem, ale ty novější jakože blockbustery moc nemusím. A platí to i o sérii „X-Men“, jejíž úspěch započatý před dvaceti lety vlastně vyšlapal cestu současnému komiksovému boomu. Nabízí se jasná otázka – proč kurva lezu do kina na „The New Mutants“, když mě to vlastně nezajímá. Částečně kvůli dlouhotrvajícímu suchu v kinech, kdy není na co chodit, z ještě větší části ale kvůli tomu, že to chtěla vidět přítelkyně.
The Curse of La Llorona (2019) 11.9.2020 H.  Když bylo „The Curse of La Llorona“ čerstvým počinem, docela mě překvapil zvolený marketingový přístup. Film patří do „The Conjuring“ univerza, o jehož úspěchu vám předpokládám nemusím moc vykládat, protože se o téhle záležitosti poslední roky mluví často a nahlas. Ostatně, tahle série – aktuálně čítající sedm snímků – v současné době drží titul nejvýdělečnější hororové značky všech dob (pokud tedy do hororu nepočítáte i „Godzillu“ jako někdo, pak by „The Conjuring“ bylo druhé, ale i to se dá myslím považovat za pěkné umístění). Když má někdo v rukou takhle úspěšnou značku, z komerčního hlediska dává smysl, že ji bude dojit.
The Texas Chainsaw Massacre (2003) 7.9.2020 H.  Devadesátá léta byla pro Koženoksichta dost krušná. Kvalitou se potácel v průměru („Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“) až nefalšované břečcce („Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“). Komerčně texaské masakrování také vesměs paběrkovalo. Když se všechno sere, sere se to pořádně. Leatherface o tom ví díky devadesátkám svoje. Hovádku s motorovkou v prackách podal pomocnou ruku ten nejméně pravděpodobný člověk. Michael Bay, známý režisér komerčních výplachů, jenž proslul svým fetišem na výbuchy slowmo nájezdy kamer, v roce 2001 společně se dvěma dalšími šuliny založil produkční společnost Platinum Dunes.
Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994) 4.9.2020 H.  Jak už jsme diskutovali minule, „Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III“ zdaleka nenaplnilo komerční očekávání do něj vkládaná. Namísto nastartování řetězu navazujících bijáků a úspěšné značky se jednalo o zklamání, načež se New Line Cinema práv na značku „The Texas Chainsaw Massacre“ promptně zbavili a od té doby už s ní nikdy neměli nic společného. Texaské dobrodrůžo nasáklé potem, krví a rachocením motorové pily chvíli leželo ladem, než si jej vzal do parády Kim Henkel. Ten se u původního „The Texas Chain Saw Massacre“ z roku 1974 podílel společně s Tobem Hooperem na scénáři (a později ještě spoluprodukoval „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ z roku 2006).
The Batman (1943) 31.8.2020 H.  V současné době by diskuze o nejznámějších a nejoblíbenějších komiksových superhrdinech byla asi hodně jiná než třeba před patnácti, dvaceti lety, protože v mezičase vyrostl filmový Marvel Cinematic Universe do obskurních rozměrů popularity a hodil do téhle debaty nové a dost zásadní argumenty. Přesto lze myslím pořád v pohodě prohlásit, že k těm největším a nejtradičnějším jménům patří Batman od konkurenčního studia DC. Netopýří muž a potírač zločinu ve městě Gotham se v komiksech poprvé objevil již v roce 1939 v sešitu „Detective Comics“ číslo 27. Bohatou tradici má nicméně i na stříbrném plátně a v televizi, a to jak v hrané podobě, tak v té animované.
The Old Guard (2020) 28.8.2020 H.  Zatímco kinaři a klasická filmová studia během koronavirové krize pláčou, streamovací služby si užívají, protože pro ně to vzhledem k jejich obchodnímu modelu znamená víc diváků. Lidé zřejmě pořád chtějí vidět akční filmy, a když jejich přísun v kinech vyschl, obracejí se na nabídku streamovacích služeb. Netflix, lídr v této disciplíny, musel v posledních měsících míchat seznamem svých nejúspěšnějších snímků hned několikrát. Nejprve zabodoval prostřednictvím „Extraction“, které se stalo dokonce jeho nejsledovanějším počinem vůbec, a relativně čerstvě přihodil další hit „The Old Guard“.
Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III (1990) 25.8.2020 H.  Citátem nehynoucího klasika jsem se rozhodl otevřít povídání o třetí kapitole texaského masakrovaní motorovou pilou. Koženoksicht si svou trademarkovou hlášku samozřejmě neodpustí ani tentokrát, čímž jsem vlastně zároveň prozradil, že se neopomene pomazlit se svojí řetězovou kamarádkou. A ještě aby ne, když u trojky se vypracoval i do titulu celého bijáku. Na diplomaticky řečeno pomalejšího prosťáčka z texaského zapadákova nesporně slušný výkon! Práva na značku „The Texas Chainsaw Massacre“ na konci osmdesátých let zakoupili New Line Cinema. Jejich kravaťáci doufali, že Leatherface převezme štafetu po Freddy Kruegerovi, jehož „A Nightmare on Elm Street“ se pomalu chýlila k naplánovanému konci, a potáhne kupředu další úspěšnou hororovou sérii.
The Texas Chainsaw Massacre 2 (1986) 22.8.2020 H.  O významu „The Texas Chain Saw Massacre“ na žánr hororu se snad nemusíme přít a o kvalitách tohoto kultu snad také ne. Ostatně, už jsem k tomu řekl svoje v příslušné nedávné recenzi, kde jsem také mimo jiné prohlásil, že se jedná o jeden z nejlepších hororových filmů všech dob. Za tímhle tvrzením si stále stojím, protože mě prostě nenapadá příliš hororových snímků, které by svou intenzitou a dopadem na diváka mohly konkurovat „The Texas Chain Saw Massacre“. Z řečeného je asi evidentní, že navazovat na takovou klasiku nebude úplně prdel.
Ava (2020) 19.8.2020 H.  Dalo by se říct, že „Ava“ je prvním relativně větším snímkem v českých kinech od doby, co filmový průmysl sežehla pandemie koronaviru. Jistě, nejde o skutečný velkofilm a blockbuster, jenž by cloumal žebříčky návštěvnosti i za standardní situace. Za standardní situace by šlo spíš o takový ten nenápadný akčňák s pár známými ksichty, jenž se masové pozornosti nedočká, ale nějakým způsobem si na sebe plus, mínus vydělá. Těžko říct, zdali si na sebe „Ava“ dokáže vydělat v téhle době a za aktuálních podmínek. O dost lépe se bude hovořit na o tom, jak se výsledek povedl z hlediska kvality. Žádný velký zázrak to zrovna není…
Extraction (2020) 16.8.2020 H.  Koronavirus paralyzoval prakticky celý svět jako snad žádná jiná událost za poslední roky a jeho přítomnost pocítila většina z nás. Někdo méně (třeba pro mě to vesměs znamená jen dlouhodobou práci na home office, haha), někdo více. Není ovšem sporu o tom, že krize zasáhla všechna odvětví lidské činnosti a některá z nich těžce. Své by o tom jistě mohl vyprávět také filmový průmysl. A jistě byste i našli někoho s lepším vhledem na danou problematiku, než jsem já. Pravděpodobně všichni jsme nicméně v posledních měsících četli o tom, jak kina zůstávají zavřená, ruší a překládají se premiéry filmů a tradiční filmová studia počítají ztráty tak vysoké, že většina z nás tolik peněz v životě ani neviděla.
The Texas Chain Saw Massacre (1974) 13.8.2020 H.  Psát dnes o „The Texas Chain Saw Massacre“ samozřejmě není žádná objevitelská činnost. Může se stát, že mladší ročníky tenhle kultovní flák z roku 1974 znát nebudou a spíš budou obeznámeni s jeho předělávkou z roku 2003, případně že ti ještě mladší už neznají ani tu (přece jenom od remaku uběhlo již celých sedmnáct let), ale pořád jde o legendární, stylotvorný a vlivný snímek, jenž posunul horor kupředu a výrazně se podepsal na jeho dalším směřování. Přesto – psát dnes o „The Texas Chain Saw Massacre“ je něco jako nosit nové mrtvoly do sklepního brlohu nekrofilního kanibala: nikdy toho není dost. Asi jen těžko přijdete s nějakým novým náhledem.
The Other Lamb (2019) 8.8.2020 H.  Umělecký horor je taková docela zvláštní a zajímavá disciplína. Řekl bych, že se jedná o druh filmů, které by mi měly papírově sedět a bavit mě. Ostatně, horory jsou moje parketa a k artovkám obecně mám také poměrně vřelý vztah. Spojení obojího mi tedy dává velký smysl. Papírové předpoklady a realita se nicméně mohou lišit a také se dost často liší. Artové horory, obzvlášť ty z poslední doby, mě zas tak moc neoslovují a občas si říkám, zdali těch pár kvalitních kusů à la „The Lighthouse“ nejsou spíš výjimkami potvrzujícími pravidla. Častěji mám pocit, že se u artových hororů spíš nudím a přijde mi to jako vyprázděné vakuum, které se jen snaží tvářit hluboce, aniž by mělo skutečně co říct.
Southern Comfort (1981) 4.8.2020 H.  Hixploitation patří k mým nejoblíbenějším explotačním subžánrům. Znáte to, prostě takové ty bijáky, v nichž se skupina vesměs civilizovaných lidí dostane do divočiny, kde narazí na místní obyvatele. Domorodci ovšem nemívají návštěvy příliš v lásce, tudíž následuje konfrontace – zpravidla násilná. Měšťáci typicky zpočátku dostanou po tlamě, než si uvědomí vážnost situace, poněvadž většinou nejedete na výlet s tím, že v lese potkáte burany, kteří vás znásilní, zabijou, sežerou a z vaší kůže si ušijou nové montérky. A ještě budete rádi, jestli se to odehraje v tomhle pořadí. Poté většinou následuje vystřízlivění, kdy si dosavadní přeživší uvědomí, že jsou vážně v hajzlu, a začnou se zběsile bránit. Vlastně je mi docela jedno, zdali film tuhle premisu míchá v hororovém ladění, což je ta častější a snad i pohodlnější varianta, anebo jde spíš o thrillerovější či dramatičtější podání.
Pathology (2008) 30.7.2020 H.  „Pathology“ je film, do jehož sledování se mi zrovna dvakrát nechtělo. Při pohledu zdálky to na mě vůbec nepůsobilo lákavě. Horor z prostředí patologie sice obecně vzato nevypadá jako něco, čím by měl člověk automaticky a už dopředu pohrdat, ale snímek ve mně prostě důvěru nevzbuzoval. Obsazení plné mladých hezkých lidí na mě s trochou nadsázky působilo jako nemocniční „Twilight“, což samozřejmě ani omylem není něco pro mě. „Pathology“ nicméně trochu klame, protože do podobné píčovinky má výsledek docela daleko. Ústřední postavou příběhu je Ted Grey – mladý a nadějný doktor, konkrétně tedy patolog. Před sebou má nalinkovanou kariéru i dobrý život po boku bohaté sexy roštěnky, jejíž fotřík nemá problém použít svoje konexe a zajistit Tedovi nějaké exkluzivní místečko. Prostě všechno totálně v cajku.
Zeiramu 2 (1994) 26.7.2020 H.  V recenzi na polozapomenuté japonské akční sci-fi „Zeiramu“ jsem vyhrožoval, že se tu někdy objeví také povídání o jeho pokračování. No, a protože nejsem hovado, nebo přinejmenším ne až takové, abych něco sliboval a pak na to hodil fekál, tak přichází recenze i na „Zeiramu 2“. Ale nebudu vám kecat – ty sliby se plní lehce, když jde o sepsání dojmů z takového bijáku. Druhý díl na svého předchůdce přímo navazuje. Občas se stává, že dvojky a další pokračování s původním snímkem nemají nic společného a jedná se jen o parazitování na jméně. Mezi tyhle případy „Zeiramu 2“ naštěstí nepatří.
May (2002) 16.7.2020 H.  „May“ mi přijde jako trochu přehlížený a nedoceněný snímek. Myslím si, že je to velká škoda. V jistém slova smyslu bych snad řekl, že je možná i trochu nepochopený, když čtu určité reakce na různých portálech s databázemi filmů. Nehodlám sice tvrdit, že se jedná o nějaké skutečné veledílo, z něhož byste se měli blahem pokálet, ale stojím si za tím, že jde o zajímavé a v určitém ohledu i nevšední dílko. „May“ ale bohužel patří k filmům, o nichž se nedá moc hovořit, aniž by člověk vyzradil něco zásadního. Zároveň je ale lepší, když toho před sledováním budete vědět co nejméně, ideálně prakticky nic.
Zeiramu (1991) 8.7.2020 H.  Do dnešního filmového koutku jsem se rozhodl vytáhnout pořádně obskurní záležitost. Pouhých 6 hodnocení na ČSFD a cca 460 na IMDb jasně ukazuje, že nepůjde o biják všeobecně známý nebo oblíbený snímek. Ve Spojených státech americký, kde byl tenhle japonský akčňák uveden v roce 1994, jde údajně v určitých kruzích o docela kultovní film, ale kdoví, co na tom bude pravdy. Dneska už se kultovním nazývá kde co, však to jistě sami znáte. Vcelku bezpečně lze nicméně říct, že přinejmenším u nás se jedná o prakticky neznámou záležitost, a mně osobně celkově „Zeiramu“ přišlo jako docela zapomenutý škvár. Pro milovníky béčkové kinematografie by se ovšem mohlo jednat o zajímavý tip, protože jde o dost zábavnou hovadinku, kterou si užijete, pokud máte ve filmu rádi slušnou akci, „masové“ příšery a pohledné Japonky.
Human Nature (2004) 2.7.2020 H.  Chuť na pořádnou kinematografickou žumpu mě nedávno zavála ke kanadskému škváru „Human Nature“. Čekal jsem od něj jen to nejhorší a to nejhorší možné jsem také dostal. Tenhle filmový výtěr z prdele rok nemytého houmlesáka patří na samé dno hororového žánru, a pokud existuje jediný důvod, proč by se měl na tuhle přehlídku demence kdokoliv dobrovolně koukat, pak je to jedině sebemrskačství. Nicméně i masochismus může být regulérním koníčkem, tak třeba se mezi vámi najde někdo, kdo tuhle perlu s chutí sjede. Pojďme na věc! Tohle zvěrstvo má největším podílem na triku magor slyšící na jméno Vince D’Amato.
Dog Soldiers (2002) 24.6.2020 H.  Vzpomínám si, že když jsem byl na základce, o „Dog Soldiers“ kolovaly doslova legenda. Že je to ultra drsná podívaná, kde běhají hustí vlkodlaci, trhají lidi na kusy a týpkovi tam vypadnou střeva. Kdo měl to neskonalé štěstí, že se mu tuhle perlu podařilo navzdory zákazu rodičů zhlédnout, ten byl za největšího husťáka na celé chodbě a všem ostatním vyprávěl, jak to bylo zkurveně kruté a jak se u toho vůbec nebál. Ale v noci si určitě pochcával peřiny ještě měsíc. Akorát s tím už se samozřejmě nikomu nechlubil. Já osobně jsem k těm několika málo vyvoleným nepatřil a na první zhlédnutí „Dog Soldiers“ jsem si musel počkat ještě pár let, když jsem byl na střední škole a moje máma už se tak trochu smířila s tím, že čumím na horory, kde lidem vypadávají střeva.
Sssssss (1973) 16.6.2020 H.  Na „Sssssss“ okamžitě zaujme jedna věc. Sssssssnad ani nemusím říkat jaká, protože věřím, že jsssssste si toho hned všimli. Abychom sssssssi ale byli jisssssssti, že máme na mysssssssli to sssssssamé, tak prozradím, že jsssssssem sssssssamozřejmě mířil na název. Nebudeme sssssssi nic nalhávat – „Sssssss“ je pěkně debilní jméno pro film. Nicméně právě díky němu sssssssi sssssssnímek vybudoval až ssssssskoro kultovní ssssssstatusssssss. Když ssssssse totiž něco jmenuje takhle krásssssssně blbě, tak kdo by to sssssssakra nechtěl vidět?
|
